Opoziční aktivity Vladimiru Putinovi zatím spíš pomohly, než uškodily

obrazek
14.1.2012 20:13
Je poněkud pitoreskní bavit se o ruské opozici proti volbám do Státní dumy ve chvíli, kdy je nejen v Moskvě, ale i v dalších ruských městech klid a po protestech není od 24. prosince ani vidu a ani slechu. Ano, v Rusku byla dekáda pracovního klidu, ale poklid u revolucionářů se zdá přeci jen poněkud zvláštní. Odjel by některý z ruských bolševických revolucionářů na dovolenou a komunikoval se sověty prostřednictvím facebooku nebo twitteru? Nebyla moskevská demonstrace 24. prosince labutí písní protestů? Profesora Oskara Krejčího jsme se proto zeptali na několik otázek týkajících se současné situace v Rusku, zejména pokud jde o protesty proti výsledkům voleb do Státní dumy a údajné manipulaci s jejich výsledky.

Především je třeba říci, že Státní duma zvolená 4. prosince již začala pracovat. Jejím novým předsedou se stal Sergej Naryškin ze strany Jednotné Rusko (JR). Do předsednictva dumy byli zvoleni ještě dva první místopředsedové, z nichž jeden je za „jedinorusy“, jak si členové Jednotného Ruska říkají, a druhý za komunisty, dále šest místopředsedů, mezi nimiž je nejméně jeden zástupce od každé frakce, a zasednou zde i předsedové všech parlamentních stranických frakcí. Vládní strana Jednotné Rusko získala předsednictví v 15 výborech dumy, komunisté v šesti, Spravedlivé Rusko a liberální demokraté shodně ve čtyřech výborech. Suma sumárum, reforma politického systému tedy již začala – budiž ale řečeno, že zbytečně pozdě, na což doplácí „jedinorusové“ a Putin osobně.

Zároveň se zdá, že se odpůrci volebního výsledku dostávají do defensivy. Barevná revoluce potřebuje kontinuální tlak na centra moci. Přestávky utlumí emoce. V případě manifestací se jako problém ale nejeví jen přerušení akcí. Za velmi nešťastné lze pokládat stanovisko Evropského parlamentu a ministryně zahraničních věcí USA, protože ta okamžitě rozdělila protiputinovskou opozici na ty, kdož jsou prozápadní a ty, kdo se pokládají za vlastence. Vydělení se tzv. demokratické opozice – což má v Rusku pejorativní přídech po propadu jelcinovsko-gajdarovských reforem – znamenalo výrazné oslabení „demokratů“; není jasné, zda se zmohou na výraznější protest nejen mimo hlavní město, ale i v Moskvě samotné. Kdyby manifestace pokračovaly a na nich dominovali lidé jako Boris Němcov, Grigorij Javlinskij či Garri Kasparov, televize by pravděpodobně zvedla jejich prestiž nad oněch nula až dvě procenta populace, které je vnímají jako potenciální prezidenty. Jenže oni se naopak v posledních akcích vytratili.

Na zmíněné a nejnavštívěnější manifestaci vystoupila směsice lidí, které spojovala kritika voleb a Vladimira Putina, ale v zásadě nespojená čímkoli pozitivním. Ostatně co může spojovat společnost, ve které se najde moskevská skandalistka Ksenie Sobčak, inteligentnější vydání Agáty Hanychové, nacionální bolševik Eduard Limonov, protagé Borise Jelcina a v posledních letech u veřejnosti zcela propadající Boris Němcov a prostřednictvím čteného poselství také poslední generální tajemník KSSS a poslední prezident SSSR Michail Gorbačov?

Manifestace, které proběhly koncem roku v Moskvě, byly sice proti volebním výsledkům a machinacím, ale sešla se na nich spousta různě motivovaných lidí. Od lidí zklamaných průběhem voleb, přes lidi s nenaplněnými osobními ambicemi, ale i oligarchy – až po lidi, které ničí obrovská sociální diferenciace v Rusku, privilegia mocných a majetných. Udržet takovýto konglomerát pohromadě je možné jen tehdy, když Putin bude dělat v příštích týdnech velké chyby. Což s největší pravděpodobností nebude. Kremlu naopak stačí upozorňovat na dramatické rozdíly mezi zájmy jednotlivých opozičních skupin.

Rolí Michaila Gorbačova bylo přitáhnout zahraniční sdělovací prostředky. Což splnil. A pomohl, právě tak jako mnohá zahraniční podpora opozici, odradit mnoho Rusů od protestů. Gorbačovovy pokusy o návrat do politiky v Rusku skončily vždy debaklem, jeho podpora sociální demokracii se podobá polibku smrti. Gorbačov ruskou společnost neštěpí – obrovská většina lidí jej pokládá za politika, který zemi zavedl do bažin.

V posledních dnech se objevila vyjádření – např. generálního prokurátora Jurije Čajki o tom, že opoziční manifestace probíhaly za peníze ze zahraničí. Konečně již před volbami říkal Vladimir Putin, že do Ruska směřují miliony dolarů. Je zde podle vás takovýto vliv zahraničí? Pokus o opakování Bělehradu nebo Kyjeva?

To je problém všech liberálních demokracií, které se chtějí definovat jako občanská společnost plná nevládních organizací. Kdo může nevládní organizace financovat? Takové, které nejsou výrazem samosprávy, ale jsou nadstavbou v podobě politických organizací či tzv. think-tanků? Jenom ten, kdo peníze má. To bývají vlády nebo také nevládní organizace podporované velkým byznysem a často přímo vládami nebo vládními či polovládními nadacemi. Sběrem příspěvků od drobných střadatelů lze živit odbory, ne ideologicko-politická pracoviště. I bílé balonky či staronové lybijské vlajky něco stojí. Nemluvě o billboardech, televizním vysílacím čase, brožurkách, nemalých platech nezávislých pozorovatelů a podobně. V Rusku je ale v sázce hodně – i riziková investice se může vyplatit.

Už jste slyšel, jak se řekne „lidská práva“ na čtyři? Ropa.

Na povolebních demonstracích se velmi podíleli, přinejmenším účastí, ruští komunisté. Velmi čilá byla také Nacionálně bolševická strana a jiná, také trockistická uskupení, napojená třeba na IV. internacionálu. Aktivity komunistů si u nás zatím povšiml snad jen Ladislav Jakl, který kladl otázku, proč jim naše média tleskají. Ponechám stranou „limonovce“, proslulé vyvoláváním nepokojů a také třeba vhazováním dýmovnic do volebních místností. Co ale sleduje podporou opozice šéf parlamentních komunistů Zjuganov?

Komunisté od počátku kritizují Putina především za vnitřní ekonomickou a sociální politiku. Pravda je, že se situace do dob Jelcina v Rusku výrazně zlepšila a základní ekonomické trendy by mu mnohý ze středo- i západoevropských kritiků mohl závidět. Stále tu však je dramatická sociální diferenciace, demografický propad, nevyrovnanost regionů. A masová nespokojenost s korupcí. Transparency International - jejíž výzkumné metody jsou velmi sporné, ale signalizuje určité trendy nálad - ukazuje, že se sice situace v Rusku od roku 2004 zlepšuje, ale přesto se loni Rusko umístilo na 143 pozici ze 182 zkoumaných států. A pokud jde o správný postřeh Ladislava Jakla. Naše media, především Česká televize, budou tleskat Godzille, jen když bude šlapat na Rusko. Rusofobie je definiční znak hlouposti našich mainstreamových medií. Netřeba se nad tím pozastavovat, zaslouží si to jen pohrdání.

Jakou roli podle vás má exministr Alexej Kudrin, který v prosinci vystoupil na opoziční manifestaci, jak se později ukázalo po předchozím jednání s Vladimirem Putinem?

Alexej Kudrina sice odešel z funkce ministra financí po několika nešťastných prohlášeních, zdá se však, že se s ním V. Putin nerozešel politicky a osobně. Putin již několikrát ukázal, že má na lidi vlastní názor a pád z výsluní neznamená, že se takovým člověkem přestane stýkat. Stačí vzpomenout na situaci po Jelcinově odvolání Jevgenije Primakova z funkce premiéra. Jsou autoři, kteří předpokládají, že po prezidentských volbách se předsedou vlády stane Dmitrij Medveděv, ale do konce letošního roku jej na tomto postu vystřídá právě Kudrin.

To je ovšem jeden z největších problémů Putina: přehnaná kádrová stabilita. Stačí vzpomenout na Michaila Kasjanova. Toho nechal Putin po celé první své období ve funkci premiéra, byť každý viděl, že patří ideologicky, stylem života i ambicemi jinam. Však se také hned po odvolání vydal mezi opozičníky. A nejen to. Tým kolem Putina se málo rozšiřuje o nové tváře. Přesouvání lidí z malé skupiny z Kremlu na vládu a do parlamentu je sice zcela legitimní, ale jitří emoce neuspokojených či reálných opozičních sil. A navíc političtí psychologové upozorňují, že i úspěšný politik se po několika letech okouká a přání změny bývá přirozené, neideologické. Putina ve výzkumech Celoruského centra studia veřejného mínění (VCIOM) označilo za politika roku 2008 plných 60 % dotázaných, za muže roku 2011 jen 36 %. Správně by „jen“ mělo být v uvozovkách – jako druhý politik roku 2011 skončil Medveděv s 19 a třetí Žirinovský s 8 procenty.

Jak se podle vašich informací odrazila situace v Rusku na popularitě a preferencích Vladimira Putina a případně Dmitrije Medveděva? Mohla by nastat situace nezvolení Putina v březnových volbách?

Víc než zvláštně. Protože se Rusko uložilo do novoročních a vánočních svátků, máme zatím pouze informace staré dva týdny. Podle výzkumu VCIOM by 10. prosince dalo Putinovi hlas 42 % respondentů, 17. a shodně i 24. prosince pak 45 % dotázaných. Centrum Levada, které dělalo výzkum v prosinci, ale po volbách do Státní dumy, hlásí, že Putinovy preference vzrostly z listopadových z 31 % na 36 %; druhému Žirinovskému stouply z 6 na 8 %, Zjuganovovi naopak klesly preference z 8 na 6 %.

Zcela poslední průzkum VCIOM ze 7 – 8. ledna potom říká, že 48 % Rusů je nyní připraveno dát Putinovi v prezidentských volbách svůj hlas. Jeho největším rivalem by potom byl Genadij Zjuganov se ziskem 10 %. Na dalších místech je Žirinovský – 9 %, předseda Spravedlivého Ruska Mironov by získal 5 %, oligarcha Michail Prochorov 3 % a Grigorij Javlinskij 2 %.

Jak patrno, zatím opoziční aktivity Putinovi spíš pomohly, než uškodily.

stanislav-kliment
Výkonný redaktor dnes již neexistujícího časopisu Trend
Klíčová slova: Rusko, zahraniční politika

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

antoninsebek

to: Rudolf Kulík - 15.1.2012 14:40.             Když si přečtete ten článek pozorněji, přijdete na to, proč ho zmiňuji. A předseda vlády vždycky má poradců stovky. Nevím proč dáváte rovnítko mezi slovem poradce a nálepkou kovaný komunista. Jak se ukázalo, tak s. Adamec zase tak kovaný nebyl. To by to měli fóristi podstatně těžší.  Ani to nechci domýšlet.

rku

Pan profesor Krejčí byl také poradce Adamce, tedy tvrdý komunista, ale tenhle článek nenapsal, ozřejmněte mně proč ho tedy zmiňujete?

antoninsebek

Pokud to náhodou nevíte, tak Vám ozřejmím, že pan profesor Krejčí je politolog a především prorektor na Vysoké škole mezinárodních vztahů Praha. A já mu za jeho stanovisko děkuji, považuji je za plně objektivní.

Už jsem tady psal, a to se znalostí tamní situace, že Rusové mají dobrou paměť. Tedy že tady byla kaskáda pohřbů komunistických sklerotiků v čele státu. Přišel a odešel Michail Sergejevič, který v předchozích volbách získal řádově půl procenta, neboť je velmi a velmi nepopulární. Po něm přišel svérázný opilec Boris Nikolajevič, který udělal jednu jedinou dobrou věc. A to že jmenoval V.V.Putina nečekaně předsedou vlády. A tím v podstatě svým nástupcem, což se také stalo.  

V reakci na naše současné české "obrozenectví" Vám sděluji, že v Rusku nikoho ani nenapadlo přejmenovat po Jelcinovi ani jedninou "ďérevňu v glubinke". Gorbačov na tom bude naprosto stejně, už teď mizí i z matrjošek.

Rusové mají odstrašující příklad u sousedů na Ukrajině. Tam se to často mění. Tím pádem vždycky nová vládnoucí garnitura jako první krok musí odměnit svoji kamarilu. A to rychle, než nastoupí nová. A tak to jde dokola. To ukrajinský ("chocholský" -  říkají Rusové) stát velmi vyčerpává.

Divil bych se, kdyby kdekoliv na světě byly vypisovány sázkové kurzy na ruské prezidentské volby. Pokud ano, dám vám dobrý tip: V.V.Putin bude (pochopitelně, pokud bude živ a zdráv) zvolen již v prvním kole.