Libye vstupuje do šestého roku chaosu

clinton libye
13.2.2017 10:49
19. března tomu bude šest let, co letectvo NATO zaútočilo na Libyi za účelem svržení tehdejšího vůdce Muammara Kaddáfího. Vedoucí roli v intervenci měli Britové a Francouzi, kteří v rámci tzv. arabského jara chtěli pomoci převážně islamistickým rebelům bojujícím proti režimu. Očekávání, že se Libye po svržení diktatury stane prozápadní demokracií, se přirozeně nenaplnila a v zemi se odehrává somálský scénář vývoje.

NATO vzniklo v roce 1949 jako vojenský pakt na kolektivní obranu svých členů proti vnějšímu nepříteli, kterým byl během studené války Sovětský svaz. Po pádu socialismu ve střední a východní Evropě a rozpadu samotného SSSR ztratilo NATO hlavní hrozbu a hledalo nový smysl existence, který dodnes nenašlo. Zemím paktu totiž žádný útok zvnějšku nehrozí, a tak se NATO zaměřuje na vojenské intervence v zemích mimo alianci. Tímto svým počínáním se změnilo z obranného v útočný pakt a většinou přispělo ke zhoršení bezpečnostní situace ve světě. Terorismus, který je hlavní hrozbou současnosti, nelze porazit pravidelnou armádou. A Rusko, domnělý staronový nepřítel, nepředstavuje pro NATO žádné ohrožení – naopak je východní expanzí paktu samo tlačeno do kouta.

Příkladem totálního debaklu NATO je intervence v Libyi z roku 2011. Svržení sekulárního režimu v čele s „ochočeným“ diktátorem, který spolupracoval s EU i USA a pro Západ již nepředstavoval žádné bezpečnostní riziko, bylo fatální chybou. Kdyby se totiž NATO do interního konfliktu nevměšovalo, libyjská armáda by pravděpodobně islamistické rebely porazila. Sedmiměsíční nepřetržité bombardování přivodilo pád režimu a po smrti Kaddáfího země upadla do chaosu a anarchie trvající dodnes. To má zásadní vliv i na příliv afrických imigrantů do Evropy, pro něž je Libye hlavní tranzitní zemí.

Berlusconiho vláda uzavřela v roce 2008 s Tripolisem dohodu o vracení ilegálních uprchlíků, což fakticky znemožnilo jejich masový příliv do EU. Tato dohoda po svržení Kaddáfího pozbyla platnosti a nyní se EU zoufale snaží domluvit s novou libyjskou vládou, která však nemá žádnou autoritu a není schopna cokoliv garantovat. A lokální úřady navíc nemají vůli vyjít EU vstříc. Brusel představil nový plán, jak zastavit proud ekonomických migrantů připlouvajících z Libye do Evropy přes Středozemní moře. Do země chce posílat finance na výcvik pobřežní stráže, k posílení kontroly libyjských hranic proti náporu uprchlíků proudících ze subsaharské Afriky, k boji s pašeráky a ke zkvalitnění života v uprchlických táborech. Místní úřady to však odmítly, protože si nepřejí, aby v jejich zemi uvízly desetitisíce uprchlíků, a považují to za problém EU, který za ni nehodlají řešit.

Lídři EU se shodli, že „úsilí o stabilizaci situace v Libyi je teď důležitější než kdykoliv předtím a EU udělá vše, co bude v jejích silách, aby k tomuto cíli přispěla“. To je jistě skvělé rozhodnutí, ale kdyby deset států NATO, které jsou zároveň členy EU, nepřispělo k rozvrácení Libye, nemusely by teď věnovat marné úsilí její stabilizaci.

kosina
Nezávislý publicista píšící o mezinárodních vztazích a světové politice. Vystudoval historii, politologii a iberoamerikanistiku v doktorském programu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.