Petr Dimun: „Teplouši všech zemí, spojte se!“

obrazek
10.8.2011 17:08
„Tento způsob léta – děl Antonín Důra odvrátiv zrak od přístroje Celsiova – zdá se mi poněkud nešťastným“. Citát z Vančurova románu „Rozmarné léto“ mne okamžitě napadl při návratu do země ze zahraničí. A ani ne tak kvůli počasí, ale poté, co jsem odvrátil svůj zrak od českých novin. Svět stojí před hrozící realitou globální ekonomické krize, proti které je ta z roku 2008 jen dětským prdíkem a v Čechách se vážně řeší, zda je homosexualita deviací, prezident země, který se sám považuje za superekonoma, místo před dopady globální ekonomické krize varuje před nebezpečím „homosexualismu“ a premiér vydává tisková prohlášení, která jsou reakcí na subalterního úředníka z ministerstva školství místo toho, aby ten už podepisoval výstupní list a odevzdával služební mobilní telefon pro hrubé porušení pracovní kázně. Jsme snad opět, jako v roce 2008, „ostrůvkem stability“, kdy se tehdejší a současný ministr financí ruku v ruce s někdejším premiérem vysmívali obavám o dopadech globální finanční krize na ČR?

Samozřejmě, že tomu tak není a nebylo ani tehdy. Jen je opět vidět, že ani politická, ale žel bohu ani mediální a obecně intelektuální elita společnosti od roku 2008 nijak nevyzrála a opakujeme stále ty stejné chyby. Přijali jsme totiž optiku, že jsme malý národ, odevzdaný do rukou vnějších sil, které nijak neovládáme a nemáme ani ambici jim vzdorovat či přispět svým erudovaným názorem a zkušeností k celosvětové diskusi na toto téma. Není se čemu divit. Jsme národem, který v roce 2010 zvolil k řešení důsledků ekonomické krize ty, kteří jako ekonomové i politici naprosto selhali, neboť se její realitě dva roky předtím vysmívali a stáli v čele vlády, která jako poslední z EU začala podnikat protikrizové kroky.

Homosexuálové jsou levičáci! Homosexualita je deviace! Levice = deviace

A ještě v něčem se opět dopouštíme zásadní chyby. Totiž v tom, že nevidíme souvislosti mezi útokem na homosexuály, kteří jsou přirovnáváni k deviantům, jež už jen svojí existencí ohrožují základy „zdravé a slušné“ společnosti a úrovní diskursu, který v české veřejnosti probíhal před volbami v roce 2010. Jen z tohoto pohledu by mělo pak smysl věnovat se tomuto tématu tak dlouho a tak obsáhle. Vyčítal jsem a vyčítám levicovým a liberálním intelektuálům, že svoji kritiku tzv. pravicové vlny, které se přehnala českými médii, pozvedli až po volbách. Snad jen Václav Bělohradský a Jiří Pehe poukazovali ještě před nimi na nebezpečnost některých úvah a projevů v českých médiích či přístupem médií vůbec, kdy byla levice, zosobněná ČSSD a Jiřím Paroubkem, dávána na roveň antidemokratickým silám. Bělohradský na mnoha konkrétních příkladech, v podobě psaní českých mainstreamových médií o levici v čele s ČSSD, dokonce našel paralely s fašizoidní rétorikou 30. a 40. let minulého století.

Vlna negativních emocí, způsobená vyvoláváním iracionálního strachu z vlády ČSSD vůči levici v médiích, se projevovala různě: od narušování mítinků ČSSD, přes vajíčkové útoky, internetové iniciativy hanící fyzické nedostatky levicových politiků až po projevy pohrdání levicí typu klipu „Přemluv bábu“. Tehdy však česká elita, v čele s novináři, mnohými předními umělci či dokonce akademiky, takové projevy podporovala či je dokonce veřejně obhajovala coby projev legitimního občanského postoje. Maximální míra kritiky některých excesů (například násilný útok na Bohuslava Sobotku) ze strany představitelů české elity by se dala shrnout do věty „jedná se o politováníhodný úlet jedince, ale ČSSD si za to svojí nenávistnou kampaní vlastně může tak trochu sama“.

Dnes se sice můžeme utěšovat tím, že většina české společnosti podle průzkumů názory Václava Klause, Petra Hájka a Ladislava Bátory na homosexuály nesdílí. Stejně tak můžeme jásat nad tím, že většina elity se k nim aktivně vyjadřuje kriticky. Co je však smutné, je to, že nikdo z těchto „intelektuálů“ nevidí právě ony širší souvislosti, na které se snažil poukázat už Bělohradský a které naštěstí vyzradil svým naprosto pitomým výrokem „Gayové jsou liberálové a fandí levici“ sám Ladislav Bátora. „Ach, můj milý, on i bazilika se vžily, a jejich provinění se stala řádem světa. Neboť, ať poznovu dím, čas propůjčuje důstojnost i zrůdám“, píše Vančura ve stejném románu, z něhož jsem citoval už na začátku článku. Já nevím, jak vy, ale já totiž v tomto konkrétním Bátorově výroku o homosexuálním levičáctví vidím přímou souvislost, myšlenkovou a světonázorovou spřízněnost, s výroky o levicových baťůžkářích, snowboardistech s plastovou lahví či o levici, s níž si vytíráte, dámy prominou, zadnici. Ony „zrůdy, jimž čas propůjčil důstojnost“. Tyhle výroky svého času možná rozesmály, možná si část elity poklepala na čelo, ale všichni je tak nějak přešli, protože je považovali za úlet. Nikdo v nich neviděl nebezpečí, byly považovány za „menšinové“. Ve volbách v roce 2010 však vyhřezly naprosto bez kritické reakce a odsouzení jejich obdoby na povrch a staly se součástí celospolečenské hysterie, na jejímž základě se obnovila moc pravicové vlády a především těch, v jejichž zájmu vláda činí praktické kroky. Z levice byla cíleně vytvářena - obdobnými mediálními „klausovskými“ zkratkami typu „levice=plastová lahev“, tentokrát v podobě mediálně sdílené zkratky „volič levice=neproduktivní, hloupý povaleč“ – ideologie zahálčivé třídy. Parazitů, kterých se společnost musí zbavit, aby mohla kráčet vstříc krásné a šťastné budoucnosti našich dětí. ČSSD byla navíc - pro výstrahu jejím voličům - dávána do souvislosti s totalitarismem až tak, že měl člověk utkvělý pocit, že je to strana horší, než komunisté. Kdo by si nepoklepal na čelo, četl-li by dnes v MF Dnes velký redakční komentář o tom, že „oproti ideologii ČSSD zní povyk hrstky nácků jako rajská hudba“? Před volbami v roce 2010 se však nad touhle nejen stupidností, ale stupidností nebezpečnou, relativizující naprosto jakoukoliv historickou zkušenost, pronesenou navíc z úst „respektovaného“ publicisty a dramatika Karla Steigerwalda, nikdo nepozastavil. Zapadla totiž do mozaiky podobných názorů, kdy se všichni trumfovali, kdo ostřejšími slovy či činy zabrání nástupu imaginárního totalitarismu v podobě vlády levice. A tak říká-li dnes Bátora s odporem, že homosexuálové jsou levičáci a Hájek zase, že homosexualita je deviace, říkají v podstatě totéž, co tvrdila většina tzv. intelektuálů a novinářů před volbami v roce 2010: levice je deviace. Jen si to dnes bohužel nikdo neuvědomuje či dokonce nechce uvědomit. Dnes je „IN“ si do Hájka s Bátorou intelektuálně kopnout.

Bátora je dítětem voleb 2010

„Sex nepatří na ulici, odsoudil bych stejně pojatou akci heterosexuálů“, říká na svojí obhajobu prezidentův vicekancléř Hájek. Je to sice o řád méně hloupý výrok, než ten Bátorův o homosexuálním levičáctví, ale i on odhaluje způsob myšlení části českých pravicových elit, které mají navíc tu moc, peníze i čas vhánět tyto myšlenky permanentně do české společnosti a vytvářet nové a nové Bátory. Tady přece nejde o sex, na který homosexualitu redukuje Hájek. Jde o to upozornit na problémy menšiny společnosti, která se jako každá jiná menšina potýká s předsudky a nepochopením té většinové. Jde o to upozornit na to, že někdo chce žít plnohodnotný a podotýkám a podtrhuji NORMÁLNÍ občanský život, jen s jedinou výjimkou, že při příchodu domů políbí na tvář člověka stejného pohlaví, vedle kterého si jde večer lehnout a ráno vstává. Já také zrovna nehýřím sympatiemi k pochodu, v němž bude zcela jistě docházet k excesům a projevům neslušného chování, stejně tak si nemyslím, že by akce měla požívat záštity primátora, ať by byl z pravicové či levicové strany, ale mám plno přátel homosexuálů a lesbiček, jejichž životní příběhy nejsou vůbec jednoduché a právě podobné Hájkovy, ale i prezidentovy výroky ještě více staví zbytečnou hranici mezi ně a zbytek společnosti. Všechno souvisí se vším, a proto není náhodou, že právě za vlády, která vzešla z voleb v roce 2010 a z nesmírně nedemokratické, hysterické a neobjektivní veřejné diskuse plné nenávisti a iracionálního strachu, se může člověk s takovými názory, jaké má Ladislav Bátora, stát vysokým státním úředníkem. A je skoro symbolické, že právě hysterické volby 2010 byly o Jiřím Paroubkovi, který v roce 2006 prosadil proti odporu vlastní strany a tehdejší opozice, ale i proti Václavu Klausovi, zákon o registrovaném partnerství.

Takže má vlastně Bátora tak trochu pravdu, homosexuálové a lesbičky mají důvod volit levici. Možná to bude ale tím, že svoboda je pro levici mnohem zásadnější hodnotou, než pro část české pravice a slovo tolerance a občanství má pro Jiřího Paroubka osobně mnohem praktičtější rozměr, než pro většinu českých novinářů či (pseudo)intelektuálů. Takže sobotní pochod by se mohl nést vlastně v duchu hesla „Teplouši všech zemí, spojte se!“. Ať mají pánové z Hradu a všichni ti pravicoví novináři, co před volbami proti levici tak štvali, radost…


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

amiourful

Já rozhodně chválím druhý odstavec jako z celého článku nejdůležitější - tento přístup, tolik potřebný, až zoufale postrádáme, ale jinak - věděl jste, že mezi gayi jsou také technaři  (ergo přemluvbábisti) Já měla pocit, že pan Paroubek chystající se na Prague Pride by si přeci jen měl u Jukiho Strážce Pláže vyjadnat, zda by mu nemohl dělat garde, neboť návštěva pana Parubka tam může být značně ošemetná. I dkyž velmi přínosnáí - protože bude moýžné se dozvědět, jakým způsobem skrze rozmach konopného  průmyslu lze dosíci ekonomického oživení.

homoculturalis

Upozorňuji na text Jan Keller: Výchova zabrala, PRÁVO, 10.08.2011, Komentáťe

paul

Ježíšmarjá, Evropa je v rozkladu, měny padají do žumpy, Česká republika je v rozkladu, zdevastovaná, zadlužená a vytunelovaná a média i politici vehementně řeší kam "to strkat". Typický příklad zástupného problému na odpoutání pozornosti (a možná také vyvolání násilných nepokojů jako v GB) Jenže lidi by si měli uvědomit, že CHCÍPAT HLADY budou VŠICHNI, kanci, nymfy, buzíci i jánevim třeba trannynky... Já jsem sice jaksepatří "zdravý jihočeský sedlák" (jak říkal Franta Ringo Čech) a tím pádem na holky ale budu bránit právo gayů na festival stejně jako bych bránil právo heterosexuálů na totéž. Prudérie vždy zavání pokrytectvím... Ať si to buzíci strkaj kam chtějí, když se jim to líbí a církev katolická může být akorát zticha, mezi nimi je bukvic jak máku a navíc pedofilie a násilí je myslím daleko horší... Takže OK, bukvice si na festivalu zatancujou, poveselí se, vystrčej na sebe svoje zadky, zatleskali jsme a pojďmě se věnovat důležitějším věcem než sexuelním problémům. Protože s prázdnym žaludkem nemá,předpokládám, myšlenky na sex ani gay. 

adamicek

Kdo neskáče není Čech, to je naše hrdost, ale když jde do tuhého tak jsme Švejci.

 

Tradiční rodinu přece pochoval vlastními rukama pan prezident Klaus se svými nohshledy. Vzpomínám si je to jako dnes, jak říkal, že stát se o vaše děti nepostará, musíte se postarat samy a dnes se ohání populisticky tradiční rodinou. Velký omyl velkého státníka, nežijeme v individuální společnosti i když se nám to může zdát, např. na první pohled převládá individuální doprava, ale ty silnice se postavili z kolektivních daní všech lidí České republiky i levicových daní, takže jakápak individuální automobilová doprava, když nebudou silnice, tak si můžou konzervativci jezdit akorát tak u sebe na dvorku. Stát má povinnost lidi vychovávat, protože každý ví, že na světě nežije sám a bez sociálního cítění to nejde a také proto že z té výchovy stát profituje nejvíc. Pokud to bude pokračovat stejným stylem jako nyní, kdy se jen technokraticky škrtá ve všem a předražené zakázky jsou na prvním místě zájmu politiků do svých nenasytných kapes, tak to dopadne jak v Londýně, kde teenageri ztratili víru ve svou budoucnost. Zdražili jim extrémě školné a nemohou sehnat práci, no proč asi protože nemají ani pořádné vzdělání a na manuální práci je lidí dost, Británie rezignovala na výchovu nové generace a Cameron by měl rezignovat.