Ondřej Kosina: O čem dalajlámisté mlčí?

Teokratický despota bojovníkem za lidská práva?

Na 14. dalajlámu je třeba nahlížet komplexně z historické perspektivy. Je poněkud paradoxní, že je na Západě vnímán jako nedotknutelná ikona, obránce lidských práv a odpůrce násilí, když celý život dělá pravý opak. Do roku 1959 byl Tibet feudální teokracií, v níž více než 95 % populace tvořili otroci a nevolníci. Ti neměli žádný majetek ani lidská práva a jejich majitelé je mohli trestat, zneužívat, týrat, vyměňovat, prodávat, věznit i zabíjet podle svého uvážení. Dalajláma stál v čele tohoto středověkého systému a byl zodpovědný za vykořisťování a nelidské zacházení s otroky a nevolníky. Několik let po osvobození Tibetu Čínou vypověděl dohodu uzavřenou s centrální vládou a v zájmu feudálních otrokářů podnítil ozbrojené povstání, ačkoliv se o něm na Západě referuje jako o „odpůrci násilí“. Po potlačení revolty uprchl do indického exilu, odkud již déle než padesát let podporuje protičínské aktivity. Jeho dvojstupňová separatistická strategie – nejprve autonomie a poté nezávislost – je navíc doprovázena organizováním ohnisek nepokojů, sabotáží a podkopáváním úspěšného rozvoje a modernizace Tibetu. To bylo nejvíce zřetelné při vypuknutí násilí ve Lhase 14. března 2008 za účelem narušení přípravy Letních olympijských her v Pekingu a upoutání mezinárodní pozornosti na Tibet.

Za zmínku stojí i názory „bojovníka za lidská práva“ na problematiku homosexuality. Během interview pro francouzský týdeník Le Point 23. března 2001 ji definoval jako nevhodné sexuální chování: „Pohlavní orgány mají sloužit k rozmnožování mezi mužem a ženou a cokoliv, co se od toho odchyluje, je z buddhistické perspektivy neakceptovatelné“.

Dalajlámovy vazby na CIA a NGOs

Po svém útěku z ČLR byl dalajláma štědře sponzorován CIA: v letech 1959 – 1972 dostával ročně 180 000 amerických dolarů pro svou vlastní potřebu, což dlouho zapíral. Rovněž obdržel 1,7 milionu dolarů na aktivity v mezinárodní politice. Že se nejedná o fantazírování čínských komunistů ale holá fakta, potvrdil i měsíčník Le Monde Diplomatique a deník New York Times. Odnož CIA nazývaná National Endowment for Democracy (NED) financuje řadu různých organizací operujících s tibetskou otázkou s cílem rozvrátit Čínu. Americké tajné služby nemohou při svých subverzních akcích v zahraničí otevřeně podporovat opoziční uskupení, která se musí jevit jako autenticky národní a nezávislá, jinak by riskovala diskreditaci. Kde je to možné, tam jsou podporována prostřednictvím mezičlánků jako je NED. Republikánští i demokratičtí členové Kongresu svorně podporují aktivity NED, který byl vytvořen před třiceti lety, aby dělal otevřeně to, co CIA praktikovala tajně desítky let. Allen Weinstein, jenž v roce 1983 pomáhal s tvorbou legislativy ustanovující NED, přiznal 22. září 1991 deníku Washington Post: „Mnohé, co děláme dnes, dělala před 25 lety CIA skrytě.“ Např. ve Venezuele byl rozpočet NED čtyřnásobně navýšen během měsíců, předcházejících puči z dubna 2002, během něhož měl být svržen Hugo Chávez. Co se týká Číny, NED operuje v Hong Kongu, Tibetu a Sin-ťiangu. CIA je v Tibetu prostřednictvím NED zapojena do minimálně šestnácti programů, které financuje – např. Mezinárodní kampaň za Tibet (ICT), Studenti za svobodný Tibet, Tibetské centrum lidských práv a demokracie (TCHRD), Hlas Tibetu a další. Na zahraniční nevládní organizace si loni došlápli ruští poslanci – podle nového zákona musí NGOs povinně vystupovat s přívlastkem „zahraniční agent“. Vladimir Putin totiž obvinil Washington, že skrze NGOs financuje protivládní demonstrace v Rusku.

Konečný cíl: etnicky čistý „Velký Tibet“

Dalajláma požaduje stažení čínských vojáků a přeměnu Tibetu na „mezinárodní demilitarizovanou mírovou zónu“. Uvažuje o faktickém etnickém vyčištění v podobě vystěhování všech netibeťanů a vytvoření tibetských ambasád po celém světě. Navíc, tzv. Velký Tibet, zahrnující čtvrtinu čínského území a daleko přesahující hranice Tibetské autonomní oblasti, nikdy v historii neexistoval. Z výše uvedeného vyplývá, že dalajlámovým politickým cílem je tibetská nezávislost a hrubé porušení Ústavy ČLR. Proto Peking vnímá velmi citlivě oficiální přijímání dalajlámy na státních návštěvách a vyvozuje z toho důsledky např. v podobě omezení ekonomické spolupráce se zeměmi, které tak činí. Ústřední vláda udržuje vůči dalajlámovi konstantní politiku – dialog může začít, jestliže se zřekne požadavku nezávislosti, zanechá separatistických aktivit, otevřeně uzná, že Tibet je nedělitelnou součástí Číny, Tchaj-wan je čínskou provincií a vláda ČLR je jedinou legální vládou reprezentující celou zemi. Kromě toho, jednání mezi pekingskou administrativou a čtrnáctým dalajlámou jsou čistě vnitřní záležitostí ČLR a nepotřebují zahraniční zprostředkovatele ani nedovolí cizí vměšování. USA, které se obávají velmocenského růstu Číny, nehodlají přijít o dominantní pozici v unipolárním světě, a proto financují dalajlámovo hnutí jako prostředek k rozdělení a oslabení „Říše středu“. Po případném osamostatnění Tibetu by se změnila geopolitická rovnováha regionu a USA by mohly získat vojenské základny na pověstné „střeše světa“. Rozdělení země však čínská vláda nikdy nedopustí.

Zdroje:

Maxime Vivas, Behind the Smile. The Hidden Side Of the Dalai Lama, Long River Press, San Francisco, 2012

Wang Chen, Dong Yunhu (ed.), What Do You Know About Tibet – Questions and Answers, Foreign Language Press, Beijing, 2011

Yang Fuchang (ed.), Contemporary China and Its Foreign Policy, CFAU, Beijing, 2003