Miroslav Němec: Čtyři ústavní soudci si zachovali tvář, důvody svého nesouhlasu s církevními restitucemi zveřejnil ale jen jeden z nich

obrazek
6.6.2013 20:32
Celý národ ve věci megatunelu spojeného s církevními restitucemi, dlouhodobě obelhávaný celou pravicovou koalicí, s poslední nadějí vzhlížel k Ústavnímu soudu České republiky v domnění, že tam sedí opravdu čestní, slušní a lidu této země oddaní odborníci, kteří nestoudný zákon o církevních restitucích zruší a zabrání tak rozkradení zbytků českého státu. Bohužel se tak nestalo, přestože 99% našich občanů s církevními restitucemi nikdy nesouhlasilo, a že tři parlamentní strany velmi správně napadly tento zákon i podivný způsob jeho projednávání ve sněmovně u Ústavního soudu České republiky v Brně.

Všechny tyto tři parlamentní strany - ČSSD, KSČM i VV – vyslaly k Ústavnímu soudu rovněž své čelní představitele a k projednávání dodaly propracovanou a logickou argumentaci a řadu důkazů. Velmi kladně hodnotím zejména naprosto brilantní vystoupení místopředsedy ČSSD Lubomíra Zaorálka, ale i kvalitní vystoupení dalších navrhovatelů. Bohužel to však zřejmě nemělo na samotné projednání věci žádný význam a soud vydal doslova „protilidový“ verdikt, který snad nepochopil nikdo, vyjma těch, kteří tento hanebný zákon připravili, v rozporu s přáním lidu této země schválili, a nyní se zjevně těší na tučnou odměnu od představitelů církve.

Protože Ústavní soud rozhoduje ve sboru a ihned po vyhlášení nálezu nebylo zveřejněno, jak který ústavní soudce hlasoval, byl jsem velmi zklamán, neboť některé ústavní soudce znám velmi dobře a velmi mě zajímaly jejich postoje. Až dnes jsem zjistil, že proti rozhodnutí Ústavního soudu o církevních restitucích byli celkem čtyři ústavní soudci (Jaroslav Fenyk, Vojen Güttler, Jan Musil a Pavel Rychetský), z nichž jeden jediný ústavní soudce, a to prof. Jan Musil - bývalý první rektor Policejní akademie České republiky v Praze, profesor trestního práva a špičkový odborník v oboru trestního práva a kriminalistiky, který řadu let vedl Katedru trestního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, byl po revoluci předsedou tamního akademického senátu a rovněž řídil mnoho let i Katedru kriminalistiky na Policejní akademii České republiky v Praze, která se právě pod jeho vedením vypracovala na špičkové odborné a vědecké pracoviště uznávané nejen v České republice, ale i v zahraničí - si zachoval lidskou tvář a nalezl nejen odvahu nesouhlasit s rozhodnutím Ústavního soudu o církevních restitucích, ale osobně napsal a veřejně již dne 3. června 2013 publikoval své odmítavé stanovisko pod názvem: „Nesouhlasím s rozhodnutím Ústavního soudu o církevních restitucích“, kde své postoje detailně vysvětluje a právně dokládá.

Jsem velmi potěšen, že tento velmi vzdělaný, ale skromný, lidský, slušný a pracovitý člověk - prof. Jan Musil, který byl řadu let mým bezprostředním nadřízeným a též i letitým kolegou, zůstal sám sebou a nezapomněl na obyčejné a slušné lidi, byť byl, s dalšími třemi kolegy, přehlasován. Proto je nutné si pana prof. Jana Musila za jeho vskutku odvážné postoje velmi vážit.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

schlimbach

Co jste čekal pane Němče - pardon, oprava - pane Novotný od katolické církve? Vždyť je to jen nadnárodní korporace, která přicházela k majetku v průběhu historie způsobem, který s vírou v Boha neměl nic společného. Víra je něco ryze intimního, pro každého člověka jedinečného, je to něco, k čemu nikdo nepotřebuje žádnou instituci. Není to přece v histoprii poprvé, co tato korporace jedná způsobem ryze účelovým a v přímém rozporu s Desaterem, které tak ráda vnucuje jiným. Korporace, za kterou se táhne celou historií krvavá řeka, násilí a tma, korporace, která je řízena osobou, volenou lidmi, osobou, která "zastupuje" Boha na Zemi, který si ji jako svého zástupce sám nevybral ...

Na druhé straně jsou zde miliony věřících, kteří se snaží v souladu s Desaterem předávat dalším lidem nezištně  útěchu a pomoc. Tito věřící však nikdy do "vedení" církve hovořit nemohli a nikdy jim to dobrovolně umožněno ani  nebude.

Třeba přijde jednou doba, kdy si věřící uvědomí, že skutečného Boha prostřednictvím korporace nikdy nenaleznou, že ho mohou nalézt jedině sami v sobě. Potom si možná také uvědomí, že jejich vnitřní cítění a ztotožnění se se skutečným Bohem nemusí být nutně v souladu s písemnostmi korporací jim předkládanými, v historii mnohokráte přepisovanými a upravovanými koncily, kterých se Bůh evidentně neúčastnil...

Potom si možná též uvědomí, že ten skutečný Bůh může mít mnoho podob - pro každého člověka jinou třeba - a stane se zázrak, a oni to budou respektovat ...

Jednou se třeba stane zázrak a věřící sami iniciativně budou hnát sviňským krokem ze svých řad ty, kteří se dovolávají Boha a přitom organizují války všude po světě, zabíjejí jiné lidi pro mamon a moc. Jednou třeba poženou sviňským krokem ze svých řad i pederastní preláty a jejich pokrytecké pomocníky, hamižné obdivovatele Zlatého telete v kutnách různých barev. Jednou se třeba stane zázrak a věřící si uvědomí, že přihlížení zlu je stejné jako souhlasit se zlem a podporovat ho ...

 

 

 

novotny

Pokud Ústavní soud nebere ohledy na existující oprávněné argumenty (viz vystoupení pana Zaorálka) pro zrušení tohoto finančního šílenství, je to tragédie pro celý český národ. Není mi tady už vůbec dobře, vždyť katolická církev po požádání nepustila ani vorla na povodně...