Jiří Paroubek: Vládní experimenty s DPH jsou nepochopitelné

obrazek
5.9.2012 20:06
V Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR se dnes jednalo o vládním "stabilizačním" balíčku, který mj. zvyšuje DPH. Po několikahodinové debatě poslanci nakonec balíček odmítli. Proti jeho přijetí se postavilo i šest poslanců z ODS. Předseda vlády Nečas po tomto hlasovacím "fiasku" oznámil, že jeho kabinet balíček předloží ještě jednou a spojí s ním hlasování o důvěře vládě. V kuloárech se však hovoří o tom, že vláda toto následující hlasování přežije. Někteří z poslanců, kteří dnes hlasovali proti balíčku, totiž oznámili, že si pád vlády nepřejí. Přečtěte si, co k daňovému balíčku řekl expremiér, dnes předseda NS-LEV 21 Jiří Paroubek.

Projev Jiřího Paroubka k vládnímu stabilizačnímu daňovému balíčku - 5. září 2012

Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, dámy a pánové,

projednáváme dnes po krátké době znovu soubor opatření, která mají být přijata za účelem snižování schodku veřejných rozpočtů a státního rozpočtu na příští rok. Ministr financí tvrdí, a já mu v tomto věřím, že pokud to nebude přijato v této podobě, tak ten schodek 100 mld. korun je prostě chiméra, 100 mld. korun, které má namalováno v rozpočtu pro příští rok. Především chci říci, že je nehorázné, že místo toho, abychom se věnovali řádné agendě a návrhům, které jsou ve fázi projednávání, premiér hrozí koaličním poslancům demisí, pokud nebudou na program jednání zařazeny a schváleny Senátem zamítnuté návrhy zákonů. Kdyby někdo pochyboval o slovech premiéra, já je připomenu. Ve čtvrtek 30. srpna pan premiér prohlásil: "Pokud nebudou schváleny reformní zákony, odmítám být v čele vlády, která je jen proto, aby byla." Tolik citace.

To je, dámy a pánové, podle mého názoru ze strany předsedy vlády - a připomeňme si, že to je vláda, kterou odmítá zhruba 85 % občanů - naprosto nepřijatelné vyjádření a vlastně je to vydírání poslanců. Vláda v čele s premiérem je odpovědná této Sněmovně, není tomu naopak. Pan premiér by to měl vzít na vědomí. Své vyhrožování odchodem z funkce, implicitně tedy vyhrožováním mimořádnými volbami, já chápu, že některým poslancům vládní koalice to může být nepříjemné. Premiér Nečas je odůvodňuje tím, že bez schválení balíčku daňových změn by nebylo možné pokračovat ve fiskální konsolidaci a další existence vlády by neměla smysl. Obávám se, že je-li smyslem existence této vlády rozpočtová odpovědnost, pak tato vláda vůbec neměla vzniknout. Její hlavní protagonisté pánové Nečas s Kalouskem přece seděli v Topolánkově vládě, které se přesně před pěti lety podařilo s účinností od 1. ledna 2008 prosadit reformní balík založený na snižování daní z příjmů a pojistného, který připravil veřejné rozpočty každoročně zhruba - o tom už jsem dneska jednou hovořil - o 80 až 90 mld. korun. V této souvislosti chci připomenout panu ministru financí, který často hovoří o nutnosti snižovat strukturální deficit, že v tom roce 2007, na který připravovala rozpočet ještě vláda pod mým vedením, skončilo hospodaření veřejných rozpočtů strukturálním schodkem 1,3 % hrubého domácího produktu.

Pamatujme si to číslo. Nešlo jen o dobře zpracovaný reálný a přitom mobilizační státní rozpočet roku 2007, ale také o to, že v té době byl dobře nastavený daňový systém. Daňová reforma Topolánkovy vlády uplatněná od roku 2008, jejímž cílem měla být stabilizace veřejných rozpočtů, prohloubila v roce 2008 strukturální deficit na 3,3 %. Čili 1,3 / 3,3. V roce následujícím, to už byl rok krize, to je jistá polehčující okolnost, pak skončilo hospodaření vlády dokonce rekordním strukturálním deficitem 5,1 % hrubého domácího produktu. Jestliže tedy dnes ministr financí mluví o potřebě snižovat strukturální schodek, napravuje pouze to, co Topolánkova vláda svou neodpovědnou rozpočtovou politikou způsobila. Vím, že jsou to čísla, kterým laická veřejnost nevěnuje příliš pozornost. Jsou tak trošku pod pokličkou, ani my o nich tady často nehovoříme. Ale je potřeba je tady pro úplnost říci. Připomenout je ekonomickým analytikům, kteří by s nimi měli často pracovat.

Bohužel, Nečasova vláda v chybné rozpočtové politice pokračuje dál. A můžeme jen spekulovat, zda je to dáno ideologickou předpojatostí této vlády, její naprostou bezradností a neschopností nebo jestli jí jde dokonce o záměr. Vláda snižuje strukturální deficit uskutečňováním opatření, v jejichž důsledku dochází k bezprecedentnímu přesunu těžiště daňového inkasa od zdanění příjmů a majetku k daním ze spotřeby. Nekončícím zvyšováním DPH. Když jsem odcházel z úřadu premiéra začátkem září 2006, byla nižší sazba DPH 5 %, teď je to již 14 % a my tady máme v podstatě dvě možnosti - buďto těch 15 %, což je hodně, to je trojnásobek sazby, která byla před šesti let, anebo dokonce 17,5 %. Čili nekončícím zvyšováním DPH a spotřebních daní vláda dramaticky zvyšuje relativní daňovou zátěž u středně a nízkopříjmových skupin obyvatelstva - tedy rodin s dětmi, zaměstnanců veřejného i státního sektoru, důchodců, nezaměstnaných a sociálně potřebných, z nichž desetitisíce každý rok rozšiřují počty lidí pod hranicí chudoby.

Přesto je strukturální deficit nadále výrazně vyšší než v již zmiňovaném roce 2007. Tomu se říká debakl fiskální politiky pravicových vlád. Zdražování a pokles reálných příjmů širokých vrstev se logicky projevuje v klesající spotřebě domácností, které svou napjatou rozpočtovou situaci řeší odkládáním zbytných výdajů, nákupů předmětů dlouhodobé spotřeby nebo jezdí za levnějšími nákupy běžného zboží do zahraničí. Uvedl jsem již dnes příklad nákupů potravin v Německu. V základním spotřebním koši nákup v německém supermarketu vyjde o třetinu levněji než v českém supermarketu, byť důchody jsou v Německu dvaapůlnásobně vyšší a platy jsou třiapůlnásobně vyšší.

Musím říci, že mě nepřekvapilo, že zvýšení DPH o čtyři procentní body nepřineslo do rozpočtu za první pololetí žádné dodatečné příjmy, přestože vláda očekávala, že tak získá za celý rok navíc 23 mld. Platí totiž obecně jev, kterému se říká cenová pružnost, a obvykle se s ním seznamují studenti již druhého ročníku ekonomických vysokých škol. Bohužel, experti na Ministerstvu financí na to pana ministra neupozornili, respektive sami pracovali s chimérou.

Je pro mě už ale naprosto nepochopitelné, že vláda při této zkušenosti hodlá ve svých experimentech s DPH pokračovat dál. Zmínil jsem už v předchozím bodu jednání Poslanecké sněmovny kartelové dohody a monopolně vysoké ceny. Vláda k tomu přispěla svou naprostou lhostejností k deformovanému tržnímu prostředí. Připomenu, že se nejedná jen o potraviny, tam jsem uvedl nižší DPH na potraviny 14 % u nás, v Německu sedm proc., ale to mně nevysvětluje přeci ten rozdíl, diskrepanci zhruba třetinu v cenách v německém a českém supermarketu. Ale my máme v relaci k platům a důchodům vyšší také bankovní poplatky, vyšší ceny energií, vyšší ceny poplatků za mobilní telefony, za internet, za vodné a stočné. Tedy můžeme hovořit o drahotě.

Ačkoli se nám někteří členové vlády snaží namluvit, že původ hospodářského poklesu české ekonomiky je v krizi eurozóny, hlavní příčinou proč česká ekonomika nastoupila na sestupnou dráhu ekonomického poklesu je vládou ordinovaná fiskální restrikce v podobě navyšování nepřímých daní a nekoncepčních škrtů ve státním rozpočtu. Ve druhém čtvrtletí podle předběžných údajů klesl hrubý domácí produkt v meziročním srovnání o 1,2 %, zatímco pro Českou republiku klíčová německá ekonomika zvýšila svou výkonnost o jedno procento.

Tady bych se rád zastavil. Pamatuji doby v roce 2005 a 2006, kdy německá ekonomika tak tak rostla, někde do jednoho procenta a my jsme měli růsty šest až sedm procent. V minulém roce německá ekonomika rostla, ta obří ekonomika rostla o tři procenta, v předchozím roce o 3,7 proc. Hrubý domácí produkt stoupá také v sousedním Rakousku, i když to nejsou žádné zázraky, ale není to pokles. V Polsku zatím rostla ekonomika tempem 2,4 %, na Slovensku se dotýká hranice tří procent. Česká republika je jedinou z uvedených zemí, která dosud nepřekonala předkrizovou úroveň hrubého domácího produktu z roku 2008.

Dámy a pánové, myslím, že ve světle těchto faktů nemůže nikdo zpochybnit tezi, že recese české ekonomiky má jedinou příčinu. A tou je chybná hospodářská politika vlády. Její snahy o snižování deficitu za každou cenu nepromyšlenými rozpočtovými škrty, které omezují hospodářský růst a tím i příjmy veřejných rozpočtů, které se zpětně stávají příčinou deficitu. Je to začarovaný kruh. Vláda tak přichází znovu a znovu s dalšími rozpočtovými škrty a zvyšováním daní těm, kteří už nemají kde brát. Měla by si už konečně otevřeně přiznat, že její rozpočtová politika a recepty na ozdravění veřejných financí skončily naprostým debaklem. Vláda prostě musí od základu změnit svou hospodářskou strategii. Měla by urychleně zpracovat akční protikrizový plán a předložit materiál obsahující opatření na podporu hospodářského růstu, který zajistí rozpočtu potřebné příjmy.

Dovolte mi na tomto místě znovu krátce opakovat aspoň hlavní oblasti, na které by se vláda měla zaměřit. Vzhledem k ne úplně předvídatelné situaci v Evropské unii a zejména Evropské měnové unii a ke zpomalování tempa růstu německé ekonomiky bychom se neměli spoléhat na to, že nám z problémů budou i nadále pomáhat exportní podmínky a jenom export do Evropské unie. Čísla o vývoji průmyslu za druhé čtvrtletí hovoří v tomto směru jasně.

Je proto potřeba zastavit pokles reálných příjmů obyvatelstva a podpořit spotřebitelskou poptávku. To znamená skončit se zvyšováním DPH a spotřebních daní, zastavit ožebračování seniorů omezováním valorizace penzí a zajistit alespoň mírný reálný růst platů zaměstnanců veřejného sektoru. České vývozce je pak třeba podpořit posílením kapitálu, EGAP, České exportní banky i Českomoravské záruční a rozvojové banky a diverzifikovat zahraniční obchod směrem k dynamicky se rozvíjejícím trhům jako jsou země BRICS.

Vláda by měla upravit systém investičních pobídek s cílem přilákat investory především do hospodářsky zaostávajících regionů a mikroregionů se strukturálními problémy a s dlouhodobě vysokou nezaměstnanosti, jako je Ústecký kraj a Moravskoslezský kraj. Dále je nezbytné s využitím zdrojů evropských fondů, Evropské investiční banky a PPP projektů, tedy projektů partnerství veřejného soukromého sektoru, zvýšit veřejné investice do oblasti s vysokým multiplikačním efektem, tedy do výstavby a modernizace dopravní infrastruktury, životního prostředí a dalších veřejných stav, například nemocnic či domovů pro seniory. Prostřednictvím státních programů pak vláda může podpořit výstavbu komunálních nájemních bytů, aniž by to byl nějaký velký zásah do fiskální politiky státu. Viděl jsem třeba v Anglii takové projekty, které se prakticky obešly bez veřejných dotací, bez dotací z veřejných rozpočtů, tedy komunálních nájemních bytů, výstavbu startovacích bytů i bytů sociálního charakteru.

Stavební produkce zaznamenala ve druhém čtvrtletí další meziroční pokles o více než 5 % a podle údajů o počtu stavebních zakázek a vydaných stavebních povolení, které klesly meziročně zhruba o pětinu, stavebnictví není ještě zdaleka na dně. To dno nás ještě čeká. Jak hluboko bude, to ještě uvidíme. Vláda má nástroje, kterými může propad stavebnictví významně zmírnit. Chybí zkrátka vládní programy na podporu třeba bytové výstavby tak, jak jsem to naznačil. Současně je možné učinit opatření na posílení příjmů státního rozpočtu. Vláda ale musí hledat prostředky tam, kde jsou, to znamená obnovit standardní systém progresívního zdanění s několika daňovými pásmy, ochránit přitom malé a střední české podniky, zavést více sazeb daně z příjmů právnických osob pro podnikatelské subjekty s různou tržní silou, to je ta ochrana malých a středních podniků, protože ty by mohly zůstat se sazbou, která je nyní, ale velké podniky oligopolního charakteru ty by mohly mít vyšší daňovou sazbu. Omezit možnost uplatnit odpočet DPH při nákupu osobního automobilu pro účely podnikání do určité výše, například 1,2 mil. korun. Myslím si, že je neospravedlnitelné, když v tuhle chvíli je možné odpisovat například Rolls-Royce či Maserati jako automobil pro podnikatelské účely. Tady jde o to, abychom podnítili, abychom podpořili domácí výrobu, auta českých výrobců. Obnovit daň z dividend a zavést daň z finančních transakcí.

V této souvislosti musím říci, že nerozumím ministru financí, který zavedení daně z finančních transakcí odmítá s argumentem, že by se taková daň promítla v cenách bankovních produktů a v konečném důsledku dopadla na klienta. Pane ministře, myslím, že zvýšená sazba DPH na potraviny a léky také významně dopadá na spotřebitele. Ten skutečně zásadní rozdíl mezi potravinami, léky a bankovními produkty snad všichni cítíme. Zatím českým bankám až snad na výjimku zisky často velmi výrazně rostou.

Dámy a pánové, ale kdyby to byly české banky a zisky zůstaly doma, ale oni často odplývají jako dividendy, aby řešily finanční situace mateřských bank. Dámy a pánové, uvedl jsem jen některá z opatření, která Národní socialisté představili k veřejné diskusi ve svém protikrizovém plánu pod názvem Proti recesi, nezaměstnanosti a deficitu státu. NERV mlčí, doufám, že časem začne mluvit. Navrhované zvýšení sazeb DPH a změny v oblasti příspěvku a doplatku na bydlení negativně dopadnou do životní úrovně nízko a středněpříjmových skupin obyvatelstva, což nejenže způsobí řadě domácností existenční potíže, ale bude to znamenat další pokles spotřeby s negativním dopadem na hospodářský růst a výběr daní. Materiál neobsahuje žádná prorůstová opatření. Navrhované změny jsou navíc nekoncepční a protože jde v mnoha případech o opatření dočasná, znepřehledňují daňový systém, čímž komplikují život podnikatelským subjektům.

Z těchto důvodů budu i tentokrát hlasovat proti přijetí návrhu. Děkuji za pozornost.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

rezjir10

Pan Paroubek je příliš hodný: "V roce následujícím, to už byl rok krize, to je jistá polehčující okolnost...."

Žádná polehčujcí okolnost to není, naopak je to okolnost přitěžující. Ten Topolánkův batoh nás do té krize přivedl, nemusela se vůbec konat, Polsko rostlo a náš zahraniční obchodní přebytek taktéž. Tak batoh zblbnul spotřebitele tak,že přestali utrácet.  ...