Ondřej Kosina: EU jako válečný pakt?

obrazek
31.5.2013 07:30
Není mnoho věcí, za které lze ministra zahraničních věcí Schwarzenberga pochválit. Jeho postoj k situaci v Sýrii je však poměrně střízlivý a realistický. Je dobře, že se Česká republika postavila proti anglo-francouzskému imperialismu a trvala na prodloužení embarga na dovoz zbraní do Sýrie. Nicméně, Paříž a Londýn si prosadily svou válečnou politiku navzdory odporu většiny. To vypovídá mnoho o demokratických mechanismech v EU.

Velká Británie a Francie na jaře 2011 rozpoutaly válku proti Libyi, v jejímž důsledku došlo k posílení al-Káidy islámského Maghrebu a destabilizaci Mali. Nyní hodlají dodávkami zbraní sunnitským fundamentalistům destabilizovat Levantu. Pro úplnost připomínám, že Irák se potácí v chaosu již deset let a opět to byli Britové, kteří Američanům pomáhali tuto zemi rozvrátit. Francouzská zahraniční politika v éře Jacquese Chiraca byla vcelku racionální a vyvažovala anglosaský militarismus svým jasným odporem proti invazi do Iráku. Nicolas Sarkozy však změnil kurz a ve válečnické politice a podpoře terorismu pokračuje i François Hollande. Zůstane-li Evropská unie ve vleku imperiální politiky bývalých koloniálních mocností, zpochybňuje to samotné základy, na nichž stojí. Ústřední myšlenkou evropské integrace bylo od počátku mírové soužití národů a snaha zabránit válečným konfliktům. Britové a Francouzi však svým konáním zřejmě hodlají EU transformovat v útočný vojenský pakt po vzoru NATO.

Dojemně shodný militarismus francouzských socialistů a britských konzervativců vychází z premisy, že čím více zbraní bude v rukou islamistických žoldáků a teroristů, tím rychleji svrhnou Asadův režim nebo se alespoň prodlouží chaos a krveprolévání. Sice tvrdí, že zbraně musí být přísně kontrolovány, aby se jich nezmocnili radikálové, ale nesdělili, jak má ona kontrola vypadat a je-li vůbec realizovatelná. Drtivou většinu povstalců tvoří právě radikálové, kteří se navíc dopouštějí mnohých zvěrstev a válečných zločinů. Tímto postupem Londýn a Paříž a priori zpochybňují smysl červnové mezinárodní konference v Ženevě a dělají vše pro to, aby skončila krachem. Sami si vyzbrojí teroristy, kteří až dokonají dílo v Sýrii, mohou zaútočit na jejich vlastním území. Bylo by zajímavé sledovat, jak by se chovala britská a francouzská vláda, kdyby do jejich země přišly tlupy islámských fundamentalistů, rozpoutaly tam džihád, terorizovaly civilisty a ničily jejich země. A hlavně jak by se k tomu postavilo mezinárodní společenství a média…

To, že na mírovém řešení konfliktu nemá Velká Británie, Francie, USA, Turecko a absolutistické arabské monarchie nejmenší zájem, je zcela zřejmé. Jen to otevřeně nepřiznají a mystifikují tvrzením, že dodávky zbraní tzv. opozici zvýší tlak na Bašára Asada, aby začal vyjednávat. Syrský prezident se dialogu nikdy nebránil – problém je, že jednat nemá s kým. Tzv. opozice je natolik fragmentovaná, že se ani nedokáže shodnout na tom, jestli se plánované ženevské konference zúčastní a ještě klade nereálné požadavky zpochybňující její vůli k mírovému řešení. Navíc není jasné, jaký segment syrské společnosti a zdali vůbec někoho reprezentuje. Je přirozené, že se zahraničními žoldáky a teroristy, kteří tvoří drtivou většinu tzv. Svobodné syrské armády, prezident jednat odmítá. Ti totiž nereprezentují syrský lid, ale mezinárodní džihád. Ostatně, Západ také tvrdí, že s teroristy se nejedná.

Zcela selhala i OSN, která se už ani nenamáhá předstírat zdání své nezaujatosti. Ve středeční rezoluci odsoudila zapojení cizích ozbrojenců (zejm. Hizballáhu) do války po boku syrských vládních vojáků. O zahraničních teroristech, kteří tvoří vojenskou sílu tzv. opozice, se však nezmiňuje. Rusko pochopilo neochotu Západu a jeho spojenců k mírovému řešení konfliktu a rozhodlo se konat. Dodalo syrské vládě protiletadlové rakety, které mají působit jako prevence vůči případné intervenci NATO/EU (škoda, že Moskva takto na jaře 2011 nepodpořila Libyjskou džamahíríji). Ruské dodávky zbraní ostře kritizuje Izrael – jediná jaderná mocnost na Blízkém východě, jejíž vojenská síla převyšuje všechny státy v regionu dohromady. Tel Aviv by si měl uvědomit, že pro jeho zájmy je lepší sousedit s předvídatelným sekulárním režimem než s wahhábisty ovládaným, rozvráceným a nevyzpytatelným státem. Náboženská válka v Sýrii získala rysy internacionálního konfliktu a na jejím území eskaluje velmocenská šachová partie, která může vyústit v závažný regionální potažmo světový konflikt.

kosina
Nezávislý publicista píšící o mezinárodních vztazích a světové politice. Vystudoval historii, politologii a iberoamerikanistiku v doktorském programu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

klokan

    Někdy neuškodí odhalit podstatu problému až na dřeň, jak to učinil ve svém aktuálním článku ohledně imperiálních aspektů činnosti EU pan Kosina. Pavučiny zahraničně politických vztahů se jeví býti skutečně mlhavé, zejména různé zákulisní machinace. Při jejich rozplétání věnuji především pozornost, na finanční mezinárodní oligarchii  zatímčástečně nezávislým, zejména internetovým médiím. Lze jen doufat, že se jim tak lechce nepodaří podmanit i tyto ? Určitý optismus by mohla vzbudit i nedávná prohlášení nově zvoleného Papa Franciska, zejména jeho ostré vymezení se proti kultu Zlatého telete. Ovšem máme zde historické reminiscence, jako  marný boj s větrnými mlýny a dialektická role jedince v osudech lidstva.