Miroslav Němec: Volby do sněmovny v roce 2010 vyhrála ČSSD v čele s Jiřím Paroubkem a nikoliv ODS, jak se nyní lživě tvrdí!

obrazek
18.6.2013 08:43
Když sleduji, jak usilovně se hledá v řadách ODS nový předseda české vlády po demisi premiéra Nečase a jak se všichni aktéři dosavadní vládní tragédie snaží ve svých lukrativních funkcích za každou cenu udržet co nejdéle, je mi z toho velmi smutno, neboť volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky v roce 2010, ze kterých pak jen díky tehdejšímu prezidentu Klausovi vzešla tato „nejhorší vláda všech dob“, nevyhrála ODS, ale ČSSD v čele s jejím tehdejším předsedou Jiřím Paroubkem, který měl být také správně pověřen sestavením nové české vlády a jen zásahem Klause se tak nestalo.

Jak se nyní ukazuje, řada politiků má velmi krátkou paměť a proto si jim zde dovoluji jen lehce připomenout, že Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, které se konaly ve dnech 28. a 29. května 2010 vyhrála Česká strana sociálně demokratická (ČSSD) vedená jejím tehdejším předsedou Jiřím Paroubkem, neboť získala celkem 1.155.267 voličských hlasů, což činilo 22,09 % z celkového počtu voličů. 

Teprve za ní se, jako druhá, umístila Občanská demokratická strana (ODS), která tehdy získala celkem 1.057.792 hlasů, v procentuálním vyjádření jen 20,22 % hlasů a oproti předminulým volbám v těchto volbách ztratila celkem 28 mandátů. Tím dali již tehdy naši občané zcela zřetelně najevo, že si vládu ODS nepřejí, ale jejich názor vyslyšen nebyl a „pravicový“ prezident Klaus pověřil sestavením nové vlády Petra Nečase z ODS.

Doufám proto, že si to současní „vládotvůrci“ dostatečně uvědomí a pokud ne, že jim to dá zcela jasně najevo současný prezident Miloš Zeman, který by měl v zájmu lidu naší země velmi rozhodně odmítnout další pokusy o zachování nechtěné pravicové koalice a měl by správně pověřit sestavením nové české vlády nynějšího předsedu vítězné ČSSD Bohuslava Sobotku, anebo co nejdříve nasměrovat zemi k novým – předčasným - parlamentním volbám.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

schlimbach

Vaše přání paní Zavoralová budu respektovat.

schlimbach

Vaše přání paní Zavoralová budu respektovat.

libuse-zavoralova

Bez odvážných a doby znalých otázek pana Kulíka bychom si nepřečetli upřímné a především pro mladé lidi poučné svědectví pana Němce. Díky oběma. Ona totiž za komunismu byla jiná situace v Praze a jiná mimo ní. Na malém městě, kde si lidé "vidí do talíře", by pan Němec možná nikdy policistu dělat nezačal. Ale i ten komunistický režim dělal někdy "chyby". Manžel např. v roce 1973, po složení jazykových testů zástupci firmy IBM, absolvoval jako IT specialista roční školení u této firmy v Paříži. Po návratu ho několikrát vyslýchala StB, kde mu mimo jiné sdělili, že  jeho pobyt na západě vidí jako chybu a nedopatření, ke kterému z jejich strany došlo. Nicméně na vesnici, kde jsme žili, tuto chybu "napravila" ředitelka školy, když dceři po ukončení ZŠ napsala do posudku, že "otec pobýval delší dobu na západě". Ale pro přijetí na střední školu to nakonec "spravilo" sehnání (nikoliv dar) nedostatkového zboží - šicího stroje- pro profesorku školy. Nicméně, když při přijímacím pohovoru na VŠ, tzv. hnojárnu, na dotaz, zda po případném přijetí vstoupí do SSM, odvětila, že nikoliv, již na chodbě ji sdělili, že není přijata. Takže  si nakonec po všech peripetiích  dodělávala  vysokoškolské vzdělání (Přírodovědecká fakulta UK, Katedra antropologie a genetiky člověka) nedávno, při zaměstnání a dvou dětech.

Jistě, mohla by to být legrace. Ale pouze pro ty, kterých se to netýkalo, protože drželi "hubu a krok".

(Jelikož má tento můj diskuzní příspěvek osobní charakter i pro mou dceru, chtěla bych po předchozích zkušenostech poprosit pány Štingla, Walteru a Schlimbacha, aby se vyjímečně k němu nevyjadřovali. Děkuji).

stvan

Pane Schlimbachu, Váš názor(vstup do diskuse) považuji za perfektně vyvážený.

rku

Pokusím se něco z toho sehnat. A poslední, opravdu poslední, otázka. Od kdy do kdy jste byl v KSČ?

nemec.miroslav.doc

Tak pane Kulíku, ještě jednou Vám odpovím (ač bych nemusel) na vaše dotazy, ale už skutečně naposled. Spíše jen proto, abyste mohl konečně klidně spát, protože to, že bych se - ze stínového ministra vnitra za NS LEV 21 mohl někdy vůbec stát skutečným ministrem vnitra je dnes asi taková, jako že Vy budete letos papežem. Navíc nemám rád lidi, kteří jsou závistiví, vlezlí a dokonce drzí a „šťourají“ do soukromí dalších, většinou úspěšných, osob a navíc tak dělají i přesto, že jim tyto osoby nikdy nic špatného neudělaly. Asi jen proto, že se nudí, jsou svým vlastním životem zklamáni, nechtějí ve prospěch ostatních lidí a společnosti sami nic navíc udělat a chtějí ty, co se snaží dělat alespoň něco, a ještě bez nároku na nějaké finanční ohodnocení, otrávit. A to mě opravdu velmi mrzí.

Přesto, že já jsem dosáhl poměrně vysokého postavení, odborného uznání u nás i v zahraničí a značných kariérních úspěchů, neměl jsem to nikdy lehké, a to ani v minulém režimu, ani teď. Jaké jsem měl problémy v minulém režimu již víte, neboť jsem Vám to tady, a veřejně, už napsal, ač jsem nemusel, a tak to skutečně všechno bylo, a je mi vcelku jedno, zda Vy tomu věříte nebo ne.

Já jsem končil základní devítiletou školu s vyznamenáním a samozřejmě, že jsem chtěl hned jít studovat, protože již tehdy jsem chtěl být policistou a „chytat“ zločince. Otec si ale přál, abych se, jako on, nejdříve vyučil a neposlechl ani třídní učitelku, ani ředitele školy, kteří si ho do školy dokonce pozvali, když zjistili, že jsem si na žádnou střední školu přihlášku nepodal. Proto jsem se, na přání otce, vyučil nástrojařem, za výborné výsledky jsem obdržel od podnikového ředitele hodinky a místo 4 platové třídy TKK mi byla ihned po vyučení přiznána platová třída 5 TKK, takže jsem měl na výplatní pásce o cca 200,--Kč více než moji kolegové. Tehdy jsem se poprvé v životě setkal se závistí některých lidí, kteří třeba uspěli jen dostatečně, tj. prolezli se čtyřkami, nebo dokonce zkoušky museli opakovat, ale jejich závist mně velmi mrzela. Vysokou školu bych tehdy mohl studovat stejně jen velmi těžko, protože i přesto, že to bylo bezplatné, něco stálo ubytování na koleji, něco jízdenky na autobus, vlak, tramvaj a dost peněz stály hlavně učebnice a otec by mi to ze svého platu soustružníka mohl platit jen těžko, protože jsme byli tři sourozenci a moje maminka se navíc ještě starala o svoji vážně nemocnou maminku, která byla takřka 30 let upoutána na lůžko, musela být denně obsluhována, měla důchod 100,--Kč (jednostokorun českých!!!!) a žádné sociální dávky jí tehdy přiznány nebyly (což byla zřejmě odplata za to, že děda nechtěl vstoupit do JZD). To byste ale pochopil pouze tehdy, pokud byste to sám prožil.

Akademický titul doktora práv (JUDr.) mi byl udělen po úspěšně složených rigorózních zkouškách na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v roce 1984, slavnostní promoce proběhla v roce 1985. Poté jsem chtěl při zaměstnání ještě studovat vědeckou aspiranturu v oboru trestní právo – kriminalistika (CSc.) a přesto, že jsem byl velmi dobře hodnocen a přijímací zkoušky jsem složil úspěšně, nebyl jsem přijat, neboť ke studiu vědecké aspirantury bylo tehdy třeba souhlasu stranických orgánů a já jsem tento souhlas přesto, že jsem byl vcelku úspěšným policistou – kriminalistou, nedostal. Protože jsem se nechtěl tohoto studia vzdát a žádal jsem o souhlas opakovaně čtyři roky po sobě, byl mi nakonec tento souhlas udělen až těsně před převratem, kdy se již situace dost změnila a stranické orgány již do některých činností přestaly zasahovat. Úspěšně jsem složil všechny předepsané zkoušky, včetně státní souhrnné kandidátské zkoušky, odevzdal jsem kandidátskou práci, ale k obhajobě již nedošlo, neboť tento druh studia byl po převratu v České republice ukončen, takže jsem to všechno mohl vlastně vyhodit a tak jsem také učinil. Později bylo toto vědecké studium nahrazeno tzv. doktorandským (či doktorským) studijním programem, po jehož absolvování se uděluje nový a celosvětově uznávaný vědecký titul Ph.D. Toto, velmi náročné, vědecké studium, jsem vystudoval úspěšně v zahraničí a následně, protože jsem již souběžně s výkonem policejní práce vyučoval celých 15 let na vysoké škole kriminalistiku, měl jsem již tehdy vydaných několik monografií, vysokoškolských učebnic, řadu vysokoškolských skript a cca 150 dalších odborných prací v oboru trestního práva, kriminalistiky, kriminologie a dalších bezpečnostních oborů, jsem se úspěšně habilitoval na docenta ve vědním oboru „Teorie obrany státu“. Před sedmi lety jsem úspěšně absolvoval rovněž i velmi náročné profesorské jmenovací řízení, na příslušné fakultě jsem zcela jednoznačně uspěl, ale za velmi podivných okolností, mi tento nejvyšší vědecko-pedagogický titul odmítla potvrdit fakultě nadřízená Univerzita, takže univerzitním profesorem nejsem a těžko kdy budu, protože přesto, že na třech vysokých školách garantuji svou odborností bezpečnostní obory, nehodlám již znovu toto profesorské jmenovací řízení absolvovat a dělat ze sebe „uctivého pitomce“ před protekčními floutky dosazenými současným režimem, z nichž je, bohužel, i řada bývalých učitelů marxismu- leninismu, kteří si dnes říkají „ekonomové“ a sami učí pravý opak toho, co tady učili před převratem. I proto se někdy velmi podivuji, jaká „individua“ současný režim tímto vůbec nejvyšším vědecko-pedagogickým titulem „ověnčuje“, čímž se však nechci nikterak dotknout většiny těch, kteří si tento titul vydobyli skutečně vlastní tvrdou a hlavně celoživotní prací a odříkáním a je jen dobře, že právě těch je i dnes, v této podivné době, většina.

Takže, pane Kulíku, toť vše a plně doufám, že teď již budete moci klidně spát. Mohl bych Vám sice sdělit ještě řadu dalších informací z nichž byste pochopil, že můj život nebyl lehký, ani za minulého režimu, ale ani nyní – v té naší slavné „demokracii po česku“, že jsem si musel vše, co jsem dosáhl velmi tvrdě odpracovat, a právě proto jsem velmi háklivý na podobné názory, zpochybňování či urážky, které jsou vedeny lidmi vašeho typu, kteří sami většinou nedosáhli takřka ničeho, ve 14,15 hodin byli doma z fabriky, čistá hlava, žádné starosti, jen svoje koníčky, zábava a hospody, ostatní lidé jim byli „ukradení“ a společnost také a teď napadají ty, kteří byli podstatně úspěšnější a něčeho ve svém životě dosáhli.

Uvědomte si laskavě, že já a moji kolegové – policisté, jsme museli tvrdě sloužit vlasti a lidu naší země, a to za minulého režimu i nyní, abyste se Vy a Vám podobní, mohli bavit a užívat života. Tak si policistů právě proto važte a neznevažujte jejich práci, protože je velmi tvrdá, a i když to tak zvenčí nevypadá, každý ji dělat opravdu nemůže. Tak buďte hodně dlouho zdráv a přečtěte si před spaním třeba moji monografii „Mafie a zločinecké gangy“ (vydalo nakladatelství EUROUNION v Praze) a nebo vysokoškolskou učebnici „Kriminalistická taktika pro policisty“, pokud je ještě někde seženete a pokud ne, jsou katalogizovány v Národní knihovně v Praze.

schlimbach

Omlouvám se, že vstupuji do této diskuse, když jsem dříve psal, že pod blogy pana Němce nebudu psát, ale tato diskuse se vyvíjí směrem velmi nedůstojným a myslím si, že je to škoda. Pane Kulíku, čeho chcete dosáhnout? Každý z nás má svoji minulost, každý z nás má nějaké své tužby, priority, názory. Tyto názory se zcela jistě v průběhu našeho zrání měnily - nás všech, pochybuji, že někdo je výjimkou. Názory totiž nemění pouze génius nebo blbec.

Minulý režim zprofanovali a mnoha lidem život znepříjemnili de facto ambiciozní blbci, stejhně tak, jako současný režim se zvrhl a mnoha lidem zničil život zase jen díky ambiciozním blbům a nám všem, že jsme je včas neprokoukli. Není tedy již nejvyšší čas hledat společnou cestu k záchraně smysluplného a naplněného života, bez ohledu na naše, třeba i rozdílné, názory a priority? Není na čase povznést se nad touhu kde koho lustrovat a nesmyslně mu předhazovat "komunistickou minulost"?

Každá myšlenka, byť sebelepší, se může zvrhnout, může škodit, když ji realizuijí ambiciozní blbci. Nelze říci paušálně, že za totáče bylo vše špatné, stejně, jako nelze říci, že nyní je vše špatné. Je třeba si jasně uvědomit, co vlatně chceme. Chceme společnost, kde jedna skupina může zotročovat druhou skupinu? Dělo se tak dříve, děje se tak i nyní. Je zcela jedno, zda existuje diktatura proletariátu nebo diktatura globálního kapitálu - stále je to diktatura pro některé skupiny občanů. Chceme-li žít jinak, bez jakékoliv diktatury, potom si ale musíme vytvořit jiné prostředí ve společnosti, toho ale nedosáhneme, pokud se budeme neustále napadat, podsouvat si nekalé úmysly, pokud budeme žít jen minulostí a pokud minulost budeme hodnotit optikou dneška.

Zavedení a realizace ekonomické reformy, jak ji navrhujeme by bylo snadné, jednoduché i rychlé - pokud by lidé byli schopni dívat se dopředu a vidět. Pokud by byli schopni respektovat odlišné názory a tužby jiných lidí. Největší překážkou na cestě k smysluplnému a spokojenému životu jsme nakonec jen my sami. Je to smutné, ale dokud to nepochopíme, lépe se nám žít nebude.

Nemusím s panem Němcem ve všem souhlasit a také s ním ve všem nesouhlasím. Neznamená to ale, že bych nemohl respektovat jeho znalosti, zkušenosti, že bych se nemohl od něj poučit a mnohému naučit. Není podstatné jaké pohnutky nás v mládí vedly k tomu nebo něčemu jinému, podstatné je, jak nás naše minulost vyformovala k dnešku. Někdo ušel krátkou cestu k tomu, aby "prozřel", někdo prošel cestu dlouhou, někdo je třeba ještě na "cestě". Tu cestu za nás ale nikdy nikdo neujde, musíme ji projít jen my sami. Nemůžeme tedy nikoho nutit, kudy má jít, musí to být jeho volba, jeho rozhodnutí i jeho odpovědnost ...i o tom je naše ekonomická reforma a reforma společnosti.

rku

Pane Němče,

trochu si odporujete, nejdříve jste tvrdil, že k VB jste šel abyste mohl bojovat proti kriminalitě a sloužit lidu, a nyní píšete, že jste tím vyřešil možnost studovat a získal novou perspektivu. (utekl té fabrice) Mimochodem ,když jste tak toužil po vzdělání mohl jste začít studovat střední školu hned po základní a v roce 1969 kdy váš otec vystopil ze strany už byste za sebou měl 2 roky vysoké. Ale nechme diskuze. Jsem rád, že LEV má kvalitního bezpečáka a případně i ministra vnitra, který už na vojně byl nejlepší z celé divize.

P.S. Tituly a hodnosti jste získal za reálného socialismu (asi jse  musel být ve straně), nebo až po převratu, kdy se vedení policie zmocnili primitivové, veksláci a jiné pochybné axsistence?

nemec.miroslav.doc

Pane Kulíku, asi jsme opravdu žili každý někde jinde, protože uvádíte věci zjevně nepravdivé. Přesto jsem se Vám vaše dotazy snažil poměrně detailně vysvětlit a to proto, abych Vám nemusel odpovídat desetkrát, popř. aby si to přečetli i další lidé, pro které jsou tyto informace důležité. Přesně takové otázky padaly i u prověrkových komisí po převratu, kde různí primitivové, veksláci a další nevzdělanci, kterým se nikdy nechtělo dělat, byli v zorném úhlu policie (VB) a kteří „bojovali“ proti minulému režimu tím, že páchali různou trestnou činnost, zejména kradli, co se kde dalo, šmelili s nedostatkovým zbožím, vekslovali u Tuzexů, vyráběli pervitin a jezdili pod vlivem alkoholu. Znám jich mnoho a dokonce někteří sami sebe, ač o policejní práci nevěděli vůbec nic, pak nominovali do funkcí okresních policejních ředitelů, krajských policejních ředitelů, šéfů personálních oddělení a tam dále likvidovali slušné policisty, kteří na ně měli původně realizační spisy, prodávali podnikatelům služební průkazy a odznaky služby kriminální policie, vyzrazovali policejní akce a za služební peníze jezdili na „výlety“ do zahraničí.

Pokud jde o to moje studium, skutečně jsem doporučení od CZV KSČ nedostal, nikdo mi nic obsáhle nezdůvodňoval, ale bylo mi pouze řečeno, že moje studium nebylo doporučeno proto, že to podnik nepotřebuje. Jeden otcův známý mi pak ovšem řekl proč mi to nedoporučili a dokonce i to, kdo k tomu vydal příkaz. Já jsem si však tehdy na přijímací zkoušky vzal dovolenou, zkoušky jsem udělal a začal jsem do školy chodit. Protože tam však chodilo ještě několik dalších lidí, kteří to na stranický výbor „donesli“, začal mi můj nadřízený bezdůvodně dávat odpolední směny i přesto, že se na tom konkrétním pracovišti do té doby pracovalo pouze na ranní směnu a tím mi v podstatě studium znemožnil. Chtěl jsem proto odejít do jiného podniku, ale narazil jsem na jaký-si závazek odpracovat právě jen v tomto konkrétním podniku určitý počet let, nebo zaplatit, na tu dobu, nehoráznou sumu peněz. Navíc si mě zavolal nadřízený a sdělil mi, že on ví, že já jsem se byl zeptat na určitou práci v jiném podniku (protože oba vedoucí spolu zasedali v nějaké komisi) a doslova mi řekl „Kdybys měl tři vysoké školy, zůstaneš do smrti na základní pozici a nemáš šanci“. A když Vám tohle někdo řekne v době, kdy chcete studovat, chcete něco dokázat, chcete se oženit a snažíte se vydělat víc peněz, sebere Vám to veškeré naděje a hledáte nějaké přijatelné řešení. Já jsem zkrátka v tom věku vůbec nechápal, jak je něco takového možné, jak může nějaký “blb z partaje“ rozhodovat o tom, jestli já obyčejný mladý kluk, mohu nebo nemohu studovat a posléze jsem pochopil, jak je to všechno „provázané“, že se všichni tito funkcionáři znají a že ať odejdu kamkoliv, půjde to vždycky se mnou. A v této bezvýchodné situaci za mnou přijeli jací-si policejní náboráři z Prahy a sdělili mi, že si mne „natypovali“ už na vojně a že by oni měli zájem, abych nastoupil k Veřejné bezpečnosti a že pokud projdu náročným výběrovým řízením a přijmou mě, vnitro za mě zaplatí podniku tu finanční částku a budu moci studovat i práva. Když jsem jim ovšem řekl jaké mám kvůli otci problémy a proč, řekli mi, že mě pozvou na psychotesty a na zdravotní vyšetření a pokud budu vyhovovat, uvidíme co se dá dál dělat. Slíbili mi, že se to v podniku nikdo zatím nedozví a najednou jsem viděl opět nějakou perspektivu. Psychotesty byly celodenní, zdravotní prohlídka několikadenní, ale uspěl jsem ve všem a byl jsem přijat. Nic víc a nic míň. Nemám co skrývat, ani si cokoliv vymýšlet.

Pokud jde o důstojnické zkoušky během základní vojenské služby, ty byly povinné pro všechny velitelé čet, což však byli většinou vysokoškoláci, kteří tam byli jen na rok a mne k nim přiřadili jen proto, že jsem dělal velitele čety jako četař základní vojenské služby a v tu dobu nikdo nezkoumal jestli jsem v KSČ a nebo ne, výuka byla cca 4 hodiny týdně přímo u nás na útvaru, takže to žádná důstojnická škola nebyla. Je ale pravdou, že když se blížil termín zkoušek, přišel za mnou politruk praporu a chtěl, abych si napsal přihlášku do KSČ, což jsem právě, i s ohledem na tu kauzu s otcem, odmítl a tím jsem na sebe zřejmě zbytečně upozornil. Následně mi, byť jsem uspěl jako nejlepší z celého útvaru, důstojnickou hodnost nedali. Nic víc, nic míň.

V roce 1969, který uvádíte, jsem byl právě na vojně v Michalovcích a o nějakém bití demonstrantů či dokonce o střílení do nich, jak Vy píšete, jsem opravdu nikdy nic neslyšel a tehdy mě to ani nezajímalo. Bití demonstrantů jsem později viděl pouze v televizních záznamech z té demonstrace na Václavském náměstí před pádem minulého režimu v roce 1989, neboť tam zakročoval Pohotovostní pluk Veřejné bezpečnosti, což byla vlastně škola pro mladé začínající policisty, kteří sami ještě stejně nic neuměli, byli zjevně dost unavení a „vyšokovaní“ a že tam došlo k nějakým excesům je jisté.

Po převratu se opravdu leckde děla „velká svinstva“, ale já jsem plnil svoje úkoly vždy tak, abych zákony neporušoval a s vědomím, že sloužím státu, nikoliv nějakému konkrétnímu ministrovi vnitra, natož nějakému „protekčnímu“ floutkovi dosazenému do funkce policejního prezidenta či ředitele. A že slušní byli jen asi dva ministři, víme všichni. Nikdy jsem však neslyšel, a podle mne to možné není, aby si někdo udělal maturitu za jediný rok. Je možné pouze to, že když přišel nový maturant, byl nucen, aby mohl vůbec sloužit, absolvovat tzv. střední odbornou školu MV, která trvala původně tři roky, pak dva roky a nakonec již jen 1,5 roku. To ale nebyla maturita, pouze odborná policejní škola ve smyslu pomaturitní rekvalifikace. To mi věřte. Doufám, že už Vám to bude stačit, protože kdybych si s Vámi měl takto dopisovat, nic jiného bych již neudělal. Mějte se fajn.

rku

Pane Němče,

stačilo napsat - ke vstupu do řad VB mne vedla touha pomáhat lidem a pronásledovat zločince. To by mi stačilo. Vaše dlouhé vysvětlování ve mně ale budí různé pochybnosti. Jsem ročník 1946 a tak si dobu dobře pamatuji. Ve fabrice jste nedostal souhlas ke studiu-na konci 60tých let dostal souhlas ke studiu, zvlášťe večernímu nebo dálkovému každý- a k VB Vás vzali? To se mi nechce věřit. Na vojnu většinou posílali lidi na druhý konec republiky to jste nebyl žádná vyjimka, postihlo mě to také. A abyste mohl skládat důstojnické zkoušky, musel jste být v důstojnické škole, tam bývaly posílány prověřené kádry. Váš otec vystoupil z KSČ na protest proti okupaci a vy jste s ní souhlasilo? To jste přece jako příslušník VB musel?  A bití demonstrantů a dokonce střílení do nich příslušníky VB v srpnu 69 jste tedy považoval za službu lidu? A po převratu se děla toková svinstva a Vy jste věrně sloužil Rumlovi? A maturitu opravdu bylo vybraným příslušníkům VB umožněno udělat za rok. Mám takového bývalého kamaráda.

Pokud jste se rozhodl dělat politiku ,nesmíte být tak vztahovačný a považovat každého kdo vám dává nepříjemné otázky za agenta STB.

 

nemec.miroslav.doc

Pane Kulíku, podle toho co píšete a na co se mne tady 23 let od „převratu“ ptáte, nebudete asi ani „případný volič LVA“, jak uvádíte, ale spíše provokatér, vyhozený armádní politruk či bývalý agent StB, neboť otázky tohoto typu byly na místě nejpozději počátkem devadesátých let minulého století a zajímaly pouze pitomce bez vzdělání, kteří se chtěli nějakým podvodem dostat na lukrativní místa ve státní správě obsazená právě lidmi úzce spojenými s minulým režimem. Bohužel se jich tam ale řada dostala a proto je dnes situace taková, jaká je, neboť po převratu platilo – všechny komunisty bez rozdílu vyházet, byť řada z nich byli skuteční odborníci a jimi řízená pracoviště fungovala zcela bezchybně, všechny fabriky vyráběly a dnes je takřka všechno rozkradeno. Velká chyba a bohužel nenapravitelná.

Přestože nejsem profesionálním politikem, ale jen policistou ve výslužbě a zůstanu jím do smrti, protože z policejní služby se v podstatě nedá odejít, neboť to není normální povolání, ale opravdu poslání, mám řadu znalostí a zkušeností, které lze využít a pokud něco vůbec dělám, nedělám to ani tak pro sebe, a nebo pro nějakou politickou funkci, ale dělám to výhradně formou pomoci pro slušné lidi, zásadně zadarmo a s jediným cílem - pomoci obyčejným slušným lidem v dnešní složité situaci do které je zavedli porevoluční politici. Nejsem tedy ani povinen Vám na cokoliv odpovídat a navíc na věci ze svého soukromí, nemám na to ani čas, ale dnes učiním výjimku, aby mne již podobnými ubohostmi nikdo nikdy neobtěžoval.

Píšete, že Paroubek odstoupil, protože neměl s kým sestavit vládu. Jiří Paroubek, díky své průbojnosti, nebojácnosti a inteligenci volby vyhrál, i přesto, že proti němu právě ODS a některé další pravicové strany organizovaly neskutečné podrazy a „špinily“ ho kde mohly. Vládu by určitě sestavil a podstatně kvalitnější, než ODS s TOP 09 a VV. Jen Václav Klaus usoudil, že bude lepší, když pověří Nečase z jeho domácí ODS, čímž faktického vítěze voleb „vyšachoval“ ze hry a Jiří Paroubek odešel. Volby skončily 29. května 2010 a Jiří Paroubek odešel až 8. června 2010. Odešel však středem – jako vítěz, ne jako zbabělec! Kdyby byl „hadem“ a chtěl vládnout za každou cenu jako např. v minulosti Lux, a nebo nyní někteří představitelé teatrální TOP 09, mohl vládnout bez ohledu na volební program s kýmkoliv a přesto tak, s ohledem na zájmy lidu, neučinil. Za to je třeba si ho velmi vážit, protože mu nešlo o lukrativní funkci na výsluní, ale o politický program, který prosazoval ve prospěch lidí této země.

Je třeba si uvědomit, že ČSSD je levicová politická strana a jako taková musí, opakuji - MUSÍ, spolupracovat se všemi levicovými politickými stranami, tj. i s KSČM, se SPOZ a dnes i s novou politickou stranou NS LEV 21 a pokud tomu tak nebude, neudělá se tady pro obyčejné slušné lidi vůbec nic a všechny ostatní úvahy, ať již je pronáší kdokoliv, jsou chybné!

Pokud jde o mne, nejsem členem žádné politické strany, tedy ani, nové a moderní levicové strany NS LEV 21, za kterou jsem byl navržen do funkce stínového ministra vnitra a pro kterou dělám zdarma bezpečnostní politiku na úseku vnitřní bezpečnosti státu právě proto, že jsem o to byl panem Jiřím Paroubkem opakovaně požádán. Dělám to proto, že právě Jiří Paroubek je jedním z mála levicových politiků, který je dostatečně průbojný a zároveň „čistý“, nešmelí ani nekrade, nebere úplatky a je dostatečně vzdělaný a inteligentní, a hlavně - snaží se zlepšit postavení obyčejných lidí, kteří se již nemají jak bránit. A právě proto, že je takový jaký je a dokáže otevřeně kritizovat nejen politické odpůrce, ale i lidi ze svých řad, tak se ho řada neschopných politiků a intrikánů bojí. Vedle něj by zkrátka zcela zanikli. Proto ho také opakovaně podrazili i lidé z jeho vlastní strany, stejně tak jako Miloše Zemana.

Přesto, že každý policista, který sloužil před listopadem 1989 a sloužil i po listopadu, byl již nesčíslněkrát prověřen různými komisemi, atestacemi a lustracemi, na konkrétní místo se dostal buď díky vyhranému výběrovému řízení, nebo konkursem, na základě odborných znalostí a praktických zkušeností, a materiály každého takového policisty (a tedy i moje) jsou na patřičných místech k dispozici, nemůže být žádných pochyb o „čistotě“ každého z nich. Přesto, že o Vás osobně nevím vůbec nic a ani mě to nezajímá, sděluji na Váš dotaz, že do řad Veřejné bezpečnosti jsem nastoupil v roce 1971 jako obyčejný řadový hlídkový policista na nejnižším stupni základního policejního útvaru Veřejné bezpečnosti zejména proto, že jsem chtěl pomáhat lidem, chtěl jsem pronásledovat zločince, kteří tady byli i v dobách minulých, chtěl jsem alespoň něco změnit a chtěl jsem studovat, což normálně nebylo možné, protože v té „fabrice“ jsem k tomu potřeboval souhlas nějakého stranického výboru KSČ, který jsem opakovaně nedostal. Nedostal jsem ho jen proto, že můj děda z matčiny strany, jako drobný rolník, nechtěl vstoupit do JZD a tak mu StBáci zabavili krávu, telátko, vola i kozu, babičce, která celý život dřela na poli dali důchod 100,-- (sto korun měsíčně), takže dědeček musel těžce – jako zedník – pracovat až do 82 let, aby se vůbec uživili, můj tatínek, který byl obyčejným soustružníkem ve fabrice a ve svém volném čase a zcela zadarmo hrál druholigový fotbal a současně tam, opět zadarmo, dělal i trenéra, nechtěl vstoupit do KSČ a když ho konečně „ukecali“ s tím, že na žádné schůze chodit nemusí, bude platit měsíčně známku jen 5,--Kč, a že potřebují mladé lidi alespoň „do počtu“, aby splnili nábor, tak tam vstoupil a když sem vtrhla vojska Varšavské smlouvy, tak si vzal dovolenou a tu stranickou legitimaci hodil vedoucímu tajemníkovi OV KSČ před řadou tehdejším potentátů na hlavu, vynadal mu, že takovou lumpárnu podporovat nebude – a bylo vymalováno. A já, místo, abych šel na vojnu, jako všichni moji vrstevníci do Prahy, jsem byl - jako trest za otce - odeslán k vojenskému útvaru 8700 Michalovce, kousek od východních hranic, kam jsem cestoval 13,5 hodiny rychlíkem a domů jsem se v podstatě dostal jen dvakrát. Když jsem byl pak přeložen do Čech a jako jediný u celé divize jsem s výtečným prospěchem složil důstojnické zkoušky a měl jsem být jmenován do hodnosti podporučíka, někdo (asi VKR) zjistila, že nejen, že nejsem členem KSČ, ale i to, že můj otec zahodil po vstupu vojsk stranickou legitimaci, žádnou hodnost podporučíka jsem nedostal a aby mi to snad nepřišlo líto, dali mi pro útěchu, snad jedinému v celé armádě, hodnost rotného i přesto, že jsem jako voják základní vojenské služby tehdy velel celé četě a půl roku před koncem vojny i celé rotě, protože tehdejšího velitele roty vyhodili z armády na hodinu za to, že pouze šel s manželkou v uniformě kapitána ČSLA z kina zrovna v době, kdy se v onom místě konala demonstrace proti SSSR po vyhraném hokeji 4:3. Taková byla doba, milý pane.

Když jsem se pak po různých peripetiích, prověrkách, celodenních psychotestech aj. dostal konečně k policii, protože někdo normální usoudil, že asi nejsem žádný protistátní živel, ale normální člověk, který chce opravdu jen pomáhat lidem a honit zločince, byl jsem zařazen na vůbec nejnižší stupínek služební hierarchie přesto, že někteří protekční jedinci, kteří se mnou tehdy nastupovali, tyto základní stupně přeskočili a nastoupili přímo na kriminálku, kde se pracovalo v civilním oděvu. Protože jsem nikdy nechtěl sloužit v místě svého trvalého bydliště, abych nemusel zakročovat proti kamarádům, denně jsem vstával v 04,30 hodin a v 05,30 hodin jsem jezdil vlakem do Prahy, odkud jsem se vracel nejdříve kolem 19,00 hodiny, ale někdy také až druhý a nebo třetí den v noci a ráno pak znova. Pokud jsem nechtěl dělat až do důchodu „pěšáka“ či služebního řidiče, musel jsem v podstatě celý život studovat, veškeré práce kolem domku dělat po nocích a o víkendech, pokud zase nebyly bezpečnostní akce, atd., pořád dokola. Koupíte si lístky do divadla, manželka se těší, ale musíte do služby. Chcete jít s dětmi na výlet, opět služba a nic nikoho neomlouvá, neboť služba je služba a kdo nevyhověl, nebo to nervově nevydržel, byl nemilosrdně vyhozen bez jakékoliv náhrady. Takže doslova „otrocký“ život pro stát a ze života v podstatě nic nemáte, víc než polovina policejních manželství je rozvedeno, protože to normální žena, která chce žít i svůj život nevydrží, děti vyrostou a vy jste pomalu nad hrobem. Takový je život poctivých policistů a ne to, jak tady Vy a pár vám podobných uvádíte, že někdo nechtěl dělat rukama ve fabrice, tak šel k policii, nebo že si tam vystudoval za rok maturitu (to bych chtěl vidět kdy a kde?), nebo za dva roky vysokou školu. To říkají pouze ubožáci, kteří o policejní službě a o policistech vůbec nic nevědí, protože taková praxe tady byla po převratu v roce 1948, kde se skutečně v rámci tzv.“ právnické dvouletky“ dala práva vystudovat, ale protože ti lidé nic neuměli, ani umět nemohli a páchali zločiny (viz. vykonstruované případy padesátých let), rychle to také skončilo. Takže brzděte, nikoho nenapadejte, protože o tom nic nevíte.

A jinak si zopakujte pravidla českého pravopisu, zejména „i/y“, neboť píšete hrubé chyby, např. ve sl. vedly musí být tvrdé „y“, protože…..ty materiální důvody vedly. Chápete? Ale to jen tak na okraj. Tak se mějte pěkně, neposlouchejte hospodské řeči různých pitomců a přemýšlejte vlastní hlavou.

stvan

Pane Kulíku,

 

 máte pravdu, že J.Paroubek neměl s kým sestavit vládu, ale to neznamená, že by ho to mělo stavět do špatného světla. Naopak. Právě dnes se ukazuje, že do vyjednávání s dnes vládními stranami nešel prozřetelně, neboť si byl vědom, že jinou možnost než vyjednávat s nimi neměl a možná i tušil, že Klaus nepřipustí, aby vládla sociálně ohleduplná vláda. Klaus by JP nepověřil i proto, že by existovala teoretická možnost, že by VV, či někdo jiný, při možnosti obsadit ta správná ministerstva, od své asociálnosti odstoupily. Zkrátka a dobře. Být po bitvě generálem je snadné.Sám se do té role někdy postavím, ale to neznamená, že mne to staví do pozice neprůstřelného odborníka. K Vašim dotazům na autora článku se nebudu vyjadřovat, neboť je pokládám za nedůstojné.Jsem ročník 56 a nehodlám se stydět, že jsem bez odporu v tomto režimu, dodávám, že šťastně, žil.

rku

Pane Němče,

volební výsledek jste popsal přesně, neuvedl jste však, že po tomto výsledku Paroubek odstoupil protože neměl s kým sestavit vládu. Rád bych se Vás zeptal na jednu osobní věc myslím ale, že jako případný volič LVA bych měl vědět něco o jeho vrcholných představitelích. Podle vašich předchozích bloků se domívám, že do SNB jste vstoupil někdy kolem roku 1972, v době nejtvrdší normalizace, a dalších 17 let věrně sloužil komunistickému režimu. Zajímá mě vaše motivace k tomuto kroku. Mojí někteří kamarádi kteří se k takovému kroku odhodlali většinou říkali, že je lepší být u SNB než makat ve fabrice, že mohou mít za rok maturitu a za dva vysokou atd.. Nechci věřit, že Vás k tomuto kroku vedli takové materiální důvody, ale pak jste tedy musel věřit ve správnost politiky KSČ a vlády a ve správnost okupace. Nebo je to jinak?

Krajtl

Paroubek to Prime Minister!