Miroslav Němec: Na co jsou nám pojišťovny, které nechtějí plnit a dokonce odmítají pojistit rizikové objekty?

obrazek
13.6.2013 06:40
Normální občan si myslí, že pojišťovny vznikly a existují proto, aby poskytovaly plnění pojištěným osobám či firmám v případech, kdy dojde k nějaké pojistné události na zdraví či majetku, je způsobena nějaká - penězi vyčíslitelná – škoda a občanovi je právě proto, že byl pojištěn a řádně si pojištění platil, vyplaceno pojistné plnění jako kompenzace vzniklé škody.

Jak se však v poslední době ukazuje, všechny pojišťovny, včetně té naší České pojišťovny, a.s., která již dnes v českých rukou bohužel rovněž není, ale stále má nejvíce klientů již proto, že zde byla již v minulém režimu a ze zákona ji příslušely všechny hlavní pojišťovací produkty určené pro občany této země, jen berou za pojištění dost velké peníze, vymýšlí řadu dalších aktivit, financují kde koho, ale když mají opravdu plnit v důsledku vzniku pojistné události, vykrucují se na základě výjimek, uvedených v pojistných podmínkách, popř. v doplňkových pojistných podmínkách tak nehorázně, že si člověk sám o sobě snad začne myslet, že je podvodníkem jen proto, že si dovolí nějakou pojistnou událost ohlásit.

Občany by určitě zajímalo, jak jsou koncipovány příslušné zákony, kterými se činnost pojišťoven u nás řídí, neboť dnes je obecně známo, že peníze dnes již nemá takřka nikdo, ani stát, ale pojišťovny vykazují stále vysoké zisky. Přitom vymýšlí stále nové aktivity, které nemají v podstatě s pojišťovnictvím co společného, vyhazují miliony za různé propagační letáky, o které nikdo nestojí, zcela nelogicky (pro občany) přeplácí své řídící struktury šestimístnými měsíčními platy a ještě vyššími odměnami, sponzorují kde co a kde koho, jen nedělají to, proč byly zřízeny.

Pojišťovací smlouvy a zejména již zmíněné všeobecné  a doplňkové podmínky jsou vskutku právně dokonalé a „vymakané“ pro pojišťovnu, ale již ne tak pro občana, který jim většinou nerozumí. Jsou velmi rozsáhlé, významově složité, psané malým písmem a málo kdo z klientů si je detailně prostuduje, natož aby jim porozuměl a protože pojišťovny v rámci úspor snížily počty kmenových zaměstnanců a pracuje pro ně řada, a to cca 80% pojišťovacích  agentů jen na svůj živnostenský list jako OSVČ na základě Smlouvy o obchodním zastoupení odměňovaných v provizorním systému, kteří u této pojišťovací činnosti z podstatné části vydrží velice krátkou dobu (moc velká fluktuace), se snaží co nejvíce vydělat, s nějakým vysvětlováním si hlavu moc nelámou a to i z důvodu neznalosti produktů a pojistných podmínek. 

Pokud pravidelně a včas pojišťovně platíte a nic se vám nestane, nevznikne vám žádná škoda, je relativně všechno v pořádku, neboť jen dáváte pojišťovně svoje peníze a domníváte se, že v případě pojistné události dostanete plnohodnotnou náhradu. Ale běda, když se vám opravdu něco stane. Nejprve zjistíte, že na pobočce dnes již není nikdo, kdo by se na škodu přijel podívat (nebo že tam je jen v určitou dobu cca dvě hodiny týdně) a odborně mohl posoudit faktický stav, takže to musíte ohlásit na jakou-si telefonní linku, tam vás detailně vyzpovídají, dostanete jaké-si číslo, pak musíte stejně vyplnit poměrně složitý dotazník a musíte čekat, až se k vám někdo uráčí přijít, takže vlastně nemůžete s ničím hýbat a odstraňovat škody, čímž většinou vzniknou škody další. Pak zjistíte, že na řadu „škodních“ událostí se vaše pojištění vůbec nevztahuje, např. na tzv. „záplavu“ vodou a to ani v lokalitách, kdy nikdy předtím žádná povodeň nebyla. Pokud vám někdo odcizí fotoaparát či elektroniku z vozidla, protože jste ji krátce předtím zakoupili, zaparkovali jste vůz na placeném parkovišti, odskočili jste se najíst či jen kousek na WC a někdo vám to z auta vykrade, dozvíte se, že jste tam tyto věci mít vůbec neměli, neboť automobil není místem „obvyklým“ pro ukládání těchto předmětů. To je sice pravda, ale kam jsem je měl dát, že? To už nikdo neřeší, ale pojišťovna neplní. Pokud vám někdo vykrade sklep s použitím paklíče či speciálního klíče, který nezanechává žádné viditelné stopy a odcizí zde uložené věci a policie pachatele ihned neodhalí (pachatel zůstane neznámý), pojišťovna vám opět napíše, že nemáte na žádné plnění nárok. U ostatních věcí vám pak likvidátor pojišťovny patřičně započítá opotřebení, takže i když máte nějakou věc takřka novou či nepoužitou již pár let, nedostanete již takřka nic, takže si již novou nepořídíte.

Když teď člověk vidí to obrovské neštěstí řady občanů, kterým povodeň zničila vybavení bytů a domů, či vzala s sebou celý jejich majetek, mám velkou obavu o jejich psychické zdraví, až se po šoku z povodně dozví, co všechno jim pojišťovna nezaplatí, či až jim sdělí, že jejich objekt jim již nadále nepojistí, protože leží v povodňové zóně. Takže občane, přesto, že jsi k vybudování obydlí na tom konkrétním pozemku dostal od příslušného stavebního úřadu řádné stavební povolení, nikdo ti tam objekt nepojistí a můžeš ho buď zbořit bez náhrady a nebo ho tam zanechat a při každém větším dešti se odstěhovat na nejbližší kopec do stanu. Nemělo by se s tím něco udělat, co myslíte, vážení? 

Já bych přinejmenším pojišťovnám zakázal všechny aktivity, které s vlastním pojištěním vůbec nesouvisí a také často i nesmyslný sponzoring a „bombastickou“ reklamu, v důsledku kterých pak nemají dostatek peněz na krytí faktických škodních událostí a účelově proto poškozují pojištěné osoby. V povodňových zónách by pak bylo třeba zásadně nepovolovat jakoukoliv výstavbu (vyhlásit tam stavební uzávěru) a pokud  tam  jakoukoliv stavbu některý úředník povolí, ať poté stát uhradí majiteli vzniklou škodu sám, když už nemůže pojišťovně nařídit plnění (neboť pojišťovna sama podniká a musí vydělat), protože za rozhodnutí svých úředníků musí právě stát nést plnou odpovědnost. Pokud by však příslušní odpovědní funkcionáři přemýšleli hlavou, již dávno by to tak fungovalo.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.