Peklo nemusí být jen v Austrálii

klokan požár austrálie
9.1.2020 14:55
Ve vysušené krajině už hoří i močály – bývalé, suché a plné organických látek.

Protinožci právě prožívají vrchol léta, to znamená, že ještě nějaký čas je bude mučit suché vedro. Psala mi sestra z Brisbane, že u nich už pršelo, ale na jihu, ve státech New South Wales (k té patří Sydney) a Victoria (tam je Melbourne) prožívají peklo doplněné nedýchatelným vzduchem z požářišť a stupňujícího se nebezpečí rychle postupujícího ohně. Nejméně 5 procent státu Victoria už je spáleno a úřady množí výzvy k evakuaci. Teploty mají znovu vylétnout nad 40 a prosincový australský rekord je 50 stupňů Celsia.

Neutečete, varuje brožurka s návody k přežití, kterou jsem si koupil před lety před návštěvou národního parku Modré hory ve východní Austrálii. Když se oheň blíží, zkuste vyhrabat vlhkou skrýš a  zakryjte ji vlhkými větvemi. Jenže kde dnes sehnat vlhkou větev?

Hoří dokonce i v Tasmánii, kde se prý dal podobný jev očekávat tak jednou za tisíc let. Spíš už tam bývali svědky toho, jak prales, pamatující dobu ledovou, zapálí dřevařská firma napalmem, takže sloupec ohně připomíná jaderný výbuch. Spáleniště udělá místo plantážím rychle rostoucích dřevin, ze kterých se pak dělá štěpka pro japonské celulózky na kartónové obaly a reklamní letáky, aby bylo co házet do popelnic.

Někde zasáhla i pila, a tak jsme tam před dvaceti lety viděli pařezy, na kterých by mohl zaparkovat autobus. K tomu jsme točili rozhovory s těmi, kdo se k těm stromům přivazovali a opevňovali v korunách, aby popravu oddálili nebo úplně znemožnili. Dnes mohou bezmocně sledovat, jak hoří dokonce i mokřady. Možná, že k tomu ta průmyslová likvidace pralesů pomohla, protože odhalená půda zvyšovala rozvoj sucha.

David Bowman z Tasmánské univerzity v Hobartu to vysvětluje: „Když hladina spodní vody klesne, odhalí půdu, která je tak bohatá na organické látky, že hoří. Vidíme hořící močály všude kolem.“ „Každý si může položit otázku,“ pokračuje Bowman, „jak to, že vznikly požáry, které zničily skoro dva miliony hektarů tam, kde byla podle dosavadních představ ohni odolná vegetace? A že ve stejnou dobu požáry probíhaly i v dalších oblastech Austrálie nebo v Kalifornii? To je něco opravdu mimořádného, a bude těžké tvrdit, že nejde o vliv klimatických změn.“

V Austrálii je spor o klimatické změny živější než u nás. Peklo se tak stává součástí nebeského školení, když vláda zaspala. Hořící Austrálii provází vzestup průměrné teploty téměř o tři stupně. To je rekord. Ale posledních dvacet let přibývá také dní s teplotními extrémy a pátý rok po sobě nepřišlo žádné mírnější období. Srážkové je to děsivé, letos pod úrovní dvaceti procent průměru. To je taky rekord.

V Česku jsme měli loni druhý historicky nejteplejší rok, dlouhá období sucha, ale – v tom jsme na tom mnohem líp – celkový souhrn ročních srážek byl v normálu. Jinou věcí je, ke čemu nám to bylo. Potkal nás souběh klimatických změn a negativních zásahů v krajině. Mizí malý vodní cyklus, který obstarává pravidelné mírné deště, a je nahrazen velkým vodním cyklem, přinášející nárazově obrovské mraky z oceánu, které se pak snesou na zem v podobě průtrže a bouře. Půda nedokáže vláhu tak rychle vsáknout a voda valí ze strání a bere sebou vrchní vrstvu půdy.

Krajina je nejmocnějším nástrojem pro boj s klimatem, vysvětlil mi nedávno doc. Josef Seják z ústecké univerzity UJEP. Zásahy, které jsme do ní udělali, antropogenizace krajiny, narušují základní funkce ekosystému. Je nejvyšší čas začít s nápravou. V podobném duchu vyznělo i vystoupení doc. Jana Pokorného z České zemědělské univerzity v Praze na nedávné konferenci o budoucnosti evropského zemědělství.

Pokud jde o vláhu, je tu klíčová role souvislého vzrostlého lesa, který „ve dne chladí a v noci hřeje“. Chladí odparem vody, který odebírá energii z okolí a ukládá ji do skupenského tepla páry. Po západu Slunce, když teplota v krajině klesne, se kondenzací páry toto teplo uvolňuje a zmírňuje noční chlad. Avšak kondenzací se pára zároveň smršťuje, tím snižuje tlak okolního vzduchu a nasává mraky z okolí. Proto kolem lesů častěji prší.

Jenže naše lesy už usychají také. Smrková monokultura, která se lesníkům zdála tak výhodná, se hroutí. Napadené stromy ani nestíhají kácet. To může být dobře, mrtvé stromy mohou ještě posloužit jako kryt a závětří pro náletové semenáčky. Ale mohou taky hořet. Čtěme proto zprávy z Austrálie velmi pozorně. Peklo nemusí být jenom u protinožců.

(zf)

 

 

 

 

zbynek-fiala
Žurnalista, v minulosti dlouholetý šéfredaktor časopisu Ekonom.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

luis

Pro pana Volného ještě jednou:

Opomenul jsem svůj názor na Vaše teorie(či hypotézy?). V obou případech ohledně setrvačnosti vývoje u uvedených jevů fyzikální povahy bych stejně jako Vy, rovněž očekával setrvačnost. V druhém případě možná vstupuje do hry i dopadající intenzita slunečního záření, sklon, zastínění (čistota atmosféry..). Když jsem porovnával dopadající energii Watt/m2, tak mezi květnem a červencem nebyl jednoznačný růst, ale přibližně stejné hodnoty. Nevím určitě, čím jiným než Vy, bych tuto anomálii vysvětlil. Snad vliv aktuálního proudění studeného vzduchu od severu nebo teplého od jihu převažujícího v daném měsíci. Mám nad čím přemýšlet.

luis

Pro pana Volného:

Děkuji za reakci i nové informace. Snažím se nebýt rozvláčný, ale moc se mi to nedaří. Takže pokus o shrnutí za sebe:
   Patrně se shodnem na tom, že vlivů na globální oteplení je více, jeden z nich je určitě vyvolán důsledky činnosti člověka, ale tento podíl ve srovnání s vlivy sluneční aktivity, sopečné činnosti, uvollňování metanu a já nevím s čím  ještě,  je obtížné jednoznačně vyčíslit.
   Ještě složitější je určit, kolik z toho způsobil nárůst leteckého provozu, zvýšení počtu automobilů, zvýšení počtu lidí na planetě, zvýšení životní úrovně v Číně, vykácení pralesů či jiná lidská činnost.
   Hlasatelé klimatické doktríny, počínaje (v rámci Země izolovanou) iniciativou EU, zaměřenou na jednu stránku věci a konče Gretami, zaměřenými na ještě omezenější cíl, se tváří, že vše výše uvedené, je jim jasné.
   Pak ovšem já v jejich doporučeních těžko, přetěžko hledám i to málo, co má racionální podklad a v čem mají pravdu. Jestliže nevím, jaký dopad bude mít realizace nějakého opatření v rámci omezeného teritoria Evropy, jak mohu hodnotit jeho efektivnost? Jakou výslednou změnu mohu očekávat?  Až na Gretu zareaguje alespoň polovina nadnárodních společností, které se podílely na vykácení deštných pralesů, zlikvidují současné plantáže a znovu začnou vysazovat původní stromy, nebo Čína a USA vyhlásí, že evropských uhlíkových cílů dosáhnou třeba jen z 90 procent, nebo až EU zákáže dovoz všeho, co má nenulovou uhlíkovou stopu - pak smeknu klobouk před myšlenkami EU, Grety či před kýmkoliv jiným. Nemusí pak ani nikoho přesvědčovat, dobré dílo se samo chválí a vybízí k následování. Ale asi se toho nedočkám.
   Takže vývoj poznání příčin oteplování sleduji, ale ve svých reakcích se spíše zajímám o to, jak v lokálních podmínkách lze reagovat na dopady oteplování, s vědomím toho, že, za 20 let vzroste teplota klidně o  další 3 stupně nebo naopak o stupeń poklesne. Já to prostě nevím, i když trend hovoří jasně pro oteplování. PROČ, víme jen částečně.
    A co se týká Vašeho názoru na ":..plug-in automobily s třetinovou spotřebou...", souhlasil bych. Jsou určitě rozumnou cestou a uplatní se v nemalé míře - sám nevím v jaké; Japonci ostatně v tom, jak dosáhnout náročného cíle, nepodléhají vždycky módním trendům "ať to stojí, co to stojí"(srv. též i vylepšování atmosférických motorů se srovnatelným výsledkem s evropskou konkurencí u přeplňovaných aut). V této souvislosti mě třeba potěšily i určité informace z ženevskéko autosalónu, namátkou, třeba (etrony od Audi) že dojezd elektromobilů pro širší trh lze zvýšit o zhruba třetinu díky rekuperaci (to na druhé straně svědčí o slabině skutečného "čistého" dojezdu, na druhé straně napovídá, že rekuperace u plug-inů ušetří energii již vynaloženou na rozjezd z obou zdrojů energie a uloží ji do baterií), nebo že topení a chlazení (baterií, motorů..) je řešeno tepelným čerpadlem (to je přece krása, výhodně koupit na mraky havarovaný elektromobil a vymontovat si do rodinného domku elegantní "kapesní" tepelné čerpadlo na pohon z baterie :-¨to je trochu nadsázka, ale ti, co plánují nezavislost i pro případ blackoutů, to jistě také zaregistrovali).
   Zkrátka, jak už jsem dříve naznačil, těším se na souboj o podíl elektromobilů, hybridů, vodíku, klasických motorů v té pokročilejší fázi, kdy už vylezou na světlo boží další provozní omezení či výhody. Zatím ta cena mi to čekání usnadňuje....

Jiří Volný st.

Pro pana Luise, k jeho nesouhlasu s mým odstavcem:

Zběžně jsem si přečetl rozumnou diskusi na stránkách Scepticalscience-tečka-com. Uznávám, že graf množství vypouštěného CO2 a obsaženého v atmosféře koreluje s nárůstem teploty. Tedy i na základě měření poměru izotopu C13 ku C12 se ukazuje, že je na vině lidská činnost. Bokem nechám skutečnost, že CO2 je svou termální nebo termickou charakteristikou ochlazovač. Uznávám i pozorování z vesmírných a pozemských spektrografů, které odhalily čáry, které indikují souvislost se skleníkovým efektem, přestože hlavním skleníkovým plynem jsou vodní páry. Avšak zhruba od osmdesátých let, po ropných krizích, je trend vypouštění CO2 trochu mírnější, avšak nárůst teploty, v uvedeném měřítku, je strmější. Dále lze z grafu vidět, že v některých létech docházelo k poklesu průměrné teploty na zeměkouli, ale množství CO2 v atmosféře stále roste. U takového velkého systému jako je globální klima bych očekával určitou setrvačnost, v řádu minimálně několika let. Bohužel nic takového se nikde v grafu, ani v úvahách neobjevuje.

Podělím se s Vámi i možná několika dalšími čtenáři o svou teorii, kterou jistě mohu dokázat nějakým hezkým grafem. Nikdo nepochybuje o tom, že podíl plochy asfaltu, betonu a dalších materiálů, které odráží sluneční světlo, neustále roste. Zhruba o 3°C vzrostla od šedesátých let i teplota v ČR. Příčinou je větší počet slunečných dní, potažmo hodin, pravděpodobně v důsledku většího podílu zmíněných ploch. Z tabulek Českého hydrometerologického ústavu lze na první pohled vyvodit závislost počtu hodin slunečního svitu a teploty vzduchu. Například pro Brno 06/2019: 310,4hodin a 22,9°C,  07/2019 264,4hodin a 21,3°C.  Obecně by měl být červenec i vzhledm k setrvačnosti, to je již k prohřátému povrchu, teplejší!

Můj závěr je takový, že stačí více používat plug-in automobily s třetinovou spotřebou, budovat zahrádky na střechách a nepoužívaných betonových plochách. Ostatně takto se chová příroda spontánně, viz například rozpadlé a již zarostlé zemědělské farmy nebo historická města ztracená v jungli. Po zelené revoluci, kterou povede Grétin otec, který se schovává za svou dceru, netoužím.

luis

Jen pár poznámek, viceméně k širším souvislostem, které mě napadají.
a) organická hmota v půdě nečekaně, ale viditelně hoří
    Tak suchá rašelina je v podstatě dobré palivo a jako takové se i používalo (je to předstupeň uhlí). Dokonce i dnes najdeme na internetu vedle rašeliny pro zahrádkáře i nabídky briket z rašeliny na topení.
Takže není divu. Takové peklo jako v Austrálii u nás neočekávám, ale o další pekla jistě nouze v budoucnu nebude - a dopady mohou být neméně devastační - ale pouze lokálně a také, pokud nic nepodnikneme.
Zalovím-li v paměti, za studentských let, kdy jsme brigádně pomáhali hasit (Caserta, okolí Neapole) místní požáry, byla jednou z více příčin ta, že vyschlé svahy, prorostlé kořeny a bohaté na organickou hmotu (která i po uhašení vevnitř doutnala a znovu se rozhořela) hořely opakovaně. Takže jsme občas museli vyjet 2x až 3x týdně na stejné místo. Tehdy ještě o globálním oteplování "něbolo chýru". Prostě i v našich podmínkách postačí souhra okolností (na prvním místě likvidace přirozeného rostlinného krytu stromy lidskou aktivitou - pro konkrétní zájmovou skupinu finančně lukrativní). 
Za dnešních časů se během roku i u nás občas vyskytují podobné klimatické situace, jako tehdy v Itálii a tak
i v podmínkách našeho pásma můžeme zažít alespoň předpeklí. Ekonomický dopad to bude mít v každém případě, jde jen o to, kdo jej ponese nejvíce a kdo ze situace bude nejvíce těžit (a doposud těžil).
b) organická hmota v půdě očekávaně ale neviditelně hoří
   Tak hoření je oxidace, při které se uvolňuje též CO2. Na rozdíl od této rychlé  oxidace, probíhá v půdě (zemědělské) trvale neviditelně tatáž oxidace (tj. hoření), zvaná mineralizace organické hmoty, který hodně závisí na okolních podmínkách, ale velký vliv na její rychlost má teplota.
Při příliš rychlé mineralizaci dochází k uvolňování živin, které se nestačí poutat do (odborníci prominou terminologickou zkratku) humusového komplexu (odkud se nevyplaví a jsou využitelné kořeny rostlin) a ztrácí se. Shrnul bych to tak, že ekonomickým vyčíslením dopadů (na rozdíl od požáru jde o dopady každoroční) bychom možná zjistili, že dochází k nemenším škodám.
c) požáry, potažmo vypalování lesů byly, jsou a budou, ale z rozdílných příčin a s rozdílnými důsledky
Historicky významnou příčinou byla snaha získat zemědělskou půdu - "...Spáleniště udělá místo plantážím rychle rostoucích dřevin...", jak uvedeno v článku, jinde jde o plantáže palmového oleje apod. Na filosoficko morální debatu zde místo není, ale řekněme, že pokud by kupř. "chudá" rozvojová země získala nový trvalý zdroj příjmů z exportu (pro svůj další  rozvoj) díky řízenému vytěžení či vypálení lesů na 5-10 % jejich původní plochy, asi by to bylo morálně ospravedlnitelné více, než když nadnárodní společnost vykácí be omezení podstatně větší plochy a "chudá" rozvojová země  je stále "chudá".
Historicky významné dopady jsou v zásadě tři.
- (Globální) dopad do rovnováhy atmosféry (produkce či vázání kyslíku, CO2 apod.).
- (Lokální i globální) dopad do mikroklimatu regionu - třeba v přímém přenosu z Austrálie nebo z kůrovcových svahů u nás (včetně neschopností zadržovat srážky).
- (Lokální) dopad do zemědělství v oblasti; ten můžeme očekávat co do:
   - možností produkce (změny: objem, struktura, její odbyt a náklady na ni),
   - změny stavu zemědělské půdy; Po australských požárech, stejně jako po ostatních případech nezáměrného či záměrného vypalování lesů. Buď jako obvykle dojde k tomu, že popel z vegetace uvolní do půdy živiny, ale ty vydrží v půdě poměrně krátce. Pak dochází k obnově vegetace, ale kvalita půdy se (poté co se skokově požárem snížila) dále zásadně nezmění. Nebo pozornost upoutají řízené a pracné způsoby, které dovolí zvýšit kvalitu zemědělské půdy a vytvořit tzv. "Terra Preta" (srv. https://biom.cz/cz/odborne-clanky/terra-preta-tajemstvi-cerne-zeme). Dovozuji, že plocha takové půdy bude značně menší než plocha požářiště.

Dovolte malou odbočku: Využití těchto znalostí v praxi známe v pozměněné podobě ze zahrádek. Malozahradkáři většinou ví že optimální (tj. úměrné náklady, úměrná pracnost a solidní výnos) postup při předcházení následkům lokálního sucha zahrnuje následující zásady (jistě je mnoho dalších):
- upřednostnit druhy a odrůdy (zelenina i ovoce) , které jsou suchu a výkyvům odolnější - je-li nabídka skrovná, upřednostnit semena z vlastních, nejlépe krajových odrůd, neboť ty mají v genech přežití extremních suchých let.
- při výsevu a výsadbě upřednostnit rozvoj kořenů (po zakořenění výsevu co nejdéle v nižších teplotách, zpočátku přehnaně nehýčkat bohatým zaléváním)
- při výsadbě zajistit dostatek humusu z organické hmoty
- sázet do půd s dostatkem draslíku (odolnost proti suchu a vyzrávání pletiv pro lepší skladování)
- sázet do půd s přídavkem dřevěného uhlí (ve směsi s popelem a zelenou hmotou - v předstihu, aby dřevěné uhlí neošidilo rostliny, tj. aby v době sázení už bylo saturováno živinami). Je ostatně s podivem, že přebytek levného kůrovcového (smrk je vhodný) nevedl k poptávce ze strany biopěstitelů a tím ani k nabídce levnějšího drceného netříděného dřevěného uhlí.
- posílit mikroklima (snížení odparu, kypřením, mulčováním, zapojením porostu)
- po výsadbě hlídat okamžik, kdy sucho začíná působit stressově na rostliny a předejít tomu i při omezených zásobách vody (přetrhání vlásečnicových kořínků, narušení pletiv), tj. nedovolit nevratné změny atd

Souvislostí bychom jistě našli více. Závěrem snad jen to, že účast celého světa s takto postiženými oblastmi, zasvěcená odborná stanoviska a vůbec většína reakcí, zdá se vede k tomu, aby se hledaly a našly peníze na obnovu. (v nadsázce jde o solidaritu typu pojištění, kdy na důsledky svého počínání nemusí myslet ti, kteří do něj nepřispívají).

Také izolovaná evropská environmentální politika (s bohatou koloniální minulostí vedoucích ekonomik) jde cestou regulací nevýznamného (netvrdím, že je zanedbatelné) procenta příčin externalit, ale cosi brání , tak jako dosud těmto externalitám zamezit. Jeden čítankový příklad za všechny: Absolutní zákaz, bez vyjímek, dovozu palmového oleje i všech produktů z plantáží zskaných na úkor původních lesů a pralesů pro celou EU. Ne? Tak já tedy ukážu všem a rozhodnu se nekupovat nic, co by obsahovalo palmový olej. (Toto prosím neberte vážně - měl jsem sĺabou chvilku, jedno ani druhé by mě normálně nenapadlo)

luis

Pro: pan Volný

S druhým odstavcem Vaší připomínky bezpodmínečně souhlasím. Ale, co se týká skleníkového efektu, ač neodborník, nemohu souhlasit.

Už když slyším slovo mrak, oblaka nebo zatažená obloha, představuji si spíše než CO2 vodní páru. Kromě toho, když je u nás zamračeno a v naší neovocnářské oblasti moje 3 meruňky jsou během období jarních mrazíků v klidu, sleduji jak pouhých několik desítek kilometrů od nás naříkají ti méně štastní pěstitelé.

"...větší počet slunečných dní..." by proto více rozhodoval v případě, že by to platilo pro celý povrch Země vystavený směrem ke Slunci. Myslím.

Skleníkový efekt je navíc složitější a lhal bych, kdybych tvrdil, že jej umím vysvětlit. Podstata je ale přibližně v tom, že sluneční záření proniká atmosférou (protože má kratší vlnovou délku), cestou ozařuje tzv.  skleníkové plyny, mezi které CO2 patří. Tyto skleníkové plyny vyzařují získanou energii, a pokud dopadně tato energie (energie slunečních paprsků a skleníkových plynů)  na zemský povrch, část jej ohřeje a část se vrací zpět - ale už v podobě tepelného záření, které nepronikne(protože má větší délku vlny) PŘES atmosféru (ve střední části troposféry) A PŘES mraky.Odrazných vrstev v atmosféře, ať již vzniklých ionizací, přechodem mezi různými hustotami atmosféry či jinak je více. Některé využívají radiotechnici k odrazu rádiových vln, některé odráží tepelné záření, jiné jsou k ničemu.:-).

U ozónové klimatické módy mě také zajímá jaký bude další vývoj, ale zatím regulací příčiny (zákaz používání freonů) se údajně nárůst těchto chemikálií zastavil. Obdobně odsířením elektráren ubylo síry v ovzduší (a tak zahrádkáři musí kupovat více Sulky, protože sírou tlumení škůdci se poněkud předčasně zaradovali.

 

 

Jiří Volný st.

Pro Antonína Moskalíka:

Kůrovcová kalamita se téměř jistě rozšířila na Vysočinu a do jiných míst, v důsledku převážení napadeného dřeva z místa na místo. Lýkožrout doletí, podle lesníků a entomologů, maximálně do vzdálenosti 100m. Pokud by byla včas přijata opatření, srovnatelná s africkým morem prasat, tak by byla zasažená oblast daleko menší. Jiný problém je usychání borovic, zejména v nížinách se srážkovým deficitem.

Jiří Volný st.

Pro pana Luise:

Svým letmým pozorováním jsem dospěl k jasnému závěru, že nejtepleji je v létě, když pálí slunce. Na rozpáleném asfaltu je teplota o dvacet stupňů vyšší než měřená ve stínu. Skleník se zataženou oblohou se vyskytuje zřídka. Tudíž oteplování u nás způsobuje větší počet slunečných dní a ne CO2.

Pochopitelně, čím více máme silnic, dálnic, betonovách a asfaltových průmyslových zón, tím je mikroklima v daných místech sušší a teplejší. Nelíbí se mi, že globalisté a milovníci EU na jedné straně podporují volný pohyb všeho možného a na druhé straně horují za stavou válku proti globálnímu ohřívání. Nikdo nemůže popřít, že v důsledku nařízení EU nemůžeme svobodně zvyšovat mýto cizincům, zejména kamionům tak, aby byly zohledněny dopady na životní prostředí. 

Připomenu dvě klimatické módy, které jaksi už vyšuměly. Kyselé deště a ozón. 

luis

Pro: pan Olbert

"...Australští Zelení ... jsou konfrontováni s realitou, takže jsou zalezlí, drží své zelené ... držky, aby někoho osvíceného nenapadlo, dát jim lekci..."

   Úplně takhle bych to nformuloval, ale je to zřejmě všeobecný jev. Všiml jsem si, že kupř. když u nás vypukl africký mor u prasat, nikdo z těch, kdo dříve brojil proti regulaci zvěře, se neozval. Prostě ticho, ticho, ticho - až z toho mrazilo. :-) Mohlo se střílet, hledal se jen lepší způsob. Zřejmě představa, že by po nich  někdo mohl požadovat kompenzaci škod (když si dříve byli tak jisti, kolik zvěře je optimální) , způsobila jejich vnitřní vyzrávání, které se projevuje hlavně mlčením.

luis

Pro: pan Volný

"...čidla na měření koncentrace CO a metanu, protože oba plyny jsou velmi nebezpečné...".
Jenomže metan je nebezpečný tím, že je výbušný a CO tím, že  po vdechnutí se rozpouští  v krevní plazmě a silně se váže na tzv. hemoproteiny a blokuje jejich funkci. Jak vědí medici,
   CO2 tak působí teprve  při zvýšené koncentraci co2 v ovzduší > 3-10%, zatímco normální koncentrace je 0,04%.

V šachtě možná nebylo, kde by se vzal (jedině ve vydýchaném vzduchu nebo z uhličitanových minerálních vod) - pokud vby vznikal spalováním tak asi začal působit až když si své "odpracoval" CO, takže CO2 nebyl hoden pozornosti.

Proto ani CO2 mým osobním největším nepřítelem není.
V přízemní mikroklimatické vrstvě, vytvořené porostem za bezvětří nebo ve skleníku je koncentrace klidně 10x vyšší oproti normálnímu vzduchu a to má kladný vliv na výnos rostlin.
"Nepřítelem" je tomu, kdo se na něj dívá z hlediska, nakolik jeho vyšší obsah mění vlastnosti vzdušného obalu země a tím podporuje skleníkový efekt.
A že by nebyl k dispozici měřič či čidlo. Kdo hledá, najde.(https://www.gme.cz/plynove-detektory)
Mj. jeden ze způsobů, jak zničit hryzce na zahradě, je koupit suchý led na chlazení zmrzlin (kg za 70-100 Kč) a nadrobit jej hryzcům do otvorů a zakrýt. Vyvine se velký objem plynu CO2 - a tím, že je těžší vzduchu, zaplní nory a je klid - ovšem platí to jen tehdy, pokud otvory jsou nad hnízdy a nejsou to jen podpovrchové spojovací chodby. Píšu to proto, že v praxi je  pro hryzce  CO2 mnohem nebezpečnější než pro mne.

zbynek-fiala

Pane Olberte, vypalování "paliva", jak říkají suché trávě, je stále běžnou praxí lesní správy, proti tomu nikdo nic nenamítá. Spor mohl být o nějakou lokalitu, nikoliv o běžnou praxi. 

Roland Olbert

Že je v Austrálii teplo a hoří tam každý rok, tak mě informuje můj příbuzný a poukazuje také na  negativní  činnost

australských Zelených, které považuje za ekochátru, neboť před několika lety prosadili zákazy  kontrolovaného vypalování

porostů, které v minulosti zabraňovalo masivnímu šíření požárů. 

Je přece logické, pokud jsou lokality  ohraničeny pásy předem  vypálených porostů, že  pak případná ohniska vyhoří na 

podstatně menší ploše, než je současný rozsah  požárů.

Australští Zelení  argumentovali  záchranou ekosystému, živočichů a přírody jako celek, nyní jsou konfrontováni 

s realitou, takže jsou zalezlí, drží své zelené pokrytecké držky, aby někoho osvíceného nenapadlo, dát jim lekci...  

klokan

    Tak zvanou kůrovcovou kalamitu u nás, jakož velkoplošné lesní požáry u našich protinožců lze považovat ze jedny z důrazných varování přírody naši matičky Země, před neuváženým zasahováním lidské civilizace do přinejmenším miliardami jejích oběhů kolem Slunce osvědčeného evolučního vývoje. Povýšenecké a sobecké jednání mnoha lidských jedinců, zřejmě odůvodní rozhodnutí pomyslného demiurga přírody považovat lidstvo za slepou a pouze dočasnou variantu vývoje a ještě než tito vzpupní jedinci budou zatím celkerm mírnou atmosféru Země, schopni přeměnit na nynější atmosferické peklo Venuše  její nedílné souputnice v v obězích kolem jejich rovněž prastaré hvězdy, postará se o jejich vesmírné vyzmizíkování.

   Obě zmíněné lesní, snad i lesně stepní katastrofy snesou zřejmě srovnání v té okolnosti, že v přepočtu na jednoho obyvatelé těchto teritorií došlo k velkému úbytku lesní plochy v přepočtu na jednoho obyvatele a lze je považovat za střípky do mozaiky naprosté devastace nejen její antroposféry člověkem Země, na ní  životně závislým člověkem. Klimalarmismus o němž pojednává pan Fialy ve svém dalším aktuálním článku, má samozřejmě své plné odůvodnění, přes své některé excesy, jako toliko účelové kampaňovitosti, řešení cestou tupých byrokratických opatření, zjevné snahy mnoha lidských jedinců podnikat v ekologii a získávt pro sebe mamonářské zisky, jedná se přece o mementa mori vykořisťovatelské globálního kapitalismu, vedle podnikání ve zdravotnictví jakož i kořistění na jiných lidských neštěstích. Po určitou část lidské existnce, jest jeho jedincům známá průpovídka, že vše souvisí se vším, která byla novelizována ve znění jak jedno mávnutí motýlých křídel může způsobit hurikán v Kalifornii. Příroda nás přímo vyzývá, abychom přistoupili ke komplexním a soustavným opatřením k podstatnému snížení jejího drancování a více ohleduplnosti k nim. Lidstvo vymyslelo i počítače, takže by mělo najít jejich využití ne ve zdokonalování zbrojních systému k zabíjení, byrokraticky direktivních programů k šikanování běžných lidí ale spíše k vytvoření počítačových programů na zachránu přírody. Schvalování mnoha alibistických, simplexně prostoduchých zákonů jako toho pro boj s kůrovcem a zamezení migrace některých rostlinných a živočišných druhů, vždyť ani kůrovec ani bolševník velkolepý, na něž někteří z nás schvalují vinu, za jejich prohřešky proti přírodě přeci neumějí číst neumějí číst.

   Mnozí klima alarmisté volají, že každý by měl při ochraně přírody začít u sebe tedy  méně spotřebovávačně  plýtvat, více šetřit a uskrovnit se. S takovým předpokladem nezbývá než plně souhlasit, řesvědčovat však otom ziskuchtivé kapitalisty a jejich pohůnky však se zřejmě rovná mlácení prázdné slámy, respektive jiné formě sysifofské práce. Růstem růstu až do hroucích pekel.

Jiří Volný st.

Déšť, hustá mlha, mezi Šternberkem a Moravským Berounem leží na polích sníh. Teplota kolem nuly. Co chceme víc? Většina našich lesů netvoří jednu obrovskou rozlohu, ale spíše osamocené zalesněné vršky. I velké lesní plochy jsou protkány cestami, často asfaltovými, rozdělené pasekami, potoky, rybníky, mokřady a řekami. O těchto faktorech hovořil v ČT i vysoký hasičský důstojník a jednoznačně prohlásil, že australské požáry jsou u nás vyloučené. Bez pomoci z hůry, tedy dostatečných dešťových srážek, se stejně neobejdeme. Náš pláč nad pětiletým, relativně ještě přijatelným, srážkovým deficitem může toho nahoře akorát naštvat. Už se těším, až přijde velká povodeň a všichni se budeme radovat, že se zásoby podzemní vody naplnily na 150%.

Rakousko vyhlásilo uhlíkovou neutralitu do roku 2040. A já se ptám, přestanou do uvedeného roku topit zemním plynem, dřevem, chovat hospodářská zvířata, domácí mazlíčky a dýchat? Nepřestanou a budou tvrdit, že uvedené množství vykompenzují sázením stromů. Jakou mají dnes bilanci v poměru vypuštěného a fotosyntézou spotřebovaného CO2? A jaký je trend tohoto poměru? Proč se Sebastian Kurz o tom nezmínil?

Na šachtě jsem několikrát umisťoval čidla na měření koncentrace CO a metanu, protože oba plyny jsou velmi nebezpečné. Pokud je CO2 naším největším nepřítelem, tak proč jsem neviděl ještě ani jedno čidlo na měření CO2? Ani není veřejně známa metodika jeho měření, ani ve zprávách, současně s teplotou vzduchu a dalšími údaji, nedostáváme informace o jeho zvýšené koncentraci? 

I u nás je půda v zimě zamrzlá, v závislosti na nadmořské výšce více nebo méně měsíců v roce, tudíž uvolňuje nebo neuvolňuje CO2. V porovnání s nejchladnějšími roky stoupla průměrná teplota o tři stupně. Přesto, při razantním úbytku zemědělské půdy a zlomku zemědělců, produkujeme asi 110% naší spotřeby obilí a počet obyvatel stoupá. Tudíž se nic podstatného nestalo, přestože teplota překonala hranici 1,5°C dvakrát. Existuje i mnoho záporných zpětných vazeb, o kterých se nemluví. Například skutečnost, že s rostoucí teplotou méně topíme a tím klesá množství vypouštěných plynů.

Údajně existuje 15% pravděpodobnost, že v důsledku tání ledovců se změní směr Golfského proudu a začneme mrznout. Abychom ještě rádi neotevírali uhelné šachty, až nám pomrznou sousedé.