Jiří Paroubek: Žalovat hlavu státu za velezradu je za hranou únosnosti

   Mysl se mi sice především upíná ke včerejší smutné události v caracazské nemocnici a vzpomínce na tamního úctyhodného prezidenta Huga Cháveze, kterému již nelítosný osud neumožnil ujmout se prezidentského úřadu, ovšem jako mnoho spoluobčanů chci přispět se svou troškou do mlýna při komentování nechutností, jichž jsme svědky při výměně osobností na prezidentském postu v ČR. Jednu z těchto pofiderností představuje i panem Paroubkem správně zhodnocená tzv. velezrádná kauza. Metodou abstrakce od vnějškových jevů, lze mnohdy dospět k podstatě problému. Jestliže tedy odhlédneme od vysokého postavení, které v politické a státní sféře zastávají hlavní aktéři dotyčného případu, celá tragokomická událost mi připomíná hašteření žáčků ve třídě základní školy, kdy část žáčků nespokojených s jejich spolužákem, jenž je v mnohém převyšuje, nejdou proti němu čestně na férovku, ale postaví se do role pouhých žalobníčků, obracejících se ku svému pedagogovi.  V duchu se táži zda tito sebestřední jedinci si vlastně uvědomují všechny neblahé důsledky svého jednání. Vypouští totiž především dalšího džina z lahve k dalšímu rozdělování společnosti. Lze usuzovat, že zároveň nevědomky páší své politické harakiri. Ukázalo se, že pan Paroubek se nemýlil v případě daného doporučení k volbě tehdejšího prezidentského ještě kandidáta pana Ing. Zemana a zřejmě se strefuje do středu terče i zde.