Jiří Šlégr: Za Davida Ratha se zavazuji zejména kvůli jeho rodině

Jako milující otec si umím představit, jak stresující a zničující musí být pocit naprostého odloučení od dětí a blízké rodiny, který postihl Davida Ratha kvůli uvalení vazby, kdy je jeho styk s rodinou omezen na úplné minimum.

Nečiním tak jako blízký přítel Davida Ratha, nečiním tak ani proto, že bych tím chtěl vynášet jakékoliv soudy nad tím, co David Rath učinil nebo neučinil. Jsem přesvědčen o tom, že pobyt Davida Ratha ve vazbě, kdy je mu zamezen prakticky jakýkoliv styk s rodinou, není nadále nutný. Pochybuji o tom, že by chtěl David Rath uprchnout ze země. Zcela jistě také nemůže pokračovat v trestné činnosti v souvislosti s projektem rekonstrukce zámku Buštěhrad, kvůli němuž ostatně čelí vazebnímu stíhání.

Co se týče možného ovlivňování svědků: jsme dennodenně svědky – podle mého názoru naprosto skandálních – úniků částí policejního spisu do médií, což případné svědky ovlivňuje zaručeně, aniž by s tím kdokoliv něco dělal. A to ve chvíli, kdy tento spis v jeho kompletní podobě nemají ani obhájci Davida Ratha.

V neposlední řadě jsou zde příklady naprosto nerovného přístupu k využívání vazby, kdy například opilý řidič někoho srazí a nejen, že mu není odebrán řidičský průkaz, ale dobu vyšetřování tráví naprosto svobodně u moře v Chorvatsku.

Ačkoliv podstupuji riziko veřejného pohoršení tím, že se zastávám obviněného, má čest mi velí toto riziko podstoupit. Už kvůli synům a rodině Davida Ratha mi to za to stojí.