Ondřej Kosina: Česko-polské vztahy: současnost a perspektivy

obrazek
19.11.2012 09:38
8. listopadu jsem se zúčastnil panelové diskuse na téma „Česko-polské vztahy: současnost a perspektivy“, pořádané družstvem pro ekonomická, politická a sociální studia Fontes Rerum. Akci moderoval poslanec ČSSD Jan Mládek a s příspěvky vystoupili čtyři řečníci. V závěru dostali prostor hosté z publika, kteří mohli pokládat dotazy nebo jen sdělit své postřehy a názory.

Česko a Polsko mají jako sousedské země mnoho společného – nejen slovanský původ a polohu ve středoevropském prostoru, tradičně ovlivňovaném ze západu Německem a z východu Ruskem. Ve 20. století sdíleli Češi i Poláci podobný osud – v roce 1918 se zařadili po bok národů vítězných v 1. světové válce a po staletích útlaku získali samostatné státy, které se staly součástí spojeneckého systému Francie. Nacistický expanzionismus na konci 30. let a následně 2. světová válka přinesla oběma národům velké utrpení a opětovnou ztrátu samostatnosti. I v této válce bojovali Poláci a Čechoslováci na straně Spojenců a zvítězili. Obnovená nezávislost v roce 1945 netrvala příliš dlouho – obě země se záhy staly součástí sovětského bloku a později členy Varšavské smlouvy a RVHP. I po rozpadu východního bloku šly obě země stejným směrem – do EU a NATO. Jaké jsou česko-polské vztahy dnes a jak se budou vyvíjet v následujících letech? Zejména tyto otázky se snažili zodpovědět čtyři panelisté.

Po úvodním slovu J. Mládka, který mj. upozornil na fakt, že Polsko je jednou ze šesti klíčových zemí EU a trefně poznamenal, že je příliš velké, aby bylo považováno za malou zemi a příliš malé, aby mohlo být velmocí, vystoupil polský právník R. Gorski, jenž několik let žije v ČR. Svůj příspěvek pojal spíše z pohledu byznysu a zdůraznil, že většina polských firem otevírá svoje pobočky primárně v Česku a drtivá většina zde slaví úspěchy. Za nejslabší článek česko-polských vztahů považuje apatická média a nezájem novinářů informovat o těchto skutečnostech.

Jako druhý vystoupil šéfredaktor portálu CFO World.cz Zbyněk Hutar, který prezentoval svůj poněkud kontroverzní pohled na temné stránky česko-polských vztahů v historii. Odsoudil letošní odhalení pomníku armádnímu generálovi Josefu Šnejdárkovi na Těšínsku, jenž velel československé armádě v sedmidenní válce o Těšínsko v lednu 1919, považuje Čechy za agresory. Kritizoval zakořeněný stereotyp o „zrádných Polácích“ (kteří se však v letech 1919, 1938 – 1939 a 1968 k Československu nechovali příliš bratrsky) a připomněl, že za Mnichov se polský exprezident Lech Kaczyński rok před svou tragickou smrtí omluvil (na což polská menšina v ČR reagovala s nelibostí), aniž to mělo nějaký mediální ohlas. Hutar vybídl k rozšíření výuky polštiny a navrhl uzavření česko-polské deklarace po vzoru deklarace česko-německé z roku 1997.

Polský chargé d’affaires Marek Minarczuk si na úvod svého vystoupení položil otázku, zda jsou aktuální česko-polské vztahy dobré a v závěru si odpověděl, že i přes drobné rozpory dobré jsou. Hovořil o intenzivní spolupráci a cestovním ruchu v příhraničních oblastech, rozvíjející se obchodní výměně, o problémech v mezilidských vztazích v důsledku nejen historických křivd, ale i aktuálních problémů s technickou solí. Vyjádřil myšlenku, že o historii je třeba mluvit, ale měla by se stanovit určitá linie.

Se závěrečným proslovem vystoupil stínový ministr zahraničních věcí za ČSSD L. Zaorálek, který prohlásil, že jako Ostravák má k Polsku blízko a obdivuje zejména lépe definovanou polskou státnost a – na rozdíl od ČR – silnou identifikaci obyvatel se státem. Ocenil i diskurs hlavních politických proudů, který je v Polsku na vyšší úrovni než u nás, a lepší komunikaci Varšavy s Bruselem. Zmínil, že Polsko je důkazem toho, že boj s korupcí je možný, protože Kaczyńského vláda se s tímto nešvarem dokázala během poměrně krátké doby vypořádat. Zaorálek pochválil kabinet Donalda Tuska za schopnost realizovat hospodářský růst. Konstatoval, že polská zahraniční politika se – na rozdíl od české – opírá o konkrétní strategii, a proto má Varšava silnější pozici při vyjednávání v rámci EU.

Diskuse na téma česko-polských vztahů nejsou příliš časté, proto její konání vnímám jako přínos, ačkoliv z úst panelistů nezazněly žádné převratné myšlenky ani vize. Polsko je totiž ze sousedních zemí možná nejvíce opomíjeno a jistě si zaslouží více pozornosti, než mu bylo dosud věnováno. Doufejme, že se v budoucnu uskuteční více akcí, které napomohou k česko-polskému sbližování a vzájemnému kulturnímu obohacení.

kosina
Nezávislý publicista píšící o mezinárodních vztazích a světové politice. Vystudoval historii, politologii a iberoamerikanistiku v doktorském programu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.