Nový rok 2017

Jiri-Paroubek-1403-03
2.1.2017 16:31
Chci touto cestou popřát všem věrným i méně věrným čtenářům Vaší věci. V minulém roce jsme se snažili psát objektivně a mimo hlavní politický proud o nejdůležitějších událostech v oblasti vnitropolitického i mezinárodněpolitického dění . V tomto roce se budeme snažit rozšířit názorovou stránku a přizvat v průběhu prvních týdnů roku další nové, zajímavé autory.

Tento rok bude pro vývoj České republiky v mnoha směrech rozhodující. Bude to rok volební. Letos na podzim budou volby do sněmovny. A podstatná část volební kampaně k volbám do sněmovny proběhne také jako kampaň k prezidentským volbám. Zdá se, že se zatím formuje nejsilnější u nás myslitelný volební blok, kterým je duo Babiš – Zeman. K mému překvapení si spolu oba dva politici zatím velmi dobře rozumějí a zdá se, že některé otázky, které je snad rozdělují, zasunují do pozadí. Vlastně je to i logické. Přiznám se, že ani mně do nedávná nebylo jasné, proč se vlastně potřebují.

Dýchavičná sociální demokracie

Sociální demokracii zbývá, za situace cca 14 – 15% vlastní voličské podpory, jediná šance, jak lze změnit současnou politiku a poměry sil v ní. A pokusit se změnit charakter politického diskursu, který ve společnosti probíhá, na diskurs pravolevý. A to zejména v ostrou konfrontaci s A. Babišem na pravolevé ose. Pokud ovšem dohoda A. Babiše s M. Zemanem vydrží, bude to mít sociální demokracie velmi volbách velmi těžké, ba skoro nemožné. A zejména pokud vyjde s vlastním prezidentským kandidátem....

Babiš vlastně v Zemanovi získává garanta svých levicových voličů, kteří budou více věřit M. Zemanovi, jenž bude podporovat ve volební kampani A. Babiše, nežli nevýraznému B. Sobotkovi v čele ČSSD.

Sociální demokracie na svém Ústředním vykonném výboru 8. prosince nejenže nerozpoutala žádný uragán programových návrhů a gejzír návrhů, jak vážnou situaci v české politice změnit, ale ukázala se také jako strana, která není schopna nějakého velkého emocionálního vzepětí.

B. Sobotka zůstává stále stejný. Suchý, bezbarvý, bez chuti a zápachu, bez emocí. Prostě úředník bez charismatu. Ve střetnutí se spojenými těžkými vahami – Babišem a Zemanem – je to pro něj příliš. Je to vlastně velice nad jeho síly, zejména proto, že si ve svém okolí vytvořil dokonalou personální poušť. S Chvojky, Valachovými, Marksovými ad. to opravdu nikam nedotáhne.

Hovořit o daních, což Sobotka prioritně zdůrazňuje, je sice zajímavé, ale nízkopříjmové skupiny občanů přeci již platí velmi nízké daně. To, že bude někdo platit vyšší daně, anebo některé velké korporace budou platit vysoké daně, to je zajímavé spíš pro státní rozpočet než pro běžného voliče. Toho to moc nepotěší a k volbám nepřitáhne. Ostatně, zvyšování platů zaměstnanců si paternalisticky velmi suverénně přivlastňuje a bude přivlastňovat A. Babiš...

 

Sociální demokracie se ve volbách do sněmovny nejspíš utká o druhé místo v pořadí s předvolební aliancí lidovců a Starostů.

 

Jakmile dojde k podpisu smlouvy o spolupráci mezi Starosty a lidovci, to bude faktorem, který vyřídí s definitivní platností ve sněmovních volbách TOP 09. Klasická česká pravice tak zůstane omezena prakticky jen na ODS, která se ve volbách může pohybovat někde kolem 8 – 9 % svých stabilních voličů. S touto politickou vahou, v izolaci a v opozici, se ODS změní definitivně v jakousi rezervaci Indiánů.

Ke koloritu nového parlamentu po volbách budou patřit také Okamurovci a samozřejmě komunisté. Komunisté, kteří již nástupem A.Babiše ztratili predikát hlavní strany protestu, kterou se naopak stalo hnutí ANO miliardáře Babiše. Česká politika je zkrátka plná paradoxů…

Pokud jde o nově vznikající Realisty, zatím je tato strana-nestrana zcela neviditelná. Ale pokud za ní stojí peníze, vliv a dynamika finanční skupiny Penta, je možné očekávat změnu. Penta má nejen peníze potřebné k výstavbě nové strany, ale má k dispozici také celostátně působící deník, což je ohromné zázemí pro rozvoj politické strany. A ještě jedno je důležité: do čeho se Penta pustí, končí vždy alespoň dílčím úspěchem. Někdy také vynikajícím způsobem. Realistům by stačilo, a byl by to pro ně vynikající úspěch, kdyby v podzimních volbách do sněmovny získali 6 – 8 % hlasů. Nyní to možná vypadá jako fantaskní plán, a to zejména pro ty, kdo neznají finanční skupinu Penta, ale tak nemožné to v tomto případě není.

Zkrátka, příští sněmovna bude velmi politicky fragmentovaná a Babiš, pokud se mu podaří získat například ke třetině hlasů voličů, což vůbec není v tuto chvíli vyloučené, si pak může vybírat koaličního partnera. Sázka Sobotky a jeho různých Bisonů a Pokorných na to, že Babišovi nezbude nic jiného, než si po volbách se Sobotkou prohodit vládní posty, může být zcela mimo mísu. Raději si vybere někoho, kdo není ve vládnutí tak zorientován.

A jak v Evropě?

V Evropě proběhnou troje velmi důležité volby (pokud zatím nekalkulujeme s předčasnými volbami v Italii).

Nejprve prezidentské volby ve Francii v dubnu a ve druhém kole v květnu. Zdá se, že favority prvního kola voleb jsou kandidát neogaullistické pravice F. Fillon a dále kandidátka pravicové Národní fronty M. Le Penová. Sdílím názor nemnoha komentátorů, že Le Penová není ani xenofobní, ani rasistická politička jako její otec. Pokud však bude zvolena prezidentkou a v jejích rukou se ocitne exekutiva země nebo nejvýznamnější podíl na ní, je jednota EU ohrožena. Prezident republiky může ve Francii podle Ústavy V.republiky vypsat na toto téma ve vhodném okamžiku referendum.

Integrační proces v EU je přece od samého počátku postavena především na úzké spolupráci mezi Německem a Francií, přičemž Francie za časů prezidentů de Gaulla, Pompidoua, d'Estainga a částečně i (až do sjednocení Německa) Mitteranda byla v tomto duu vedoucím politickým partnerem. Zdá se však, že F. Fillon může získat značnou část konzervativních voličů, kteří by jinak volili Le Penovou.

Co je jisté, je to, že francouzští socialisté budou nastupovat do prezidentské volby nejméně se dvěma kandidáty a utrpí ve volbách smrtící, ale ne smrtelný úder. Jejich pětileté vládnutí pod vedením prezidenta Hollanda nebylo úspěšné. V živé paměti voličů, a to zejména voličů ze zaměstnaneckých vrstev, zůstane tvrdošíjná a hloupá snaha socialistické vlády a prezidenta vloni za každou cenu přitvrdit pracovněprávní zákonodárství. Postavit se proti zájmům pracujících a odborů je pro stranu socialistického typu opravdu smrtelné a bude to vyžadovat nejméně jedno následující pětileté období politické rekonvalescence pro socialistickou stranu. A to jako okrajové síly opozice.

Německá kancléřka Merkelová je v tuto chvíli jako na trampolíně. Pokud dojde do zářijových voleb do Bundestagu ještě ke dvěma až třem útokům teroristů podobným těm na předvánočním trhu v Berlíně, její pozice se dostane na hranici nevolitelnosti. To znamená, že obě dvě hlavní síly současné vládní koalice - klerikálové a sociální demokracie - budou velmi pravděpodobně potřebovat po volbách do Bundestagu k vládnutí třetí politickou sílu.

Mohli by to být Zelení. Ale jen pokud Zelení, Levice a sociální demokraté získají bezpečnou nadpoloviční většinu poslanců v novém Bundestagu, s většinou řekněme 15 -20 mandátů, může být po volbách ustavena levicová vláda.

Alternativa pro Německo, která je postavena na antiimigrační politice, by dostala velmi silný impuls zejména v situaci, pokud ve francouzských prezidentských volbách dojde k vítězství Le Penové. V tom případě by se německá politika dostala do situace, ve které ještě v poválečném období nikdy nebyla. Fatální oslabení CDU ve volbách by velmi pravděpodobně vedlo k tomu, že i v případě ustavení vlády pod vedením klerikálních stran bude kancléřem někdo jiný nežli A. Merkelová. Prostě, vyžádá si to nový začátek......

A parlamentní volby v Holandsku? Holandsko je v rámci EU středně velká země s velice členitým politickým spektrem, kde se podle průzkumů již před časem nejsilnější stranou stali Wildersovi nacionální xenofobové. Zdá se, že v Holandsku bude v případě oslabení dosavadních vládních stran, tedy liberálů a Strany práce, ustavena vláda, která bude složena z několika koaličních partnerů a tedy i velmi nestabilní a bude směřovat k rychlým předčasným volbám. Za rok či za dva roky, nejpozději.

A svět?

Všichni s jistým napětím očekávají nástup nově zvoleného amerického prezidenta. Vláda miliardářů, kterou za tři týdny Trump představí Kongresu a americkému lidu, bude něčím v dějinách země zcela novým. V ekonomice může přinést oživení, v politické oblasti však Trumpova politika nepochybně povede k rychlé likvidaci, nebo alespoň k pokusu o rychlou likvidaci, řady progresivních opatření zavedených předchozí vládou B. Obamy. A to ať již se jedná o systém lékařské péče Medicare, který umožnil standardní přístup ke zdravotní péči jako v Evropě desítkám milionů občanů USA, kteří zatím byli závislí na chudinské péči. Ale například také velmi progresivní přístup k řešení ekologické problematiky.

Zdá se, že Trump se pokusí rozdělit Čínu a Rusko a pokusí se nalézt modus vivendi s prezidentem Putinem. V. Putin jistě ale nebude tak hloupý, aby skočil na první návnadu a sázel jen a jednoznačně na americkou kartu. Bude to zajímavá a vysoká hra.

Letošní rok zkrátka bude velmi zajímavý a bude dobré s některými svými hodnoceními vydržet až do chvíle , kdy ke skutečným rozhodnutím, například nového amerického prezidenta, dojde.

Tak tedy ještě jednou vše dobré v Novém roce 2017!

Jiří Paroubek

 

jiri-paroubek
Předseda vlády ČR v letech 2005-2006. V období 2004-2005 ministrem pro místní rozvoj. Po oba roky kdy byl premiérem dosahoval stát hospodářský růst (HDP) cca 7 % a schodek státního rozpočtu byl plně pod kontrolou, zejména vytvářením vysokých rozpočtových rezerv. Předseda ČSSD v letech 2005-2010, kdy tato strana dosáhla nejlepších volebních výsledků ve své historii a stala se nejsilnější českou politickou stranou. V letech 2006-2013 členem Poslanecké sněmovny. V letech 1990-2005 členem pražského zastupitelstva. v období 1998-2004 náměstkem primátora pro finance. Předseda Společnosti W. Brandta a B. Kreiskeho od roku 1993 až dosud. Vydavatel časopisu Trend v letech 1993-2010. Předseda redakční rady serveru Vaše věc od roku 2010 dosud. Předseda strany LEV 21 - národních socialistů v letech 2011-2014.
Klíčová slova: analýza

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

cernik

Chybí tam 2 věci:
1) poukázat na zastaralost a překonanost tzv. presumpce viny u politiků
2) nutnost začít s revizí církevních restitucí

No vlastně 3.
3) začít se zásadní reformou EU a NATO