Jiří Paroubek: Vládní balíček jen posílí drahotu

obrazek
18.9.2012 21:49
Poslaneckou sněmovnou dnes v prvním čtení prošel vládní "návrh zákona o změně daňových, pojistných a dalších zákonů v souvislosti se snižováním schodků veřejných rozpočtů" známý spíše jako vládní daňový balíček. Předseda vlády Petr Nečas spojil hlasování o tomto bodu s důvěrou své vládě, která hlasování - podle očekávání - ustála. Pro návrh se vyslovilo i šest "rebelů" z ODS, kteří tak tímto svým krokem vládu podpořili. Svůj projev k návrhu přednesl i předseda NS-LEV 21 Jiří Paroubek. Upozornil na to, že vládní balíček povede spíše k posílení drahoty nežli ke snížení schodku veřejných rozpočtů.

Sněmovní projev Jiřího Paroubka k vládnímu "daňovému balíčku" - 18. září 2012

Vážená paní předsedkyně, vážený pane předsedo vlády, dámy a pánové,

je to pro mě, alespoň pro mě tedy, jisté překvapení, že byl tento bod zařazen dneska. Přece jenom jsem si myslel, že koalice bude potřebovat trochu času na svoji konsolidaci, ale zřejmě jsou si jistí, protože tento bod neznamená vlastně nic jiného nežli vlastně hlasování o důvěře této vládě. Protože jsem byl připraven, nebyl jsem zase tolik překvapen, takže vznesu zde své argumenty, proč nemohu tento zákon podpořit.

Budeme dnes projednávat soubor změn zákonů, které mají zajistit, aby alespoň formálně byl ministr financí, který se těšil na diskusi, ale teď tady není; věřím, že to sleduje, aby byl ministr financí schopen předložit státní rozpočet v parametrech, na nichž se vláda již dohodla, tedy na schodku státního rozpočtu roku 2013 ve výši 100 mld. korun, na fiskálním cíli pod 3 % HDP a k tomu potřebuje někde najít 25 mld. korun.

Chtěl bych zdůraznit to slovo, které jsem použil, tedy formálně - aby byl formálně schopen, protože zcela nepochybně přijdou další problémy, tak jak jsem dnes naznačil. Někteří ví, kteří zde hovořili, o tom, že Evropská unie vlastně rozhodla o tom, že nebudou certifikovány projekty v rozsahu jedné miliardy eur, to je 25 miliard korun. A pokud třeba v příštím roce tohle to bude pokračovat - já se obávám, že to bude pokračovat ještě v tomto roce - tak je tady další díla ve státním rozpočtu. Proto hovořím o tom, že formálně.

Topolánkově vládě se podařilo prosadit v roce 2007 změny daňových zákonů s platností od počátku roku 2008. Tyhle změny zcela rozbily do té doby vyvážený daňový systém, ve kterém byla daňová zátěž dosti rovnoměrně a tedy relativně férově rozložena na bedra všech vrstev společnosti, obdobně jako je tomu v západní Evropě, kde - jak doufám - hledáme naše vzory, což souvisí se západoevropskou snahou, se snahou západoevropských zemí a této kultury, hledat společenskou harmonii.

Daňová reforma roku 2008 připravila příjmy státu o 80 až 90 miliard korun. Ministr financí říká, že to bude jenom v uvozovkách 60 až 70 miliard korun. Ale i kdyby to bylo tak, tak je to obrovská suma. Kdybychom ji teď měli, tak asi vláda by neměla tyhle ty starosti.

Přestože česká pravice v letech 2005 a 2006, tedy před volbami do Poslanecké sněmovny v červnu 2006, fantazírovala a velice ráda ukazovala akademický model Lafferovy křivky, tak musím říci, že tenhle ten akademický model zcela selhal. Tehdy nám nebo české veřejnosti bylo tvrzeno, a významná část české veřejnosti tomu uvěřila, že čím menší daně, tím větší výběr daní. To byla tedy ta premisa a to byla tedy ta Lafferova křivka. Jak se ukazuje, tak teoretické modely v praxi příliš nefungují. Myslím, že by to mělo být velké poučení pro naše občany, aby se drželi spíš - řekněme - realistických řešení, aby stáli vždycky oběma nohama pevně na zemi.

Řeknu teď některá čísla, která tady často nebyla používána. Já už jsem je sice několikrát bez jakékoliv odezvy ministra financí, protože je nemůže zpochybnit, použil, proto je použiji ještě dneska. V roce 2011 byl výběr daní o deset miliard korun nižší nežli v roce 2007. To jsou statistiky Českého statistického úřadu, to není nějaká dílna nějaké opoziční strany, třeba národních socialistů, že by si to vymýšleli. Tedy o deset miliard korun nižší nežli v roce 2007. A letos, jak se zdá, to bude ještě horší.

V roce 2008 ztratila česká ekonomika uplatněním podivného experimentu v daních a souvisejících zákonech dynamiku a od té doby se vlastně již nevzpamatovala. V závěru roku 2008, to je třeba připomenout, přišla krize a dneska se na ni vláda samozřejmě odvolává. Ale jenom připomínám, jak tehdy čelní představitelé vlády mluvili o tom, že šířím poplašné zprávy, když jsem začal hovořit o tom, že přichází krize.

Statistiky Českého statistického úřadu říkají, že v roce 2011 byl hrubý domácí produkt v běžných cenách, podtrhuji slovo běžných, o 40 miliard korun, tedy o 1 % nižší než hrubý domácí produkt v roce 2008. Znova opakuji, že ve 4. čtvrtletí roku 2008 už byla česká ekonomika do jisté míry zasažena krizí. Po promítnutí vlivu inflace v letech 2009 až 2011 to střízlivě bylo nějakých pět až šest procent, je reálný pokles hrubého domácího produktu už nikoliv jedno procento, jako ten nominální, ale nejméně šest procent. To jenom abychom si uvědomili ty dopady toho experimentu z roku 2008.

Vláda svou politikou rozpočtových škrtů oslabujících soukromou a veřejnou spotřebu a neschopností formulovat prorůstovou hospodářskou politiku, například politiku podpory výstavby komunálních bytů apod., způsobila negativní vývoj daňových příjmů. To je zřejmé. V tomto roce vlastně všechno klesá. Promiňte, s výjimkou cen. Ty vzrostou v tomto roce nejméně o tři procenta. Pro domácnosti důchodců to bude ještě více.

Abych byl spravedlivý, také mírně roste export, ale už to není taková sláva jako v předchozích letech. Hospodářství tedy meziročně klesá. Je zaděláno podle mého názoru na meziroční pokles i v roce 2013. Je zajímavé, že jindy tak aktivní ekonomičtí experti v nejrůznějších novinách mlčí, nepředhánějí se v těchto prognózách. Ministerstvo financí je pochopitelně povinně optimistické. Snížená sazba DPH sice letos vzrostla o čtyři procenta z deseti na čtrnáct procent, ale výběr v prvním pololetí poklesl o 2,5 miliardy korun. To už tady bylo hojně komentováno, myslím, že se tomu nemusím věnovat.

Ministerstvo financí přehlédlo - a musím říct, že já jsem studoval Vysokou školu ekonomickou za starého režimu, ale tehdy už se vědělo o jevu, který se nazývá cenová pružnosti - že platí tento jev. Prostě když se zvyšují ceny, klesá poptávka, alespoň přechodně. Alespoň přechodně za normálních okolností, protože pokud klesá koupěschopnost obyvatelstva, tak k nějakému růstu prostě dojít nemusí. Okolní ekonomiky, hlavně obchodní partneři České republiky rostou. Německo poroste někde o 1 až 1,5 %, slovenská ekonomika nejméně kolem tří procent, polská rovněž tři, tři a půl, nejpomaleji rakouská, jak jsem se díval na odhady rakouských ekonomů, tak je to do jednoho procenta. Ale je to pořád růst. Problém je tedy u nás, když našim hlavním obchodním partnerům se daří a nám se nedaří.

Mluvil jsem již o Topolánkově a Kalouskově daňové reformě platné od 1. ledna 2008. Fantaskním cílem této takzvané reformy byla stabilizace veřejných rozpočtů. Jak se to vlastně podařilo? Jak se tenhle ten cíl té reformy podařil? Bylo by dobré, aby ekonomičtí beletristé a také další lidé, kteří podporovali v té době - mám na mysli mezi novináři, kteří v té době podporovali tuto záležitost, tento cíl, aby si připustili, jak to dopadlo ve skutečnosti. V roce 2007 skončilo hospodaření veřejných rozpočtů strukturálním schodkem 1,3 % hrubého domácího produktu. Připomínám, že na rok 2007 připravila v létě 2006 státní rozpočet ještě vláda pod mým vedením. Státní rozpočet byl nejen reálný a mobilizační, ale byl dobře nastaven také daňový systém. Připomínám také, že to byli především poslanci té strany, jíž jsem byl tehdy předsedou, kteří pro tento rozpočet hlasovali. Ne tak všichni poslanci Občanské demokratické strany. Takže 1,3 %.

Daňová reforma Topolánkovy vlády, jejímž cílem měla být stabilizace veřejných rozpočtů, prohloubila v roce 2008 strukturální deficit na 3,3 %. 3,3 %. V roce 2009 pak skončilo hospodaření státu strukturálním schodkem 5,1 hrubého domácího produktu. Pokud dnes ministr financí a pan premiér hovoří o potřebě snižovat strukturální schodek, napravují jen chyby, které sami v roce 2008 i 2009, alespoň zčásti roku, a později způsobili. Vláda nekončícím zvyšováním DPH z deseti na čtrnáct procent - když jsem končil jako premiér, tak to bylo pouhých pět procent v roce 2006 - a má to být patnáct procent nebo dokonce 17,5 %, jak všichni víme. Nekončícím zvyšováním DPH a spotřebních daní prostě se vláda dostala do zvláštní spirály.

Vláda dramaticky zvyšuje relativní daňovou zátěž u středně příjmových a nízkopříjmových skupin obyvatelstva, tedy u rodin s dětmi, zaměstnanců, důchodců, sociálně potřebných a zejména zdravotně postižených.

Chtěl bych připomenout příjmovou a sociální realitu této společnosti. Hovoří se o tom, že jenom 10 % lidí žije u nás pod hranicí chudoby. Těch 10 % procent je milión lidí. 40 % až 50 % podle statistik jsou lidé, kteří mají finanční rezervy na jeden až dva měsíce ve výši jednoho až dvou měsíců svého příjmu, to znamená důchodce deset až dvacet tisíc korun. Když přijde třeba operace v nějakém nadstandardu, dozvěděl jsem se, že to bude šedý zákal, tak důchodce je řekněme bez finančních rezerv.

Tomu se říká - aspoň podle mého názoru - debakl fiskální reformy, fiskální politiky pravicových vlád.

Drahota už tak je v naší zemi značná. Ceny potravin, jak jsem vás tady před několika týdny informoval a ukázal jsem dole v sále novinářům dva košíky, jeden nakoupený v české samoobsluze v Ústí, druhý nakoupený v drážďanské samoobsluze, tedy v Německu, přičemž ceny devatenácti druhů základních potravin byly u nás o třetinu vyšší. Přitom víme, že u nás jsou 2,5násobně nižší důchody a 3,5násobně nižší platy nežli v Německu.

Nemluvím už ani o kvalitě toho zboží. To, co se stalo teď s alkoholem /připomínám, že v tom balíčku devatenácti potravin nebyl žádný alkohol/ - ale kvalita a ochrana německého trhu prostě je úplně někde jinde než u českého trhu.

Je samozřejmé, že tady to nelze vysvětlit jenom rozdílem DPH - 7 % DPH v Německu a 14 % DPH u potravin u nás. Rozdíl je třetina. Podle mého názoru jsou to monopolně vysoké ceny, stanovené kartelovými dohodami. Myslím si, že tady by vláda měla něco dělat, nebo příslušné úřady, které se touto záležitostí mají zabývat. Svědčí to podle mého názoru o naprosté lhostejnosti vlády a její administrativy k přístupu k deformovanému tržnímu prostředí. Není využívána základní přednost tržní ekonomiky, tedy schopnost konkurovat, ale naopak jsme svědky zřejmých kartelových dohod a monopolně vysokých cen.

Drahota je podle mého názoru hlavní problém dneška, a tento balíček bohužel tu drahotu posiluje.

Vláda by měla změnit svou hospodářskou strategii. Upřímně, není toho schopna. Před několika měsíci jsem pozorně poslouchal pana premiéra, když hovořil o tom, že je potřeba se zabývat prorůstovými opatřeními. Zatím jsem si nevšiml, že by vláda s nějakým prorůstovým opatřením přišla, takže ona není schopna změnit svoji filozofii. Minimálně Francie a Itálie se zabývají těmito záležitostmi a kladou to na první místo. Neříkám, že vždycky úspěšně, ale snaží se o to.

Vláda by spíše měla, než tento materiál zvyšující daně a restringující rozpočtové výdaje státu - často ať to stojí co to stojí - se zabývat právě hospodářským růstem. Vláda by spíše měla urychleně zpracovat akční protikrizový plán a předložit materiál, přicházející s opatřeními na podporu hospodářského růstu, alespoň takový malý český new deal.

Chápu, ekonomika má jistou setrvačnost a tato prorůstová opatření, která jsou tak trošku v rozporu s filozofií neoliberalismu, takže jsou tak trošku proti srsti této vlády, ta prorůstová opatření přinesou plody až někdy - pokud budou uplatněna - za rok, rok a půl, možná spíš dva roky, a to už tahleta vláda prostě nebude.

Vláda dnes chce spojit svůj osud s tímto nepodařeným zákonem. Takzvaní rebelové z Občanské demokratické strany mají /musím říci při vší úctě k nim, protože aspoň jeden z nich mě pečlivě poslouchá, velice si toho vážím, pane kolego/ ještě tragičtější nápady nežli ministr Kalousek, pokud je tedy pravda to, co se píše v novinách, což samozřejmě často pravdou nebývá, takže to beru s rezervou. Uvidíme, zda těmto rebelům vydrží odvaha /věřím, že ano/ a že tedy půjdeme k novým volbám.

Tvrdošíjnost premiéra a ministra financí v této věci je nesmírná. Myslím, že vláda se svými poslanci už není schopna dojít ke kompromisu. To je smutný výsledek po dvou letech činnosti této vlády, která začínala s velkou slávou jako vláda opírající se o 118 poslanců. Tedy samozřejmě není schopna dojít ke kompromisu, což je pro ni smutné - myslím, že pro občany této země to špatné není.

Přiznám se, že vláda s aférou metanolu ukázala také - a já se domnívám, že málokdo z nás si to uměl představit. Já jsem bývalý premiér téhle země a představit jsem si to nedokázal. Ukázal se naprostý rozvrat české státní správy. Když jsem dnes navrhoval uplatnění mimořádného bodu jednání Poslanecké sněmovny tento pátek, tak jsem hovořil o tom, jak selhávají ministerstva. Vyjmenoval jsem jich asi pět a několik centrálních institucí. To je velmi vážné. Obávám se, že tento rozvrat státní správy je větší než si kdokoliv z nás dovedl představit. Myslím, že ministři aspoň v koutku a pan premiér aspoň v koutku duše by si to měli přiznat a měli by se pokusit, pokud jim budou dopřány ještě nějaké dny v úřadu /což nedoufám/, s tím něco dělat.

Jestliže dnes podle odhadů jedna čtvrtina v zemi prodávaných lihovin je vyráběna a distribuována nelegálně, jsou to ohromné finanční zdroje, které někam jdou. Tou cílovou stanicí je podle mého názoru organizovaný zločin. Je velmi zvláštní /a nechci tady nikoho obviňovat ve stylu nějaké spálené země/, že státní aparát a vládní politici měli celou dobu zavřené oči.

Věřím, dámy a pánové, že vláda po zásluze skončí a oba národně socialističtí poslanci tento její konec rádi podpoří.

Děkuji za pozornost.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

rezjir10

Tak pod tento projev bych se mohl podepsat. Ale je to snad nejhorší situace, která může nastat. Mit pravdu, ale být současně zcela bezmocný tu pravdu nějakým způsobem prosadit.