Macron řeší svět i volby

Francie zvnějšku vypadá jako předsednická země EU a další z prostředníků, který by chtěl upustit páru z ukrajinské krize. Prezident Emmanuel Macron jede do Moskvy i do Kyjeva, telefonuje si s americkým prezidentem Joe Bidenem a pokouší se převzít iniciativu do evropských rukou. Ale uvnitř Francie to vypadá trochu jinak, protože v dubnu zemi čekají prezidentské volby, a v červnu, pořád ještě v čase evropského předsednictví, ještě parlamentní. Takže i ta Macronova předsednická a světová politika sleduje především to, co to udělá s jeho domácím elektorátem. A teď je to hlavně o těch prezidentských volbách.

Ekonomicky se Macronovi daří, předběžné odhady hospodářského růstu ukázaly, že Francie na tom byla v závěru loňského roku o 5,4 procenta líp než v posledním čtvrtletí 2020. To ji posunulo před Německo (1,4) i Česko (3,6). Francouzská inflace přitom byla nižší, v lednu meziročně o 3,3 %, zatímco v Německu to bylo 5,1 procenta (a v Česku nejspíš mnohem víc, ČSÚ vydá příslušné indexy spotřebitelských cen 14. února).

I ve Francii je však nejcitelnější růst cen energií. Je to trochu záhada, protože tři čtvrtiny produkce elektřiny zajišťuje jádro, takže světové ceny zemního plynu by tu neměly hrát roli. Jenže jádro v horkém létě haprovalo, při vyšších teplotách musely být čtyři reaktory neplánovaně odstaveny, protože by se nedaly uchladit. Vláda se teď rozhodla cenu elektřiny regulovat, tři měsíce před volbami nechce nové žluté vesty v ulicích, a tak nedovolí vyšší růst než o 4 procenta. To se však nelíbilo zaměstnancům státní elektrárenské EDF a odpověděli stávkou, protože ti zase nechtějí přijít o vyšší zisk společnosti, a tedy vyšší prémie.

Regulace cen energií vyznívá levicově a Macronovi možná trochu pomůže, ale není to výlučně levicová politika. Ceny energie jsou důležitou součástí konkurenceschopnosti země, a ta by neměla být obětí toho, že francouzský energetický sektor chce využít k rychlému zbohatnutí výkyvu cen, který vznikl jinde.

Ostatně z hlediska pravo-levého rozdělení je Macron dost nečitelný. Jeho daňová reforma nahrávala velkému byznysu a nejbohatší vrstvě, které dokonce zrušila „daň z bohatství“, placenou z největšího nemovitého majetku, což se před ním neodvážil nikdo. Výpadek daňových příjmů ohrozil veřejné služby v odloučených venkovských oblastech. Na druhou stranu prezident neváhal vydávat obrovské rozpočtové prostředky na zmírnění vlivu pandemie na příjmy domácností, dokonce s odhodláním „ať to stojí, co to stojí“.

Připomeňme, že svoji kariéru začínal Emmanuel Maccron jako ekonomický ministr v socialistické vládě Francoise Hollanda. Teď si však vybírá za premiéry pravičáky, kteří se zapojují vyhrocených národoveckých sporů, aby sebrali téma extrémní konkurenci. Cesty politiky bývají nevyzpytatelné.

Průzkumy volebních preferencí zatím dávají Macronovi naději, že vyhraje v druhém kole. Kdyby stál proti Le Penové, bylo by to 55:45. Kdyby proti němu stála Valerie Pécressová, kandidátka strany Les Republicains, rozdíl by byl nepatrně menší (54:46), ale vyjde to nastejno. Jenže v prvém kole dvoukolových voleb se nehlasuje podle preference, tedy podle toho, koho chci, ale častěji podle šance vyřadit toho, koho nechci. Vyhrává až druhé kolo, preference pro první kolo proto mohou být matoucí.

Ostatně takhle Macron vyhrál roku 2017, když svých 24 procent z prvního kola dokázal přetavit v druhém kole na 66 procent, tedy skoro na trojnásobek, a to jenom proto, že proti němu stála Le Penová, vnímaná jako obecná hrozba. Přitom v prvním kole Le Penová na Macrona téměř dotahovala, když přesáhla 21 procent hlasů. V druhém kole však už dokázala přidat jen na 34 procent a prohrála s rozdílem třídy.

https://www.politico.eu/europe-poll-of-polls/france/

Macronovi příznivci mají důvod k nervozitě, protože stávající prezident má stále jen těch 24 procent, a zdá se, že se s tím nedá nic dělat. To, že to minule stačilo, je slabá útěcha, opozice se za tu dobu taky trochu poučila. Ale ani Macronovi odpůrci to nemají lehké. Zdá se, že by udělali nejlíp, kdyby vsadili na rozdmýchávání hněvu lidu. Důvod se vždycky najde. To by mohla být parketa zkušeného pravičáckého televizního mluvky Erika Zemmoura, jehož hvězda na podzim stoupala skoro až k Le Penové.

V listopadu se Zemmour zastavil pouhý procentní bod pod 16 procenty Le Penové, a to strhlo její neteř a bývalou poslankyni společné Národní fronty Marion Marechalovou, aby se odtrhla od rodné strany a veřejně prohlásila, že zvažuje Zemmourovu podporu. Má podle ní větší šanci porazit Macrona ve druhém kole. Jenže situace na volební frontě se mění každým okamžikem. Zemmour trochu vyšuměl a na úroveň Le Penové se vyšvihla nová šéfka tradičních Republikánů Valerie Pécresová.

Levice, která Macrona také nemusí, se potácí hluboko dole. Někdejší vládní socialisté prakticky vymizeli. Nejlíp si stojí dosti radikální Jean-Luc Mélenchon, který však ani se svou nepoddajnou stranou La France insoumisse nedokázal přilákat víc než 10 procent hlasů. Přirozenými partnery jeho strany mohou být Zelení, jejichž šéf Yanick Jadot má 5 procent (a měl i osm). Kdyby se spojili, mohlo by to vyvolat zájem o oživlou levici a nabídnout šanci pro druhé kolo. Další kandidáti na tom přece nejsou o moc lépe. Jenže nic takového se nerýsuje.

V současnosti Macronovi ani nezbývá nic jiného, než posouvat své figurky pomoci šachovnice světové politiky. Často je ochoten jít hodně daleko, jako když prohlásil o NATO, že už je po „mozkové smrti“. Stejným směrem míří jeho idea strategické autonomie Evropy nebo návrhy na radikální posun ve federalizaci EU. Opakují se pokusy hrát roli v prostředí francouzsky mluvících zemí, nejčastěji v řadách bývalých kolonií, ale nejsou příliš úspěšné, jako třeba v Mali. Nicméně o válce v Alžírsku, kterou se Francie pokoušela ještě v 60. letech minulého století odvrátit nezávislost této severoafrické země, prohlásil, že to byl zločin, a pobouřil francouzské pravičáky.

Jak to komentuje agentura Bloomberg, Macronova zahraniční politika přerostla rozměry francouzské ekonomiky. Uvidíme, jestli mu to pomůže.

https://www.bloomberg.com/news/articles/2022-02-06/why-it-s-hard-for-a-french-president-to-get-reelected-quicktake?srnd=premium-europe&sref=mxal0jUQ