Ondřej Kosina: Kolumbie – trójský kůň USA v Jižní Americe?

obrazek
4.7.2013 10:06
Zpráva o tom, že Kolumbie usiluje o posílení vazeb na NATO, znepokojila celou Latinskou Ameriku. Největší obavy vyjadřuje Venezuela, která má s touto zemí společnou hranici. Mít nepřátelský vojenský pakt za humny je noční můrou každého suverénního státu. Myšlenka přidruženého členství Kolumbie v NATO však vzbudila nesouhlas napříč celým kontinentem.

Poté, co kolumbijský prezident Juan Manuel Santos oznámil, že jeho vláda hodlá zemi začlenit do NATO, latinskoamerické země vyslovily obavy o mírovou budoucnost subkontinentu. Santos řekl, že „Kolumbie podepíše se Severoatlantickým paktem dohodu o zahájení procesu spolupráce s cílem připojení se k organizaci“. Nicméně, kolumbijský ministr obrany uvedl, že ačkoliv Bogotá chce rozšířit spolupráci s NATO, vylučuje možnost členství v alianci a usiluje pouze o strategické partnerství po vzoru Austrálie, Nového Zélandu, Japonska a dalších zemí. Podle vyjádření jednoho z představitelů paktu se Kolumbie nemůže stát členem Severoatlantické aliance ze zeměpisných důvodů, protože nesplňuje daná kritéria. Musela by se kvůli tomu změnit Severoatlantická smlouva z roku 1949, ve které je uvedeno, že se členem NATO může stát „každý evropský stát, který může přispět k bezpečnosti regionu.“ Spekuluje se však o tom, že NATO připravuje dohodu s Kolumbií za účelem „usnadnění výměny tajných informací a budoucí spolupráce“.

Venezuelský prezident Nicolás Maduro klasifikoval kolumbijský záměr připojit se k NATO jako „odpornou myšlenku“ směřující k prosazení válečných plánů NATO v Jižní Americe a v reakci na Santosovo nedávné setkání s lídrem pravicové opozice Henriquem Caprilesem, jenž dodnes neuznal Madura za zákonného prezidenta, dodal, že nyní si už je jistý nezájmem kolumbijského prezidenta na mírovém procesu. Po této kontroverzní schůzce venezuelská vláda oznámila, že přehodnotí svou roli zprostředkovatele v mírových rozhovorech mezi kolumbijskou vládou a levicovými partyzány z FARC. Maduro také oznámil shodu s bolívijským prezidentem Evem Moralesem ohledně plánovaného zasedání ministrů obrany zemí Unasur za účelem vyhodnocení ohrožení míru a stability, které kolumbijský posun znamená. Rovněž Nikaragua tuto politiku kritizuje. Paraguayská levice hodnotí Santosovo prohlášení jako pokračování Clintonova „Plánu Kolumbie“ – americké válečné strategie pro Jižní Ameriku zahrnující pomoc v boji s levicovými povstalci. Brazílie, která se považuje za dominantní jihoamerickou mocnost – eufemicky řečeno – neprojevuje přílišné nadšení z plánů kolumbijské vlády. Bývalá kolumbijská ministryně obrany a zahraničního obchodu Martha Ramirezová prohlásila, že současná administrativa ve své snaze připojit se k NATO zesměšnila zemi před celým světem, protože Kolumbie do paktu vstoupit nemůže už z definice.

Vazby Kolumbie na NATO mohou přinést rozkol do úspěšného integračního procesu v Latinské Americe, neboť země je zároveň členem Unasur a Společenství latinskoamerických a karibských států (CELAC), jehož duchovním otcem je zesnulý venezuelský prezident Hugo Chávez. Leitmotivem CELAC bylo vytvořit mezinárodní organizaci reprezentující alternativu Organizace amerických států (OAS) s dominantním vlivem Washingtonu. Současná zahraniční politika Kolumbie je však v protikladu s těmito myšlenkami. Pravicové vlády mají v Jižní Americe ještě Chile a Paraguay, ale Kolumbie ve svém proamerickém entusiasmu zachází nejdál.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.