Ondřej Kosina: Role Turecka a Iráku v syrském konfliktu

obrazek
11.3.2013 11:42
Média hovoří o tom, že režim prezidenta Bašára Asada je v mezinárodní izolaci a jeho posledním spojencem je Rusko. Realita je však poněkud odlišná. Sýrie, bojující proti teroristickým bandám sunnitských fundamentalistů, má podporu Číny, Íránu, řady latinskoamerických zemí a také sousedního Iráku, jehož ozbrojené síly v posledních dnech otevřeně vystoupily na straně syrské vlády. Jaká je v tomto konfliktu role dvou sousedních států, které mají se Sýrií nejdelší hranice?

Role Iráku

Zatímco instruktoři z amerických, britských a francouzských speciálních jednotek vycvičují bojovníky tzv. Syrské svobodné armády v táborech na jordánském území, irácké ozbrojené síly otevřeně vystoupily na straně Asadovy armády, ostřelovaly pozice tzv. rebelů a zahájily přesun vojenské munice a techniky přes hranice na pomoc současné vládě. Američany “osvobozený” Irák se od pádu Saddáma Husajna potýká s nestabilitou, sektářským násilím a častými teroristickými útoky, které mají na svědomí stejní lidé bojující v Sýrii za svržení prezidenta Asada a nastolení islámského státu. Pro Washington podporující tzv. rebely jistě není dobrou zprávou, že Bagdád nesdílí sympatie americké administrativy k bojovníkům mezinárodního džihádu, finančně i materiálně podporovaným reakčními monarchiemi v okolí Perského zálivu, Tureckem a některými západními státy. Irácký premiér Núrí Málikí, který žil v době Saddámovy vlády jako disident v exilu v Damašku a rodině Asadů vděčí za mnohé, prohlásil, že kolaps baasistického režimu bude znamenat rozpoutání regionální války. Uvědomuje si, že zvítězí-li v Sýrii tzv. rebelové, budou ve spojení s iráckými radikálními sunnity, kteří nemají s vládnoucími většinovými ší’ity příliš idylické vztahy, usilovat o změnu mocenských poměrů i v Iráku. A stejně jako se po svržení Muammara Kaddáfího tito džihádisté přesunuli bojovat z Libye do Sýrie, po dokonání díla v Sýrii by našli nové útočiště (nebo se vrátili) do Iráku. Po americké invazi vzrostl v zemi mezi Eufratem a Tigridem nejen vliv al-Káidy, ale – k nelibosti Washingtonu – i vliv sousedního Íránu a sunnitští fundamentalisté usilují o destrukci ší’itské osy Damašek-Bagdád-Teherán. Tzv. rebelům už z podstaty nemůže jít o nějaké demokratické hodnoty a to, co se v Sýrii odehrává, není občanská, ale náboženská válka – mezinárodní džihád.

Role Turecka

V podpoře tzv. rebelů pokračuje Turecko, které sleduje své vlastní mocenské zájmy v regionu. Vstup Ankary do Evropské unie je v nedohlednu a islamistická vláda premiéra Erdogana se rozhodla soustředit svůj zájem na oblast Blízkého východu, kde si upevňuje pozici regionální mocnosti. Podle informací Syrského velvyslanectví v Praze Ankara od počátku věděla o systematickém ničení veškeré infrastruktury v Sýrii, institucí a továren, veřejného a soukromého majetku – nejvíce v okolí Aleppa –který byl následně rozprodán v Turecku. Tato země se stala centrem sponzorování, výcviku a vyzbrojování teroristických skupin, jimž umožňuje přechod přes syrsko-turecké hranice. To se týká především členů al-Káidy a Fronty al-Nusrá. Ankara zneužila budování chráněných uprchlických táborů na území Sýrie za účelem vytvoření bezpečnostní zóny na společné hranici pod kontrolou ozbrojených teroristických skupin. Turecká vláda přímo i nepřímo ovlivňuje vnitřní záležitosti svého jižního souseda způsobem porušujícím Chartu OSN a principy mezinárodního práva:

“Pokud jeden stát podporuje a sponzoruje ozbrojené skupiny uvnitř druhého státu za účelem změny vlády tohoto státu, jedná se o vměšování do jejich vnitřních záležitostí, bez ohledu na politický cíl sponzorujícího státu.“

“Žádný stát nebo skupina států nemá právo se přímým nebo nepřímým způsobem vměšovat do vnitřních nebo zahraničních záležitostí jiných států. Vojenská intervence nebo vyhrožování státu… je považováno za porušení mezinárodních zákonů.“

“... žádný stát nesmí podporovat nebo sponzorovat teroristické nebo vojenské aktivity, které mají za cíl zničit druhý stát prostřednictvím síly nebo se vměšovat do občanského konfliktu jiného státu.“

Závěr

Státy obvykle nemají přátele, mají jen zájmy. V Bagdádu pochopili, že pád sekulárního režimu v Sýrii ohrozí bezpečnostní situaci Iráku, a proto vojensky podpořili syrskou armádu. Turecko, které jižního souseda po staletí ovládalo, si pod Erdoganovým vedením vzpomnělo na zašlou slávu Osmanské říše a prostřednictvím podpory tzv. opozice usiluje o přeměnu suverénní Sýrie na satelitní stát Ankary pod vládou ideologicky spřízněných sunnitských islamistů. Turecko by se však místo vměšování do vnitřních záležitostí Sýrie mělo věnovat řešení vlastních problémů, např. kurdské otázky.

kosina
Nezávislý publicista píšící o mezinárodních vztazích a světové politice. Vystudoval historii, politologii a iberoamerikanistiku v doktorském programu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

solis

výjev ze stadionu v Bagdádu 26. 3. 2013 nasvědčuje, že Sýrie se v Iráku těší velké oblibě a podpoře: http://www.youtube.com/watch?v=Y0JA1w14b-s Video má titulek (překládač) "Irák publikum recepce syrský tým velmi cool"