Ondřej Kosina: „Turecké jaro“ 2013

obrazek
4.6.2013 08:57
Podle televizního zpravodajství to vypadá, že začala okurková sezóna a kromě povodní a narození paterčat se vlastně nic neděje. Zahraničí je však nabité událostmi a jednou z nich, o které se z obrazovek nedozvíte, jsou masové nepokoje v Turecku. Zdá se, že Erdoganova vláda, která zemi nasměrovala k novoosmanskému islamismu a odbourává sekulární odkaz zakladatele republiky Kemala Atatürka, se otřásá v základech. Demonstrace v mnoha městech včetně Istanbulu, Ankary a Izmiru trvají již několik dní. Zlost a frustrace lidu se obrátila proti autoritářskému premiérovi a jeho nedemokratickým praktikám.

Původně nepolitický lokální protest proti výstavbě obchodního centra a kácení stromů v Istanbulu přerostl v masové protivládní demonstrace. Co odpůrcům „sultána“ Erdogana vadí nejvíce? Především je to jeho neochota naslouchat jiným názorům, nekomunikace s opozicí a diktátorské tendence, které se naplno projevují v jeho třetím funkčním období (je u moci od roku 2002). Až skončí ve funkci, hodlá kandidovat na prezidenta. Opozicí je kritizován nejen za novoosmanský imperialismus, jež v zahraniční politice vzdaluje Turecko Evropě, ale i za plíživou islamizaci státu. Ve veřejném životě totiž konzervativní Strana spravedlnosti a rozvoje stále více prosazuje islám a potlačuje sekularismus. Vláda např. zakázala prodej a konzumaci alkoholu od 22 do 6 hodin. Premiér se netají snahou kriminalizovat manželskou nevěru a zrušit zákon o zákazu nošení muslimských šátků ve státních institucích. V neposlední řadě je Erdogan kritizován za postoj k syrskému konfliktu, podporu terorismu a hledání záminek k zapojení do války proti Sýrii navzdory odporu tureckého lidu. Ankara patří k největším spojencům protivládních banditů, které zásobuje zbraněmi.

Autoritářský premiér na demonstrace reagoval podobně jako při oslavách Svátku práce – pokojné demonstrující nechal rozehnat neobyčejně brutálním způsobem za pomoci vodních děl a slzného plynu. Z organizování protestů obvinil sekulární opozici i „zahraniční síly“ a sebevědomě prohlásil, že zatímco jeho podporovatelů je většina, odpůrců je pouze hrstka: „Nezkoušejte nám konkurovat… Když vy shromáždíte 200 000 lidí, my jich můžeme shromáždit milion“. Arogance moci a policejní brutalita přivedla do ulic další davy bez rozdílu národností a náboženského vyznání. Vláda má však na své straně média, která o nepokojích prakticky neinformují. Erdogan je proslulý svou pomstychtivostí vůči novinářům, kteří ho kritizují. Na to upozorňuje opozice reprezentovaná středolevicovou Republikánskou lidovou stranou. Policejní brutalitu a praktiky premiéra nešetří ani lidskoprávní organizace a připojil se i syrský prezident Bašár Asad, jenž odsoudil násilné potlačování demonstrací v Turecku. Erdoganovi tak oplácí stejnou mincí, protože on byl jedním z prvních, kdo podpořil protivládní povstání v Sýrii.

Otázkou je, jak se budou protesty vyvíjet – zdali se je podaří rozmělnit a udusit nebo budou nabývat na intenzitě. V případě hrozícího dlouhodobého chaosu by se do napjaté situace mohla vložit armáda. S tou má Erdogan již delší dobu napjaté vztahy, protože odstavil řadu vlivných generálů a důstojníků a mnohé nechal uvěznit pro obvinění z domnělého pokusu o spiknutí. Turecká armáda je – podobně jako v Egyptě – strážkyní sekulárního zřízení. K poslednímu vojenskému puči došlo v roce 1980 a budou-li násilné srážky s policií eskalovat, může se historie opakovat.

Externí odkazy:

Fotogalerie: http://www.newsforage.com/2013/06/powerful-images-of-protestsriots-in.html

http://defnesumanblogs.com/2013/06/01/what-is-happenning-in-istanbul/

kosina
Nezávislý publicista píšící o mezinárodních vztazích a světové politice. Vystudoval historii, politologii a iberoamerikanistiku v doktorském programu na Filozofické fakultě Karlovy univerzity v Praze.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.