Karel Horák: Korupce. A dál?

obrazek
10.6.2013 12:45
Naše strana LEV 21 si mimo jiné vytkla za cíl nekompromisní a tvrdý boj proti korupci. Úkol je to nadmíru složitý, zvláště pak pokud tato vážná a celospolečensky významná záležitost byla tzv. protikorupční vládou zcela zprofanována. Přestože vláda mohla využít sympatií veřejnosti a její „bojovné“ nálady, prohospodařila oboje. Poslední výzkum CVVM, podle něhož si pouze 4 % občanů myslí, že jen velmi málo veřejných činitelů je zkorumpováno, je nejhorším vysvědčením této vlády. Každý druhý obyvatel republiky (45 %) vyjádřil ve stejném výzkumu názor, že do korupce je zapojena většina veřejných činitelů a dalších 28 % se přiklání k tvrzení, že se do korupčního jednání zapojují téměř všichni veřejní činitelé.

Vláda sice schválila 16. ledna 2013 materiál nazvaný Strategie vlády v boji s korupcí na období 2013 a 2014, ale jde opět o materiál povrchní. Úkoly, které si vytyčila, jsou jen opakováním těch, které se již několikrát zavázala plnit, ale konkrétní výsledky stále nemá. Situace je spíše horší. Pokud bych tento materiál předkládal vládě já, kladl bych důraz na konkrétní termíny plnění jednotlivých úkolů, spolupracoval bych při jeho tvorbě minimálně s Transparency International, ale zejména bych se zajímal o to, z jakého důvodu, resp. z čí viny ztroskotala protikorupční strategie, vítězoslavně přijatá vládou v roce 2010.

Program naší strany na úseku boje s korupcí se pochopitelně v základních liniích od vládní koncepce neliší. Liší se však v metodách, liší se v hloubce, razanci a tvrdosti konkrétních opatření.

Na programové konferenci minulý rok jsem ujišťoval, že nikdy neodmítneme žádný nástroj boje proti korupci z principu a jen proto, že jej vymyslel a připravil náš politický soupeř. Od okamžiku, kdy jsme zveřejnili náš stranický program boje proti korupci, se ale původně naše náměty staly náhle náměty vládními, resp. koaličními. Namátkou jmenuji snahy o sekundární vymáhání náhrady škody po odpovědných státních úřednících, znovuzavedení účinné lítosti u korupčních trestných činů, úvahy o zřízení centrálního úřadu na provádění veřejných zakázek nazývaný ve vládní strategii Úřadem pro veřejné investování, konec akciím na doručitele, zavedení pevných pravidel pro financování politických stran, důsledně veřejný proces veřejných zakázek, rozšíření pravomocí kontrolních orgánů o pravomoc kontrolovat hospodaření s prostředky všech veřejných rozpočtů a ochrana oznamovatelů korupční trestné činnosti. To vše se objevilo již před rokem v našem programu. To vše během posledního roku bylo ale z úst vládních či koaličních politiků mylně představováno jako jejich know-how.

Po roce chci upozornit na největší a nejdůležitější úkoly, které na úseku boje proti korupci chceme prosadit.

Prvým úkolem je zjednodušení a urychlení zákonodárného procesu. Jedna ze základních kriminologických pouček velí přijímat zákony omezující či potlačující korupci tak rychle, aby se ti, proti nimž legislativní nástroje směřují, na ně nestačili včas připravit. Současná zbytečná délka a složitost zákonodárného procesu není přímo úměrná kvalitě právních předpisů, spíše naopak. Nepřiměřeně dlouhý zákonodárný proces je zrovna v této oblasti na škodu. Soudím, že by značná část zákonů potírajících korupci měla a mohla být přijímána již v prvém čtení, tedy v tzv. zrychleném režimu.

Druhým je zřízení samostatných oddělení na všech ministerstvech a ústředních orgánech státní správy přímo specializovaných na vyhledávání možností pro korupční jednání v tom kterém rezortu a hledání nástrojů k jejímu potírání. Boj s korupcí je záležitostí průřezovou. Chceme ale vytvořit podmínky pro likvidaci korupčního prostředí v každém rezortu zvlášť s důrazem na prevenci.

Třetím úkolem je regulace lobbingu. Každý subjekt, který se přímo či nepřímo účastní zákonodárného procesu, bude muset zveřejnit průběh a výsledky veškerých jednání, které absolvoval s cílem zákonodárný proces ovlivnit. Říkáme přitom, že lobbing považujeme za legitimní způsob ovlivnění zákonodárného procesu. Nechť jej ale provozují jen lidé registrovaní, vázáni při své činnosti nejen zákony, ale i etickými pravidly s možností důsledné kontroly a tvrdých postihů za nezákonná jednání.

Čtvrtým je zpřísnění financování politických stran. Návrh zákona, který se touto problematikou zabývá, je bohužel nedostatečný, příliš měkký a s vágními formulacemi. Parciální úprava, kterou zmíněný návrh zavádí, nemá smysl. Strany se musí odhalit „do naha“, jedině tak lze zajistit základní smysl a cíl celé právní úpravy, kterým je průhlednost financování politických subjektů. Pokud bychom zákon tvořili my, nikdy bychom nesouhlasili se zřízením nového úřadu pro kontrolu politických stran. Naopak chceme zcela odhalit veškeré operace na transparentním účtu a rozšířit možnosti kontroly financování politických stran včetně sankcí za porušení stanovených pravidel.

Pátým úkolem je změna trestních předpisů, nejen co do zpřísnění trestů pro korupční trestné činy, ale i co do obligatorního ukládání trestu propadnutí majetku, nepromlčitelnosti korupčních trestných činů a obligatorní trestnosti již i jejich přípravy. Novou právní úpravou se zaměříme na důsledné odčerpávání výnosů z trestné činnosti.

Šestým je důsledná reforma justice. Jsme pro zavedení soudcovské samosprávy minimálně v oblasti personální. Tam, kde to nebude kontraproduktivní, chceme přenést pravomoci státní správy soudů na orgány soudcovské samosprávy.

Svou reformu nyní prožívá soustava státního zastupitelství. Současná podoba nového zákona o státním zastupitelství s sebou přináší nezávislost státních zastupitelství a státních zástupců na vnějších vlivech, jejich samostatnost a nestrannost. Bohužel však v míře hojné, kdy hrozí, že se státní zastupitelství vymkne veřejné kontrole. Není tajemstvím, že nový zákon je tzv. šitý na míru současnému vedení státního zastupitelství, které snad dává záruku, že nejširší autonomie nebude zneužita. Nicméně je otázkou, zda ona přílišná autonomie nebude do budoucna věci na škodu a paradoxně nehrozí politickým zneužitím více než současný stav. Otevřeně tedy říkám, že jsme pro reformu státního zastupitelství, ale reformu neuspěchanou, dobře ve svých důsledcích zváženou, abychom nevstupovali z bláta do louže.

Na slovenském příkladu jsme připraveni prosazovat spolu se specializovanými státními zastupitelstvími i specializované soudy pro stíhání korupčních trestných činů.

Sedmým úkolem je zavedení jednoduchých (na rozdíl od návrhu z dílny ČSSD) majetkových přiznání bez zbytečné administrativní zátěže občanů a zbytečných nákladů státu, zato založených na přijetí principu tíhy důkazního břemene na těch, kdo přiznání podávají. Dokud tuto pomyslnou díru nezalepíme, nemá smysl zaklínat se jinak ušlechtilými řečmi o boji proti korupci. Postihnout musíme totiž především výnos z korupčního jednání, který má zpravidla hmotnou podobu.

Osmou oblastí, kde chceme výrazně změnit současné poměry, je reforma státní služby. Nesouhlasíme s dalším zdržováním obecně závazné právní úpravy státní služby vypracováváním nového služebního zákona, když máme přijatý již 11 let zákon, který lze pouze upravit. Odmítáme další zdržování jeho účinnosti. Chceme docílit toho, aby se se změnou vlády od základů neměnila i struktura státního úřednictva. Vedoucí ústředního orgánu státní správy nesmí mít vliv na personální práci úřadu. Úředník nesmí pracovat ve strachu před postihem, naopak úředník, jistý si svou pracovní pozicí, bude zárukou přijímání kvalitních a odborně zargumentovaných rozhodnutí vedoucích zaměstnanců správních orgánů.

Do procesu přijímání rozhodnutí ve státní správě chceme zakotvit povinnou oponenturu vypracovávaných návrhů, nebo jejich varianty. Určitě pak tam, kde půjde o čerpání prostředků ze státního rozpočtu. Vedoucí zaměstnanci, kteří rozhodují o čerpání prostředků ze státního rozpočtu, budou muset projít bezpečnostní prověrkou.

Každý úředník, zejména ten, který se podílí na čerpání prostředků ze státního rozpočtu nebo fondů EU zejména ve formě dotace, subvence, odměny atd. bude povinen nahlásit svůj vztah k příjemci těchto prostředků.

Vypracujeme Etický kodex politika a úředníka cestou sjednocení dosud existujících dílčích (odvětvových) kodexů v zájmu zlepšení všeobecné politické kultury v zemi se zakotvením „presumpce viny“ odpovědných osob. Vzpomeňme si na období vlády Jiřího Paroubka – každý, na kom jen náznakem ulpěl stín podezření z korupčního nebo jinak nekalého či vysloveně protizákonného jednání, se musel bez milosti odporoučet. Tyto časy chceme vrátit.

Devátým důležitým úkolem je ochrana tzv. whistleblowerů. Chceme komplexní, nikoli dílčí právní úpravou ochránit všechny, kdož upozorní na nezákonné, zejména korupční praktiky na pracovišti. V této souvislosti odmítáme úvahy o možnosti výpovědi z pracovního poměru bez uvedení důvodu, neboť jde o typickou možnost zneužití tohoto pracovněprávního institutu k pomstě proti whistleblowerovi.

Desátým, ale nikoli posledním je důsledná reforma veřejných zakázek. Nesporně jde o největší díru, kudy unikají veřejné peníze. Chceme zřídit jeden jediný úřad, který bude o veřejných zakázkách rozhodovat. Složen by měl být ze současných zaměstnanců ústředních správních orgánů – z těch nejkvalifikovanějších a nejspolehlivějších. V jeho rámci nechť působí i úřad státní expertizy, který stanoví maximální a nepřekročitelnou hodnotu veřejné zakázky.

Chceme intenzivně spolupracovat s Transparency International, občanskými sdruženími, nadacemi, profesními komorami, odbory, zájmovými sdruženími, médii i jednotlivými občany. Dáváme tím najevo, že korupce je fenoménem celospolečenským a týká se každého z nás.

Transparency International se ve své zprávě zveřejněné dne 15. 5. 2013 ptá, jak vláda může myslet protikorupční politiku vážně, když na ni vyčleňuje minimum finančních prostředků. Chybí prostředky na vznik a fungování protikorupčních institucí včetně informačního ombudsmana, kvalitní vybavení protikorupční policie, na výzkum rozšíření a forem korupce, na asistenci „oznamovatelů korupce“ i na podporu celostátních i lokálních protikorupčních nevládních organizací. S touto kritikou se zcela ztotožňuji a považuji proto za logické, abychom začali boj s korupcí vyčleněním pořádného balíku peněz pro tyto účely. Bohatě se nám to vyplatí. Kromě peněz to chce ale i tři další neméně důležité věci – společně myslet, společně dělat a společně věřit.

karel-horak
Stínový ministr spravedlnosti za LEV 21. Jeden ze zakladatelů studentské právní poradny při stávkovém výboru PFUK v listopadu 1989. Od počátku roku 1991 do roku 1994 působil v Litoměřicích na tamním okresním soudu, v roce 1992 byl jmenován soudcem. V období červen až srpen 1994 jej ministr spravedlnosti přidělil k mezinárodněprávnímu odboru Ministerstva spravedlnosti. Na počátku roku 1995 byl ministrem zahraničí jmenován do funkce generálního konzula ve Slovenské republice. Zastupitelský úřad – generální konzulát v Košicích – vedl až do listopadu 1997. Od roku 1998 do roku 1999 pracoval na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy ve funkci ředitele odboru rezortní kontroly. Od září 1999 vykonává advokacii. Na III. Sněmu České advokátní komory v roce 2002 byl zvolen náhradníkem představenstva ČAK. Členem politické strany národních socialistů LEV 21 se stal v listopadu 2011. Kromě stínového ministra spravedlnosti je členem předsednictva strany, členem legislativní rady a 1. místopředsedou krajské organizace Praha.
Klíčová slova: justice, LEV 21

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.