Jiří Paroubek: Ovčáčkova lež má hodně dlouhé nohy

obrazek
24.6.2011 15:41
Redaktor Práva Jiří Ovčáček mě dlouhodobě ve svých článcích napadá. Dnes uvedl ve svém článku v Právu v souvislosti se mnou hned tři lži...

1. že prý jsem zrušil mimořádné volby na podzim 2009 (v příloze tohoto článku přikládám text ze svých „Pamětí“, které dokončuji, jenž se zabývá zrušením termínu mimořádných voleb v říjnu 2009 Ústavním soudem). J. Ovčáček se celé problematice tehdy podrobně věnoval, musí vědět, jak to bylo.

2. že jsem prý objednavatelem výpisů z telefonních hovorů několika desítek osob v období let 2009 – 2010, zejména v souvislosti se zrušením termínu mimořádných voleb (?). Nechápu příčinnou souvislost, proč bych to dělal.

3. a že jsem z čehosi obvinil lobbistu pp. Hávy a Kalouska Kuzmiaka v souvislosti s kauzou „Pandury“. Mimochodem kauzu „Pandury“ mně v únoru 2010 chtěla přišít MFD a silně se přitom zesměšnila. Čas ukázal, že korupce je spjata v této kauze s někým zcela jiným. Mimochodem, myslím si, že lobbista Kuzmiak je ten člověk, který Právu přinesl v letech krize 2008 – 2010 téměř 20 milionů Kč inzerce z Pozemkového fondu ČR. A že je spojkou pp. Hávy a Kalouska na šéfredaktora Práva Porybného.

Bude dobré, když J. Ovčáček všechny tři své lži doloží důkazy, kterých se sám dovolává. 

Mám J. Ovčáčka za zcela zkorumpovaného novináře, který pracuje na zakázku. Nepochybuji, že je to i v tomto případě. Je zajímavé, že jsem již mnohokrát napsal, že J. Ovčáček je zkorumpovaný a on se nikdy ani trochu nezlobil...

 

Kapitola z připravované knihy mých pamětí

Zrušení termínu mimořádných voleb 9. a 10. října Ústavním soudem

Jak jsem uvedl v předchozím textu, sociální demokracie se v srpnu dostala v průzkumech veřejného mínění do bezpečného vedení. Celkem jsem to očekával. 1. září byl zveřejněn průzkum veřejného mínění STEM, podle kterého by ČSSD měla 29% hlasů, ODS 24,1% hlasů, KSČM 11,2% hlasů, TOP 09 6,8% hlasů a lidovci 5,7%. Levice by tak ve sněmovně získala bezpečnou většinu 106 mandátů.

Prvního září se také ale objevila informace, byl jsem zrovna na cestě po Čechách a uskutečnil jsem ten den několik mítinků s voliči, že Miloš Melčák podal Ústavnímu soudu stížnost proti předčasnému ukončení volebního období a proti předčasným volbám. Melčák již posloužil od ledna 2007 české pravici mnohokrát. Umožnil vznik Topolánkovy vlády, poté schvalování řady zcela asociálních zákonů namířených proti zájmům občanů, kteří jej zvolili a teď v této věci se stal jasným bílým koněm zájmových skupin (politických i podnikatelských), které měly zájem o posunutí termínu voleb do sněmovny.

Není obvyklé, aby Ústavní soud zrušil ústavní zákon jako v tomto případě. Je to dokonce protiústavní a je k tomu třeba velká kuráž nerespektovat literu ani ducha ústavy. Zásah Ústavního soudu v této věci byl zcela bezprecedentní.

Není ani obvyklé, aby se Ústavní soud vážně zabýval stížností jednoho jediného poslance.

Ústava ČR je, pokud jde o posuzování ústavních stížností Ústavním soudem, jasně formulovaná. Ústavní stížnost může být podána jen tehdy, je-li podána nejméně čtyřiceti poslanci anebo nejméně sedmnácti senátory. To se v tomto případě evidentně nestalo. Od první chvíle po předání stížnosti Ústavnímu soudu začala nicméně masáž v médiích, ve kterých se objevovaly ústavní (někdy spíše údajní ústavní) právníci, kteří s vážnou tváří dělali z věci velký problém. Ta kampaň na podporu zrušení termínu mimořádných voleb byla dosti sofistikovaně postavena. Byla postavena na základním sdělení veřejnosti, že přistřihne-li Ústavní soud křidélka politickým stranám, bude to jen dobře. Kromě toho média vytvářela ve společnosti atmosféru, jakoby rozhodnutí Ústavního soudu bylo nedotknutelné a nebylo možné jej kritizovat. To nevěštilo nic dobrého. Představitelé všech pravicových stran tohle opakovali jako mantru. Zejména v tom vynikali pp. Schwarzenberg, Svoboda (KDU-ČSL), Liška (Zelení), tedy všichni ti, kdo měli z nějakých důvodů zájem na posunutí termínu voleb. Zajímavé.

Ústavní soud 10. září 2009 rozhodl o zrušení ústavního zákona a tedy o termínu mimořádných voleb do sněmovny 9. – 10. října.

Ve svém projevu v poslanecké sněmovně jsem k tomuto rozhodnutí Ústavního soudu řekl: „Aniž chci vyvolávat ještě vážnější rozpory, cítím za povinnost připomenout, že elita ústavních právníků, jichž si vážím, například děkan právnické fakulty Univerzity Karlovy prof. Gerloch, dále profesor Pavlíček, docent Gronský, prof. Jičínský, abych to zkrátil, prakticky celá katedra ústavního práva Univerzity Karlovy, je zajedno v tom, že Ústavní soud překročil své pravomoci, pokud se rozhodl posuzovat ústavní zákon, který směřuje k jedinému – slovy bývalého senátora, dnes předsedy Ústavního soudu Pavla Rychetského. Já je na rozdíl od pana předsedy Topolánka budu citovat: „Vrátit věci veřejné do rukou toho nejlegitimnějšího činitele, lidu.““ Tato slova použil P. Rychetský, aby v senátu v roce 1998 podpořil prakticky identický návrh ústavního zákona, kterým se předčasně po dvou letech od voleb ukončilo volební období sněmovny.

Politické strany zastoupené ve sněmovně ihned po kontroverzním, protiústavním rozhodnutí Ústavního soudu, které nezbylo, nežli respektovat: sociální demokracie chtěla co nejdříve volby, další politické strany chtěly volby rovněž co nejdříve. I když o tom, zda např. lidovci, Zelení či TOP 09 chtějí rychlé volby jsem silně pochyboval.
Po hektických jednáních předsedů stran zastoupených ve sněmovně jsme došli k názoru, že nejpřijatelnějším řešením je pro nás změna Ústavy. Na základě politické dohody tedy došlo 11. září ve sněmovně ke změně Ústavy ČR, která umožnila předčasné ukončení volebního období, pokud s tím bude souhlasit ústavní většina poslanců i senátorů. Tato změna Ústavy umožňuje seberozpuštění poslanecké sněmovny vlastním rozhodnutím tří pětin všech poslanců.

V úterý 15. září měla o svém seberozpuštění hlasovat poslanecká sněmovna a otevřít tak cestu k mimořádným volbám do sněmovny uspořádaným do poloviny listopadu.

Nechal jsem si udělat, tak jak jsem na to byl vždy zvyklý u všech důležitějších věcí, právní analýzu. Ta byla dokončena v průběhu pondělka 14. 9. (ve čtvrtek předtím byla změna ústavy ve sněmovně schválena), mnoho času na analýzu tedy nebylo. Má základní otázka byla jednoduchá: „Je možné, aby Ústavní soud neumožnil uspořádání mimořádných voleb v blízkém termínu?“ Dotázaní se odpovědi buď úplně vyhnuli anebo se vyjádřili, že v logice předešlého rozhodnutí Ústavního soudu, kterým byla zrušena platnost ústavního zákona krátícího volební období, musí Ústavní soud rozhodnout úplně stejně. Změna Ústavy totiž nebyla uskutečněna před zahájením funkčního období v červnu 2006. To byla hlavní výhrada i ke zrušenému ústavnímu zákonu.

A co mohlo znamenat zrušení dalšího, listopadového termínu voleb do sněmovny Ústavním soudem?

1. Protože by byla rozpuštěna poslanecká sněmovna, její funkci by až do řádných voleb do sněmovny, tedy až do června 2010, převzal senát, který by řešil zákonodárný proces přijímáním zákonných opatření. V senátu ovšem měla v té době většinu pravice.

2. Senát by ovšem podle Ústavy nemohl řešit rozpočtovou problematiku a země by tak sklouzla v roce voleb, tedy v roce 2010 do rozpočtového provizoria. Stát by během dvou až tří měsíců v roce 2010 – ve volebním roce – neměl na výplatu mezd státních zaměstnanců a státní rozpočet na rok 2010 by mohl být schválen nejdříve až po jarních volbách, tedy někdy v srpnu roku 2010. To by byla úplná katastrofa.

Znamenalo by to chaos, obrovské škody prestiži státu a nenapravitelnou ztrátu reputace politické elity země. To by nejspíše znamenalo rozval pozice zavedených politických stran a revoluční změnu českého politického stranictví. Nové strany by pak ovládly pole. TOP 09, Věci veřejné, Zemanovci či Suverenita. A také strana, o níž v té době skoro nikdo nic nevěděl, tedy Věci veřejné.

Ústavní soud svým rozhodnutím zrušil volby do sněmovny, kdy bylo jasné, že by sociální demokracie zřetelně vyhrála. Že by zvítězila tak silně, aby levice získala většinu mandátů. To by ČSSD umožnilo vytvořit vládu, buď minoritní nebo ve spojení s nějakou středovou formací.

Pro zajímavost uvádím citace z denního tisku, z levicového Práva ve dnech, kdy probíhaly nejbouřlivější reakce na politické dění kolem rozhodnutí Ústavního soudu, sněmovny a politických stran.

Uvádím citaci z titulní strany Práva (článek N. Adamičkové) ze dne 12. 9.: „Melčák hned po hlasování naznačil, že změnu ústavy napadne u ÚS právě kvůli retroaktivitě. Pokud by uspěl a pokud by poslanci nevyužili k rozpuštění sněmovny dosavadní možnosti ústavy, mohly by se volby konat až v řádném termínu v červnu 2010.
Ústavní stížnost nově nevyloučil nezařazený poslanec Juraj Raninec (ODS): „Počkám, až celý legislativní proces skončí, a pak se rozhodnu,“ řekl včera Právu.“

Hned v pondělí 14. 9. v Právu v článku J. Rovenského „Experti varují: volby možná až v červnu“ se objevují následující výroky: „Celý problém tkví v principu retroaktivity, podle něhož je nepřípustné, aby zákon vstupoval se zpětnou účinností do již probíhajícího volebního období.

Právě na to se ve svém verdiktu ÚS odvolal, když vyhověl stížnosti poslance Melčáka a ústavní zákon o předčasných volbách zrušil.

Jak již Právo minulý týden informovalo, případné stížnosti na obecnou změnu ústavy by ÚS vyhověl zřejmě na základě porušení principu retroaktivity, kterým argumentoval právě Melčák. Soud by mohl uvést, že ustanovení, že sněmovna se může rozpustit třípětinovou většinou, by mělo být závazné až pro další volební období.
Pokud by platilo pro to nynější, šlo by o další účelovou, tedy napadnutelnou změnu.“ Tolik tedy Právo.

Ještě 15. 9. se Právo problematice možného opakovaného zrušení předčasných voleb věnuje ve třech článcích: V článku J. Ovčáčka (jov): „Soc. dem. si pro jistotu zadala analýzu ústavní změny“: „Šéf ČSSD Jiří Paroubek už v pátek avizoval, že si jeho strana nechá vypracovat právní analýzu, aby měla jistotu, že případná další ústavní stížnost na změnu ústavy vedoucí k předčasným volbám bude odmítnuta.“

Dále pak tentýž den je uveden článek: „Melčák a Raninec ladí stížnost a natahují politiky na skřipec“: „Ani pár hodin před dnešním hlasováním sněmovny o svém rozpuštění nechtějí jednoznačně říci, zda se obrátí na Ústavní soud. Důvod je prý prostý: intenzivně jednají s právníky.“

A stejný den opět v Právu se objevuje rozhovor s titulkem: „Advokát Miloše Melčáka Jan Kalvoda: Stížnost až po rozpuštění sněmovny.“

Titulek říká vše, zájmová skupina, na níž je Kalvoda navázán, byla opět připravena podat Ústavnímu soudu stížnost.

Poté, co se vedení ČSSD a poslanecký klub rozhodli nepodpořit rozpuštění poslanecké sněmovny se již 16. 9. objevil na první straně Práva článek: „Paroubek pohřbil volby“. V Právu byl rovněž rozhovor J. Ovčáčka s prvním místopředsedou ČSSD B. Sobotkou: „Bylo nejisté, že Ústavní soud dovolí volby v druhém termínu.“

V rozhovoru B. Sobotka velmi dobře argumentuje, proč se ČSSD rozhodla nepodpořit rozpuštění poslanecké sněmovny.

16. září jsem navštívil prezidenta V. Klause a 17. září se objevil v Právu na první straně headline v článku J. Ovčáčka: „Klaus rozumí důvodům nečekaného kroku ČSSD“. Prezidentu V. Klausovi jsem vysvětlil důvody, které ČSSD vedly k tomu nepodpořit rozpuštění sněmovny podle nedávné změny ústavy. V Právu se ve zmíněném článku objevuje citace V. Klause: „Stav, který vznikl po rozhodnutí ČSSD nepodpořit rozpuštění sněmovny podle nového ústavního zákona, je pro mne logickým vyústěním politického chaosu, který vznikl postupem Ústavního soudu.“

A na jiném místě J. Ovčáček píše: „Klaus dále řekl, že bude hledat možnosti, jak politickou krizi vyřešit volbami v jakémkoliv včasném termínu. Takové volby by se ale měly konat jen v případě, že bude jistota jejich nezpochybnění. Paroubek prohlásil, že i v tom se s prezidentem prakticky shodli.“

A J. Ovčáček dále uvádí citaci vyjádření V. Klause: „To je evidentně zájem můj, věřím, že je to zájem většiny občanů. Ale i z hovoru, který jsme dnes měli, jsem se víceméně ztotožnil s výrokem pana předsedy Paroubka, který říká, že volby jen tehdy, bude-li naprostá jistota jejich následného nezpochybnění. To považuji za rozumný názor a rozumný postoj.“

Ale již druhý den poté, 18. Září, Právo přineslo nenávistný článek J. Ovčáčka s názvem „Paroubek hledá důvody, proč zmařil předčasné volby“. V článku zlopověstný J. Ovčáček manipulativně pracuje s mým bulletinem, který jsem rozesílal s komentáři k aktuálnímu dění každý týden straníkům. V bulletinu jsem shrnul hlavní důvody našeho politického postupu a hovořil jsem i o dalších politických rizicích. Tedy, co by se hypoteticky mohlo stát...

Média, včetně Práva, se tak plně zapojila do kampaně s obvyklým leitmotivem: „Za všechno může Paroubek“ a teď i za zrušení voleb.

Pro úplnost uvedu podstatnou část stanoviska, které vyjadřuje nejlépe ze všech právníků celý problém: Ze „Stanoviska Parlamentního institutu“, který zpracovala JUDr. J. Syllová k problematice rozpuštění sněmovny a následného vyhlášení mimořádných voleb:

„S nálezem ÚS č. PL ÚS 27/09 zásadně nesouhlasím. Ústavní soud překročil své pozitivním právem dané pravomoci, ačkoliv k tomu neměl dostatečný důvod“ ... “Pokud však Ústavní soud trvá na svém, tedy, že zákon o zkrácení porušil jádro materiálního právního státu a zároveň bude vycházet opravdu důsledně z pojetí materiálního (nikoliv formálního) právního státu, nelze očekávat jiný vývoj, než že soud musí dojít k závěru, že rovněž okamžité rozpuštění podle (tentokrát už řádné) novely ústavy je stejným porušením jádra materiálního právního státu jako přijetí jednorázového zákona. Tedy jinak řečeno, pokud bude Ústavní soud důsledný a konzistentní, rozpuštění Poslanecké sněmovny prezidentem republiky zruší.“

A pro zajímavost ještě uvedu analýzu Factum Invenio v průzkumu uskutečněném po zpochybnění říjnových předčasných voleb Ústavním soudem: ČSSD 32,6%, ODS 27,2%, KSČM 13,8%, TOP 09 11,9%, což by znamenalo 111 mandátů pro levici.

Proč bych se bránil vítězství ve volbách, pokud bych na základě závažných právních stanovisek nebyl přesvědčen o tom, že Ústavní soud mimořádné volby opakovaně zruší.

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.
Klíčová slova: justice, média, Ovčáček, volby

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

antoninsebek

Nechci se přít, ale v době, kdy rozhodoval Ústavní soud, byly VeVerky i pro vnímavější voliče naprosto neznámým prvkem. Takže tady bych nějaký záměr nehledal. Při vší úctě k tomu orgánu (tak hovoříme my slušní lidé), nemohli předpokládat, že

V NOVĚ VYTVOŘENÉM ČASE

si nezanedbatelná část lidu řekne: "Ejhle, Radek! Přišel Spasitel! Táto, mámo, bábo, dědku, tomu dáme hlas! Protože ho známe z televize a tam vždycky mluvějí pravdu". Bohužel se tak stalo.

Já vím, že to je kontroverzní, ale uvědomte si: ODA, Lidovci, Unie svobody, Zelení, VeVerky. Na 20 let republiky je to dost pestrá paleta. Co mají společného? "Překvapivým programem" se dostali do koaliční vlády a tam se začali snažit svoje idejejeje prosazovat. Za každou cenu. Co jsem tím chtěl říci? Většinové volby. Vítěz bere všechno a může prosadit svůj program bez ohledu na několik přeběhlíků a vyjmenované "novátory". Tento vítěz to nemá lehké, je podroben velké kontrole.

Nevymyslel jsem to - podívejte: v USA a ve Velké Británii to funguje. Pokud jste sledovali tiskovku se současným britským premiérem - tak po dlouhé době mají v Británii něco jako "koalici". A ... mají s těmito partnery problémy. Zkuste se mrknout do volebních výsledků zpětně: bylo by to pro ČSSD výhodné čili nic?

Přeji Vám pěkný den.

videnak

Dobry den,

ano musím plně souhlasit s panem Paroubkem,nevidím žadny duvod proč by jasny vítěz nastavajících voleb,měl se sam vítězství vzdat,je to nelogicke.Ustavní soud tímto pomohl VV a TOPakum ,kteří se vylhaki do přízně voličum.O Melčakovi vubec nemluvme tato podplacena kreatura si vubec nezaslouží psaní,vím svědomí je strašna věc a on zemře strašnou smrtí,ani ty jidašske miliony mu nepomužou.

Přeji hezky víkend.

antoninsebek

Budu se zabývat jenom  problematikou neuskutečněných voleb v říjnu 2009. A použiji parafrázi  z Cimrmana: „To, že se ještě do konce roku 2009 nestal pan Jiří Paroubek premiérem, rozhodl (pan Jiří Paroubek promine): pan Jiří Paroubek.“ Konec parafráze.

Článek onoho kritizovaného redaktora z Práva jsem nečetl  a nechystám se k tomu. Na reakci pana Jiřího Paroubka jsem si všimnul, s jakou zvýšenou citlivostí reaguje na hodnocení  situace po 10. září 2009, kdy ÚS  zrušil volby, dlouhodobě plánované na 9. - 10. října  2009. Rychlá reakce ÚS to byla, to ano. Aby však rozhodnutí této konečné instituce mělo praktický smysl, nemohlo být pomalejší. Mimochodem:  totéž se opakovalo nyní, na úrovni Městského soudu v Praze, kdy odboráři nesplnili jednu z podmínek, která spočívá v dodání jednoho listu papíru tři pracovní dny před akcí. Ale jděme dál:

Kritizovat Ústavní soud – neuvedl bych slovo, že je to nemožné či zakázané.  Lepší  je spíše označení neproduktivní, protože  musí být nějaká konečná instituce, když ten Pán Bůh je hodně daleko.

Ústavní soud, řízený p. Rychetským nepovažuji za nekompetentní a už vůbec ne nepřátelský vůči ČSSSD. Pamatuji na „souboj“ prezidenta Klause s Parlamentem ČR, který mu vetoval hned celou řadu jeho návrhů na soudce ÚS. Takže ani náhodou tam nejsou samí „Klausovi lidé“ nebo „pravičáci“.

Ano, věřím, že pana Jiřího Paroubka (a to píšu velmi jemně) nepotěšilo, že ÚS jednal na popud PRÁVĚ pana Melčáka. Já tu vidím jádro pudla. S prominutím, to je podle mne zřejmě slabé místo pana J.P. – když ho někdo hodně „nabudí“. Že právě "tenhle Melčák" dosáhl svého... A opakuje se to: bohužel i další „oblíbenec“ – pan současný ministr vnitra – vlastně také „dosáhl“ něčeho, co by občana J. P. nenapadlo ani v nejhorším snu.

Omlouvám se, ale nevěřím v článku té katastrofické pasáži „co by se stalo, kdyby ÚS totéž udělal za měsíc znovu“.  Kdyby jsou chyby, ale ÚS by se držel věkovitých rad antických učenců a  dvakrát by nevstoupil do téže vody.

Takže: je možné, že chybu udělali špatní rádcové, možná byla také obava, že by se posunuté volby konaly v době 20. výročí tzv. sametové revoluce. A dále: čeho je moc, toho je příliš, to platí i o bilbordech.  A tak došlo k tomu, že „vstali noví bojovníci“. A dále:  TOP-ka přetáhla 12-ti oranžovým hejtmanům právě ty osvědčené a lidu známé starosty. Z ničehož nic se vylouply VeVerky, kterým k tomu stačil  „nový program“ z rukou mediálně známého novináře – budoucí trapné figury. Za pomoci peněz hlídací agentury. V listopadu 2009 je skoro nikdo neznal.  A z Vysočiny probuzený jezevec  vylezl kdy? A  také ukousnul svůj díl.  Já bych to, ve velké stručnosti napsal do  svých pamětí tedy takto. jak jsem uvedl.    

Ale závěrem by mělo být něco konstruktivní, něco jako „návrh na opatření“:  ČSSD už bych nepřál třetí díl „odcházení“.  Pan M.Z. a pan J.P.  vytáhli tuto stranu z těžké situace, aby potom hodně překvapivě svoji funkci položili. S hořkostí a neuznáním.  Bohužel však v obou případech v situaci, kdy neměli za sebe smysluplnou (když už jsme u toho Havla) náhradu.  Nepoužil jsem žádnou urážku či xenofobní slovo, tak mi snad tento příspěvek (který jsem krátil jak jen to bylo možné) bude ponechán. Děkuji.