Jiří Paroubek: Triumfální cesta

obrazek
30.6.2011 10:08
Evropská cesta čínského premiéra Wen Ťia-Paa nabývá rysů triumfu po Evropě. Čínský premiér přiletěl do Evropy jako reprezentant druhé nejsilnější ekonomiky světa a momentálně finančně nejsilnější země světa. Přiletěl doprovázen třinácti ministry své vlády. Za ním zůstávají ohromné kontrakty uzavřené s firmami jednotlivých členských zemí EU, které čínský premiér navštívil. Nejefektivnější byla jeho návštěva v Německu, odkud odlétá s uzavřenými kontrakty v objemu 15 miliard EUR. Co je však nejvýznamnějším poselstvím pro EU jako celek, to jsou jeho vyjádření na adresu jednotné evropské měny.

Čína má zájem na stabilitě Evropy a světa. Čína drží čtvrtinu svých devizových zásob v EURu, má tedy zájem na jeho stabilitě. Čína přislíbila pomoc s řešením státních dluhů evropských ekonomik, které jsou v problémech především fiskálního charakteru.

Bylo až legrační vidět, jak antikomunistický a ultrapravicový maďarský premiér Orbán vděčně hopsá při jeho návštěvě v Budapešti kolem Wen Ťia-Paa. Čína jenom v tomto roce podle neoficiálních zpráv z finančních trhů nakoupila státní cenné papíry evropských zemí, které jsou ve fiskálních problémech v objemu 40 miliard USD. Wen Ťia-Pao patří momentálně díky síle čínské ekonomiky k nejrespektovanějším státníkům světa.

Když jsem před šesti lety navštívil jako český premiér Čínu, sešel jsem se postupně se všemi nejvyššími čínskými představiteli, včetně prezidenta a premiéra. ČLR tehdy projevila zájem o strategické partnerství s ČR, jakkoliv se to zdálo být poněkud nerovné partnerství. Číňané pro to měli své důvody. Byl jsem připraven vůči nim dělat podobně pragmatickou politiku, jakou dnes dělá Německo. Do půl roku po mé státní návštěvě Pekingu, navštívil na mé osobní pozvání republiku Wen Ťia-Pao. Byla to nezvykle rychlá reakce Číňanů a unikátní příležitost k  rozvinutí velmi široké ekonomické spolupráce mezi oběma zeměmi. Tuto unikátní příležitost pravicové vlády ČR v následujících pěti letech nejen nevyužily, udělaly vše pro to, aby ji znemožnily. Zřejmě v rámci poněkud opožděného boje proti komunismu. Prostor, který jsme nevyužili my, využili jiní. A ještě využijí.

Vzpomínám dnes s úsměvem na celkem nechutné útoky politiků a médií (vévodila v nich MFD) před návštěvou čínského premiéra v Praze v prosinci roku 2005. Doporučuji všem autorům těchto článků, aby si teď povinně četli o Číně např. v seriózním německém tisku (Die Zeit, Die Welt, Der Spiegel, Süddentsche Zeitung atd.).

Zahraniční politika, kterou jsem vůči Číně prosazoval, byla prozíravá a správná, jak koneckonců dosvědčuje nynější cesta čínského předsedy vlády po Evropě a její výsledky. V příloze tohoto článku uvádím dvě ukázky ze své knihy Ve službě republice, které se týkají mých jednání s Wen Ťia-Paem v roce 2005 a mé neoficiální návštěvy v Číně v roce 2007 v čele delegace čelných funkcionářů ČSSD.

Připomínám rovněž soutěž portálu Vaše věc, ve které můžete knihu "Ve službě republice" vyhrát. Více informací ZDE.

Úryvky z knihy

Státní návštěva Čínské lidové  republiky (ČLR) ve dnech 26.  - 28. června 2005  a státní návštěva čínského premiéra v ČR ve dnech 8. – 9. prosince 2005

Při státní návštěvě ČLR uskutečněné v Pekingu v závěru června 2005 jsem měl možnost jednat s vrcholnými představiteli ČLR – s prezidentem Chu Ťiu-tchaem, premiérem Wn Ťia-paem a předsedou parlamentu Wu Pang-kuem.

Státní návštěva byla připravena i díky vstřícnosti čínské strany v mimořádně krátké době dvou měsíců.  Z tohoto pohledu bylo mé přijetí třemi nejvyššími ústavními činiteli ČLR v čínské praxi zcela výjimečné. Ostatně, do původního programu návštěvy nebylo zahrnuto setkání s čínským prezidentem, ale s čínským viceprezidentem. Důvody pro tento pozitivní čínský postup vidím v podstatě dva:

můj veřejně projevený zájem o zlepšení vztahů s ČLR krátce po nástupu do funkce předsedy vlády

vstup ČR do EU v předchozím roce (k 1. 5. 2004), což výrazně zvýšilo čínský zájem o naši republiku.

Je zřejmé, že Číňané velmi senzitivně vyhodnotili můj velký zájem o jejich zemi (a také o další ekonomicky významné státy Východu: Rusko, Indie, Japonsko), což kontrastovalo např. s postupem Špidlovy vlády. Premiér Špidla nechal ve vztahu k Číně volnou ruku ministru zahraničí Svobodovi a ten zase „modrým svazákům“ z Černínu, kteří si léčili své mindráky vůči Číně  neproduktivním antikomunismem. To vše v situaci, kdy se do Číny velmi pragmaticky tlačili Američané, Němci, Japonci, Francouzi, Britové ad.ad..

Vzpomínám si, jak mně dva zaměstnanci naší ambasády v Pekingu při mé státní návštěvě téměř s radostí informovali, že někdejším ministrem průmyslu Grégrem prosazená česká investice v elektrárně v Šen-tou je ekonomicky úplný propadák. Druhý den mě Číňané řekli něco úplně jiného.

Vytkl jsem pak našim „modrým svazákům“, s velkým osobním nasazením trochu opožděně bojujícím proti komunismu, jejich ideologický zápal. Myslím ale, že to bylo zcela zbytečné.

Před mým příchodem do funkce premiéra nechali lidé na českém ministerstvu zahraniční (MZV) dojít vztahy s ČLR na kritickou úroveň. České ministerstvo zahraničí vedlo konzultace na Tchajwanu a uskutečnil se „soukromý“ pobyt tchajwanského ministra zahraničí v Praze (v červnu 2004). Když MZV se zcela vážnou tváří situaci vysvětlovalo Pekingu jako dodržování zásady „jedné Číny“, došla Číňanům trpělivost. K uplatnění zásady „jedné Číny“ v české zahraniční politice se zavázal premiér M. Zeman při své návštěvě ČLR v roce 1999. Nevím, možná, že někteří lidé na MZV měli na věc jiný názor. Číňané navíc na vysoké úrovni včas upozorňovali, že „soukromý“ pobyt tchajwanského ministra zahraničí v Praze bude představovat v bilaterálních vztazích problém.

Počátkem července 2004 se uskutečnilo přijetí tehdejšího čínského velvyslance Tanga u premiéra Špidly, které skončilo otevřenou roztržkou.

Vstup středně velkých a malých zemí střední Evropy do EU učinil z těchto zemí pro ČLR kvalitativně nového partnera. Maďarský a slovenský premiér – služebně starší ve funkci nežli já – se snažili dostat do Pekingu drahnou dobu přede mnou. Po mém nástupu do funkce premiéra však Číňané jasně favorizovali Českou republiku.

Má návštěva v Pekingu byla od vzniku ČR již třetí premiérskou návštěvou. První uskutečnil v roce 1994 jako premiér V. Klaus, druhou M. Zeman v roce 1999. Má návštěva byla první návštěvou českého premiéra v Číně po vstupu Česka do EU. A zřejmě nadlouho poslední.

Václav Klaus jako prezident navštívil poprvé ČLR rok a něco před mou návštěvou, v dubnu 2004. Prezident ČLR ještě ČR od jejího vzniku nenavštívil a vypadá to, že se to nezmění ani v nejbližších letech.

Podstatou mé návštěvy bylo nastavení politického dialogu mezi oběma zeměmi, prohloubení a rozšíření spolupráce v oblasti obchodní výměny. Šlo především o to snížit ohromný a stále narůstající pasivum v naší obchodní bilanci s Čínou.  Samozřejmě nám šlo také o spolupráci v oblasti investic a obecně o rozvoj hospodářské spolupráce. Jednalo se i o posílení smluvní základny vztahů. Dohodli jsme se, že zahájíme práce nad novými bilaterálními smlouvami o podpoře a ochraně investic a o zabránění dvojího zdanění.

V jednáních s čínským prezidentem a premiérem jsem se snažil zdůraznit rovněž potenciál spolupráce v oblasti kultury. Pro českou veřejnost, alespoň pro její podstatnou část, by bližší seznámení se starobylou čínskou kulturou představovalo novum.

Výměna názorů s nejvyššími čínskými představiteli proběhla rovněž k mezinárodním otázkám, jako je reforma OSN, vztahy EU – ČLR ve všech hlavních aspektech, včetně zbraňového embarga EU vůči ČLR a lidských práv.

Požádal jsem čínského premiéra o podporu české kandidatury do RB OSN na léta 2008 – 2009 a čínská strana mně ji přislíbila.  To byl vynikající politický úspěch. Podle pozice ČLR se totiž orientuje významná část zemí rozvojového světa, především desítky afrických a dalších států. Tuhle podporu Topolánkova vláda zásadní změnou kurzu vůči ČLR zcela promarnila. A pak, při hlasování ve Valném shromáždění OSN jen sčítala ztráty.

Čínská strana vyjádřila jasně svůj zájem na prohloubení dvoustranné spolupráce a o pokračování politického dialogu na vysoké úrovni. A reflektovala český interes na tom, učinit vzájemné kontakty „obousměrnými“. Tedy uskutečňovat recipročně návštěvy čínských představitelů na vysoké úrovni v ČR. Tento posun v kvalitě vztahů se projevil velmi záhy. Již v prosinci 2005 navštívil ČR čínský premiér (!).

V Pekingu jsem vystoupil v Čínském institutu mezinárodních vztahů, kde jsem hovořil o evropské integraci. V krátkém čase, který byl v rámci státní návštěvy k dispozici, proběhl např. oběd se zástupci českých firem, působících v Číně.

Slušným sportovním výkonem byla prohlídka Velké čínské zdi, prohnal jsem rychlým výstupem po hřebenu zdi příslušníky naší ochranné služby. V Pekingu a okolí (čínská zeď není od Pekingu příliš daleko) panovalo na konci června nejen velké horko, ale také vysoká vlhkost. Měl jsem na sobě lehký letní oblek a ten jsem měl po návratu do auta ke zpáteční cestě do Pekingu úplně promočený potem. 

Členové delegace měli možnost si projít společně Zakázané město v Pekingu, bývalý císařský palácový komplex. Je třeba říci, že mobiliář spočívající ve vzácném vybavení budov byl armádou Kuomintangu odvezen v roce 1949, těsně před pádem Pekingu do rukou čínských komunistů, na Tchajwan.

Úžasný byl oběd v restaurantu Čínská kachna, kde obědvali či večeřeli snad všichni významní zahraniční návštěvníci Pekingu.

Jeden večer jsme se zúčastnili v čajovně Beijing Laose Tea House na čínském kulturním programu. Mnohem zajímavější nežli tento poněkud nezajímavý program pro mě byla ale návštěva pekingského trhu se spotřebními a uměleckými předměty. Koupil jsem si tam několik úžasných věcí a dva opravdu krásné padělky starožitných sošek. To vše za pár dolarů. Na trhu bylo vidět nejrůznější materiály, z nichž jsou dělány sošky: od různých kovů a jejich slitin, přes keramiku, porcelán až třeba po slonovinu. Škoda, že jsem měl na všechno jen málo času. Všechny věci přitom byly na evropské poměry velmi levné, ale kontejner s uměleckými předměty jsem do letadla pochopitelně vzít nemohl.

Setkání s prezidentem ČLR a generálním tajemníkem KS Číny Chu Ťiu-tchaem proběhlo ve velmi věcném tónu, ale v čistě oficiální a profesionální rovině.

Podobný průběh měla oficiální jednací část setkání s ministerským předsedou ČLR. Nicméně při večeři s předsedou vlády Wen Ťia – paem v budově jeho úřadu jsem měl možnost ochutnat jídla nejskvělejší čínské kuchyně, jakou jsem kdy poznal. Při večeři byla mnohem uvolněnější atmosféra a debata, nežli při oficiálním jednání. Vraceli jsme se k jednotlivým bodům jednací agendy. Vím, že jsem panu premiérovi připomínal možnost prodeje přebývajícího českého obilí. A Wen Tia-pao mě překvapil znalostí Osudů dobrého vojáka Švejka, české literatury a filmů.


Návštěva předsedy vlády ČLR Wen Ťia – paa v Praze ve dnech 8. a 9. prosince 2005

K návštěvě  čínského premiéra v Praze došlo po dlouhých osmnácti letech. Tehdejší čínský premiér ovšem přijel v roce 1987 v prvé řadě jako generální tajemník ÚV KS Číny. Neváhal jsem proto opakovaně návštěvu čínského premiéra z prosince 2005 označit za „návštěvu roku“.

Nejprve proběhl na Úřadu české vlády s čínskou stranou podpis čtrnácti smluvních dokumentů, včetně Společného prohlášení vlád ČR a ČLR, a to za účasti obou premiérů a ministrů Sobotky, Urbana a Jandáka. S výjimkou smlouvy o podpoře a ochraně investic, ke které měl jisté výhrady ministr zahraničí Svoboda nebo spíše pracovníci jeho ministerstva, nebyly při jednání o smluvních dokumentech větší problémy. Poté jsme se vydali s čínským premiérem na ministerstvo průmyslu a obchodu, kde jsme v zasedací síni měli, oba dva premiéři, vystoupení k možnostem rozvoje česko – čínských hospodářských vztahů.

Zásadní politickou hodnotu měl podpis Společného prohlášení vlád obou zemí. Toto prohlášení, které jsem podepsal s čínským premiérem, stavělo na praktických zkušenostech vzájemné spolupráce z posledních let a rámcově vymezilo její základní oblasti pro další roky. Nahradilo tak již zmíněné „Prohlášení“ podepsané v Pekingu v roce 1999 M. Zemanem.

Je příznačné, že česká média význam tohoto dokumentu nepochopila (spíše: nechtěla pochopit) a jeho analýze, či alespoň posouzení se vůbec nevěnovala.

Před velvyslanectvím ČLR v Praze  protestovali proti  Wenově návštěvě stoupenci hnutí Fa-lun-kung. Některé čínské zdroje označovaly Fa-lun nikoli za hnutí, nýbrž za náboženskou sektu. Vlastní jednání s čínským premiérem a jeho delegací proběhly v krásném prostředí kolodějského zámku. Premiér  Wen označil při jednání i na pracovní večeři mé představy o dalším směru vývoje vzájemné spolupráce za přínosné a věcné, v hlavních rysech se překrývající s čínskými postoji. Znamenalo to zejména aktivizovat politické vztahy, využít prostoru právě vytvořeného podpisem Společného prohlášení obou vlád. 

Vhodně reagovat na otázky, které jsou důležité pro druhou stranu. Jako příklad uvedl spokojenost s tím, že se ČR hlásí k principu „jedné Číny“. 

V nejbližší době v ekonomické oblasti šlo o to, soustředit pozornost na automobilový průmysl, výrobu televizorů, energetiku, informační technologie a komunikace. 

První praktický krok v tomto směru byl finalizován  velmi brzo - v březnu 2007 zahájila v Nymburku výrobu televizorů čínská firma Changhong, jeden z největších producentů spotřební elektroniky v Asii. Firma má v ČR současně svou centrálu pro Evropu. 

Čínský premiér ocenil podpis smlouvy o ochraně a podpoře investic. A naznačil možnost podílu českých firem jako subdodavatelů na realizaci projektů pro Letní olympijské hry v Pekingu 2008 a EXPO 2010 v Šanghaji.

Shoda našich názorů byla i pokud jde o potenciál členství ČR v EU v našich vztazích.

Čínský předseda vlády poukázal na členitost vztahů EU s ČLR, včetně mechanismů k diskusi o lidských právech. 

Na žádost čínského premiéra  pomoci se zrušením zbraňového embarga EU proti Číně jsem uvedl, že to není reálné očekávat, vzhledem k vyhraněnému postoji některých členských zemí EU.

Wen formuloval tezi o ČR jako o  možné evropské základně čínských firem. Obdobnou myšlenku jsem počátkem března roku 2006 navrhl také prezidentu Putinovi. Viděl jsem velkou možnost získat z obou zemí velké investice, které by v Česku ještě urychlily hospodářský růst. Tento záměr ovšem vyžadoval k naplnění přípravu a realizaci  řady praktických kroků. Vzhledem k výsledkům voleb v roce 2006 k tomu ale nedošlo. Topolánkova vláda pak o ČLR jevila minimální zájem.

Dohodli jsme se také s Wenem, že oživíme činnost Společného česko - čínského ekonomického výboru. Jeho zasedání se pak konalo v dubnu 2006 v Praze na úrovni místopředsedy čínské vlády, s nímž jsem se tehdy také osobně setkal.

Hovořili jsme o řadě dalších konkrétních komodit českých vývozců: čistírny odpadních vod, obchodu zemědělskými produkty. Ale také o  účasti na veletrzích a výstavách, výrobě lodí (čínskou stranu zajímala výroba lomených hřídelí) resp. jejich součástí, spolupráce v lesnictví apod..

Shodli jsme se i na potřebě výměny studentů a na podpoře cestovního ruchu. Příslušné firmy a úřady obou zemí měly po naší dohodě s premiérem Wenem  jednat o zřízení přímé pravidelné letecké linky mezi Prahou a Pekingem (pozn.: ke zřízení takové linky dodnes nedošlo, létá pouze přímá nákladní linka).

Premiér  Wen přijal můj námět na bližší a konkrétní posouzení možností výměny kulturních hodnot. 

Má představa byla začít skromnějšími, spíše tradičními a v praxi již vyzkoušenými formami spolupráce (týdny kultury, přehlídky filmů, divadla apod.). To se také později podařilo - závěrem května 2006 se v Praze uskutečnil Týden čínského filmu. O něco dříve začala v Číně šňůra prezentací o České republice v deseti čínských městech organizovaných organizací CzechTourismu.

Tyto úvodní kroky měly přes systematickou součinnost a vzájemné seznámení se příslušných úřadů nakonec vyústit v jednu či více velmi reprezentativních přehlídek čínského umění v Praze. Tedy čínských kulturních akcí celoevropského významu, pořádaných u nás, což by mj. podtrhlo postavení Prahy jako evropského a světového kulturního centra. 

Inspiroval jsem se přitom ojedinělou a velmi zdařilou výstavou „Čína: tři císařové, 1662 – 1795“ v londýnské Královské akademii v listopadu 2005. Byla zahájena za účasti prezidenta Chu  Ťin - tchao, jehož na vernisáži uvítala britská královna Alžběta a stala se součástí programu návštěvy čínského prezidenta ve V. Británii.

A uměl jsem si představit i možnost, že vyvrcholením dlouhodobější česko - čínských kontaktů na úseků kulturních výměn a výstavnictví by mohla být - opět v Praze - i když až v několikaleté perspektivě, společná výstava uměleckých předmětů ze sbírek pekingských muzeí  a ze sbírek Národního palácového muzea v Tajpeji (hlavní město Tchajwanu).

(pozn. Původně to byla  jedna ucelená sbírka nevyčíslitelné umělecké i materiální hodnoty,  jejíž část  ale pří svém útěku na Tchajwan na podzim 1949 odvezla, jak jsem již zmínil, Čankajškova vojska). 

Vzhledem k politickému vývoji v ČR zůstaly všechny tyto náměty prakticky zcela nenaplněny.

Bez ohledu na ignorování Číny jako partnera pravicovými vládami po volbách v červnu 2006 se ukazuje, že  česká veřejnost a zejména podnikatelské kruhy chápou potenciál spolupráce s Čínou mnohem lépe - ilustruje to i řada nabídek na výuku čínštiny, které se nyní zájemcům o tento jazyk v ČR nabízejí.

Pokud k tomu přispěla i poměrně široká česká mediální  debata o Číně v souvislosti s našimi aktivitami vůči této velké  zemi v roce 2005, pak je to výsledek, který má svůj význam.

Závěrem v této části mé knihy chci  zmínit tehdejšího velvyslance ČLR v ČR pana Tanga, který velkým dílem přispěl k tomuto  dynamickému, byť bohužel jen krátkodobému, vzepětí v česko - čínských vztazích.

Byl jsem s ním v pravidelném kontaktu. S ním jsme připravovali mou cestu do Pekingu a Wenovu prosincovou návštěvu Prahy. Ukázal se jako seriozní, spolehlivý partner.                                                           

 

Cesta po Číně v září 2007

Ve dnech 17. – 23. září 2007 jsem opět navštívil Čínskou lidovou republiku, tentokrát v čele delegace ČSSD. V delegaci ČSSD byli kromě mě ještě 1. místopředseda ČSSD B. Sobotka, předseda klubu poslanců M. Hašek, předseda zahraničního výboru sněmovny J. Hamáček, poslanec J. Tejc, předseda KVV soc. dem. Ústeckého kraje P. Benda a vedoucího mého sekretariátu v Lidovém domě J. Birke. V náročném programu, který jsme zahajovali v Pekingu, jsme se postupně přesunuli letecky nejprve do Šanghaje, pak do Čcheng – tou a poté znovu do Pekingu.

Mým hlavním poznatkem z této cesty bylo, že Čína za dva roky, které uplynuly od mé státní návštěvy, zaznamenala okem viditelný pokrok. Čínské hospodářství, vyjádřeno růstem hrubého národního produktu, za tu krátkou dobu posílilo zhruba o pětinu. A to bylo znát na každém kroku. 

Země, která zvýší své společenské bohatství za dva roky o pětinu, je schopná investovat do rozvojových projektů obrovské peníze. Byli jsme se rok před zahájením olympiády podívat na úžasnou stavbu hlavního olympijského stadionu v Pekingu. Seznámili jsme se s koncepcí výstavby sportovišť pro Olympijské hry. A samozřejmě jsme nemohli přehlédnout obrovské úsilí Číňanů, představitelů ČLR, uspět na sportovním poli. Skvělými výsledky čínských sportovců a výtečným vyzněním celé olympiády.

Při svých četných setkáních v průběhu cesty jsem všude hovořil o velkých tématech lidských práv v Číně: o oblasti pracovně – právní, o oblasti sociálního (důchodového) zabezpečení, i pokud jde o zdravotní zabezpečení obyvatel. Číňané se velmi intenzivně zabývali také otázkami životního prostředí, zajímali se o naše zkušenosti z této sféry. Pochopil jsem, že ve srovnání s minulostí dochází v jejich přístupu k ekologii ke změně. Zkrátka, že se této věci chtějí velmi seriozně věnovat. 

Šanghaj, kterou jsme krátce v rámci naší cesty navštívili, zachvátil v té době již duch intenzivní výstavby v souvislosti s přípravou Světové výstavy v roce 2009. Na vybudování chybějící dopravní infrastruktury šly v Šanghaji neuvěřitelné peníze ze státního rozpočtu i z dalších veřejných rozpočtů. Charakter zejména výškových staveb ve městě z poslední doby plně odpovídá architektuře jiných moderních světových velkoměst. Plány rozvoje Šanghaje tak, jak jsme o nich byli informováni, byly grandiózní. O Pekingu či  o Šanghaji píše dnes každý, kdo jede do Číny. Mě zajímalo i něco jiného. Zajímalo mě, jak to vypadá v oblastech mimo pobřežní pás.

Již při své státní návštěvě v Číně v červnu 2005 jsem se setkal - byť v Pekingu - s představiteli provincie S´ - čchuan. V září 2007 jsme měli možnost tuto provincii s 87 miliony obyvatel na severozápadě Číny osobně navštívit. S´ - čchuan si běžný Čech spojí nejspíše s ostrými a pálivými chutěmi s´ čchuanské kuchyně. 

Hlavním městem provincie S´ - čchuan je město Čcheng – tou, se 4 miliony obyvatel (ale s předměstími se jedná o městskou aglomeraci s 10 miliony lidí). Přiznám se, že jsem měl silné obavy, jak to bude v Čcheng – tou vypadat, když se tam přesuneme z nablýskaného Šanghaje a výstavního hlavního města země – Pekingu. Čekal jsem zapadlé, provinční město s omšelými domy proloženými sem tam nějakým slumem tak, jak jsem je viděl v indických velkoměstech. Přiznám se, že jsem byl dost překvapen. Přivítalo nás letiště s letadly z celého světa. Musel jsem ocenit výtečné urbanistické řešení města s širokými třídami. Zajímavé architektonické řešení staveb v centrální části města se zelení umístěnou na domech a slumy žádné. Krásný hotel s výtečnými službami, kde jsme bydleli, Kolem hotelu hezký a rozsáhlý komplex s mnoha restauracemi plnými lidí. K městské infrastruktuře patří také dobře fungující metro. 

Hovořili jsme s čínskými představiteli na centrální úrovni i v obou provinciích (Šanghaj a S’ - čchuan) o možnostech spolupráce českých podnikatelů s čínskými firmami. 

Již v loňském roce (2010) se Čína dostala dosaženým objemem HDP před Japonsko a během jedné generace se svět dočká situace, že Čína předstihne hospodářskou silou také Spojené státy.

Čína si vede v posledních dvaceti letech hospodářsky velice dobře. Vysoký hospodářský růst ČLR blížící se každoročně 10%, ale není možné udržet do nekonečna.  Země a její občané, přes značné úspěchy, kterých bylo dosaženo, se musí vypořádat s celou řadou velkých problémů, jejichž řešení vytrvale obcházela. Mám na mysli vytvoření systému důchodového zabezpečení, zdravotního pojištění, uplatnění vysokých standardů životního prostředí atd. Čínská společnost bude muset řešit např. přirozený rozpor, který vzniká mezi industrializovaným pásem u pobřeží a převážně zemědělských vnitrozemím. Číňané očekávají od svého politického vedení růst kvality života a růst životní úrovně. Pokud se to vedení Číny nebude dařit nebo nebude dařit dostatečně rychle, v čínské společnosti nastanou velké problémy. 

Nechci mluvit po několika letech za své kolegy, kteří se cesty se mnou po Číně zúčastnili, ale zdá se, že měli podobný pohled na věc jako já. Cesta pro mě byla mimořádně zajímavá, viděli jsme hodně a to nejen v té nevyspělejší části země. Viděli jsme kromě jiného poměrně odlehlou provincii, která se podle všeho velmi dobře vyvíjí. Zaslepenost českého pravicového tisku v souvislosti s naší „čínskou cestou“ ovšem neznala mezí. Psali v souvislosti s Čínou cosi o Potěmkinových vesnicích, o zprofanované knize Julia Fučíka o stalinském Rusku pod názvem „O zemi, kde zítra již znamená včera“. Co jsem v Číně viděl, to jsem viděl. Neměl jsem nasazené brýle mámení a neměl jsem ani proč si je nasazovat! Velmi pravděpodobně v zemědělských sídlištních celcích ve vnitrozemí to vypadá v Číně asi hůře nežli ve velkoměstských aglomeracích. No ale slumy, které jsem viděl v indických velkoměstech Dillí a Kalkatě, na ty jsem v Číně nenarazil. A srovnat dnešní situaci v Číně s dobou před padesáti lety či před sto lety prostě nejde.

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.
Klíčová slova: ekonomika, EU, zahraniční politika

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

novotny

Vidět premiéra Nečase při jednání s čínským premiérem je příliš utopistická myšlenka. Tato netečnost a nezájem o rozvoj obchodních vztahů s druhou zemí s nejrozvinutější ekonomikou světa by se měla vládě přičíst na účet ke všem ostatním škodám, které páchají svoji tupostí, arogancí, zatvrzelostí a nechopností na české ekonomice.

videnak

Dobry den.

S velkym zajmem jsem si přečetl fundovany rozbor od pana Paroubka,rozbor mezinarodních vztahu a obchodu.Přal bych Česke republice,aby takoví  lide byli ve statních a vladních funkcích,potom by se naplnily naděje čechu po roce 1989.

Naděje umíra poslední,přeji

Hezky den.

paul

SUPER, děkuji za to! Zatímco Němci a Maďaři podepisují miliardové investice, chudí a zadlužení Češi bojují za lidská práva bohatých Číňanů. Paroubek na hrad!