Ondřej Kosina: Libye – fiasko nebo úspěch Západu?

obrazek
20.5.2013 12:16
Po násilném svržení Muammara Kaddáfího paktem NATO se v Libyi začal odehrávat irácký scénář. U moci je slabá a nikým nerespektovaná vláda, země je zmítána nestabilitou, častými pumovými atentáty a reálnou moc drží různé milice, které svévolně obsazují ministerstva. Zároveň významně posílil terorismus a islámský fundamentalismus. Opakuje se stále stejné schéma a zdá se, že Západ nestabilitu v arabských zemích cíleně vyvolává, ačkoliv se to obrací proti jeho zájmům.

Po smrti amerického velvyslance a několika dalších diplomatů loni v září se situace v Libyi nezklidnila a chaos se dále prohlubuje. Minulý týden vybuchla v Benghází nálož, která usmrtila třináct osob a desítky jich zranila. Útoků zaměřených proti zájmům západních zemí se v tomto městě v poslední době odehrálo několik. V Tripolisu nedávno vybuchla bomba před francouzskou ambasádou, přestože to byla v první řadě Francie, která pomáhala libyjským „rebelům“ svrhnout Kaddáfího. Britové již rozhodli o evakuaci – stahuje se personál ropné korporace BP i diplomaté, kteří prohlásili, že se politická situace v zemi vyhrocuje. Kvůli ohrožení bezpečnosti a pokračující nestabilitě byli evakuováni i zaměstnanci americké ambasády. Zároveň Washington vyslal na vojenskou základnu na Sicílii dvě stovky příslušníků námořní pěchoty. V úvahu tak připadá i další intervence do libyjských záležitostí.

Lze porevoluční vývoj v Libyi považovat za úspěch? Pro libyjské občany jistě ne, pro Západ částečně ano. Ozbrojenou intervencí v podobě osmiměsíčního bombardování dosáhlo NATO hlavního cíle – rozvrácení prosperující, sebevědomé, nezávislé země a ovládnutí jejího ropného bohatství. Destrukce zeleného socialismu a návrat libyjské ekonomiky pod kontrolu „trhů“ znamená mj. ovládnutí Libyjské centrální banky Rothschildy a uvržení země do dluhového otroctví. Byl překažen projekt africké integrace s jednotnou měnou, jehož byl Kaddáfí duchovním otcem a mecenášem. První z bitev o hegemonii dolaru ve světovém obchodu byla úspěšná. Potud Západ dosáhl svého, ale co se týká dalšího vývoje, ten lze klasifikovat jako solidní debakl.

S Kaddáfím měl Západ od roku 2003 stabilizované vztahy – plukovník byl rovnocenným partnerem a Libye nepředstavovala pro USA ani EU žádnou bezpečnostní hrozbu. Nyní je tomu naopak – v Tripolisu sice vládne loutková administrativa loajální vůči Západu, ale není schopna vynutit si autoritu na celém území. Přestože se chybná politika vrací USA, Francii a Velké Británii i s úroky, pokračuje denunciační kampaň proti Muammaru Kaddáfímu, aby se snad nezačalo uvažovat o tom, že jeho svržení bylo chybou. Francouzská „novinářka“ vydala pamflet pod názvem Oběti z Kaddáfího harému, založený na jistě hodnověrných výpovědích a líčící zavražděného vůdce jako tyrana a sexuální monstrum. Jeho mocenský aparát prý udržoval lid ve strachu krutým mučením, pronásledováním a vražděním. Samotný plukovník se údajně sám ve velkém rozsahu na znásilňování podílel. Zřejmě proto – již uprostřed války, v červenci 2011 – demonstroval až milion Libyjců v Tripolisu podporu džamahíríji a NATO trvalo osm měsíců Kaddáfího svrhnout. Je s podivem, že režim „lidem nenáviděného tyrana“ tak dlouho vzdoroval a nezhroutil se okamžitě.

Islámští fundamentalisté, které držel Kaddáfí na řetězu, se z něj s pomocí NATO utrhli a al-Káida a další teroristické skupiny mohou v chaosem zmítané zemi nejen nerušeně operovat, ale i exportovat džihád do okolních zemí. Libyjskými zbraněmi vybavení islamisté odešli bojovat do Mali, což si vynutilo intervenci Francie – tentokrát proti těm, kterým dříve v Libyi pomáhali. Přestože USA resp. NATO zaobaluje ozbrojené intervence za účelem vlastních mocenských a ekonomických zájmů do frází o demokracii a lidských právech, je třeba otevřeně říci, že implantace liberální demokracie na arabské státy je s téměř stoprocentní jistotou předurčena k fiasku. Jedinou alternativou sekulární autokracie totiž není liberální demokracie, ale islámský stát. To potvrzuje nejen dění v Libyi, ale i v Sýrii a Iráku.

kosina
Nezávislý publicista píšící o mezinárodních vztazích a světové politice. Vystudoval historii, politologii a iberoamerikanistiku v doktorském programu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.