Ondřej Kosina: Válka v Sýrii skončí, až tam nebudou proudit zbraně a žoldáci

obrazek
25.8.2013 19:05
Stínový ministr zahraničních věcí za LEV 21 Ondřej Kosina poskytl rozhovor deníku Haló noviny ohledně aktuální situace v Sýrii. Zkritizoval Obamovu zahraniční politiku, ocenil dosavadní postoj České republiky a došlo i na hodnocení současného vývoje v Libyi. V závěru čtenářům přiblížil pojem „politický islám“ a upozornil na velké bezpečnostní riziko, které představují evropští islamisté bojující v Sýrii po boku tzv. rebelů.

HN: Jak se aktuálně vyvíjí válečný konflikt v Sýrii? Přešla, podle vašeho názoru, Syrská arabská armáda do ofenzívy?

Víte, postup vojsk jednoznačně znamená, že Syrská arabská armáda (českými mainstreamovými médii nazývaná „vojáci věrní Asadovi“) přešla do ofenzívy a v podstatě se jí podařilo vytlačit takzvané rebely ze strategických míst. Prvním výrazným úspěchem bylo dobytí Kusajru, což je strategické město na hranicích s Libanonem. Nedávno došlo k osvobození centra Homsu. A právě Homs byl jakousi baštou povstalců, takže je to i symbolické vítězství syrské armády. I když tam částečně boje stále probíhají a nemůžeme ještě mluvit o stoprocentním osvobození, tak je to velký úspěch, protože to otvírá cestu k osvobození Aleppa. Aleppo, které je největším průmyslovým střediskem a druhým nejvýznamnějším městem po Damašku, rozhodne o výsledku této války.

Problémem zůstává, že do země stále proudí zahraniční žoldáci z různých arabských a muslimských zemí, ale i z Evropy. Bude-li je Saúdská Arábie, Katar a Západ dále vyzbrojovat, tak se obávám, že konflikt může trvat další roky. Nyní však Syrská arabská armáda převzala iniciativu a na morálku povstalců to musí mít výrazný dopad.

HN: Jak vnímáte amerického prezidenta Obamu a jeho postoj k syrskému konfliktu?

Zahraniční politika amerického prezidenta Baracka Obamy je velikým zklamáním, i vzhledem k tomu, že je nositelem Nobelovy ceny míru. To je poněkud paradoxní. Na druhou stranu si myslím, že kdyby v Bílém domě seděl například republikánský senátor John McCain, tak by politika USA vůči Sýrii mohla být ještě agresivnější. Obamova politika je špatná, ale není to největší extrém v rámci USA. Obama své postoje vůči Sýrii nezmění, ani s ohledem na postup syrské armády, ale spíše se bude snažit udržet takovou pozici, aby si USA zachovaly tvář. Teď nemohou povstalce hodit přes palubu, když je od začátku konfliktu podporovali. Pravděpodobně bude pokračovat vyzbrojování žoldáků USA přes třetí země nebo i přímo.

Intervence USA resp. NATO v dohledné době není možná, neboť v Radě bezpečnosti OSN všechny protisyrské rezoluce blokuje Rusko a Čína. Pokud by došlo k nějaké intervenci ze strany Západu, tak jedině navzdory OSN a tedy při porušení mezinárodního práva.

HN: Je tedy Obamova politika polovičatá?

Není vyloženě radikální jako v minulosti politika Bushova. Podporuje rebely spíše nepřímo, přes třetí země jako je Saúdská Arábie, Katar, Turecko, Velká Británie, Francie. Stejně tomu bylo v Libyi, kde hlavní roli při zásahu NATO hráli Britové a Francouzi, nikoliv Američané. Obamova strategie je spíše využívat spojence, než se přímo angažovat.

HN: Jak vnímáte postoj české zahraniční politiky k situaci v Sýrii?

Postoj exministra Karla Schwarzenberga v této citlivé záležitosti byl poměrně racionální. Prohlásil, že není potřeba do Sýrie dodávat zbraně, protože jich je tam dost, a že preferuje mírové řešení. S tímto názorem se ztotožňuji a kvituji, že se nepřiřadil k jestřábům typu Johna McCaina. Karla Schwarzenberga jsem v minulosti opakovaně kritizoval za spoustu věcí, např. za uznání Kosova, ale v tomto případě mu mohu dát za pravdu. V syrské otázce totiž nekopíroval postoje Britů, Francouzů a Američanů, ale spíše Němců.

HN: Dojde nakonec k několikrát odložené schůzce Ženeva 2, na které se mají setkat zástupci syrské vlády s představiteli syrské opozice?

Mám obavy, že ke schůzce Ženeva 2 nakonec nedojde, protože jednak je syrská opozice naprosto fragmentovaná, takže ani není schopna se dohodnout, kdo by ji tam reprezentoval a jaká stanoviska bude zaujímat. Mimoto ze strany opozice, ale i některých západních států, jsou kladeny nesmyslné požadavky, jako je Asadův odchod a podobně. S tímto přístupem, i kdyby se konference uskutečnila, nic pozitivního nevyřeší. Do země musí především přestat proudit zbraně a žoldáci, jinak válka neskončí.

HN: Jak vnímáte aktuální politickou situaci v Libyi?

Co se týká Libye, tak ji – společně se Sýrií – odděluji od zbytku zemí, kde proběhlo takzvané arabské jaro, protože to byla čistě importovaná revoluce ze zahraničí. Západ viděl, že v Tunisku a v Egyptě vypukly nepokoje a Libye se jakoby „svezla“ s nimi. Revoluční události v Tunisku a v Egyptě měly silný sociální akcent a byly reakcí na chudobu a vysokou nezaměstnanost. Libye tyto problémy, jakožto bohatý stát, vůbec neměla. Střety s islamisty tam probíhaly už v minulosti a plk. Kaddáfímu se vždy podařilo je potlačit. Tím, že se do konfliktu vmísilo NATO s mnohonásobnou vojenskou přesilou, bylo jasné, že slabě vyzbrojená a málo početná libyjská armáda nemá šanci. Přesto je obdivuhodné, že dokázala vzdorovat dlouhých osm měsíců každodennímu bombardování. Každý, kdo sleduje dění ve světě, musí uznat, že co se děje nyní v Libyi, je jeden velký chaos a úpadek. Západu se podařilo destabilizovat další úspěšnou a prosperující zemi.

HN: Vypadá to, že v Sýrii je to jinak.

Víte, Syrská arabská armáda je velmi dobře vyzbrojená, disciplinovaná a mnohem početnější, než byla armáda Libyjské džamahíríje. Sýrii navíc hraje do karet to, že je významným spojencem Ruska už od 70. let minulého století, zatímco Kaddáfí byl víceméně solitér a nevytvořil si pevné spojenecké vazby. Skutečnost, že se Moskva postavila za Asada, je hlavní příčinou toho, že nebyla vyhlášena bezletová zóna.

Sýrie se také liší od Egypta, Tuniska či Jemenu v tom, že prezident Bašár Asad si – na rozdíl od Mubaraka nebo Ben Alího – udržel vysokou popularitu (podle studie NATO ho podporuje 70 % Syřanů). Vědom si těchto skutečností, setrval pevně na svých pozicích, nerezignoval a vzhledem k délce konfliktu se mezitím staly další události, které jeho pozici posílily – například vojenský převrat nebo, chcete-li, druhá revoluce v Egyptě. Dění v Egyptě dokazuje, že politický islám, který reprezentují v Sýrii povstalci (ačkoliv víme, že z drtivé většiny to nejsou Syřané), neuspěl. Nejen v Egyptě, ale i v Tunisku jsou velké nepokoje v důsledku vražd opozičních levicových politiků.

HN: Můžete přiblížit čtenářům pojem politický islám?

Samozřejmě. Politický islám má mnoho podob. Jednak je to ideologie, kterou razí Muslimské bratrstvo, které má své odnože téměř ve všech arabských státech - v Tunisku vládne v podobě strany an-Nahda, v Egyptě vládlo jako strana Svoboda a spravedlnost. V Sýrii tvoří Muslimské bratrstvo součást povstaleckých sil. Muslimští bratři prosazují větší roli islámu ve veřejném životě a ústup od sekularismu, což znamená popření vývoje, který v těchto státech probíhal od 50., respektive 60. let minulého století. Tehdy byly po svržení monarchií nastoleny sekulární republiky a Muslimské bratrstvo setrvalo v opozici vůči těmto režimům a bylo i perzekuováno. Erdoganova vláda v Turecku rovněž reprezentuje politický islám, proto Ankara podporuje Muslimské bratry ve všech arabských zemích.

Chci připomenout, že k politickému islámu se hlásí i daleko radikálnější skupiny, jako je například salafistická strana Núr v Egyptě. Saúdská Arábie s wahhábismem jako státní ideologií je další podobou politického islámu.

HN: Jak vnímáte skutečnost, že již i v ČR se verbují džihádisté pro boj v Sýrii?

Je to obrovské nebezpečí pro celou Evropu. Evropští občané, kteří se dostanou do prostředí, kde bují terorismus, získají kontakty na různé islamistické extremistické skupiny. Pokud nepadnou v boji a vrátí se zpět domů, stanou se velkým bezpečnostním rizikem. V syrské válce se mohou tito lidé zradikalizovat a po návratu uskutečnit teroristický útok přímo v Evropě. Prezident Bašár Asad na to reagoval, že Západ posílá do Sýrie islamisty, aby se jich zbavil a že se tato politika Evropě vrátí jako bumerang.

HN: Jak vnímáte návrat povstalců zpět k prezidentovi Asadovi?

Povstalci, kteří se vracejí zpět k Asadovi výměnou za amnestii jsou buď zděšeni zvěrstvy radikálů, nebo prostě pochopili, že prohrávají. Jsou demoralizovaní a uvědomují si, že povstání brzy skončí, nenastane-li nějaký zásadní zvrat (dodávky většího počtu zbraní nebo vojenská intervence). Zřejmě proto využili příležitosti amnestie. Je to jejich poslední možnost, jak si zachránit život.

Rozhovor s Ondřejem Kosinou vedl Radovan Rybák

http://www.halonoviny.cz/articles/view/8103743


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

antoninsebek

Bohužel je to tak. Nositel Nobelovy ceny ZA MÍR (!) po výprasku v Afghánistánu (nic jiného to není) řeší problém, kam umístit tam působící žoldáky. Už jsou tak načichlí válčením, že do normálního života prostě nemohou.

Potom je zapotřebí někde vystřílet náboje předchozí technické úrovně, aby se uvolnily sklady. A mohly být uzavřeny kontrakty na další (modernější a hlavně dražší) zbraně.

A "shodou okolností" se výpad má uskutečnit na území, kde má Rusko jedinou středomořskou námořní základnu.

Další humanitární bombarďák jedná podle tohoto schematu. Nikdo nepředpokládá, že po případném pádu současného režimu v Sýrii dojde k nějakému uklidnění. Naopak: rozpoutá se dlouholetá bitva o moc mezi bandity, finnancovanými např. ropnými emiráty. Další důvod pro umístění amerických MÍROVÝCH jednotek. Doufám, že naši papaláši budou mít tolik rozumu, aby se k takovýmto "osvobozovacím akcím" nepřipojili.