Německá katolická církev v krizi

seemann
6.4.2021 14:32
V souvislosti s největšími církevními jarními svátky se nejen německé sdělovací prostředky zabývají tamním opožděním přehodnocení katolické církve, která se již měsíce potácí v krizi. Zejména sexuálního násilí páchaného na dětech a rovnoprávnost žen se po mnoho let zdráhá řešit. Důsledkem toho je, jak poukázal nezávislý publicista Rainer Brandes, že podle církevních statistik opustilo jen v roce 2019 její řady více než 270 tisíc lidí, z asi dvaceti milionů členů Tento negativní vývoj se zrychluje a za letošní leden Kolínský okresní soud zaznamenal v lednu ve svém obvodu 879 rezignací a za únor 944, při loňském průměru 600 měsíčně. To má za následek oslabování ekonomické podpory prostřednictvím daní od věřících.

Právě v poslední době se soustřeďuje pozornost na sexuální násilí v arcidiecézi v Kolíně nad Rýnem, která si vyžádala 314 obětí a 202 obviněných. Publikovaná zpráva o jejím řešení konstatuje, že za tím stojí porušení povinností ze strany zesnulého kardinála Joachima Meisnera. Týkají se nedostatečného řešení sexuálního násilí v církvi, diskriminace žen nebo neheterosexuálních lidí, což vedlo k vystoupení mnoha věřících z katolické církve. Farnosti v otevřených dopisech výslovně odmítaly důvěru v kolínskou arcidiecézi kde se krize katolické církve v Německu nejvíce projevuje. Důvodem je způsob, jakým arcidiecéze zpracovala o této situaci znalecký posudek. Jejím účelem bylo především objasnit sexuální násilí na dětech v jejich vlastních řadách, ale kolínský arcibiskup a kardinál Rainer Maria Woelki to krátce před zveřejněním stáhli. To se stalo již na jaře loňského roku pod oficiální důvodem, že arcidiecéze se obávala soudního sporu s odpovědnými osobami. Před dvěma týdny arcidiecéze předložila náhradní zprávu a vyvodila osobní důsledky, kdy dva pomocní biskupové a nejvyšší církevní soudce arcidiecéze byli dočasně uvolněni od svých povinností a papež poskytl současnému hamburskému arcibiskupovi a bývalému kolínskému personálnímu řediteli Stefanovi Heßemu dočasné volno. Arcidiecéze v Kolíně nad Rýnem o tom zveřejnila zprávu 18. března a debata o vyrovnání s se sexuálním násilím opět zaplnila stránky tisku a publicistické pořady rozhlasu a televize.

Za této situace odmítla německá biskupská konference komentovat na žádost Deutschlandfunku rekordní odchody z jejích řad, protože údajně nejsou k dispozici žádné informace o jejich důvodech. Předseda biskupské konference Georg Bätzing, ale prohlásil, že jde o značnou ztrátu důvěryhodnosti, kterou se musí pokusit znovu získat. Čestnost a transparentnost, užitečné odpovědi na otázky doby a některé procesy změn by měly pomoci ukázat, co je problémem ve střetu víry s církví.

Mladí katolíci jsou však zklamaní. Teoložka a školitelka Katolické univerzitní komunity KHG v Kolíně nad Rýnem Martina Schäfer-Jacquemainová zdůraznila, že mnoha studentům církev již není tím, co si představují a jsou z toho v šoku. To byl jeden z důvodů, proč zveřejnili poziční dokument, protože už nesmí docházet k zakrývání případů zneužívání a nejsou ochotni to dělat za zavřenými dveřmi. V textu autoři vyjadřují své znepokojení nad skutečností, že katolická církev se stále více a více vzdaluje realitě života mladých lidí. Požadují mimo jiné přístup žen do všech úřadů a uznání příčinné souvislosti mezi celibátem a potlačenou sexualitou, která je důsledkem násilí na dětech. Žádají rezignaci odpovědných osob a uznání heterosexuálních i homosexuálních vztahů. Spor se stupňoval, až do doby kdy univerzitní komunita zveřejnila poziční dokument v programové brožuře KHG a v místním tisku. To bylo pro arcidiecézi již příliš a v listopadu 2020 bez dalších okolků vypnulo webovou stránku KHG.

Vedlo to k bouři protestů v katolické církvi v Německu, do té doby nevídané. Velká katolická sdružení projevila solidaritu s KHG a nakonec pod tímto tlakem diecése označila vypnutí stránky za omyl a omluvila se. Kolínská arcidiecéze tuto náladu mezi věřícími zřejmě podcenila, zdůraznil Deutschlandfunk. Její zástupce Dr. Peter Krawczack připustil, že arcidiecéze ztratila velkou důvěru a že chce nyní diskutovat o problémech v pozičním dokumentu otevřeně. Jak poukazují sdělovací prostředky, bude zřejmě největším kontroverzní bodem požehnání homosexuálním párům, kdy Vatikán právě znovu objasnil, že katoličtí kněží nesmějí jim žehnat, protože jde o Boží vůli.

Papež František prosazuje uznání partnerství osob stejného pohlaví podle občanského práva, ale učení, že homosexualita je hřích, se zatím nemění. Více než 230 profesorů teologie protestuje v prohlášení z akademického hlediska proti zákazu Říma ohledně požehnání bez rozdílů pohlaví, mezi nimiž je Julia Knopová, profesorka dogmatiky na Katolické teologické fakultě univerzity v Erfurtu. V nedávném rozhovoru pro Deutschlandfunk popisuje dilema mnoha věřících, kteří se cítí osamělí nebo dokonce zrazeni, pokud se chtějí postavit za katolickou církev. Obrátit se zády k církvi je jedna z možností, další je pokračovat v boji za reformy jako Jacqueline Straubová, třicetiletá katolická teoložka, novinářka a publicistka ve Švýcarsku, která napsala několik knih, ve kterých popisuje, proč se od svých 16 let cítila být katolickou kněžkou. Věří, že ženy by byly pro katolickou církev nesmírně dobré, a to jak z hlediska pastorační péče, tak z hlediska prosté rozmanitosti, ale také ze strukturální roviny. Myslí si, že zejména s ohledem na skandál zneužívání dětí by ženy byly také požehnáním pro vyšší funkce církve, protože by do jejích řad přinesly transparentnost,.

Sedmdesátiletý pastor Franz Meurer ve své kolínské farnosti prohlásil, že podívá-li se na velké odhodlání svých farníků, je si jistý, že církev může změnit vše, co chce a řešit cokoli co je v souladu s vývojem lidstva. A když církev udělá chybu, což se stává bohužel tak často a připojuje se k progresivnímu vývoji příliš pozdě, pak musí zrychlit a dohnat to.

seeman-richard
Narodil se v roce 1933. Je absolventem dnešní Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, kde získal titul PhDr. Pracoval v Československém rozhlase, zahraničním vysílání. Po propuštění v roce 1970 byl zaměstnán jako topič a v železářství. V roce 1990 se vrátil do služeb Československého rozhlasu, kde zastával různé funkce, mimo jiné ústředního ředitele. Od roku 1993 je v důchodu a nadále spolupracuje s Českým rozhlasem. Od roku 1997 až 2008 byl členem Rady Českého rozhlasu, kde zastával po pět let funkci předsedy. Je autorem řady komentářů, článků a knih

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.