Ondřej Kosina: Moje dojmy z Číny

Program workshopu
Program zahrnoval nejen přednášky o čínské historii, zahraniční politice, ekonomice a kultuře, ale i poznávací výlety. V Pekingu jsme mj. navštívili císařský palácový komplex Zakázané město, náměstí Nebeského klidu (Tien An Men), buddhistické chrámy, ministerstva zahraničních věcí a obchodu, městské trhy, restaurace a shlédli představení tradičního bojového umění Kung Fu v Červeném divadle. Cesty mimo metropoli zahrnovaly návštěvu Velké čínské zdi, autonomní oblasti Ningxia a provincie S’-čchuan. Ningxia je autonomní oblast na severozápadě Číny, kde žije významná muslimská menšina. Tento řídce osídlený pouštní region, jímž protéká Žlutá řeka, lze považovat za vzor pokojného soužití různých náboženství v rámci sekulárního státu, který všem garantuje právo svobodného vyznání. Pozoruhodné jsou i tamější přírodní rezervace – rozsáhlý ekosystém zavlažování, který umožňuje kultivaci pouště a její přeměnu na úrodnou půdu nebo umělé písečné jezero. Ačkoliv je Ningxia oblastí s třetím nejnižším HDP v Číně, metropole Yinchuan je vyspělým velkoměstem s veškerým komfortem. Zde jsme navštívili mešitu Xihuan a kulturní park Hui, což je jedna z 56 čínských etnických skupin. Po dvoudenním pobytu v Yinchuanu jsme odletěli do Chengdu, hlavního města provincie S‘-čchuan na jihozápadě Číny. Pro 87milionový S‘-čchuan, který je mj. rodištěm Teng Siao-pchinga, význačného reformátora a nástupce Mao Ce-tunga v čele ČLR, je typické vlhké tropické počasí. V metropoli Chengdu a blízkém okolí jsme navštívili elektrárnu Dongfang a shlédli úspěšné rekonstrukční projekty v oblastech postižených zemětřesením. Velmi zajímavý je systém splavů a jezů Dujiangyan, který tvoří rozsáhlý zavlažovací komplex. Dvoudenní pobyt v S‘-čchuanu zakončila exkurze do rezervace s pandami. Panda velká je nejpopulárnějším čínským zvířetem, a proto nebyla návštěva této rezervace povinností, ale především milým zážitkem.
Principy zahraniční politiky ČLR
Čínská univerzita zahraničních vztahů, která se soustředí na přípravu kariérních diplomatů a personálu ministerstva, byla založena v září 1955 z podnětu tehdejšího premiéra Čou En-laje a vyučují na ní zkušení profesoři s bohatými zahraničními zkušenostmi. V rámci workshopu jsme absolvovali devět tématických přednášek o zahraniční politice. Diplomacii ČLR lze shrnout do Konfuciova citátu „Nedělej jiným, co nechceš, aby oni dělali tobě“. Jejími hlavními principy jsou:
1. nezávislost a suverenita
2. kritika hegemonismu a udržování světového míru na bázi multipolarismu
3. rozvoj přátelských vztahů a spolupráce se všemi státy na bázi Pěti principů mírové koexistence bez ohledu na ideologii
4. rozvoj dobrých sousedských vztahů a přátelství s okolními zeměmi
5. důraz na solidaritu a spolupráci s rozvojovými státy
6. odpor vůči terorismu (boj proti terorismu však nesmí být v rozporu s Chartou OSN a mezinárodním právem)
7. otevřenost vůči okolnímu světu
Nejvíce mě zaujala přednáška o spolupráci mezi ČLR a Afrikou, protože se jedná o aktuální téma. Západ v čele s bývalými koloniálními mocnostmi se obává růstu čínského vlivu a přítomnosti na černém kontinentu a ztráty svého výsadního postavení. Čína má blízko k zemím Asie, Afriky a Latinské Ameriky, které byly vykořisťovány euro-americkými kolonialisty, protože v minulosti zažila stejnou zkušenost. Čína byla v průběhu 19. století rozparcelována na sféry vlivu a kvůli slabosti a zkorumpovanosti císařského dvora se stala polokolonií. Tento neutěšený stav trval i po svržení monarchie v roce 1911. Euro-americké kolonialisty vystřídali ve 30. letech japonští fašističtí imperialisté, kteří Čínu vojensky napadli a způsobili čínskému lidu nezměrné utrpení. Po osvobození, opětovném získání nezávislosti a vítězství komunistů v občanské válce v roce 1949 tak ČLR vždy podporovala dekolonizaci a suverenitu utlačovaných národů, čímž si získala nejen v Africe velkou popularitu. Afričané tak přirozeně dávají přednost spolupráci s Čínou, která s nimi jedná na principu rovnoprávnosti a vzájemné výhodnosti. Prohlubování čínsko-africké spolupráce významně napomáhá i členství Jihoafrické republiky v BRICS.
Lepší jednou vidět než stokrát slyšet…
Na přednáškách jsem nejvíce ocenil objektivitu, realismus, pragmatismus, absenci ideologie, sebekritiku a pokoru, jež mnohdy přecházela v sebepodceňování (Čína je skromně hodnocena pouze jako regionální mocnost a největší rozvíjející se ekonomika světa, která není na roli supervelmoci připravena). Když jsem hovořil s profesory i obyčejnými lidmi, setkal jsem se s otevřeným postojem k vlastní historii i současnosti – kritizovali nejen éru Kulturní revoluce a Velkého skoku vpřed, ale i současné nešvary čínské politiky, především korupci. Je však třeba dodat, že korupce je celosvětový problém a na rozdíl od České republiky je v Číně nekompromisně trestána (např. bývalý ministr železnic Liou Č'-ťün byl za korupci a zneužívání moci odsouzen k podmíněnému trestu smrti). Mao Ce-tung je vnímán především jako zakladatel moderního nezávislého státu a hrdina protijaponského osvobozeneckého boje za druhé čínsko-japonské války (2. světové války). Kult osobnosti již neexistuje a Maovy přehmaty jsou veřejně kritizovány. Účastníci projektu tak měli jedinečnou možnost vidět Peking i regiony na vlastní oči a udělat si svůj úsudek. Česká média o Číně zpravidla referují neobjektivně, stereotypně a s ideologickou předpojatostí. Proto patří velké poděkování Velvyslanectví ČLR v Praze, že mi tuto skvělou zkušenost poskytlo.
Externí odkazy:
http://en.wikipedia.org/wiki/Forbidden_City
http://en.wikipedia.org/wiki/Tiananmen_Square
http://en.wikipedia.org/wiki/Ningxia
http://en.wikipedia.org/wiki/Yinchuan
http://en.wikipedia.org/wiki/Sichuan
- tisk
- přeposlat emailem
- sdílet
- uložit jako oblíbené
- 4021x přečteno
Komentáře
Velmi správný a vtipný postřeh, pane Kulíku.
Pan Kosina s tím sice nemá vůbec nic společného. Ale pokud jsme všímaví, tak už tak dva roky jsme ANI JEDNOU neslyšeli, že by v Číně byl jakýkoliv problém s lidskými právy. Přičítám to tomu, že Čína je velkým věřitelem Strýčka Sama. Naše EU je poslušným menším bráškou. U příležitosti Čínského Nového roku byla reportáž o tom, že ženy jezdí od rodiny na celý rok do průmyslových oblastí přes celou Čínu. Žijí na jakýchsi ubytovnách a otročí tam za pár krejcarů. To je rub toho jejich hospodářského zázraku. Obrázek jsme si mohli bohužel udělat i po té strašné katastrofě v Bangladéši.
Aby bylo rozuměno: nemyslím, že by se takováto problematika měla tahat do obchodních vztahů, jak to propagoval Starej Veškrna neblahé paměti. Jeho mejdany s Dalaj-Džámou nás nějaký ten pětník stály ve vztahu k obchodní bilanci.
Žvejká se teď pouze o lidských právech v Sýrii - v zemi, kde byla tato práva nadprůměrná ve srovnání s ostatními muslimskými zeměmi. Žvejká se o Rusku. Nikdo si nevšímá například Saudské Arábie, kde Vás zavřou za vaši vlastní bibli v kufru.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Došla také řeč na lidská práva?
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.