Konec Železné opony

hranice madarsko rakousko
16.9.2019 07:23
Před 30lety v noci z 10. na 11. září 1989 se otevřela s definitivní platností Železná opona mezi Maďarskem a Rakouskem. Tak se po čtyřech desetiletí volně otevřely hranice mezi dvěma světovými systémy sovětského a západního. Nešlo o překvapivý krok, protože již několik měsíců předtím byla zahájena demontáž opony z ostnatého drátu, kterou tehdejší Maďarská lidová republika zahájila již od začátku května téhož roku.

To vyvolalo nebývalý tlak na hranice NDR symbolizované berlínskou zdí, ale stejně rozděleného Německa  obdobnou drátěnou , která se táhla i kolem západních a jižních hranic tehdejšího Československa  až po Maďarsko. V NDR to vyvolalo otevřený vnitropolitický střet s tamní  vládou, když opozice vyvolala bojkot komunálních voleb vyhlášených na 7.května. Teprve den kdy se měly konat tehdejší východoněmecký ministr obrany Heinz Kessler informoval nejvyššího stranického šéfa Ericha Honeckera, že Maďarsko se zdůvodněním deskalace evropského napětí plánovitě zahájilo demontáž hraničního „signálního zařízení“. Jde však pouze o „kosmetické opatření“, protože bezpečnost hranic je nadále zajištěna. Občanům NDR bylo toto opatření domácími sdělovacími prostředky zatajeno a tuto informaci se dozvěděli jen prostřednictvím západoněmecké televizi a rozhlasu.

Poté co se tato informace rozšířila bylo vydáno varování, že hranice je nyní sice bez drátěných překážek, ale maďarská strážní služba je zde zostřená. To však neodradilo tisíce východoněmeckých občanů mající volný vstup přes Československo na maďarské území pokusit se tamní hranice překročit a tak se dostat přes Rakousko do západního Německa. První vlna těchto uprchlíku však byla maďarskými orgány zadržena a vrácena zpět od hranic při možném použití i zbraně. Poslední obětí neúspěšného pokusu přejít přes hranice se stal Kurt-Werner Schulz, který byl maďarskou pohraniční hlídkou zastřelen 21.srpna 1989.

Tři neděle poté vláda Miklóse Németha otevřela pro uprchlíky legálně hranice a umožnila jim přejít do Rakouska, kde tamní vláda jim zajistila bezvizový  průjezd do Spolkové republiky. Souběžně s těmito událostmi se snažili další tisíce občanů NDR přejít v září 89 do Spolkové republiky přes Československo.  Zaplavili pražské západoněmecké velvyslanectví  což připomíná  výstava na panelech umístěných na Malostranském náměstí. Pod názvem „Cesta je volná ! Německý exodus v roce 1989“ jsou zde vystaveny písemné a především obrazové dokumenty shromážděné Ústavem pro studium totalitních režimů ve spolupráci s velvyslanectvím Spolkové republiky Německo v Praze. Dokumentuje události počátkem podzimu roku 1989 kdy se snažili občané tehdejší NDR prostřednictvím  západoněmeckého velvyslanectví dostat do Spolkové republiky . To za jakoukoliv cenu bez ohledu i na svůj majetek což viditelně se projevilo především zaplavení Prahy opuštěnými Trabanty.  Výstava přitom dokumentuje rozpačitost tehdejšího komunistického režimu, který pod soustředěným mezinárodním zájmem  nemohl použít hrubé síly a proto stupňoval tlak na východoněmeckou vládu , aby  přijatelným způsobem vyřešila tuto situaci.

Nakonec bylo dosaženo trojstranné dohody mezi bonnskou, berlínskou a pražskou vládou, že utečenci opustí Prahu na Západ. Berlín na tuto dohodu po složitém jednání nakonec přistoupil, ale za cenu že budou uprchlíci přepraveni do západního Německa, ale vlaky přes NDR, aby  neztratila tvář.  Byla to přezvěst  příštích dnů, kdy následovalo nejen prolomené smutně proslulé berlínské zdi, ale i v  Praze došlo listopadovým událostem, které vedly k zhroucení komunistického režimu  a odstranění  drátěných překážek i na našich hranicích. Průběh těchto událostí  před třiceti lety bude vzpomenuto 28.září německým velvyslanectvím za účasti tehdejších uprchlíků.

 

seeman-richard
Narodil se v roce 1933. Je absolventem dnešní Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, kde získal titul PhDr. Pracoval v Československém rozhlase, zahraničním vysílání. Po propuštění v roce 1970 byl zaměstnán jako topič a v železářství. V roce 1990 se vrátil do služeb Československého rozhlasu, kde zastával různé funkce, mimo jiné ústředního ředitele. Od roku 1993 je v důchodu a nadále spolupracuje s Českým rozhlasem. Od roku 1997 až 2008 byl členem Rady Českého rozhlasu, kde zastával po pět let funkci předsedy. Je autorem řady komentářů, článků a knih

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

klokan

    Opět nám začíná naše i když již značně nahluchlé bubínky a poloslepé oční zřítelnice, zaplňovat monotonní klapání pomyslných propagandistických kolovrátku k uctění výročí VLSR. Jak fádní. Modlitby, shromáždění ohlouplého lidu a jiné rituály. Vítězství Pravdy a Lásky tentokáte již  pod naprostým dohledem Velkého bratra. Ani tehdy kdysi při oslavách VŘSR se takhle stupidně neskotačilo.

Jiří Volný st.

ČSSR - československá socialistická republika, NDR - Německá demokratická republika, MLR - Maďarská lidová republika. Ani jedna z uvedených zemí neměla v názvu přívlastek komunistická. Oficiálně se náš systém nazýval reálný socialismus. Tedy nedosahoval kvalit ideálního socialismu, přetrvávaly tzv. buržoasní přežitky, ale socialismus to byl. Dokonce ani ve volbách jsme nevolili jednotnou kandidátku KSČ, ale Národní fronty, kde byli zastoupeni i bezpartijní, lidovci a socialisté. Připomenu, že v roce 1986, kdy se konaly poslední nesvobdné volby, jsme stáli frontu na plentu v Sezimově Ústí. Mnohými předsedy JZD se stali bývalí odpůrci kolektivizace, protože lidé na vesnici chtěli mít v čele především dobrého hospodáře. V osmdesátých letech měla drtivá většina ředitelů a náměstků vysokoškolské vzdělání. Vznesu provokativní otázku: Jaké je asi dnes zastoupení dělníků a rolníků v našich nejvlivnějších politických subjektech?

A to jsem nikdy nebyl členem KSČ a strašně mi vadila zejména tehdejší propaganda a stranická mluva.