Petr Dimun: Milujme Jiřího Pospíšila aneb proč čeká justici osud plzeňských práv

obrazek
29.2.2012 11:33
Včera vydalo několik „protikorupčních iniciativ“ – včetně těch, které si založili různí miliardáři, co zbohatli na divoké privatizaci devadesátých let či spekulacemi na burze a zakládáním offshorových firem, jejichž cílem je neplatit v Čechách daně, popřípadě v nich figurují advokátky, které zastupují společnosti, jimž současné vedení VSZ v Praze nevyhovělo ve stížnostech v zájmu jejich klientů - velmi pozoruhodné prohlášení. Prohlášení, které je smutným vysvědčením o tom, jak velká část české společenské elity v podstatě pohrdá demokracií a jak to některým politikům vyhovuje.

Odboráři morálky

Doporučuji si prohlášení, které je provázeno davovými výkřiky „Odvolání Pospíšila by bylo justičním pučem!“ přečíst. Najdete ho ZDE.

Je zvláštní, jak ti stejní lidé, kteří se podepsali pod toto prohlášení, kritizují politiky za pohrdání soudními verdikty, dovolávají se úcty k právu a vysmívají se těm, kdo zpochybňují práci policie či soudů například v kauze Drobil, jsou sami schopni vyplodit následující věty:

“Podle našeho názoru bylo jeho odvolání (Vlastimila Rampuly z funkce vrchního státního zástupce, pozn. autora) zcela důvodné a neztotožňujeme se s rozhodnutím soudu, který jeho odvolání zrušil, ani s jeho chabým odůvodněním. Vlastimil Rampula nese velkou odpovědnost za neřešení a zametání pod koberec závažných podezření z rozsáhlé hospodářské trestné činnosti a korupce, čímž zřejmě došlo k vážnému poškození České republiky. Navíc dodatečně vyšlo najevo, jakým hrubým způsobem pan Rampula zanedbával svoje povinnosti v kauze Mostecká uhelná a nese odpovědnost za to, že se Česká republika včas nepřihlásila k trestnímu řízení ve Švýcarsku.”

Pokud by byl ministrem spravedlnosti vyzrálý člověk, který ctí právo a má úctu k rozhodnutím soudů, musel by velmi hlasitě toto prohlášení - byť je v jeho osobní prospěch - odmítnout. Notabene, je-li to ministr spravedlnosti za ODS. Tato strana totiž vždy odmítala podobné nátlakové akce těchto samozvaných odborářů morálky, jejichž čelo vždy tvořil a tvoří idealistický kanónenfutr, který je hnán na zteč velmi podnikavými mocenskými skupinami, sledujícími svůj vlastní, většinou hrubě neidealistický zájem.

Můžeme si myslet o rozsudku Městského soudu v Praze ve věci Rampula vs. Pospíšil cokoliv, ale co mu nelze vytknout je zdůvodnění. To naopak jasně a zřetelně chybělo návrhu na odvolání Rampuly, který připravil nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman a akceptoval jej zčásti ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. V podstatě se dá o rozsudku říci, že je spíše než o Rampulovi o neschopnosti dua Pospíšil-Zeman. Pláčou-li dnes petenti nad tím, že přece všichni vidí, co je Rampula za zločince, pak by se měli sebrat a jít protestovat do Vyšehradské ulice před Ministerstvo spravedlnosti, které obsahově bídný návrh připravilo. Tito lidé ale podle všeho nechápou, že pro rozhodnutí soudu není vůbec důležité, co píší noviny, co si myslí kde který samozvaný odborář morálky či protikorupční džihádista, ale že soud rozhoduje o předloženém návrhu v intencích žalobního petitu a na základě předložených důkazů. A je to setsakramentsky dobře, protože doby, kdy se soudy řídily názory davu, patřily většinou k dobám revolučním a se spravedlností a právem měly tyto doby společného pramálo. Je nesmírným problémem naší společnosti, že tohle pojetí jakobínské spravedlnosti a la „to je syn toho zabitýho, to musí být taky pěknej lump“ by člověk čekal někde v nádražní restauraci a ne od lidí často s vysokoškolským vzděláním a s ambicí říkat svému okolí co je a co není správné. Bohužel, je celkem jisté, jak jsem psal již v úvodu, že jádro tvořící tyto iniciativy, jejich financiéři, si jsou všech těchto věcí moc dobře vědomi. Na druhou stranu však cítí jakousi nervozitu ve společnosti, fatální oslabení zdravého rozumu elit, nedostatek politických osobností, které by je dokázaly zahnat do příslušných míst a klepnout elegantně přes prsty, a proto se chopili příležitosti a rozdmýchávají nátlakové akce, jejichž společným jmenovatelem je negace, dav a emoce.

Pospíšil - ministr spravedlnosti, který nečte rozsudky

Jak jsem již psal, ministr spravedlnosti z ODS by měl na tento dopis okamžitě reagovat tak, že si sice podpory váží, ale že odmítá jak formu, tak především její obsah. Jako ministr spravedlnosti by se ohradil proti zpochybňování nezávislosti soudu a slušně by petentům vysvětlil, co je obsahem rozsudku a v čem se mýlí, když tvrdí, že je soudem „chabě zdůvodněn“.

Bohužel to nemůžeme od Jiřího Pospíšila čekat. Proč? Protože především on sám rozsudek nejspíše nečetl. Pokud totiž nelže, pak Pospíšil prostě neví, co v něm stojí. Považte, celý minulý týden totiž tvrdil, že soud neshledal procesní vady a že je to vlastně problém nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, který mu připravil nedostatečné důvody pro odvolání Vlastimila Rampuly z funkce.

Naposledy tak učinil pro Deníky Bohemia v sobotu, kdy prohlásil: „Na druhou stranu jsem rád, že soud nevytkl ministerstvu spravedlnosti nic po stránce procesní, čili se potvrdilo, že moje opatrnost při vedení správního řízení byla správná.“

Asi nejlepší odpovědí bude citace přímo z rozsudku Městského soudu v dané věci:

„… žalobou napadené rozhodnutí je v prvé části skutkové věty částečně nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, ve zbývající části pak nezákonné, neboť skutky zde žalobci kladené za vinu nelze hodnotit jako závažné porušení povinností vedoucího státního zástupce. Soud proto žalobou napadené rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu prvého stupně zrušil, v části pro vady řízení a v části pro nezákonnost …“

Je ale samozřejmě možné, že si doktor Pospíšil, který tuším na plzeňských právech získal tituly za práce ze správního práva, představuje pod termínem „vady řízení“ zcela něco jiného než Petr Dimun, právně poučený laik.

„Jeho změny postojů jsou hanebné!“

S Jiřím Pospíšilem je to složité. Jmenoval do funkce Vlastimila Rampulu, aby se dnes za něj mediální dav i již zmínění odboráři morálky stavěli proto, že je symbolem „očisty justice“, protože Rampulu nyní odvolává. Zbavil funkce vrchního olomouckého žalobce Ivo Ištvána, aby jej dnes plácal po zádech a stavěl se do stejné řady s ním. Pláče nad špatným zákonem o státních zástupcích, který podle něj komplikuje odvolávání vedoucích státních zástupců a přitom právě jeho zpackané rozhodnutí ve věci Ištvána založilo precedent správního přezkumu v těchto věcech. A dnes také fňuká nad skonem plzeňských práv, do jejichž čela se postavil jako „reformní děkan“ s ujištěním, že jejich „očista“ a záchrana je pro něj prioritou před politikou, a to v době, kdy bylo spíše jisté, že ODS nebude ve vládě. Jeho pojetí „očisty“ bylo mediálně vděčné – zval novináře do kanceláří po svém předchůdci a v přímém přenosu tepal neduhy a nedostatky. Bylo to mediálně efektivní a hlavně politicky vděčné: díky několikaměsíční telenovele o hodném Jirkovi, co bojuje se Zlem, informacím, které nabízel spřáteleným novinářům, si koupil mediální aureolu reformátora, která jej pak logicky opět katapultovala do ministerského křesla a do vedení ODS. Totálně rozvrácenou a mediálně znectěnou fakultu pak nechal svému osudu s tím, že je vše vyřešené a že odchází v době, kdy již je fakulta „očištěná“ a „zreformovaná“.

Ve zmíněném sobotním rozhovoru pro Deníky Bohemia Pospíšil oznamuje světu, že hlavní příčinou skonu plzeňských práv bylo to, že odešel Karel Eliáš. Že se jeho nástupci s ním nedokázali dohodnout. To chce opravdu dvě věci: selektivní paměť a plechový žaludek. V článku ze 7.3. 2011, který vyšel v Lidových novinách pod názvem „Bejrút na plzeňských právech“ jasně stojí Pospíšilem do dnešního dne nepopřené obvinění: totiž že to byl on, kdo lobboval tajně proti zvolení Karla Eliáše děkanem! Fakt, že si tento článek pověsil na svém facebookovém profilu i samotný Karel Eliáš, říká vše. V takové atmosféře už uvěříte i takovým spekulacím, že Pospíšil údajně také nedávno přesvědčoval některé členy akreditační komise, aby plzeňským právům akreditaci odebrali…

ČEZká Gorila v plzeňské mlze

Omlouvám se, že opět používám stejný titulek, jako v jednom z minulých článků. Ale podobně jako na Slovensku nechtěl léta nikdo slyšet o Gorile, pak v Čechách je to nachlup stejné. Jen se ta naše Gorila nejmenuje Penta, ale plzeňská Škoda či ČEZ. A plzeňské kořeny, mocenské zázemí i kontakty Jiřímu Pospíšilovi věru nechybí. Ba co více, kdo si dnes vzpomene na to, že i on byl nachytán na pověstném mejdanu politiků, byznysmenů a lobbistů v Toskánsku a to ve společnosti nejen Martina Romana, ale Petra Šikoše, člověka, který hraje jednu z klíčových rolí v kauze Škoda. Opět mu to prošlo, a to s vysvětlením o naprosto náhodném setkání, kde se žvatlalo podle ministra jen o jídle a vínu…

Podotýkám, že změny na VSZ v Praze akcelerovaly právě v době, kdy se začalo vyšetřování kauzy Škoda díky Švýcarům povážlivě blížit k Pospíšilovo plzeňskému zázemí. Stanislav Mečl má podle dobře informovaných zdrojů blíže k těmto skupinám, než k nejvyššímu státnímu zástupci Zemanovi, jak někdy mylně píší média. Koneckonců, pověstné jsou historky o tom, jak se Pospíšilovo lobbisté už na posledním karlovarském festivalu vychloubali, že příští vrchní žalobce v Praze bude jejich a z Plzně.

Připočteme-li k tomu přepadovou kontrolu na Městském státním zastupitelství v Praze, kde mezi extrémně žádanými spisy byl i ten o kauze zakázek ČEZu pro plzeňskou Škodu, přičemž tento spis měl údajně na kontrolu přímo Mečl sám, zatímco ostatní případy byly rozhozeny referentům, střípky opět doplňují zatím matný, mlhavý, ale přesto naprosto jiný obraz, než o panu Čistém …

Ať je to tak či jinak, doufejme, že česká justice neskončí po Pospíšilově „očistě“ a „reformě“ jako plzeňská práva, která, zatímco Pospíšil pokračuje úspěšně v politice, stojí nad propastí. Koneckonců, obavy jsou na místě. Pospíšil už má opět kam odejít – bude „mecenášem“ umění. Pár autorských obrazů už za peníze ministerstva spravedlnosti bylo pořízeno. Zatím visí na chodbách ministerstva, ale kdo ví…


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

Vladimír Štingl

Pane Dimune, dobrý den. Naprosto a jednoznačně se s Vaším pohledem a názorem ztotožňuji. V němém úžasu jsem si přečetl "provolání"..... Zůstává rozum stát, kdo je pod ním podepsán. Pospíšil byl a je jeden z "party", která má tak špinavé ruce, že už si nevidí ani na jednotlivé prsty a má "oporu" v "občanských iniciativách"?! Neuvěřitelné, nepochopitelné. Tragédie nechápavých blbů nebo organizovaná hra??? Ale rovná není ani čárka nad kteroukoliv samohláskou v "prohlášení"...... Zdravím.

P.S. Nezbylo mi, než se po 4 měsících k Vašemu blogu vrátit a ocenit ho se vztahem k současnému "divadlu". Díky.

rku

Co kdyby nám Dimun pověděl také něco o tom, jak to vypadalo na MS když tam dělal mluvčího Němcovi.