Jiří Paroubek: Vláda si důvěru nezaslouží, nejen kvůli amnestii

obrazek
17.1.2013 20:20
Poslanecká sněmovna dnes mimořádně jednala na téma vyslovení nedůvěry koaličního kabinetu Petra Nečase. Důvodem byla amnestie, kterou vyhlásil prezident republiky ve svém projevu na Nový rok. Opozici se totiž nelíbilo, že předseda vlády Nečas připojil k amnestii svůj podpis, a navíc podezírá prezidenta, potažmo vládu, z účelovosti tohoto prezidentského pardonu, díky kterému se na svobodu dostaly i desítky korupčníků. Předseda národních socialistů Jiří Paroubek ve svém projevu připomněl, že pokud si vláda zaslouží nedůvěru, není to jen z důvodu postoje k amnestii, ale také kvůli nekončícím krizím, které vládu provází od jejího vzniku a v neposlední řadě také kvůli chybné správě státu a veřejných financí. Vláda nakonec podle očekávání hlasování o nedůvěře přežila. 92 opozičních hlasů na její svržení nestačilo.

Projev Jiřího Paroubka k návrhu na vyslovení nedůvěry vládě Petra Nečase ze dne 17. ledna 2013

Vážený pane místopředsedo, vážený naprostý zbytku vlády, dámy a pánové,

již popáté vyvolala opozice v tomto volebním období hlasování o nedůvěře, a pokud si dobře pamatuji, čtyřikrát vyvolala hlasování o důvěře vláda samotná.

Vláda začínala před 2,5 lety se 118 mandáty poslanců. Disponovala tedy nevídanou většinou ve sněmovně. Od té doby jedna koaliční krize stíhala druhou. Jako by to vláda považovala za něco, proč vlastně vznikla, tedy vytváření série krizí a jejich řešení. Podle průzkumů se důvěra této vlády plácá aktuálně někde mezi 12 - 15 %. Při známé nepřesnosti většiny českých agentur pro výzkum veřejného mínění, která se projevila konec konců i teď při prezidentské volbě, při odhadech výsledků jednotlivých kandidátů a před tím při krajských volbách, a mohl bych pokračovat, to je zřejmě ještě poněkud přehnané číslo. Je to smutná bilance vládnutí vlády, která prostě neumí vládnout. A neumí bohužel ani sama skončit.

Zdá se, že intervaly mezi jednotlivými vládními krizemi se zkracují. V prosinci vláda překonala krizi, která vedla k miniaturizaci politického vlivu jedné z odnoží Věcí veřejných pod názvem LIDEM, spíše by se mělo říci bez lidí. Uskupení LIDEM bylo obráno, ovšem zcela po zásluze, svými empatickými koaličními partnery postupně o ministerstvo dopravy a poté také o ministerstvo obrany. Teď bude agenda paní místopředsedkyně koaliční vlády spočívat v podstatě bezplatné konzumaci nápojů a pokrmů při zasedáních vlády a sněmovny. Ve dnech mimo tato zasedání bude pak konzumovat za okasní ceny v kantýně Úřadu vlády a tu a tam si bude moci odnést jídlo v kastrůlku také pro rodinu. To je smutný konec jednoho politického projektu.

Prima je pro tento pilíř vlády každé nové ráno, ale co dělat. Žít se musí, jak říkal Gogol.

Jak jsme se dozvěděli, tato vládní krize byla opět jednou úspěšně vyřešena a byl uštědřen tvrdý úder všem levičákům, kteří se už, už derou k moci. Je třeba jim v tom zabránit, obětovat se. Dovolím si připomenout, že paní místopředsedkyně se nikdy ministryní obrany neměla stát. Nemá pro to tato nová velitelka, jak ji příhodně nazvala Mladá Fronta Dnes, předpoklady odborné, manažerské ani politické. Má prostě kvalifikaci moudře a upřímně se tvářící ženy v domácnosti, obohacené jistými zkušenostmi z práce právní koncipientky.

Nejlepší bude, když dnešní hlasování o nedůvěře dopadne tak, aby už pan premiér nedostal příležitost nominovat nového ministra. Má-li to tedy být stejný propadá, jako bylo jmenování Karoliny Peake ministryní obrany, pak raději už ne. Už tato celkem standardní prosincová krize Nečasovy vlády, říkejme jí pracovně krize vzorné koaliční spolupráce, by měla jiné vládě v normální zemi stačit k tomu, aby složila zbraně a sama skončila. Nečasova vláda je z jiného těsta.

Přejdu však k ještě závažnější materii, kvůli níž by vláda měla urychleně vykonat spravedlivou, zaslouženou a slavnostní kolektivní seppuku. 1. ledna jsme se z úst prezidenta republiky dozvěděli, že budeme mít amnestii. Jak jsme zjistili, původně prezidentem avizovaná částečná amnestie byla řečnickou hyperbolou, česky nadsázkou. Amnestie Václava Klause je vlastně rodnou sestřičkou málo kým oceňované amnestie Václava Havla z počátku roku 1990.

Nejprve zmíním to pozitivní ze současné amnestie, není toho mnoho. Po zkušenostech z doby před 23 lety z ní byli vyjmuti pachatelé násilných trestných činů. Tedy tolik to pozitivní.

Naopak novátorský a neslýchaný byl článek II. amnestie, který představuje rozsáhlou milost pro velkotuneláře, korupčníky a šibaly všeho druhu, pachatele sofistikovaných trestných činů, při nichž se jaksi poztrácely v souhrnu miliardy, spíše desítky miliard korun. Často z veřejných zdrojů.

Nechci příliš posuzovat rozhodnutí prezidenta a jeho motivy v celé této věci. Prezident za dva měsíce již nebude prezidentem a chce se zřejmě dostat do čítanek tímto velice sporným činem. Je to škoda. Především pro něj.

Chci se zastavit u spoluodpovědnosti Nečasovy vlády, tedy vlády, jak sama sebe charakterizovala, ale už o tom příliš nemluví v posledních měsících, práva a boje proti korupci. Která je na rozdíl od prezidenta odpovědná sněmovně. Je zřejmé, že prezident a strana, jejímž je zakladatelem, s plným pochopením, bez ohledu na to, co tady verbálně vysvětlují, dvou dalších stran vládní koalice, měli zájem udělat tlustou čáru za érou loupeživých baronů 90. let. Tehdy, pro připomenutí veřejnosti, ODS organizovala privatizaci.

Řada mých kolegů podlehla pokušení uvést zde jednotlivé kauzy, které nyní budou zameteny pod koberec. Je jich nekonečné množství, možná 150. Proto se tím nemusím zabývat já. Myslím, že by bylo dobré, a pan ministr spravedlnosti, když jsem s ním hovořil, a děkuji mu za přístup k této věci, slíbil, že ty věci zveřejní. A bylo by dobře, aby veřejnost měla představu, které kauzy jsou, i když se nemohu zase ztotožnit s tím, jakým způsobem zlehčoval některé kauzy, o kterých hovořil.

Chci připomenout, že uzavření desítek kauz velkotunelářů, korupčníků a šibalů všeho druhu může vyvolat regresní řízení vůči vládě. Prostě vznikne škoda, a tu bude nutné řešit. Řádově se může jednat nejméně o miliardy korun. Máme na dnešní schůzi sněmovny zvážit odpovědnost vlády za kontrasignaci amnestie prezidenta republiky předsedou vlády Nečase. Přitom jde jen a jen o pokračování stylu jednání této vlády při řízení státní záležitosti. Přehlíživost, povrchnost, arogance, neprofesionalita, neodpovědnost, to jsou relevantní pojmy hodnocení jejího postupu.

Je to jen další krok, svědčící o tom, že tato vláda dává přednost zájmům podezřele zbohatlých delikventů, kteří okradli tu občany, tu partnery v obchodě, či naši republiku, a činí tak pod rouškou zcela smyšlených argumentů o neúměrně dlouhých lhůtách, ve kterých probíhá trestní řízení.

Premiér Nečas sliboval novou politiku ODS s novými lidmi i zde z tohoto řečniště. Ale výsledek je hrozivý. Vládu zmítají neustálé kauzy, skandály, korupční aféry, neschopnost, malicherné spory a diletantismus. To vše završeno lehkovážným souhlasem s amnestií, která je jen a jen nedůvodným odpustkem podivným lumpům.

Rád bych provedl dílčí analýzu situace. Z ní plyne, čemu nebo komu amnestie svědčí a do jakých podezření se vláda a prezident republiky dostávají svým neprofesionálním postupem, a konečně jaká vidím řešení.

Naše Ústava nepočítá s neprozřetelnou a neuváženou aplikací práv ústavních činitelů, moc výkonné a prezidenta především. Počítá s nepsaným pravidlem jejich řádné péče, starostlivostí a ochrany práv občanů z jejich strany. Amnestie je nesporným právem prezidenta. Jen on a nikdo jiný navrhuje její udělení, formuluje její obsah a rozsah, zejména komu bude trest prominut či zmírněn, pokud již o něm bylo rozhodnuto, anebo proti komu trestní řízení probíhá, tj. tzv. agraciace, zda budou u někoho zmírněny následky ve věcech již odsouzených, tzv. rehabilitaci, a konečně, kde bude stíhání zastaveno, nebo se nezahájí v tzv. abolici.

Je to akt aplikace práva zveřejněný ve Sbírce zákonů. Má tedy určité normativní prvky, ale zákonem není. Je to právo projevu vůle prezidenta, chce se říci spíš zvůle prezidenta bez jakýchkoliv následků pro hlavu státu. Je to tedy jakýsi relikt středověku a z praxe středověkých monarchů promítnutý do české ústavy. Do ústavy demokratického státu. Rozhodnutí o udělení amnestie však vyžaduje, jak známo, spolupodpis předsedy vlády. Zatímco prezident, který byl podle veřejných informací požádán premiérem o účast na této naší schůzi, toto odmítl. Logicky. Nemá, čím by argumentoval věcně, právně, ve jménu rovnosti občanů a spravedlnosti a musel by zde přiznat, že se chtěl zachovat jako absolutní monarcha a získat tak nekonečnou vděčnost omilostněných. Snad již pochopil, že se oslavné ódy o amnestii pěly jen v podřadných restauracích páté cenové skupiny mezi propuštěnými nešťastníky, dokud neprobendili tisíc korun, kterými je stát vybavil na cestu ke svobodě a že zdrcující část české veřejnosti jeho postup nepodporuje. Neúčast prezidenta zde chápu. Nemá nám již co říci, ani nechce veřejně přiznat, že rozsah amnestie podcenil.

Premiér zde sedí, teď ani to ne, a je relevantní se ho ptát na okolnosti jeho kontrasignace. Upřímně řečeno, jeho vystoupení v úvodu tohoto zasedání mě nepřesvědčilo. Bude zajímavé se také dozvědět, zda premiér v předstihu informoval o amnestii a jejím rozsahu a dosahu předsedy dalších dvou koaličních stran. Pan místopředseda Schwarzenberg se zde zmínil, že v jeho případě nikoliv. Z vystoupení paní Karolíny Peake, která tady není, tak jsem se to nedozvěděl. Možná jsem špatně poslouchal, ale rád bych se to dozvěděl. Má-li pan premiér pocit, že je ve věci amnestie jakýmsi vazalem prezidenta, který kontrasignací jen přebírá závazek k realizaci amnestie, pak by měl, míní-li toto vážně, bezodkladně rezignovat sám, neboť nechápe svou pozici šéfa výkonné moci státu.

Vykonával jsem funkci předsedy vlády dost dlouho na to, abych dobře věděl, že se nic z vládní agendy nemusí řešit v řádu minut, jen pro efekt prezidentova novoročního projevu a že premiér má možnost věci konzultovat nejen s legislativci Úřadu vlády, legislativní radou vlády, ale také s legislativci Ministerstva spravedlnosti. Výmluvy na utajený formát amnestie může říkat jen zcela neinformovaným občanům. Jednání vlády je v zásadě neveřejné a řada materiálů se projednává v určitém stupni utajení, mnohdy dokonce bez přísedících jen za účasti členů vlády. Výmluva na utajovaný režim je tedy zcela irelevantní. Nebo tím chce premiér říci, že jeho vláda neudrží jazyk za zuby a její členové on line podávají informace zločincům do věznic? Nebo alespoň tisku? To snad ne, pane premiére.

Článek 63 odst. 4 české ústavy jasně říká, že odpovědnost za rozhodnutí o kontrasignaci nese vláda. Zde je ale třeba zpozornit. Tady je jeden z uzlových bodů svědčící o tom, že plnou odpovědnost za zvolený postup nese premiér, a to opět díky zcela nedůvodnému a nesprávnému postupu, který zvolil. Ostatně premiér může i dnes odvolat svůj podpis na kontrasignaci, aby se tak distancoval od článku 2 amnestie. Já ho k tomu tímto vyzývám. Upřímně řečeno, právně, jak mně potvrdili legislativní experti národních socialistů, se ani po event. stažení podpisu premiéra na věci již nic nemění. Ale vláda se od amnestie oddělí, distancuje. Bylo by to dobré pro dobré mravy, pro politickou kulturu v této zemi, pro slušnost. Degradovat kontrasignaci premiéra na akt závazků k realizaci, jakési splnění rozkazu prezidenta je neúcta premiéra k vlastnímu mandátu, jehož význam zřejmě plně nechápe. A nejen to. Je to akt arogance vůči všem ostatním členům vlády. Odpovědnost vlády je ústavně vázána na veškerá rozhodnutí prezidenta, která byl oprávněn vydat a která byl povinen nechat schválit vládou a opatřit podpisem jejího předsedy. Jen takový postup přenáší jakékoliv důsledky odpovědnosti na vládu. Jak ale dovozuji z vyjádření premiéra i dalších členů vlády, vládu před podpisem neinformoval. Porušil tedy svoji povinnost a zavázal vládu odpovědností za něco, o čem její členové zřejmě vůbec netušili, snad s výjimkou ministra spravedlnosti. Tedy toto bychom měli vědět zcela jasně.

Amnestie je aktem sui generis, svého druhu v oblasti trestního práva. K jeho platnosti je třeba kontrasignace a vyhlášení ve Sbírce zákonů. Předseda vlády bez jakýchkoliv právních i věcných důvodů nezajistil řádné projednání rozsahu, kvantifikace dopadů a právních důsledků, zejména aboliční části na práva dotčených třetích osob, zejména občanů poškozených amnestovanými lidmi.

Pane premiére, mohl bych vám snadno dokázat archivními materiály, jak jsme v minulosti opakovaně jednali v obdobných situacích, kdy byl výklad práva nejistý. Šéf úřadu mé vlády bez jakéhokoliv časového prodlení konal v takovým otázkám korespondenční kolokvia odborníků, do kterých se zapojil předseda legislativní rady vlády a přední odborníci praxe. Jmenuji například prof. Pavlíčka, děkana Právnické fakulty, pana Gerlocha, pány Kyselu, Hřebejka, Fialu a řadu dalších. Nikdy nám neodmítli okamžitou pomoc. Naopak. Vyžádat si právní stanovisko k amnestii v jejich časové tísni věcí maximálně dvou tří dnů. Pokud nás chcete přesvědčit, pane premiére, že máte dobrou vůli vše objasnit, pak nám sdělte, kdy se na vás prezident s žádostí o kontrasignaci obrátil, kdo pro vás zpracovával odborné stanovisko, či zda jste amnestii kontrasignoval bez znalosti věci ve slepé důvěře v prezidenta republiky. Vysvětlete, jak si představujete odpovědnost členů vlády za věci, které se dovídali její členové ex post z médií a z novoročního projevu prezidenta. Váš postup je neomluvitelný a zcela nekompetentní. V čele vlády nemůžete podle mého názoru setrvat, nejste-li schopen rozeznat důsledky svých činů, v tomto případě souvislosti a důsledky právních úkonů. A protože Poslanecká sněmovna nemůže hlasovat o vyslovení nedůvěry pouze premiérovi, nýbrž celé vládě, je hlasování k vyslovení nedůvěry vaší vládě jediným možným řešením. Nazývat to estrádou je podle mne zcela nedůstojné.

Ti z vás, kolegové, kteří budete opět strojově hlasovat pro důvěru vládě a jejímu premiérovi, tak legalizujete jeho kroky a přebíráte odpovědnost za amnestii před svými voliči. Tak to prosím jasně lidem řekněte. Občané, my, poslanci vládní koalice, podporujeme a plně se stavíme za kroky prezidenta republiky a předsedy vlády. Podporujeme amnestii prezidenta v celém jejím rozsahu. Svým hlasováním pro tuto vládu to dnes stvrdíme.

A k celkem pochopitelnému zoufalství skupiny senátorů podání k Ústavnímu soudu považuji za stejně neuvážené. Oni se opírají o precedens podobné žádosti v jiné věci, kdy Ústavní soud konal zcela protiústavně, to znamená v té záležitosti, která vedla ke zrušení mimořádných voleb v říjnu 2009 a kdy stačilo podání jednoho jediného poslance, který byl zkrácen ve svých právech, které spočívaly, jak on sám sdělil, v tom, že bude připraven o osm měsíčních platů. Byl to tehdy poslanec Melčák. Takže tito poslanci se odvolávají na určitý precedens, byť předseda Ústavního soudu už dopředu se snaží říci, že této záležitosti nevyhoví. V krátkém časovém horizontu pro zpracování takového podání bohužel nedávám a také z jiných důvodů, které jsem tady naznačil, toho dvojího metru, nedávám pražádnou naději na úspěch.

Prezident republiky udělal co udělal a premiér to ochotně kontrasignoval. Uměl bych si představit žaloby dotčených občanů o náhradu škody proti státu tam, kde v důsledku amnestie mohl být nárok promlčen, nebo náhradu nákladů za civilní řízení, která na rozdíl od řízení adhezního, kde je žalobcem stát, je řízením daleko složitějším a na opatření důkazů náročnějším procesem. Odmítnutí ústavní stížnosti, které očekávám, může mít jen důsledky res judikat pro možné pozdější a promyšlenější podání ve stejné věci, a tak budou téměř jistě odmítnuty.

Pan místopředseda vlády Schwarzenberg, jak jinak u jednoho z náčelníků vlády práva a boje proti korupci, chce celou věc, jak jsme se z tisku dozvěděli, dnes, pokud jsem mu dobře rozuměl, s tím mám často problémy, řešit v duchu tradic této vlády. Tedy na vrub daňových poplatníků. Mám na mysli odškodnění obětí amnestie. Z jeho pohledu to republika unese, má přece široká záda. Pánové z TOP 09 by měli přestat uvažovat, jak odlehčit peněženkám našich spoluobčanů.

Ostatně pan ministr zahraničí Schwarzenberg by mohl jít svou obětí občanům příkladem, ne jim to hodit na krk. Pak neřeknu ani slovo. To by znamenalo dát k dispozici pro tento účel například výnos z prodeje svého orlického panství, například zámek, lesy, pozemky, další nemovitosti. Možná by to miliardu hodilo. A ne způsobit problém a pak šacovat občanům, daňovým poplatníkům jejich peněženky.

A třetí důvod, proč budu hlasovat proti vládě, jsou aktuální hospodářské výsledky země. Pan premiér se v tom svém vystoupení pochválil. Já bych ty věci uvedl trošku na pravou míru. Ekonomika státu je rok a čtvrt v recesi. V žádné jiné středoevropské zemi tomu tak není. Loni pokleslo české hospodářství meziročně někam o jedno až jedno a půl procenta. Vzrůstá nezaměstnanost, netvoří se dostatečným tempem nová pracovní místa. Upřímně, těch více než půl milionu nezaměstnaných, to je ještě lichotivé číslo. K tomu si připočtěme ještě nějaká 4 % lidí, kteří už byli vyřazeni z evidence úřadů práce, a máte tady nějakých nejméně tři čtvrtě milionu lidí, kteří jsou nezaměstnaní. To je nejvyšší nezaměstnanost na území Čech a Moravy od doby velké hospodářské krize.

Opatření k podpoře hospodářského růstu tato vláda přijala pohříchu spíše v deklarativní podobě až v závěru minulého roku, tedy nejméně s ročním zpožděním, nežli měla být přijata. I kdybych předpokládal, že se podaří vládě své zatím deklarované záměry uvést do života, efekt to přinese až za rok a půl či dva roky, tedy až za nové vlády. Ekonomika našeho největšího obchodního partnera Německa brzdí, dnešní odhady růstu Německa jsou 0,4 % v tomto roce. Pro lidi pozorně sledující dění u našich sousedů to nebylo žádné překvapení. Ještě před Vánocemi se tak jasně vyjádřila kancléřka Merkelová, kterou v září čekají volby do Bundestagu, v nichž současná rudozelená opozice není vůbec bez nadějí. To znamená, že paní kancléřka by měla být spíše povinně optimistická. A ona říká, že to bude něco jako kladná nula.

U nás bude klesat veřejná spotřeba a přes občasné fantaskní záchvaty ekonomických beletristů v médiích bude klesat spotřeba obyvatelstva. Klesají totiž reálné příjmy díky politice této vlády. Určité problémy bude mít nejspíše i český export. Včera jsem na hospodářském výboru poslouchal fantazírování vládních poslanců o tom, jak pronikat na mimoevropské trhy. Neřekl jsem k tomu ani slovo.

Pravicová vláda v září 2006 převzala kromě vynikajících vztahů s Evropskou unií také výtečně nastartované vztahy s Čínou, Ruskem, Indií a Brazílií. S výjimkou Indie udělala během šesti následujících let vše pro to, aby dobré vztahy zkomplikovala a narušila. A komplikuje svými výstřednostmi také vztahy s Evropskou unií. Zahraniční politika této vlády není ničím, čím by se dalo chlubit ani mezinárodně politicky, ani z pragmatického hlediska z ohledu na potřeby českého hospodářství. Tedy pokud jde o otevírání dveří pro náš export i české investice zejména mimo Evropu.

V rozvojovém světě zapůsobily destruktivně zejména tři momenty. Hlasování proti statutu Palestiny jako pozorovatele v Organizaci spojených národů, statut Kosova, tyto dva faktory jdou plně za Nečasovou vládou a ministrem zahraničí Schwarzenbergem, a nešťastný projev prezidenta ve Valném shromáždění OSN zpochybňující globální oteplování. I ta klientela zemí, které jsou silně proamerické, v oblasti Tichomoří tak musela být nutně vystrašena tímto postojem reprezentanta České republiky v situaci, kdy už jim často teče doslovně do bot.

Deklarovaným cílem takzvaných reforem pravicových vlád prováděných od roku 2007 bylo a stále zůstává za prvé snížit daňovou kvótu a za druhé snížit celkové zadlužení země. A jak to zatím reálně vypadá v plnění těchto dvou cílů?

Složená daňová kvóta dosáhla v roce 2006, tedy za jiné vlády, za režie jiné vlády, 34,9 % a v tom příštím roce bude o 0,7 % vyšší. Poměr zadlužení státu k hrubému domácímu produktu dosáhl v roce 2006 28,3 %, dobře slyšíte toto číslo, a byl o desetinu procenta nižší nežli v roce 2005. Po tři roky se držel kolem 28 %, tedy i v roce 2007. Za minulý rok - za tento rok, na konci tohoto roku už se dostaneme na 45 % podílu z hrubého domácího produktu. Jedním slovem je to debakl hospodářské politiky Nečasovy vlády a jejích takzvaných reforem. A co výše dluhu státu v absolutním vyjádření? Nominálně se dluh zvýšil v letech 2007 až 2012 o zhruba 700 miliard Kč. Nominálně. Reálně pak k této sumě musíme připočíst ještě více než 150 miliard rozpočtových rezerv, které jim v mašličkách zanechala v roce 2006 vláda pod mým vedením. Takže fakticky došlo k navýšení státního dluhu v letech 2007 až 2012 o cca 850 miliard Kč, a to je polovina státního dluhu vytvořeného za 20 let v České republice. Občané oblbnutí před minulými volbami pravicovým strašením Řeckem si tohle musí uvědomit, aby věděli, jak kvalifikovaně hájí tato vláda a strany, které ji vytváří, zájmy lidí.

Shrnuto a podtrženo, vláda ve věci kontrasignace prezidentské amnestie, dále při vládní krizi vyplývající ze střetu o kontrolu penězovodů na Ministerstvu obrany a konečně pro neúspěšnou hospodářskou politiku si mou důvěru zcela nepochybně nezaslouží, a proto budu hlasovat pro nedůvěru této vládě.

Děkuji za pozornost.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.