Ondřej Kosina: Konec jednoho tyrana

obrazek
30.10.2013 12:01
27. října se v Gruzii uskutečnily šesté prezidentské volby od získání nezávislosti na Sovětském svazu v roce 1991. V roce 2008 obhájil mandát autoritářský prezident Michail Saakašvili, který podle ústavy nemohl potřetí kandidovat. Podle očekávání udělali letos Gruzínci tečku za nešťastnou desetiletou érou a po loňském vítězství Gruzínského snu v parlamentních volbách si zvolili reprezentanta této strany i hlavou státu. Růžová revoluce z roku 2003, jejímž jediným – avšak veřejně nepřiznaným – cílem bylo trvale vymanit Gruzii z vlivu Ruska, symbolicky skončí inaugurací nového prezidenta 17. listopadu.

Margvelašviliho triumf už v prvním kole

Saakašviliho Sjednocené národní hnutí (UNM) přišlo o moc loni v říjnu a v podstatě se jen rok čekalo na to, až bude proces „desaakašvilizace“ dovršen prezidentskými volbami. To se podařilo, protože s 62,1 % hlasů již v prvním kole zvítězil kandidát Gruzínského snu a bývalý ministr školství Giorgi Margvelašvili podporovaný premiérem Bidzinou Ivanišvilim. Porazil tak Saakašviliho blízkého spolupracovníka, bývalého předsedu parlamentu a diplomata Davida Bakradzeho, jenž získal 21,7 % hlasů. Na třetím místě skončila s 10,2 % Nino Burdžanadzeová, lídryně konzervativního Demokratického hnutí – Sjednocené Gruzie a rovněž odpůrkyně dosluhujícího autoritářského prezidenta. Předseda labouristů Šelva Natelašvili získal 2,9 % a kandidát Křesťansko-demokratického hnutí Giorgi Targamadze 1,1 % hlasů. Zisky ostatních osmnácti kandidátů nepřekročily 1 %. Průzkumy preferencí předpovídaly Margvelašviliho vítězství, ale nebylo jisté, zdali se to podaří již v prvním kole. Přes poměrně nízkou účast (46,6 %) jsou volby platné a mezinárodní pozorovatelé neshledali žádná závažná pochybení. Volby neprovázelo násilí ani falšování, jako tomu bylo za Saakašviliho.

Změna politického systému a nejistý osud Saakašviliho

Gruzínský parlament v minulých měsících schválil mnoho ústavních dodatků, které mění politický systém z poloprezidentského na parlamentní a výrazně oklešťují pravomoce hlavy státu ve prospěch předsedy vlády. Prezidentovi tak bude příslušet spíše reprezentativní role, zatímco moc bude soustředěna v rukou premiéra. Zvolení Margvelašviliho však nepřispěje ke konsolidaci Ivanišviliho moci – ten totiž oznámil svůj záměr rezignovat po vítězných prezidentských volbách, protože cíle v podobě odstranění autoritářského režimu a návratu k právnímu státu bylo demokratickou cestou dosaženo. Tato tranzice však nebude úplná, nedojde-li k potrestání zločinů Saakašviliho a jeho kliky. Občané by jej rádi pohnali před soudní tribunál za tyranské metody vládnutí, zneužívání moci, státních prostředků pro osobní i rodinné potřeby a za zavlečení země do války s Ruskem v létě 2008, což vedlo ke ztrátě Abcházie a Jižní Osetie. O osud Saakašviliho mají velkou péči EU a USA, protože byl jejich velkým spojencem. Tímto postojem opět odhalují své pokrytectví a fakt, že jim vůbec nezáleží na lidských právech a demokracii a ochraňují zdiskreditované figury, které byly jejich vazaly.

Podle bakalomédií je tyran Saakašvili příkladným demokratem

Je pozoruhodné, jak Saakašviliho autoritářský režim hodnotí deník Aktuálně.cz: „Michail Saakašvili během deseti let u moci přeměnil postsovětskou zemi v mladou demokracii (!) a jednoho z nejbližších spojenců Západu v regionu“. Toto tvrzení je zcela v rozporu se zprávou Rady OSN pro lidská práva z února 2012, ve které se píše: „V Gruzii je zcela běžná perzekuce opozičních politických stran, omezování svobody shromažďování, svobody slova v masmédiích a nedostatečné dodržování lidských práv… Byly zaznamenány četné případy útoků na novináře a brutální zacházení se zadrženými aktivisty ze strany bezpečnostních sil státu… Opoziční politici jsou permanentně zastrašováni… Závažné je i potlačování pokojných demonstrací a protestů…“

Proč deník Aktuálně.cz tyto skutečnosti systematicky zamlčoval je zjevná – Michail Saakašvili byl přítelem Václava Havla a Gruzie za jeho vlády představovala baštu protiruského odporu. Majitel serveru a uhlobaron Zdeněk Bakala je mecenášem Knihovny Václava Havla, sponzorem české pravice a jedním z čelných pravdoláskařů. Inu, alespoň vidíme, jak si havloidé představují demokracii…


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

antoninsebek

Jak napsal J.A.Komenský: "Starý vůl naučí mladého vola tahat."

Sakošili překonal svého Mistra, známého humanitárního bombarďáka.

Nařídil totiž bombardovat obytné domy v Jižní Osetii. Přitom byly použity také zbraně, které jim "prodala" (platební podmínky: "na věčnou oplátku") Česká republika. Šlo o tzv. nepotřebné zbraně --- ruské výroby (sic!), které jsme měli z dob Varšavské smlouvy. Co takhle, kdyby se k tomu přihlásil autor této skvělé myšlénky?