Ondřej Kosina: Fiasko politického islámu v Egyptě

obrazek
11.7.2013 10:37
Sesazení egyptské hlavy státu Muhammada Mursího armádou znamená neúspěch politického islámu a symbolicky ukončuje neslavný proces tzv. arabského jara. Syrský prezident Bašár Asad musí cítit velké zadostiučinění, když islamistický autokrat, který volá po jeho svržení, byl sám po roce vlády odstaven a pod druhým autokratem – tureckým premiérem Erdoganem, který je sponzorem a patronem džihádistických tlup terorizujících syrské občany – se otřásá křeslo už několik týdnů.

Úspěchy a neúspěchy revoluce 2011

Muslimské bratrstvo, které pod hlavičkou strany Svoboda a spravedlnost zvítězilo v parlamentních (37,5 %) i prezidentských volbách (51,7 %) v letech 2011 – 2012, se dostalo k moci vůbec poprvé v egyptské historii. Opojení mocí vedlo k tomu, že se demokraticky zvolený prezident Mursí, jemuž vyslovila důvěru mírná nadpoloviční většina obyvatel, začal chovat autokraticky a ignoroval opozici, reprezentující druhou polovinu občanů. Nová ústava, která zavedla do veřejného života mnohé náboženské prvky, byla protlačena bez konsensu s opozicí a posunula tradičně sekulární Egypt k islamismu. Liberálům, levici a sekularistům se tento vývoj přirozeně nelíbil, a tak masově vyšli do ulic. Revoluční proces, který vedl před více než dvěma lety ke svržení Husního Mubaraka, neustrnul a zůstal v pohybu. Egypťané se naučili protestovat a dávat najevo svou nespokojenost. To je zřejmě jediný pozitivní výsledek tzv. arabského jara v Egyptě – vznik sebevědomé občanské společnosti.

Nic dalšího se však nepovedlo. Ekonomika stagnuje, sociální situace obyvatel se dále zhoršuje a hrozilo i zavedení přídělového systému. Rok Mursího vlády dokázal, že Muslimské bratrstvo nemá recepty na řešení zásadních problémů země. Konzervativní pravici se tak pouze podařilo posílit vliv islámu ve veřejném životě. Za to však Egypťané, kteří svrhli dlouholetou Mubarakovu diktaturu, nebojovali. Chtěli především lepší životní úroveň a svobodu slova. Prvního se jim nedostalo a o druhé by zřejmě brzy přišli vzhledem k faraonským praktikám nového prezidenta. Proto opět zaplnili náměstí a dali najevo své rozhořčení. V situaci, kdy se střetli prezidentovi odpůrci a stoupenci, musela zasáhnout armáda a odvrátit hrozící občanskou válku. Poslední kapkou bylo Mursího vyzývání ke svaté válce v Sýrii na jedné z manifestací. Vojáci nemohli nečinně přihlížet tomu, jak hlava státu mobilizuje islámské fundamentalisty a zatahuje Egypt do syrského konfliktu.

Velmocenská šachovnice v zemi pyramid

Zákrok armády a sesazení Mursího bylo nezbytné. Ztratil podporu významné části společnosti, a přesto se choval jako neomezený vládce. Odmítal kompromisy, upevňoval svou moc a usiloval o přisvojení dalších pravomocí. Přechodná vláda bude mít za úkol zpacifikovat radikálně naladěnou veřejnost, připravit nové volby a revidovat ústavu na základě referenda a konsensu všech relevantních politických sil. Mursího svržení podpořili i salafisté ze strany Núr (Světlo) sponzorovaní Saúdskou Arábií. Rijád tím posílil svůj vliv v zemi pyramid na úkor Dauhá, které stojí za Muslimským bratrstvem. Dvě reakční absolutistické monarchie Perského zálivu jsou nejen spojenci, ale i konkurenti bojující o vliv v arabských státech, kde došlo ke změně režimu. Maličký Katar svou ambiciózní zahraniční politikou začal zastiňovat regionální mocnost Saúdskou Arábii, avšak vojenský puč v Egyptě zároveň znamená krach katarských ambicí stát se významným hráčem na blízkovýchodní šachovnici. Ne náhodou gratuloval saúdský král Adlímu Mansúrovi ke jmenování prozatímní hlavou státu mezi prvními. Ne náhodou zveřejnila katarská televize al-Džazíra informace o údajném financování sekulární opozice Američany.

Mainstreamová média (záměrně) přehlížejí vlnu antiamerikanismu v průběhu demonstrací. Nejen Barack Obama, ale i americká velvyslankyně v Egyptě Anne Patersonová jsou opozicí viněni z podpory Mursího a islamistů. Egypťané si uvědomují, že Obamova administrativa sehrála klíčovou roli při zinscenování resp. infiltraci revoluce, která svrhla Husního Mubaraka. Jako v mnoha dalších USA režírovaných revolucích se uplatnily nevládní organizace napojené na CIA – nechvalně známý National Endowment for Democracy (NED) nebo Freedom House. Američané sice Mubaraka třicet let podporovali, ale poté co odmítl žádost o vybudování vojenských základen uvnitř země a kontrolu sítě egyptských komunikací, hodili jej přes palubu a vsadili na Muslimské bratrstvo. Jisté je, že Washington si potřebuje vliv v Egyptě udržet za každou cenu, stejně jako Egypt potřebuje americkou finanční pomoc.

Závěr

Jak se bude situace vyvíjet dál? Nelze vyloučit dílčí masakry a střelbu do islamistických demonstrantů (údajně byla vojáky jen opětována), jako se to stalo v minulých dnech. Celkově se však podaří udržet situaci v zemi pod kontrolou. Armáda je silný hráč a má nespornou autoritu a respekt občanů. Muslimské bratrstvo se patrně nesmíří s odstavením od moci a ve velkých městech budou nadále probíhat srážky mezi stoupenci a odpůrci sesazeného prezidenta. Domnívám se, že riziko občanské války již bylo zažehnáno, protože armáda dokáže zamezit excesům a udržet radikály na řetězu.

Obrazová příloha:

http://www.prisonplanet.com/egyptian-protesters-blame-obama-for-morsi-dictatorship.html


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.