Ondřej Kosina: Kdo brání mírovému řešení syrského konfliktu?

obrazek
10.10.2013 12:10
Ruské diplomacii se podařilo – alespoň dočasně – zabránit dalšímu americkému dobrodružství na Blízkém východě. Prostřednictvím západních vojenských intervencí už byly „úspěšně“ rozvráceny a uvrženy do chaosu sektářského násilí kdysi prosperující a nezávislé země – Irák a Libye. O bombových útocích v Iráku, při kterých denně umírají desítky civilistů, již média informují jen okrajově – staly se totiž samozřejmostí stejně jako stávky řeckých zaměstnanců. Kdysi blahobytná Libye je po zločinném útoku NATO v troskách, v zemi operují různé teroristické bojůvky a vrcholem anarchie se stal únos premiéra Zajdána někdejšími „rebely“.

„Humanitární bombardování“ prozatím odvráceno

Americký boj proti terorismu naopak terorismus po světě šíří a snaha implantovat liberální demokracii na arabské společnosti opakovaně selhala. Slabé loutkové vlády podporované USA nedokážou ve svých zemích udržet pořádek. Přesto se Washington nepoučil a pokračuje dále ve stejné linii bez ohledu na to, zdali v Bílém domě sedí demokrat nebo republikán. Je to záměr? Prezident Bašár Asad už déle než dva roky vzdoruje na území Sýrie mezinárodnímu džihádu, ale USA vidí řešení syrského konfliktu v jeho odstranění. Zlikvidováni už byli Saddám Husajn a Muammar Kaddáfí a nyní vidíme, jak to v Iráku a Libyi vypadá. Odstranění prezidenta Asada jako jediné záruky jednoty a stability země by mělo – vzhledem k multietnickému a multikonfesnímu složení syrské společnosti – daleko horší konsekvence. Ruský prezident Vladimir Putin odmítl pasivní přístup jako v případě Libye a rozhodl se aktivně čelit nebezpečnému americkému avanturismu, který mělo ospravedlnit údajné použití chemických zbraní režimem proti vlastnímu obyvatelstvu, ačkoliv mnohé stopy i obyčejný selský rozum napovídá, že je použili tzv. rebelové. Syrský ministr zahraničních věcí Valíd Muallem na půdě OSN oznámil, že některé západní země bránily zjištění skutečných organizátorů chemických útoků na území Sýrie: „Navrhovali jsme expertům OSN, aby zjistili odpovědnost za použití chemických zbraní. Avšak USA a jejich spojenci tuto iniciativu blokovaly“. Dohoda o likvidaci chemických zbraní, kterou iniciovalo Rusko, prozatím odvrátila rozpoutání další války. Není divu, že se o Vladimiru Putinovi uvažuje jako o kandidátovi na Nobelovu cenu míru.

„Státy nemají přátele, ale zájmy“.

Ovšem samotná likvidace chemického arsenálu mír v Sýrii nezajistí. Teroristické bandy tato iniciativa přirozeně pobouřila, protože západní vojenská intervence je pro ně jedinou spásou. Syrská arabská armáda je zatlačila do defenzivy na mnoha místech – naposledy byli vytlačeni ze strategicky důležitého města Hanaser, přes které prochází silnice spojující centrální oblasti s městem Aleppo. Mohlo tak být obnoveno zásobování armády ze severu země. Problém je, že mírové řešení syrského konfliktu si kromě protivládních band nepřejí ani USA, Francie, Velká Británie, Turecko, Saúdská Arábie a Katar, sledující své vlastní zájmy. Ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov upozornil na skutečnost, že oficiální představitelé řady blízkovýchodních států udržují kontakty s teroristickou organizací Džabhat Nusrá, která je jednou ze složek tzv. syrské opozice. Podle listu The Washington Post instruktoři CIA rozšiřují rozsah výcviku syrských protivládních banditů na tajných základnách v Jordánsku, což nesvědčí o upřímné touze Washingtonu po míru na Blízkém východě.

Kulturní rozměr syrské tragédie

Kromě nesmírného utrpení civilistů, smrti desítek tisíc lidí, rozdmýchání náboženské nenávisti, hospodářských ztrát a zničené infrastruktury, škol, nemocnic, továren a obytných domů, má syrský konflikt ještě jeden rozměr – systematické ničení národního kulturního dědictví islámskými fundamentalisty. Sýrie, která je kolébkou lidské civilizace a je nazývána „muzeum pod širým nebem“, disponuje velkým množstvím historických artefaktů a uměleckých děl nevyčíslitelné hodnoty. Islamisté ničí nejen křesťanské kostely, ale stihli vyrabovat i třetinu muzeí. Nebude-li zastaveno ničení památek ze seznamu UNESCO a nepodaří-li se zabránit rozkrádání exponátů a jejich pašování na černé trhy sousedních zemí, může být kulturní dědictví Sýrie v horizontu několika měsíců až let zcela zničeno. Opakuje se tak situace z Iráku, Libye a Afghánistánu, kde v průběhu válek rovněž došlo ke drancování památek a rozkrádání archeologických sbírek. Po svržení Husního Mubaraka bylo částečně poničeno i Egyptské národní muzeum na náměstí Tahrír, které jsem navštívil v roce 2006, tehdy ještě kompletní.

Závěr

Mír v Sýrii je stále v nedohlednu, protože teroristické bandy ani mezinárodní hráči zapojení do konfliktu si ho nepřejí. Úsilí ruské diplomacie svolat mírovou konferenci Ženeva 2 naráží na odpor tzv. opozice, která se ani není schopna dohodnout, kdo by ji tam reprezentoval. Proces jejího rozkladu urychlil mj. souhlas Damašku předat chemické zbraně pod mezinárodní kontrolu. Ovšem je třeba mít stále na paměti, že tzv. syrská opozice z velké části není syrská a nereprezentuje zájmy obyvatel. Prozápadní složku tvoří převážně emigranti dlouhá léta žijící v USA a islamistické skupiny tvoří džihádisté z mnoha muslimských i evropských zemí. Pokud by se ozbrojencům přece jen podařilo prezidenta Asada svrhnout, což při současném rozložení sil není pravděpodobné, vedla by konfrontace mezi znepřátelenými frakcemi k pokračování války. Tvrzení, že osoba Bašára Asada je překážkou na cestě k míru, je tedy zcela zcestné. Je tomu právě naopak – hlava státu je jedinou postavou, která se těší široké podpoře obyvatelstva a dokáže v současné situaci zemi udržet pohromadě.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.