Listopadové události a Československá strana socialistická

obrazek
17.11.2012 10:19
Dnes si připomínáme výročí 23. výročí rozehnání pokojné studentské demonstrace 17. listopadu 1989, která byla spouštěcím mechanismem politických změn v naší zemi a následného pádu komunistického režimu. Trochu se již zapomíná v těchto souvislostech na roli Československé strany socialistické (ČSS), která byla v listopadových dnech jednou z důležitých politických sil, jež se na demontáži totalitního režimu významně spolupodílely. Prakticky ihned po 17. listopadu došlo k vnitřní obrodě v ČSS a vedení strany v čele s B. Kučerou výrazně promluvilo do dalšího vývoje událostí.

Strana jako první odsoudila 19.11. 1989 zásah bezpečnostních složek proti studentům a publikovala své prohlášení k této akci 20.11. ve svém ústředním tiskovém orgánu Svobodné slovo. Pod ně se podepsaly kromě vedení strany i oba poslanecké kluby ve Federálním shromáždění a České národní radě, redakce Svobodného slova a Ahoje na sobotu. V prohlášení zazněl jasný a deklarativní odsudek zásahu komunistické policie a bylo apelováno na prošetření těch událostí, které, jak se záhy ukázalo, iniciovaly pád komunistického systému u nás. Českoslovenští socialisté se brzy po 17. listopadu dostali do centra dění, a to především zásluhou B. Kučery a ústředního tajemníka J. Škody.

ČSS listopadové události aktivizovaly a jedním z kroků, které učinila po 17. listopadu, bylo poskytnutí svého nakladatelského a vydavatelského podniku Melantrich dne 23.11. 1989 Občanskému fóru k vystoupení předních představitelů politického a kulturního života na statisícové demonstraci na Václavském náměstí. Zásluhou výrobně obchodního náměstka M. Nevoleho, jenž měl na starosti technické zabezpečení akce, a redaktora P. Kučery, který se záhy stal poslancem, mohly úspěšně proběhnout ,,melantrišské balkóny". Tam také J. Škoda prohlásil, že strana je konečně svobodná".

24.11.1989 se pak konalo zasedání ústředního výboru ČSS, kde byl znovu odsouzen brutální zásah bezpečnostních složek a zaujata příslušná stanoviska k politické situaci. Především však z úst hlavních představitelů strany zazněl požadavek na vypsání svobodných voleb, to znamená takových voleb, v nichž by kandidovalo svobodně a samostatně více politických stran. Do této doby existovala od roku 1948 pouze tzv. jednotná kandidátka Národní fronty, kde byly mandáty předem rozděleny. Volby se tak podobaly pravidelnému ,,útrpnému" rituálu, ve kterém si komunisté uměle potřebovali stvrdit svou vedoucí úlohu ve společnosti, která se ovšem v listopadových dnech velmi rychle skomírala.

ČSS zprostředkovala v této době důležité setkání mezi opozicí a komunistickou vládou, které proběhlo 26.11. v Obecním domě a na jehož realizaci se mimo jiné podílel tehdejší tajemník ústředního výboru Národní fronty ČSSR S. Křeček, před listopadem 1989 poměrně hlasitý kritik vedoucí úlohy KSČ ve společnosti. Na tomto jednání, kde byli přítomni i zástupci ČSS, byly konzultovány návrhy dalších kroků v napjatých ,,revolučních" dnech. V prosinci se pak setkala delegace ČSS vedená Kučerou, Škodou a Křečkem s V. Havlem na ústředním sekretariátu strany na Náměstí republiky. Škoda byl Havlovým spolužákem z gymnázia a našeho budoucího prezidenta zajímaly jak jeho názory, tak názory strany na aktuální politickou situaci.

Aktivním a iniciativním postupem dokázali také českoslovenští socialisté promluvit do složení rekonstruované federální i české vlády a dosáhnout významných personálních změn ve vedení zákonodárných sborů. Poslanec ČSS J. Šafařík se stal předsedou České národní rady, na druhé straně požadavek, aby se agilní B. Kučera, v té době i předseda ÚV NF, stal předsedou Federálního shromáždění, narazil u Občanského fóra, který jej nepodpořil. V Čalfově federální vládě ,,národního porozumění", jmenované 10.12. 1989, získali českoslovenští socialisté dva ministerské posty, v rekonstruované české vládě taktéž. 7.12. 1989 se konalo další zasedání ÚV kde byl zhodnocen předchozí ,,samospádný" vývoj a předloženy další varianty postupu.

Především se však hovořilo o programu, který již dostával jasnější kontury a měl být předložen k vnitrostranické diskusi. V programu se mísily jednak ,,původní" motivy či étos z reformního roku 1968, byl však současně reflektován vývoj z období Přestavby, kdy se mimo jiné strana stavěla za soukromé vlastnictví a zachování a prohloubení občanských a lidských práv. Dále akcentovala své dřívější požadavky zákonodárných iniciativ, které měly být vtěleny do příslušných zákonů - spolčovacího,shromažďovacího tiskového, petičního atd. Celistvý program stávající ze tří hlavních oddílů měl pak být představen veřejnosti v roce 1990. Strana působila v těchto dnech jako kompaktní a sevřená politická síla, která svou autoritu několikrát postavila na misku vah v důležitých politických jednáních. I OF respektovalo pozice strany, byť jak známo, obě organizace si svým způsobem v některých ohledech konkurovaly a jejich vztahy byly spíše formální a chladné.

Kroky, které strana učinila během dvou ,,revolučních" měsíců, se sice zhodnotily, avšak krátkodobě. Svobodné slovo bylo jedním z nejčtenějších deníků, do strany vstoupilo během prvních dvou měsíců nového roku 1990 na 3 000 nových členů, tento kapitál však ČSS nedokázala dostatečně zužitkovat.

V ČSS se po ,,sametové euforii" urychlilo názorové tříbení. B. Kučera ještě v prosinci informoval stranické orgány, že dá v lednu 1990 svou funkci k dispozici kvůli vysokému věku a jednak proto, že osvobozením strany na konci roku 1989 byl naplněn jeden z jeho hlavních úkolů - být suverénní a samostatnou stranou. Začala nová éra strany, kterou brzy dezintegrovaly personální spory a animozity mezi ,,starými" národními socialisty, kteří se cítili nedoceněnými, a reformním proudem, který v listopadových a následně prosincových událostech ve straně zvítězil. I tak můžeme říci, že ČSS v historické zkoušce obstála se ctí. Stala se významnou součástí celkových politických a společenských změn v naší zemi a tyto procesy dokázala svou autoritou aktivně ovlivňovat.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.