Petr Dimun: Bohuslavu Sobotkovi ke čtyřicátinám

obrazek
23.10.2011 16:31
Předseda ČSSD Bohuslav Sobotka měl v neděli narozeniny. A ne ledajaké. Bylo mu 40 let. Co mu tedy k významnému životnímu jubileu popřát vedle zdraví a rodinného štěstí?

V první řadě více štěstí na své nástupce. Předsedové sociální demokracie to nemají lehké. Snad s výjimkou Vladimíra Špidly - který byl donucen rezignovat poté, co ČSSD pod jeho vedením propadla v prvních volbách do Evropského parlamentu a ztrácela důvěru veřejnosti – se ČSSD nedokázala vyrovnat s žádným svým předsedou. Možná je to tím, že Špidla po své rezignaci trpělivě a loajálně sledoval počínání svého nástupce Stanislava Grosse, za což byl odměněn funkcí evropského komisaře, když nahradil do té doby jasného favorita Pavla Teličku. A tak zatímco se ČSSD dál propadala do ještě větších vnitřních problémů a ztrácela důvěru veřejnosti, z Vladimíra Špidly se stal respektovaný bruselský úředník, který ctil místní zásadu, totiž že jej domácí problémy, natož problémy vlastní strany, nezajímají.

To vše však Sobotka moc dobře zná. Byl loajálním předsedou poslaneckého klubu Miloši Zemanovi, aby se stal posléze jedním z těch, kteří aktivně zabránili jeho volbě prezidentem, byl nejbližším spolupracovníkem, ministrem financí ve vládě Vladimíra Špidly, s nímž se podílel na odpískání předvolebních slibů ČSSD větou, že „sliby ČSSD nebyly zasazeny do reálného ekonomického rámce“, byl politickým dvojčetem Stanislava Grosse, a když se ČSSD dostala po jeho kauze do nejhlubší, skoro existenční krize, stál před rozhodnutím riskovat a postavit se do jejího čela i do čela vlády. Tehdy riskovat odmítl. Je zbytečné dnes spekulovat, jak by ČSSD v tehdejší situaci pod jeho stylem a vedením ve volbách skončila. Po volbách 2010, kdy sice ČSSD nezvítězila tolik, aby mohla sestavit vládu, ale potvrdila svoji pozici nejsilnější české politické strany, už riskovat nemusel a byl postaven doslova před hotovou věc. Zdá se, že trpělivost a politické štěstí přát Bohuslavu Sobotkovi není třeba. Ví, že loajálně a trpělivě čekat a neriskovat, se v české politice vyplácí. I proto si tolik rozumí se svým „politickým otcem“ Vladimírem Špidlou.

Je otázkou, zda politika klidné síly, surfování po náladách veřejnosti bez ambicí říkat nepříjemné věci, před kterými je nejlépe se schovat, sem tam se ukázat na demonstraci pražských intelektuálů, dovede ČSSD k vítězství a Sobotkovi umožní získat premiérský post.

Protože si to nemyslím, přál bych Bohuslavu Sobotkovi odvahu, které se mu nedostává. Odvahu čelit politikaření ve svém okolí, ve vedení ČSSD, které nikdy nebude týmem, který respektuje svého kapitána a především odvahu provést vnitřní reformu strany, která kráčí po cestě, na níž se od krajských voleb v roce 2004 vydala ODS. Po cestě vnitřní privatizace různými kmotry a politickými podnikateli.

Ta odvaha čelit oranžovým kmotrům Sobotkovi schází a je jen otázkou času, kdy lidé pochopí, že na jejich zoufalství z politiky vlády Petra Nečase vydělávají naprosto stejní kmotři, jen v dresu s nápisem ČSSD. Té ČSSD, která už za předsednictví Bohuslava Sobotky v Ústeckém. Libereckém, Karlovarském, Jihočeském či Moravskoslezském kraji lidem ukazuje, jak daleko má Sobotkův idealismus k politické praxi zdejší ČSSD.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

antoninsebek

Ten pán za 4O let života nepoznal tovární komín. Přeji mu, aby mu to dalších 4O let vydrželo.

Takový člověk zavře pusinku - a má uklizeno!

antoninsebek

Hovoří ze mne čirá závist.

catumbelan1

Rudolf Kulík - 23.10.2011 18:21. Někteří lidé až tak dopředu nevidí, nebo nechtějí vidět. Pokud by v případě vámi zmíněného zázraku nešel pan Paroubek do holportu s Kalouskem a spol.!

rku

O tom,že ve vedení ČSSD jsou také křiváci není pochyb. Neměl by ste to však psát, protože jestli se stane zázrak a Paroubek se dostane do parlamentu, bude s nimi muset uzavřít koalici.