Petr Dimun: Jiří Pospíšil – politický kýč

obrazek
8.1.2013 14:21
Amnestie prezidenta Václava Klause vyvolala v drtivé většině negativní reakce, a to včetně těch od koaličních partnerů ODS v čele s TOP09. To popudilo poslance ODS Borise Štastného, který pro Parlamentnilisty.cz na adresu TOP09 prohlásil následující: „Hlasování o nedůvěře vládě je legitimním právem opozice. Ale opozici by to ani nenapadlo, kdyby jí TOP 09 nenahrála na smeč alibistickým, zbabělým a populistickým postojem. TOP 09 se jako člen vlády za svého premiéra, který amnestii kontrasignuje, nepostavila. Naopak ho mediálně kritizovala a mediálně se od toho distancovala, čímž dokonale nahrála na smeč socialistům a komunistům, levicovým populistům."

A Boris Šťastný pokračuje: "To je postoj populistické, líbivé politiky bez jakékoli konzistence a ideových zásad. Zajímalo by mě, kdyby amnestii se stejnými parametry vypsal Václav Havel, zda by na něj pan Schwarzenberg, paní Marvanová a další útočili stejným způsobem jako na Václava Klause. Mnozí to používají jako bič na Václava Klause a bičují ho dle hesla ´kdo chce psa bít, si hůl vždy najde´. Pana Schwarzenberga omlouvá, že má pár dnů do prezidentské volby a jeho mysl je patrně zastřena snahou uspět v prezidentských volbách.“

Leč, TOP09, LIDEM či advokátka Marvanová nebyli, spolu s ČSSD jedinými, kdo kritizoval Klausovu amnestii. Zásadním způsobem se proti ní vymezil i místopředseda ODS a Poslanecké sněmovny, bývalý ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Ten se v rozhovoru nejprve pro Hospodářské noviny obecně postavil proti amnestii jako takové, aby následně pro iDnes.cz a Právo – přesně v duchu kritiky TOP09, Hany Marvanové a převážné části médií- zpochybnil především její rozsah.

Tuto zásadní neloajalitu nejen vůči prezidentovi, ale především vůči vlastnímu premiérovi a šéfovi strany nechává Šťastný nepochopitelně bez odezvy. Přitom je tento, slovy Borise Šťastného, „postoj populistické, líbivé politiky bez jakékoli konzistence a ideových zásad“, notabene z vlastních řad,ještě mnohem závažnější. A to jak s ohledem na to, že Pospíšila neomlouvá – opět slovy Borise Šťastného – „že má pár dnů do prezidentské volby a jeho mysl je patrně zastřena snahou uspět v prezidentských volbách“, ale především skutečnost, že tak Pospíšil činí jako bývalý ministr spravedlnosti za ODS, který nesl od roku 2006 (s krátkou přestávkou v letech 2009-2010) odpovědnost za trestní politiku státu a vězeňství.

Někdo tady lže

Ponechme nyní stranou otázku loajality místopředsedy sněmovny vůči svému premiérovi či loajality místopředsedy strany vůči svému předsedovi. V tom si musí udělat jasno ODS sama a jak je vidět na výsledcích jejího podzimního brněnského kongresu, vcelku jí už nevadí zvolit si nástupce Josefa Zieleniece opět do svého čela a dokonce si pohrávat s myšlenkou z něj učinit jakéhosi korunního prince.

Mnohem zásadnější je Pospíšilovo vyjádření v rozhovoru pro páteční Právo. V něm na otázku ohledně výroku prezidentova tajemníka Ladislava Jakla, který uvedl, že ministři spravedlnosti měli opakovaně žádat Klause o amnestii, Pospíšil takovou žádost za sebe odmítl. „Mohu říci jediné: nejsem si vědom, že by za mého působení ministerstvo žádalo o amnestii“, zněla konkrétně Pospíšilova odpověď.

Autor tohoto článku je po svém odchodu z ministerstva spravedlnosti kontinuálně v kontaktu s mnoha zasvěcenými činovníky jak z justice, tak z ministerstva. Všichni tito lidé mu potvrdili, že nejpozději od roku 2011 se možnost amnestie jako jedno z řešení neutěšeného stavu přeplněných věznic na Pospíšilově ministerstvu řešila. Je samozřejmě otázkou, zda o tom Jiří Pospíšil věděl, ale to už patří spíše do roviny obhajoby Alexandra Vondry v kauze ProMoPro, který se také hájil tím, že „o ničem nevěděl, o ničem nerozhodoval a nic nepodepisoval“.

Koneckonců, skutečnosti, že Pospíšil nemluví - diplomaticky řečeno - tak úplně pravdu, nasvědčují i důkazy. Například soudce okresního soudu v Lounech Karel Vacík pro iDnes.cz uvedl: „Není tajemstvím, že o prezidentskou amnestii usilovalo ministerstvo spravedlnosti dlouhodobě. Stát rezignuje na hledání příčin neklesající kriminality a hledání konstruktivních opatření." Lze předpokládat, že soudce, který se musí vyjadřovat pregnantně, to nemyslel tak, že ono „dlouhodobě“ je myšleno jako „s přestávkou v letech, kdy od roku 2006 stál v čele ministerstva spravedlnosti Jiří Pospíšil“.

Ale proti vyjádření Pospíšila stojí i jiné důkazy. Tak například 28. května 2011 vychází v Právu článek s názvem „Věznice jsou přeplněné. Přijde další amnestie?“, v němž Pospíšilův první náměstek (a stávající náměstek ministra Blažka) Daniel Volák ministerské úvahy o amnestii připouští. „Amnestie tu dlouhodobě nebyla. Nemůžeme ji pominout jako legislativní nástroj,“ uvedl tehdy pro Právo Volák. Měsíc poté však je jasné, že Klaus nic takového činit nehodlá. V článku Práva z 11. června 2011 s názvem „Místo amnestií by vězni mohli být masivně propouštěni na podmínku“byla Hradem ministerská úvaha o amnestii odmítnuta Ladislavem Jaklem takto: „Přeplněnost věznic nemůže být důvodem pro amnestii. Jestli si stát včetně příslušného ministerstva určí jistou trestní politiku, tak ať si podle toho postaví věznice“. A Pospíšilovo ministerstvo proto našlo za uvažovanou amnestii náhradu v podobě tzv. plánu B (další důkaz, že „plán A“ byla amnestie) – totiž masívnější využívání podmínečného propouštění vzorných vězňů ještě před uplynutím poloviny trestu. Tento plán B Pospíšilova ministerstva, který by obcházel nesouhlas prezidenta s amnestií a byl by tedy fakticky jakousi „falešnou amnestii“, přineslo už 21.3. 2012 Právo v článku „Přeplněná vězení? Ministerstvo chce půlku vězňů poslat domů“. Řešení spočívalo v novele paragrafu 88 trestního zákona, který by znamenal automatické propuštění vězně po odpykání určité části trestu za podmínky, že se jedná o vězně bez kázeňského deliktu během výkonu trestu. Tato Pospíšilova „falešná amnestie“ by se vztahovala na tresty do 3 let odnětí svobody (propuštění po 1/3 trestu) a od 3 – 5 let (propuštění po ½ trestu). Jinak řečeno: Pospíšilovým ministerstvem navrhovaná „falešná amnestie“ by se vztahovala i na pachatele závažnějších deliktů, než amnestie udělená Václavem Klausem na Nový rok 2013 a počet propuštěných by dosáhl odhadem 10 tisíc vězňů. Po měsíci tento plán ministerstvo sice odvolalo po masivní kritice představitelů justice, avšak z těchto faktů je zřejmé, že úvahy o řešení v podobě amnestie Pospíšilův tým měl dlouhodobě. Pokud tedy dnes Pospíšil kritizuje rozsah té Klausovy, pak je nutné mu připomenout, že co se týče propouštění již odsouzených, bylo jeho řešení mnohem rozsáhlejší. A to i co se trestní sazby týče, neboť trestné činy spadající do 5 let sazby jsou společensky nebezpečnějším jednáním, než na které se vztahuje amnestie Klausova.

Byl nebo nebyl Jiří Pospíšil ministrem spravedlnosti?

Pospíšilova kritika na adresu Klausovy amnestie je alibistická ještě z jiného důvodu. Mezi jeho oblíbené argumenty ve svůj prospěch patří i schválení nového trestního zákona. Při jeho schvalování padala z jeho úst často slova o tom, že nový zákon uleví českým věznicím, že umožní moderní trestní politiku a mnohem jednodušší udělování alternativních trestů. Jak to tak u Pospíšila ale často bývá, zůstalo jen u líbivých proklamací: od roku 2006, co je ministrem, nebyl schopný zajistit praktické naplnění této alternativní trestní politiky, a jak jsme se dnes díky Klausově amnestii dozvěděli, máme všehovšudy pouhých 330 „domácích vězňů“! Není se čemu divit: neexistuje technický systém jejich kontroly a namátková kontrola zajišťovaná Probační a mediační službou se soudcům zdála oprávněně nedostatečná, v podstatě popírající smysl uloženého trestu.

Obdobné je to i s Pospíšilovo kritikou „aboličního“ článku II. Klausovy amnestie, tedy se zastavením trestního řízení u věcí, které trvají déle než 8 let. Jiří Pospíšil skoro šest let odpovídal za trestní politiku státu. Už při schvalování trestního zákona se ozývaly z justice hlasy, které upřednostňovaly opačný postup: totiž nejdříve novelizaci trestního práva procesního před hmotným. Když už byl zvolen opačný postup, upozorňovaly justiční špičky na nutnost co nejrychlejšího schválení nového trestního řádu tak, aby nebyl popřen smysl nového trestního zákona. Bohužel, nebyly vyslyšeny – možná i z toho důvodu, že pro Pospíšila bylo mnohem populárnější být podepsán jako ministr pod novým trestním zákonem a novým občanským zákonem, než pod procesními normami. A tak máme nový trestní zákon, ale procesně se policie, státní zástupci a soudci řídí starým, komunistickým zákonem, nesčetněkrát novelizovaným, což přináší v praxi obrovské problémy a má to lví podíl na průtazích, kterých se dotkla Klausova „abolice“. Za všechny zde připojím úryvek z článku soudce Městského soudu v Praze Kamila Kydalky pro MF Dnes z 8. Ledna 2013:

„V jedné kauze projednávané před mým senátem jsme konali plných 174 dnů hlavní líčení, jak spočítal Nejvyšší soud ČR, a vyslechli téměř tisíc svědků. Do toho jsme chodili soudit jiné věci menšího rozsahu. Čtenář se tedy nemůže divit, že některé věci jsou skutečně vyšetřovány dlouho. Je to dáno i systémem našeho trestního procesu. Nutnost opakování svědeckých výpovědí z přípravného řízení v řízení před soudem je toho letitým důkazem. Ještě před třemi lety musel soudce číst doslovně listinné důkazy zajištěné vyšetřovatelem, ačkoli se obžalovaný s nimi mohl na konci vyšetřování podrobně seznámit, což i činil, jelikož tím dále kauzu protahoval. Připadal jsem si jako předčítač na orientálním dvoře nějakého satrapy či sultána. Bohužel, zlepšení nevidět.“

Pokud tedy ČSSD vyvolá kvůli Klausově amnestii hlasování o vyslovení nedůvěry vládě Petra Nečase, neměla by zapomínat také na tuto část odpovědnosti vlády za trestní politiku státu a situaci ve vězeňství. Je to možná ještě důležitější, než to, zda premiér Nečas měl nebo neměl připojit svůj podpis pod prezidentskou amnestii. Když se to totiž vezme do důsledků, Klaus v podstatě řešil problém, ke kterému vlády pravicových stran a najmě jejich ministr spravedlnosti, dnešní kritik Klausovy amnestie Pospíšil, přispěl svojí činností i nečinností měrou vrchovatou.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.