Levice na pochodu z údolí dinosaurů

Stalo se tak, jak na úvod kampaně pravil: „Tentokrát to nebude žádná kampaň jako minule. Všechno se změnilo ... YouTube, Facebook, Twitter. V den voleb se ukáže, že mám pravdu.“ Uspěl a mezitím obdržel nabídku na stejnou pozici i v britské volební kampani na straně Davida Camerona a nyní tedy i od předsedy SPD Sigmara Gabriela..

Pro SPD je Messina asi již poslední příležitostí jak se vydrápat ze dna 25% preferencí, na které strana spadla již v minulých, ale vlastně již v předminulých volbách (2009), a které veškerým volebním snahám nedávají smysl. A u pesimistů je odhad o to horší, že říkají, že jde o další pochod z údolí dinosaurů či o jeden z dalších podivně dlouhých opozičních intervalů (jako z Kondratěvova cyklu), kterými SPD prošla v poválečném období již dvakrát. Poslední trval 16 let a v roli zachránce vystupoval Gerhard Schröder, který svoji práci nemohl dotáhnout do konce. Teď čeká stejná práce na předsedu Gabriela.

Messinu musí Gabriel ale teprve v SPD prosadit. To se neobejde bez boje o rozpočet volební kampaně, kterému padnou za oběť zřejmě plánované „Tématické laboratoře“ s názvy jako „Dobrá práce, dobrý život“, „Nová kultura odpovědnosti“ a jiná podobně vyčpklá osvěta. Ale Gabriel nehodlá jít do předem ztracených voleb a navíc do deprimujícího boje s nádechem komedie l’art pour l‘art.

V této situaci se již nemůže spoléhat na autosugesci, že pomohou „osvědčené“ recepty či iluze (generální tajemnice Y. Fahimi rozesílá dopisy, že SPD je „nejmodernější politickou stranou Německa“). A velice dobře ví, že spoléhat se nemůže ani na ideový boj nové platformy Nová levice, protože je to svým obsahem opět levice stará, ale paradoxně mu nepomůže ani volební úspěch Olafa Scholze v Hamburku (45,7%), protože ten bohužel vliv na poměry v Berlíně nemá. Gabrielova modernizační strategie zřejmě spočívá v tom, že když se mu podaří prosadit kampaň řízenou Američanem Messinou, dala by se pak SPD synergicky otevřít a prosadily by se i kandidátky s kvótou pro nestraníky.

Eman Pluhař