Martin Fassmann exkluzívně pro Vaši věc: Je to nebezpečná hra (I)

obrazek
10.2.2012 09:38
Jsou státy, které na euru vydělaly, a státy, které prodělaly, vysvětluje šéf oddělení makroekonomických analýz a prognóz odborářské centrály ČMKOS Martin Fassmann. My jsme vydělali, i když tam ještě nejsme – prostřednictvím dodávek Německu. Teď se od nás očekává solidarita. Můžeme partnery znovu přechytračit? Zdá se, že už nás mají plné zuby…

Vaše věc: Co soudí o paktu rozpočtové stability odbory?

Martin Fassmann: Napřed o Evropské měnové unii. Odbory mnohokrát s našimi partnery jednaly - a psali jsme o tom, - že by měla být ryze ekonomickým projektem. Bohužel, z tohoto ekonomického projektu se nakonec však stal projekt politický. Vznikly z toho závody, kdy se země předháněly, jestli tam budou, nebo nebudou, a to bylo špatně. To je první věc.

Druhou věcí je, že tím nedůležitějším v měnové unii je podle mne konkurenceschopnost. Převzetím společné měny státy ztrácejí jeden z kanálů na podporu konkurenceschopnosti, a sice kurz. Ztrácejí schopnost ovlivňovat konkurenceschopnost v období, kdy se jim nedaří nebo jsou na tom z jiného důvodu hůř.

Když se na to podívám jen z tohoto pohledu, jsem přesvědčen, že jižní státy neměly v měnové unii co dělat. Od začátku. Svého času jsem to říkal našim lidem v Bruselu, ale nechtěli to pochopit. Nicméně stalo se.

A teď, co pakt stability slibuje v současné situaci - vidíme, že je nevyvážený. Vedle onoho A, fiskální konsolidace, je třeba říci také B. Chybí tam ta druhá strana, a tou je přerozdělení. Jsou státy, které na euru vydělaly, a státy, které prodělaly. To je nesporné.

Samozřejmě, že znám ty propagační brožury, které říkají, že všichni vydělali. Ale z hlediska konkurenční schopnosti je to jinak. Evidentně na tom vydělaly státy severu, specielně Německo. V Německu je v současné době v podstatě konjunktura. Oni to moc nezdůrazňují, ale v zásadě jsou na tom dobře. Vedle toho jsou státy, které na tom byly dobře před deseti lety, a teď jsou na tom jinak.

Tím chci říci, že také záchrana eurozóny se musí odvíjet od toho, že někdo vydělal a někdo prodělal. To znamená, že jednotná měna samozřejmě vyžaduje i společnou rozpočtovou politiku a mnohem větší přerozdělení, pokud má zůstat v dnešní podobě. A „větší“ znamená násobně větší.

Vaše věc: Kde hledat příklad? Ve Spojených státech?

Martin Fassmann: Asi. Nebo v takovém bývalém Československu. To prostě jinak nejde. Možná, že tato věc, fiskální pakt – tak to aspoň vnímám - je předzvěstí nějaké společné hospodářské politiky. Minimálně rozpočtové.

Vaše věc: V textu jiné smlouvy, která utváří nový euroval - Evropský stabilizační mechanismus ESM, najdeme poukaz o směřování k hlubší hospodářské unii a o posilování koordinace hospodářských politik.

Martin Fassmann: Jistě, směřuje to ke společné hospodářské politice. Ale společná hospodářská politika bez společné rozpočtové politiky a přerozdělení není dost dobře možná.

Tento faktor, ke kterému tomu to musí dříve nebo později dospět, tam však bohužel není. Zatím je tam jenom klacek. Celý tento pakt je o klacku, že když někdo překročí, bude potrestán.

Ale problém není jenom v těch zemích, které takzvaně něco projedly. Ty vazby jsou mnohem složitější. Teď jsem například četl v článku o NATO, že členské země neplní slibované výdaje na bezpečnost. Jediní, kdo jsou na tom dobře, jsou Řekové, jejichž armáda kupuje nové obrněné transportéry a dvě ponorky. A kde je koupili? No, v Německu! A kdo na tom pracoval? Němečtí dělníci! Komu to přineslo zaměstnanost? Německu! Tím chci jenom říci, že ta věc je ještě mnohem složitější.

Mimochodem, tahle kampaň proti Řekům, které se bohužel účastní svými výroky i Miloš Zeman, se mi hrubě nelíbí. Řekové nemají důchod 2500 euro, jak se tu šíří, to jsou naprosté nesmysly. Řekové mají průměrnou mzdu, průměrný důchod a další takové parametry v podstatě srovnatelné s námi. Mají důchod okolo 600 euro. Jestli se chce k tomu někdo vyjadřovat, ať si to napřed laskavě zjistí ve statistice a nepřejímá žvásty, které tady byly šířené z jasných propagačních důvodů. Oněch 2500 euro, které se tu vydávaly za řecký důchod, to je ze zákona maximálně možný důchod v zemi. A jak to známe s maximálně možnými důchody - kolik lidí to má?

Řecko je velmi dobrým příkladem toho, jak Evropská unie špatně přerozděluje. Dívám se na to jako ekonom. Kolik továren se v Řecku postavilo za podpory EU? Vždyť Řecko nemá v podstatě žádný průmysl! A to, co bylo, to se mezitím přesunulo do států, jako je Černá Hora nebo někam vedle. Tady v Československu se přerozdělovalo mnohonásobně víc a Slovensko se zindustrializovalo. Kdyby tak, jak postupovala Evropa vůči Řecku, postupovalo Československo vůči Slovensku, jak by asi vypadalo? Určitě by Slovensko nebylo dnešním průmyslovým státem.

Vaše věc: To už není jenom přerozdělování, to je také strategické plánování.

Martin Fassmann: Ale ano, o tom mluvím. To je s tím samozřejmě spojené. Ale zase – co bylo záměrem v Řecku? Kam se cpaly peníze? Do hotelů? Najednou se ukazuje, že Řecko sloužilo Německu jako záložní letní stanoviště pro své dělníky. Odpočinkové místo. Takhle byla koncipována úloha Řecka. Tím chci jen říci, že kampaň, která se u nás proti Řecku vede, je nespravedlivá. Věc má mnohem více stránek. Země je roztříštěná, je prakticky ve válečném stavu vůči Turecku…

Ale vraťme se ke stabilizačnímu paktu. Když se tedy podívám, kdo na tom vydělal a kdo prodělal, je nesporné, že Česká republika, jako v podstatě záložní ekonomický prostor Německa, na tom vydělala taky. Prostřednictvím Německa. Samozřejmě, jsme jen subdodavatelé, nejsme finalisté, tak jsme vydělali méně. Ne v té úrovni Německa.

Vaše věc: My přece nejsme členy eurozóny.

Martin Fassmann: Nejsme, ale přesto jsme na ní vydělali - prostřednictvím Německa. Prostřednictvím Německa jsme vydělali na eurozóně – to je ten fór.

A co je teď důležité? Myslím, že právě teď je specielně pro nás důležitá solidarita. Vnímám to tak, že dnes se v Evropské unii něco mění. Zdá se, že pozice Německa výrazným způsobem posiluje. Stanoviska a doporučení už nejsou formulována tak diplomatickým jazykem jako dřív.

Ale začnu ještě z jiného konce – našim debatám kolem fiskálního paktu moc nerozumím, protože debatovalo se sice o paktu, ale vyznívalo to jako debata, jestli přijmout nebo nepřijmout euro. Z hlediska čistě právního, už náš vstup do EU byl zároveň vstupem do eurozóny, byl závazkem, že ČR přijme euro, samozřejmě, až na to bude připravena.

Myslím přitom, že teď už splnění maastrichtských podmínek nestačí, že je potřeba i podmínka konkurenceschopnosti. Teď to tedy určitě nebude. Ještě bude debata o tom, kdy dosáhneme takové konkurenceschopnosti, že se můžeme vzdát kanálu podpory, kterým je kurz.

Vaše věc: Ale koruna se přece vyvíjí opačným směrem, trendově posiluje, pravda, teď s výkyvem.

Martin Fassmann: Koruna musí posilovat. Na podobné téma jsem se kdysi bavil se Slováky, kteří pořád stáli o to, aby euro bylo za 30 korun. Říkal jsem jim – uvědomujete si, že vám tímhle šíleným kurzem přepočtou všechna aktiva? Včetně mezd? Odborová konfederace tenkrát oslabování koruny velice uvítala, ale já jsem jim říkal, pánové, uvědomujete si, že pouhým škrtnutím pera – když to zjednoduším – přicházíte o velké peníze na úsporách, na mzdách, na důchodech, na veškerých příjmech?

Samozřejmě, z jedné strany je tu tlak podnikatelů, kteří chtějí korunu co nejslabší. Ale na druhé straně jsou občané, kteří chtějí mít kurz co nejvyšší, protože tím se mi přepočítají všechna aktiva. A já si nemyslím, že po dvaceti letech, kdy byl kurz v 90. roce postaven velmi spekulativně, by mělo smysl tuhle disparitu protahovat dál.

Pokud budeme vstupovat do eura s nějakými 30 procenty jejich mzdové úrovně, tak za jak dlouhou dobu je pak můžeme dohnat? Otázka přijetí eura se tedy koncentruje do otázky přijetí konverzního kurzu. Na jedné straně to bude otázka naší ekonomické budoucnosti, a na druhé straně, jak se přepočtou naše platy, ceny našich nemovitostí, úspory, všechno.

Ale tím se teď zabývat nemusíme, tohle teď před námi nestojí. Teď před námi stojí čistě praktická věc, jestli se přihlásit k něčemu, co pro nás platit nebude. Bude to pro nás platit až při vstupu do eurozóny. Samozřejmě s tím souvisí i otázka té půjčky Mezinárodnímu měnovému fondu.

Myslím, že v této chvíli není možné, aby Česká republika stála mimo. Velká Británie je mocnost, my jsme co? Zajímáme někoho? Hrát si na nějakého solitéra, který stojí vedle a je chytřejší než všichni ostatní, to je možné, ale nemělo by nám uniknout, že situace se mění. Začínají nás mít plné zuby.

Nelze věčně pokračovat s tímto českým chytráctvím. Něco podobného bylo šrotovné. Tak dlouho jsme čekali a uvažovali, že je zavedeme, až jsme se svezli na tom německém. Německo to stálo peníze, a my jsme čekali za bukem. Jestli si někdo myslí, že také v politické rovině tohle, a všechno to okopávání kotníků, projde bez povšimnutí, obávám se, že se velmi plete.

Myslím, že dneska Merkelové stačí, aby řekla – pánové, opravdu ty Čechy k něčemu potřebujeme? Opravdu je potřebujeme k těm dodávkám?

Vždyť už přece dochází k tomu, že jejich podniky se vracejí domů. Je to paradoxní, je to nepochopitelné, ale oni se vracejí do Německa! Je problém, aby se vyhlásilo - když to ti Češi nechtějí, fajn, tak ať si to tam pytlíkují za těma horama jak chtějí!?

V tom je to největší nebezpečí, toho se velmi obávám. To už je pak o konkrétních věcech. Pak už nejde o to, jestli budeme chodit někam na nějaký summit jednou ročně, nebo čtyřikrát ročně. Tohle je čistě praktická záležitost, je to o naší zaměstnanosti. Řeknou, vy nechcete mít s námi nic společného? Fajn, my nechceme s vámi.

Ale tohle si dovolit nemůžeme, na to tu ekonomickou sílu prostě nemáme.

Vaše věc: Dá se pochopit, proč to tedy premiér Nečas nechce podepsat?

Martin Fassmann: Ale vy to přece víte, proč to nechce podepsat…

Vaše věc: Ale to, co říkáte, mu přece musí říci každý, s kým o tom začne mluvit.

Martin Fassmann: Nevím, myslím, že tam jsou nějaké hry, kterým já nerozumím. Rozumím tomu, že pan prezident má v řadě případů pravdu, ale v těch důsledcích ne. Že nemá rád euro. Ono když představitel nějakého státu řekne, že se rád postaví do čela, až se bude bourat euro… Nevím.

(Pokračování rozhovoru naleznete ZDE)

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Vladimír Štingl

Děkuji. Super.

Vladimír Štingl

Pane Fialo, kdy bude pokračování???... Díky

Vladimír Štingl

Vaše pracovní verze - hypotéza, která je téměř jistě uvažovaným "řešením" pro tu sofistikovanou zběř.... Kradli jsme, krademe a chceme krást až za hranice svých dnů..... "Společnost s ručením omezeným, Kalousek a společníci...." (samozřejmě nejen oni). Je to šílené o čem se vedou diskuze po 23 letech, resp. 19ti..... Ani ve snu by......

Vladimír Štingl

Pane Kulíku, máte nesmrtelné zásluhy. Konečně  jsem "pochopil", ale dovolím si sdělit, že to není pouze o tom jak se "odvděčíme" za to, že jsme "vydělali". Solidarita a sounáležitost je o něčem jiném.... a celé je to o něčem jiném. Zdravím

rku

Pánové,

asi jste nepochopili o čem to celé je. Česko, i když není členem eurozony tak na ni vydělalo a má tedy povinnost zemím které na ni prodělali- Řecko, Španělsko- pomoci. Líbí se vám to? Máte něco proti tomu?

Vladimír Štingl

Pane Fialo, další lekce - jako Lektor vybíráte skvěle. Popis stavu, situace a možností vývoje ekonomiky, hospodářství od pana M. Fassmanna je dle mého pohledu, názorů přesný, výstižný a perfektní v dílčím nastínění souvislostí, které nelze ignorovat a je absurdní "doufat", že se přizpůsobí našim "plánům a představám".

Narovnání kurzů a tzv. konkurenceschopnost je základem všech problémů v EU (...zaměstnanost nebo nezaměstnanost tím vším prolíná jako červená nit....). Naprostá nevyváženost rozhodujících podmínek pro evoluční vývoj "druhořadých nebo slabých" ekonomických článků, aniž by to byla brzda a neúnosná zátěž pro Německo, popř. Francii.... Vůbec se neřeší, Řecko učebnicový příklad, my k tomu nemám daleko (v tomto směru).

V ČR mzda průměr 24.500,-- Kč a v Německu 84.000,--. Prvovýroba je dle mého názoru pro státeček jako ČR, kdysi průmyslově rozvinutý s vysoce kvalifikovanou pracovní sílou.....,  v určitém rozsahu naprosto nezbytná. Za to nepovažuji "montáž" vozidel a jejich skupin (motory, převodovky) z dovážených součástek.... Efektivitu pro Německo vidím právě v tomto jednoduchém ukazateli, kterým je právě rozdíl mezd. Dostanu za 24.500,-- motor, převodovku a v konečném produktu je to započítaných 84.000,--. V Německu "zůstane" 59.500,--. Zjednodušeně, nejdražšší je lidská práce a když chci ušetřít, resp. vydělat, tak jedině na "lidech"...

A myslím, že to nás zatím uchránilo od toho, aby se např. automobilová výroba "neodklonila" do východnějších zeměpisných poloh. A to, že Němci stahují výrobu zpět na své území je potom naprosto logické - veškeré komponenty vyrábět v "okolí", ale konečný výrobek a cenu německou....

Chápu, že je to daleko složitější, ale kritické je to, jak a jakým způsobem se vymezujeme vůči Velké Evropě a navíc "doma" dopouštíme neskutečná zvěrstva a chystáme si smyčku na vlastní krk. Zdravím

pudlikmaxik

Zdravím Martina, všimnu si jen jedné věci - ten kurs vůči Euru. Plně souhlasím, že je potřeba ten kurs zreálnit tak, abychom nebyli - jako že jsme - chudí příbuzní. Je jasné, že právě exportéři řvou, že chtěj slabší korunu, jenže já říkám: slabší koruna nevytváří žádný tlak na konkurencischopnost vyvážejících firem, netlačí je na zavádění nových technologií, netlačí je na neustálé zlepšování organizace práce, prostě taková situace netlačí výrobce-vývozce  KE ZVYŠOVÁNÍ PRODUKTIVITY PRÁCE A V TOM TO JE. MUSÍ SE TO PROSTĚ DĚLAT PRŮBĚŽNĚ, TZN. I VČETNĚ PŘÍPADNÉHO POSTUPNÉHO SNIŽOVÁNÍ POČTU ZAMĚSTNANCŮ. 

To, jak tlačí lobby výrobců-exportérů na znehodnocování koruny - takto se to dělat prostě nemůže, to je jako čekání na smrt vývozců. Jednoho krásného dne i ten vývozce najednou zjistí, že celá léta spinkal, užíval si, protože ho nic nenutilo ke zvýšení své konkurenceschopnosti a PAK TA FIRMA BUCHNE NAJEDNOU - PRÁVĚ NA ROZDÍL OD VÝŠE UVEDENÉHO PRŮBĚŽNÉHO ZVYŠOVÁNÍ KONKURENCESCHOPNOSTI - bude se otáčet na stát - státe dej ??! máš tady nezaměstnané.....a stát se bude zase kroutit.

Z druhé strany je tady i otázka, pokud vývozci konvertují tržby z Eura zpět do Kč, tak to zase odnáší - přátelé nikoli banka jako taková, ale klienti bank, neboť těm ta banka okamžitě vše vtlačí do dalších poplatků, do vyšších úrokových sazeb z úvěrů apod. Takže i toto je důvod, proč posilovat korunu vůči Euru.