Obrodný proud v Československé straně socialistické přispěl k pádu komunismu v naší zemi

obrazek
16.10.2012 11:23
S blížícím se výročí 17. listopadu 1989 bychom se měli též zmínit o procesech, které probíhaly v nekomunistických stranách zastoupených v tehdejší Národní frontě, v tomto případě v Československé straně socialistické. Tato strana původně vznikla na troskách Československé strany národně socialistické, rozhodnutím nového vedení v čele s E. Šlechtou ze dne 27.2. 1948 se přejmenovala na Československou stranu socialistickou (ČSS). Strana prošla za svou dlouhou existenci mnoha peripetiemi a zvraty, jež formovaly její další vývoj a tvář. Za zmínku stojí její postoje v „revolučním" roce 1989, kdy se čs. socialisté dostávají do popředí hlubokých společenských změn.

ČSS prožila svůj první emancipační pokus v letech 1955 - 1960, kdy se její tehdejší předseda E. Šlechta snažil rozvinout takový politický kurs, který by se vyznačoval nezávislým a samostatným postupem na KSČ. Tuto koncepci však komunisté hodnotili jako pokus se vrátit před Únor 1948, narušit mocenskou hegemonii komunistů v zemi, a proto v roce 1960 Šlechtu politicky a následně i lidsky eliminovali. V roce 1968 přichází druhý pokus o obrodu strany, tentokrát v již příznivějších podmínkách.

ČSS zažívá nebývalý rozmach - proudí do ní rychlým tempem noví členové i bývalí předúnoroví národní socialisté, je předložen programový dokument Nástin ideových zásad, který se částečně hlásí k dědictví její únorové předchůdkyně, čs. socialisté aktivně rozvíjejí zákonodárné úsilí a prosazují urychlené přijetí zákona o shromažďování a spolčování. Slibný vývoj však přeruší násilná invaze armád Varšavské smlouvy 21.8. 1968, kterou ČSS na zasedání neúplného Ústředního výboru 23.8. 1968 ostře odmítne a odsoudí.

Rok 1989 pak přinesl historickou třetí šanci. Vedení strany se na IX. celostátní konferenci v roce 1987 přihlásilo k politickému a ekonomickému konceptu Gorbačovovy přestavby, čímž se lišilo od komunistické strany, jež akceptovala přestavbu toliko v politické rovině. Na konci roku 1988 se již začíná v ČSS hovořit o novém programu strany, který měl vyjadřovat vnitřní přerod, k němuž došlo potom na konci roku 1989. Vznikla komise pro přijetí nového programového dokumentu v čele s B. Kučerou, který měl být předložen v prosinci 1989 k vnistrostranické diskusi. Program obsahoval na tu dobu odvážné postuláty - požadoval respektování socialistické demokracie, právního řádu, dodržování lidských a občanských práv a rovněž jako v roce 1968 apeloval na urychlené přijetí spolčovacího, shromažďovacího práva, jakož i petičního. S tím souvisela i zvýšená aktivita zástupců ČSS v zákonodárných sborech.

Čs. socialisté však akcentovali kromě politiky jako takové i jiná závažná témata - např. ekologii, životní prostředí, kdy v roce 1989 navrhli vznik ministerstva životního prostředí, spolupracovali také na proponované nové ústavě republiky, která měla být přijata v roce 1990.

V roce 1989 se začínají se konat otevřená fóra (besedy) s občany nazvaná DIFOSA / diskusní fóra socialistů/, na nichž se hovořilo v té době o tabuizovaných tématech, například o zpochybění vedoucí úlohy KSČ, možnostech pořádání svobodných voleb a dalších. J. Příborský na jednom z těchto setkání otevřeně prohlásil, že proces s M. Horákovou v roce 1950 byl vraždou. Ve straně tak začal kvasit obrodný proud, jehož představiteli byli již zmíněný J. Příborský, J. Král, S. Křeček, J. Titzlová, F. Heres a jiní. Významné byly dva časopisy, které se staly otevřeným polem reformních názorů - Socialista, do něhož přispíval třeba J. Vyvadil či S. Křeček, a Demokrat, který byl ještě o něco radikálnější.

Můžeme říci, že vývoj v ČSS šel v polovině roku 1989 velmi rychle dál a aktivita „zdola" zaskočila i vedení, v jehož čele stál předseda B. Kučera a ústřední tajemník J. Škoda. Členové strany se čím dál více osmělovali ve svých názorech, jak to například dokumentuje jedna ze schůzí pražského městského výboru v Praze /předseda P. Mišoň/, kde měli někteří členové odsoudit okupaci země v roce 1968 a připsat Sovětskému svazu na vrub škody, které byly vpádem způsobeny. Definitivní přechod ČSS na progresivní pozice nastal 17. listopadu 1989, jehož průběh, kdy bezpečnostní síly brutálně zasáhly proti studentské manifestaci, vedení strany, poslanecký klub ve Federálním shromáždění a České národní radě, redakce Svobodného slova a Ahoje na sobotu, rezolutně ve svém prohlášení 20. listopadu ve Svobodném slově odmítly. O týden později se konala schůze ÚV ČSS a čs. socialisté mezi prvními začali požadovat provedení svobodných voleb.

Strana se tak dostala do „víru" dění. Aktivní úlohu hrál zejména B. Kučera a J. Škoda, kteří tvořili vyjednávací tým ohledně dalších důležitých událostí, z nichž podstatná byla rekonstrukce vlády, která nastala 3.12.1989, resp. 10.12. 1989. Byli u významných rokování Koordinačního centra Občanského fóra, významné je též jednání B. Kučery, J. Škody a tehdejšího tajemníka Ústředního výboru Národní fronty S. Křečka s V. Havlem v prosinci 1989.

Strana se stejně jako v roce 1968 i na konci roku 1989 přihlásila k hodnotám svobody, demokracie a humanity a svou intenzivní aktivitou a odvážnými postoji významným podílem přispěla k pádu komunistického režimu v Československu.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.