Palachova smrt měla vyburcovat národ z letargie

obrazek
19.1.2012 16:20
Dne 19. 1. 1969 zemřel student Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Jan Palach, který se o tři dny dříve upálil. Jeho čin měl probudit český národ z letargie husákovské normalizace, jejíž nástup Palach vnímal velmi citlivě. Palachovu sebevraždu tehdejší režim ignoroval a snažil se ji propagandisticky ,,přikrýt“. Palachovo sebeupálení nebylo jediným činem svého druhu, po něm – 25. 2. 1969 - následovala smrt osmnáctiletého studenta J. Zajíce a v dubnu stejného roku se upálil dělník a delegát vysočanského sjezdu E. Plocek.

Málo se ví, že tito tři mladí lidé, kteří se nesmířili s normalizačním režimem, nebyli jedinými ,,živoucími pochodněmi“. Po nich se upálili například J. Hlavatý či M. Malinka a další. Již v září 1968 spáchal na sportovním stadionu v Polsku demonstrativní sebevraždu sebeupálením R. Siwiec, v lednu 1969 pak maďarský student B. Sándor.

Jan Palach se upálil u Národního muzea na pražském Václavském náměstí. Uběhlo pět měsíců od okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy, s níž se mladý student filozofie nesmířil. Jeho hlavním záměrem, jak už jsme uvedli, bylo pohnout Čechy k odporu proti režimu, který zardousil ,,vymoženosti“ obrodného procesu probíhajícího od ledna do srpna 1968. Je známo, že Palach si ,,pořadí vylosoval“, proto se také hovoří o pochodni č. 1. Po tomto činu byl převezen do nemocnice, kde o něho pečovala bývalá politička a diplomatka J. Moserová, jíž se svěřil s pohnutkami svého činu. O pár dní později Palach na následky těžkých zranění umírá.

I když se nám Palachovo jednání může zdát nepochopitelné, jeho záměr měl hlubší smysl. A to bez ohledu na fakt, že již nemohl ovlivnit příchod reakčního normalizačního režimu, ztělesněného prvním tajemníkem ÚV KSČ G. Husákem. Jeho pohřeb 25. 1. 1969 se stal manifestací alespoň symbolického odporu proti sovětské okupaci a ,,konsolidačnímu“ procesu, jak jej sami komunisté v oficiálních dokumentech nazývali. Moskva donutila bývalé ,,jaropražáky“, aby vlastníma rukama zničili demokratizační proud, jehož vznik sami iniciovali. Ale ani potom Brežněv a další nebyli spokojeni s průběhem konsolidace v Československu a pravidelně kritizovali husákovské vedení.

Palachova oběť má pro nás v současné době především morální odkaz. Má symbolizovat odpor proti nespravedlnosti, marasmu a vládě útlaku. A toho bychom se měli držet i v současné době, kdy probíhají ve společnosti nebezpečné procesy, které mohou být ve svých důsledcích pro většinu obyvatelstva likvidační.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

novotny

Tehdy to bylo velice působivé, jako desetiletý kluk jsem byl celkem rozrušen, vím, že v podstatě všichni byli proti okupaci, ale báli se něco udělat.
Bohužel se jaksi zapomíná na to, kolik lidí se upálilo po převratu v roce 1989 - doslova desítky - občas se mihla tiskem krátká zpráva. Zajímavý fenomén budování kapitalismu. Sebevražd z beznaděje a zoufalství přinesla něžná revoluce příliš, z těchto obětí však ale žádní hrdinové jako Palach nebudou.
Podobné to bylo i v roce 1947, kdy se do Čech vrátili Češi z Volyně (utekli před Stalinem) a když viděli, jak to tady vypadá a že zažijí podruhé kolektivizaci zemědělství (první už v SSSR), mnoho z nich spáchalo sebevraždu. Přitom to byli třeba hrdinové ze Svobodovy armády...
Takže nejen Palach.

rezjir10

Dobrý večer,

mně tehdy bylo 17 let, a rozhodně nemohu říci, že by se mi tehdy to jeho jednání jevilo jakonepochopitelné. Vnímál jsem  tehdy to jeho jednání jako vskutku rozhodný a účinný morální apel, a to v souvislosi se sebeupalováním budhistických mnichů v jižním Vietnamu. Prostě byl to protest proti násilí, agresi. A mělo i své výsledky, tu normalizaci přibrzdilo na dva měsíce, a to je hodně.

I spíše se tehdy ti skalní komunisté svým poukazováním na studený oheň atd. pěkně ztrapnili.

Tragika Palachova činu přesně vyjadřovala tragiku situace, do níž jsme se dostali, vždyť nás okupovali naší osvoboditelé, a to jenom podle našeho nejhlubšího přesvědčení proto, že jsme  nechtěli nic jiného než vylepšit socialismus,  tedy chtěli jsme socialismus s lidskou tváří.