Jiří Paroubek: Vláda dnes ztratila i poslední zbytky legitimity

obrazek
7.11.2012 13:52
Poslaneckou sněmovnou dnes prošel "redukční daňový balíček" ministra financí Miroslava Kalouska, se kterým spojila koaliční vláda Petra Nečase svou důvěru. Ještě před pár dny to vypadalo, že vláda si na tomto návrhu vyláme zuby a důvěru ztratí. Obrat nastal včera, kdy se tři z "rebelů" ODS (Petr Tluchoř, Ivan Fuksa a Marek Šnajdr) dobrovolně vzdali svého poslaneckého mandátu. Díky těmto poslaneckým "škatulatům" se tak vláda mohla při jednání o Kalouskově zdražovacím "balíčku" opřít o většinu, a to včetně hlasu nového poslance Romana Pekárka, který byl odsouzen za korupci. "Vláda ztratila morální oprávnění vládnout," reagoval na na tuto smutnou skutečnost ve svém projevu předseda národních socialistů Jiří Paroubek.

Projev Jiřího Paroubka v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR k daňovému balíčku - 7. listopadu 2012

Vážený pane předsedající, dámy a pánové,

redukční dieta, kterou Ministerstvo financí a vláda připravily jako nepříjemné novoroční překvapení občanům v podobě konsolidačního, měli bychom říci spíše drahotního, balíčku - proč vlastně k této občanům vnucované dietě dochází? Ve státním rozpočtu, který má v příštím roce skončit deficitem 100 mld. korun, maximálně, chybí podle Ministerstva financí 41 mld. korun. Dílem v důsledku nadhodnocených příjmů státu, což je počínaje rokem 2008 naprosto běžná praxe Ministerstva financí, tak jako předtím byla běžná praxe za sociálně demokratických vlád, že čísla odhadů byla naopak podhodnocována a dílem důsledku údajně rozmařilých výdajů státu.

Proč rozmařilých? Oproti letnímu návrhu státního rozpočtu Ministerstva financí na rok 2013, ke kterému se možná vláda na konci tohoto měsíce vrátí, který byl vrácen k přepracování, se výdaje snižují v jakémsi novém rozpočtovém rámci, který už možná nebude potřeba po tomto dni, o 41 mld. korun. Snižují se už tak razantně dříve snížené výdaje ve státním rozpočtu v dopravě, školství, výdaje na vědu, na kofinancování z evropských fondů a tak dále. Pokud jde o kofinancování evropských peněz, byla by to tvrdá rána, která ještě dále prohloubí nečerpání evropských peněz až o desítky miliard korun. Proč tomu tak je? Inu, stát je jedním velkým vyjedeným krámem.

Zopakuji některá smutná fakta, která charakterizují současný stav českého hospodářství. Ekonomika České republiky letos klesne meziročně nejméně o 1 %. Ovšem v situaci, kdy všechny okolní ekonomiky rostou. Když jsem na to upozorňoval před rokem, tehdy se mi zejména ekonomičtí beletristé smáli. Dneska je to skutečnost. V příštím roce to bude, pokud jde o vývoj hrubého domácího produktu, podle odhadu České národní banky zatím takzvaná kladná nula - růst 0,2 %, tedy opět, spíše řekněme si to úplně otevřeně, pokles hospodářství. Zatím chybí České národní bance a samozřejmě Ministerstvu financí odvaha říci to otevřeně jako vždy u nepříjemných zpráv tohoto typu, proto ta kladná nula. Spíše pokud jde řekněme o odhady jiných expertů, kteří ke mně mají politicky blízko, tak odhady jsou někde mezi nulou a 1 % minus. Odhady odborářských expertů hovoří až o poklesu 1,5 % v příštím roce. Klesá spotřeba obyvatelstva, není důvod očekávat, že meziročně poroste veřejná spotřeba, veřejné investice. To jsou trendy, které neskončí v prosinci tohoto roku. Mají jistou a velmi silnou setrvačnost. Český export, jak jsme si to potvrdili ze včera a dnes zveřejněných čísel, ztrácí dynamiku už nějakou dobu a automobilový průmysl jako jeho lokomotiva ztrácí tempo předchozích let.

Jednoduše a jasně řečeno, je to debakl hospodářské politiky této vlády a také ekonomických beletristů, kteří ji a její předchůdkyni, Topolánkovu vládu, hecovali k mičurinským pseudoreformám, těch různých Páralů, Zlámalů a podobně. Hecovali k podivným reformám, které nikdy v žádné opravdu hospodářsky vyspělé zemi světa buď nejsou, anebo nefungují dobře.

Jaký je výsledek tohoto reformního, v uvozovkách, souběhu úsilí pravicových vlád v těch posledních letech? Podle Českého statistického úřadu byl hrubý domácí produkt v roce 2011 v běžných cenách, podtrhuji v běžných cenách, o 40 mld. korun, tedy o 1 % nižší než hrubý domácí produkt v roce 2008. A připomínám, že ve čtvrtém čtvrtletí roku 2008 už byla česká ekonomika do jisté míry zasažena odbytovou krizí, která k nám přicházela zvnějšku. Pokud jsem o tom tehdy hovořil veřejně, představitelé tehdejší pravicové vlády, pánové Topolánek a Kalousek, hovořili o tom, že šířím poplašnou zprávu.

Po promítnutí inflace v letech 2009-2011, to mohlo být střízlivě nějakých 5-6 %, činí reálný pokles HDP v roce 2011 už nikoliv 1 % jako nominální, ale nejméně 6 % oproti roku 2008. A v tomto roce HDP, jak už jsem uvedl a jak to řekli i někteří mí předřečníci, dokonce klesá, bude to nejméně 1 % a inflace je někde přes 3 %. Tak to už je reálný pokles HDP oproti roku 2008 o zhruba desetinu. Desetinu! Úspěch hospodářské politiky má nesporně jinou podobu než tuto!

Proč to všechno? Povšimněme si, že české hospodářství ztratilo dynamiku po uplatnění podivného daňového experimentu a souvisejícího zákonodárství v roce 2008, od 1. 1. 2008. Předchozí dynamiku z let 2005-2007 dosud české hospodářství neobnovilo a já se obávám, že s touto politickou garniturou nikdy neobnoví. Jediné, co z těch velkých makroekonomických ukazatelů zatím české ekonomice roste, tedy kromě již zmíněno exportu, jsou ceny, tedy inflace. To se této vládě daří brilantně. Hospodářský pokles a inflace, to jsou trpké plody hospodářské politiky této vlády.

Drahotním balíčkem, který je dnes znovu předkládán, se nebudu příliš zabývat. Je to skoro zbytečné. Část vládních poslanců do včerejška blouznila o nepřijatelnosti podle nich tzv. milionářské daně. Dodatečná daň z příjmů by ovšem znamenala jen vyrovnání degresivně se vyvíjející křivky u tzv. rovné daně. Nepochybuji o tom, že dotyční nevědí, o čem mluvím, ale přesto to připomínám.

Myslím, že pánové z koalice probalíčkoví i ti protibalíčkoví vůbec nechápou realitu české společnosti. Předevčírem při svém poslaneckém dnu v Ústí nad Labem jsem se setkal s občankou, tak jako jistě celá řada z vás. Je nezaměstnaná, a když zaplatí nájem, příspěvek na nájemné jí úřady z podivných příčin nechtějí přiznat, zůstane na spotřebu pro ni a její dvě děti 1 00 korun. Ne na den, jako je tomu v našem případě, nebo na týden, ale na celý měsíc. Snaží se, aby její děti neměly hlad. Chce si najít levnější bydlení, ale nemá peníze na kauci pro majitele domu. Pokud zrušíte příspěvek a také doplatek na bydlení, ohrozíte desítky tisíc lidí, zejména z řad osamělých důchodců, rodičů s dětmi, zejména matek samoživitelek a také lidí se zdravotním postižením, pochopitelně i lidí dlouhodobě nezaměstnaných a vystavíte jim vstupenku k bezdomovectví. Chtěl bych říci také, že to je krok jiným nežli standardním evropským směrem. Když vláda pod mým vedením v roce 2006 prosadila zákon, na základě kterého mohla být provedena deregulace nájemného, byl tento příspěvek a doplatek nájemného jedním z důležitých institutů, jak věci vyrovnávat. Tak to funguje v celé západní Evropě, tak to funguje v té nejcivilizovanější části světa a je to tak správné. U nás chceme jít jinou cestou.

Čeho se zmíněná občanka ovšem nejvíce obává, je to, že nebude mít na placení nájemného a budou jí poté odebrány její děti. Chybou koalice je dlouhodobě, že slabé, nemocné a nezaměstnané považuje za lenochy a parazity.

Uvítám, pochopím a podpořím takové řešení, pokud například část koaličních poslanců přitvrdí ve svých požadavcích na odstranění daňových úniků. To je přeci v zájmu všech podnikatelů, kteří hrají fér, všech řádných občanů. Ve všech opravdu vyspělých zemích je to běžná součást podnikatelské kultury. Ministerstvo průmyslu, a já to vítám, s velkou pompou vyhlásilo v pondělí boj daňovým únikům, pokud jde o pohonné hmoty. Stejný boj s daňovými úniky je nutné podstoupit také u lihovin a destilátů. Jeho cílem musí být likvidace výroby a prodeje pančovaného alkoholu, ale také třeba s pašovanými cigaretami. Rozvinuly se tu paralelní trhy s těmito zbožovými komoditami. Zato záběry zabaveného zboží ve vietnamských tržnicích nám policie dopřávala a dopřává často. Naposledy v televizi včera večer. To nikoho nebolí a veřejnost to potěší, týká se to přeci vietnamských prodejců. Ale sahat na černý trh, to bylo donedávna tabu. Jak je to jen asi možné? Nechápu, proč se ještě dnes Ministerstvo průmyslu brání zavedení registračních pokladen po zkušenosti s metanolem. Měly by značný fiskální přínos.

Uvítal jsem také plachou iniciativu Ministerstva pro místní rozvoj zavést ve státní správě jeden centrální úřad a soustředit do něj, pochopitelně delimitací pracovníků z ministerstev, všechna větší a velká výběrová řízení z ministerstev a dalších centrálních úřadů, podobně jako je tomu ve Velké Británii. Je to ostatně věc, o které hovořím programově dlouho. Bylo zajímavé si následně přečíst v jednom významném českém deníku o této iniciativě, chvályhodné iniciativě, jak já se domnívám, Ministerstva pro místní rozvoj zesměšňující článek. Komu, které zájmové skupině vlastně vadí, že by se takto mohly ušetřit desítky miliard korun? Je jich celá řada.

Rozumná vláda musí prosazovat férovost daní, a ne vytvářet v jedné sociální vrstvě společnosti dlouhodobě populisticky dojem, že daně je možné platit vlastně jen dobrovolně. Dalo by se říci, že jde o obchod. Asi k podpoře pravicových stran za velkorysé daňové řešení pro tuto sociální skupinu.

Nechápu, proč vláda dále nerozumně trvá na svém a nechce obnovit daň z dividend. Vládu vůbec neznepokojuje, že v posledních pěti letech ze země odtekl 1 340 miliard korun dividend. To je průměr zhruba 270 miliard korun na jeden rok. Proč vláda neuvažuje alternativně ani o zavedení druhého, či dokonce druhého a třetího pásma korporátní daně? Až na výjimky by v tomto druhém, anebo druhém a třetím pásmu byly jen firmy se zahraniční majetkovou účastí. Jen tak mimochodem, v roce 2005 byl odliv dividend ze země 158 miliard korun. V posledních pěti letech je to v průměru 270 miliard. Čili tady je nějaký prostor, možná v řádech desítek miliard korun. I tak by firmy se zahraniční majetkovou účastí měly úžasné zisky a dividendy, ale pochopitelně menší než dnes.

A co takhle daň z finančních transakcí? Vládní většina hledá důvody, proč to nejde. Tak například nejde formulovat pravidla daňových úlev, či dokonce daňových prázdnin při reinvestování zisků firem v republice. Své může sehrát při reinvesticích také změna systému investičních pobídek. Investice dnes jsou zisky zítřka a dividendami pozítří.

To, co jsem zde naznačil, tedy možné změny v daňové oblasti, důslednost ve výběru daní a konec loupeživých baronů vysávajících přes výběrová řízení státní rozpočet, může přinést desítky miliard korun do státního rozpočtu. A česká veřejnost to jistě podpoří. Ti, jichž se to týká, samozřejmě ne. A to jsem ještě nemluvil například o iniciaci celoevropského boje, tedy boje EU, proti daňovým rájům. Možná že zejména při brzkém projednávání finanční perspektivy EU na léta 2014-20 by to byla dobrá taktická finesa spíše dosud euroskeptické vlády Petra Nečase vůči evropským vyjednavačům o penězích pro Česko na příštích sedm let.

Daňové změny jsou nezbytné a i o nich bude jistě diskuse před příštími volbami do Sněmovny. Půjde o to, zda česká veřejnost chce bezohledný kapitalismus z doby pana Pickwicka, nebo rozumné, moderní, sociálně-tržní hospodářství například skandinávského typu. České hospodářství, nezbytné incentivy na obnovu jeho růstu nejsou ovšem ani tak v daňové oblasti. A hlavně daňové změny jsou jen jednorázovým výnosem státního rozpočtu, který se ale samozřejmě bude projevovat i v dalších letech. Zaplať pánbůh! Potenciálně ovšem v rozsahu desítek miliard korun - to je zřejmé - mohou dramaticky snížit deficit státu. Země ale potřebuje obnovit růst průmyslu. Dozvěděli jsme se, že v září průmysl prohloubil pokles, že poklesl meziročně o 7 %, stavebnictví zaznamenalo v září meziroční pokles o více než 10 %. Musíme obnovit růst celého hospodářství, dostat zemi z blbé nálady, marasmu a atmosféry hospodářského neúspěchu.

Ptám se, jsme natolik v zajetí české energetické lobby, že si ani nechceme představit podobnou podporu obnovitelným zdrojům, jako je tomu v sousedním Německu? Přitom by to byl skvělý stimul pro rozvoj českého průmyslu, českého exportu. Německo bude v příštích nejméně 30 letech velkým odbytiště moderních technologií v energetice. To se nezastaví ani před branami České republiky, české země. Do roku 2050 Německo počítá podle diskuse, kterou vedla německá spolková kancléřka s představiteli jednotlivých spolkových zemí minulý pátek, s tím, že neuvěřitelných 80 % vyrobené elektřiny bude v roce 2050 pocházet z obnovitelných zdrojů energií. Pochopitelně, to je německá specialita, bez jádra.

K obnově růstu ve stavebnictví je možné jít cestou projektů partnerství veřejného a soukromého sektoru k rozvoji výstavby dopravní infrastruktury, a nejen jí, i k výstavbě nejrůznějších veřejných staveb. Národní socialisté předloží v příštích měsících, pokud tato Sněmovna přežije, několik návrhů zákonů podporujících rozvoj bytové výstavby, výstavby komunální a dále různých typů sociálních bytů. A mohl bych pokračovat.

Posílení spotřebitelské poptávky je nezbytné a je to věc vlády a jejích institucí, které si k tomu zřizuje, vystupovat ostře proti všem typům kartelových dohod či monopolně vysokých cen. Několikrát jsem již zde ve Sněmovně uváděl příklady těchto jevů. Vládu by mělo znepokojovat, že potraviny v základním spotřebním koši mají zhruba o třetinu vyšší ceny u nás než v sousedním Německu. Tato drahota jen odčerpává kupní sílu obyvatelstva a samozřejmě ta kupní síla pak chybí jinde.

Upřímně, tento zdravotní balíček považuji za ekonomické a politické zoufalství této koaliční vlády. Je to její konec, i kdyby se ještě nějakou dobu v úřadu trápila, protože ona není schopna obnovit hospodářský růst a jen zalepuje rozpočtové díry, vytlouká klín klínem. Pro obyčejné lidi je to děsivá zkušenost. Věřím, že tak silná, aby se v příštích volbách už občané nenechali ohlupovat rádoby celebritami v marketingově brilantních operacích typu "oblbni bábu, dědka". Anebo pohádkami o sympatických vyspavačích, kteří položí své tělo na pomyslné koleje, aby přes ně neprojel vlak korupčníků. Korupce v době existence Nečasovy vlády dál vesele kvete.

Dámy a pánové, není asi překvapením, když řeknu, že národní socialisté, oba dva národní socialističtí poslanci, nepodpoří vládní návrh v žádné podobě z věcných důvodů.

V závěru svého vystoupení se chci věnovat záležitosti, kterou jsem, řeknu otevřeně, nepromýšlel a která mě překvapila, protože dnes nehovoříme jenom o věcných problémech, které se týkají státního rozpočtu na příští rok. Myslím si, že je potřeba si také připomenout, že velmi pravděpodobně bude v krátké době, delší či kratší době, následovat po tomto zdražovacím balíčku, který se týká roku 2013, také zdražovací balíček roku 2014. A to budou dva velmi silné zásahy souhrnně do daňového systému České republiky, pravděpodobně nejvyšší, největší od zahájení, za její existence.

Chtěl bych však v závěru říci jednu věc. Tato vláda si při svém vzniku začala říkat - a je to potřeba připomínat, protože to už nepřipomíná skoro nikdo - vláda rozpočtové odpovědnosti, práva a boje proti korupci. Jak se zdá, rozhodujícím hlasem pro dnešní hlasování o přijetí tzv. konsolidačního balíčku bude hlas jednoho z nově doplněných poslanců Romana Pekárka, který byl odsouzen, zatím nepravomocně, na šest let nepodmíněně za korupci. To je faktický konec, jak já to chápu, vlády boje proti korupci. Česká veřejnost musí už na příště považovat spojení obou pojmů Nečasova vláda a boj proti korupci za oxymoron, protimluv. Nečasova vláda tak zcela nepokrytě a vědomě navazuje na ty nejlepší tradice - v uvozovkách nejlepší tradice - Topolánkovy vlády, která ke svému vzniku a udržení popásala nejprve zkorumpované poslance Pohanku a Melčáka, a když to nestačilo, neváhala ke svému udržení využít obviněného poslance Petra Wolfa, jenž byl nedávno ve druhé instanci odsouzen na šest let vězení nepodmíněně.

Vláda poté, co je její hospodářská politika silně neúspěšná, hospodářství země se propadá, tím, že se opřela o odsouzeného poslance, ztrácí jakékoliv poslední zbytky legitimity a morálního oprávnění vládnout!

Děkuji za pozornost.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.