Petr Dimun: O amerických depeších, radaru a „SASHovi“ Vondrovi aneb v čem Lidové noviny lžou

obrazek
5.9.2011 10:32
Věnoval jsem pročítání depeší pražské ambasády USA celý víkend. Mohu-li o někom prohlásit, že je naprosto cynický (jak píše v komentáři Lidových novin o Jiřím Paroubkovi Martin Weiss, mimochodem bývalý diplomat v USA) – a to na základě prosazování svých obchodních zájmů proti českým firmám – pak to byli (či jsou) američtí diplomaté. V případě dodávek L-39, L-159 či pasivního radiolokátoru VĚRA byli natolik agresivní, jak vyplývá z jejich až vychloubačných depeší, že se jim podařilo ve všech případech zabránit vývozu a rozvoji těchto českých zbrojních projektů. Divím se Lidovým novinám, že tento zásadní prvek opominuly.

Co se týče Jiřího Paroubka a jeho role v projektu americké radarové základny, dnešní Lidové noviny nepřinesly nic jiného, než potvrzení toho, co Jiří Paroubek celou dobu říkal na politických grémiích ČSSD a také na veřejnosti. Je zvláštní, že se Lidové noviny neomluvili za lež, kterou spolu s ostatními médii šířily, když zpochybňovaly Paroubkovo tvrzení, že jako premiér o projektu umístění základny USA na našem území nic nevěděl a dělaly z něj trpělivě lháře. Depeše potvrzují, že to několikrát americké straně při osobních jednáních vytkl a skutečností je, že v kabelogramech americké ambasády z let 2005 a 2006 o schůzkách velvyslance Grabera s Jiřím Paroubkem, tehdejším premiérem, není o radarové základně (v depeších označovaných jako projekt MDA) ani zmínka.

V tomto případě se navíc ukazují rozpory, česky řečeno guláš, v depeších americké ambasády. A tak zatímco v dubnu 2006 američtí diplomaté přiznávají, že o projektu radaru informovali jen omezený okruh lidí a nechtějí z toho dělat politické téma před volbami 2006, charge d´affaires Mary Thompson-Jones v naprostém rozporu s tím na podzim 2009 do Washingtonu píše, že Jiří Paroubek v letech 2005-6 projekt podporoval, aby nyní „otočil“.

Je také s podivem, že si LN nepovšimly cynismu USA, které nechtěly, aby se z radaru stalo jedno z témat voleb. Tedy aby lidé o tak zásadní věci nemohli rozhodnout. To je zvláštní pojetí demokracie od státu, který se prohlašuje jejím strážcem. Nemluvě o tom, že takový přístup americké strany k české veřejnosti a politikům nelze nazvat jinak, než jako pohrdavý.

Z amerických depeší také vyplývá, že po volbách 2006 se zásadním způsobem změnil i jejich přístup k prosazování projektu radarové základny USA. Do vlády se dostal jejich „very closer friend“ Alexandr Vondra, který je vždy všemi stupni amerických úředníků titulován jako SASHA. Je to na pováženou, je-li v tajných kabelogramech americké ambasády označován ministr vlády České republiky jako „Alexandr (SASHA) Vondra“. Skoro to připomíná, jako kdyby se jednalo o krycí jméno… Asi není náhodou, že američtí diplomaté se opakovaně v depeších z podzimu 2006 zmiňují o nevraživosti mezi jejich „SASHOU“ a Jiřím Paroubkem. Američtí diplomaté s nástupem první Topolánkovy vlády zařadili jiný rychlostní stupeň a v depeších se tak téma radaru v jednáních s českými politiky začíná stávat tématem hlavním. Navíc je zřejmé, že o projektu jsou někteří vládní politici, v čele se „SASHOU“ Vondrou, velmi podrobně informováni již z doby před volbami, což z depeší také vyplývá.

S frekvencí tak dvakrát do měsíce je referováno o vývoji v české vládě, a to s ohledem na průběh jednání o radarové základně a téma se - vedle již zmiňovaných zbrojních projektů – stává hlavním tématem amerického zájmu v ČR. „Enthusiastic“ Mirek Topolánek coby premiér budil nadšení svým nadšením pro radar, které americké diplomaty zpočátku zaskočilo. V této souvislosti je zajímavé, že s podobnou frekvencí referovali američtí diplomaté do USA v letech 2004-2006 snad jen o vývoji vztahu mezi ČSSD a komunisty, kdy je znát až panický strach z toho, že by Jiří Paroubek mohl komunistům umožnit podíl na moci.

Z depeší je také zřejmá úzká koordinace americké ambasády s českou vládou na veřejné kampani za prosazení radaru, kdy čeští úředníci spolu s americkými diplomaty velmi úzce koordinovali vládní propagační kampaň. Je možné pochybovat, že se jednalo o pouhou koordinaci a z některých depeší vyplývá, že se mohlo jednat i o jiný druh spolupráce, včetně finanční.

Ale zpět k tvrzení LN, že Jiří Paroubek říkal něco jiného na veřejnosti a něco jiného americkým diplomatům. Ze všech depeší je zřejmá trpělivá snaha Jiřího Paroubka americkým diplomatům vysvětlit, že 80% voličů a členů ČSSD je proti projektu radaru a pokud by on – který osobně proti projektu nic nemá – tento projekt prosazoval, byl by neúspěšný a navíc by to byl „gift to comunist party“, dárek komunistům, kteří by se tohoto tématu zhostili, a jejich preference by výrazně posílily na úkor ČSSD. Ona výčitka o malém manévrovacím prostoru, který je mu ponecháván, se týká způsobu, jakým se vláda Mirka Topolánka tématu základny zhostila – udělala z něj svoje zásadní politické téma - což ve vyostřené náladě let 2007-8, kdy Topolánkova vláda prosazovala své reformy a svoji legitimitu postavila na přeběhlících, nedává Jiřímu Paroubkovi onen dostatečný „manévrovací prostor“. Viz. depeše z 18.6. 2007, 19.7. 2007 či z 30.8. 2007. Jiří Paroubek však přislíbil, že téma radarové základny neuzavře a ponechá jej otevřené tak, aby k nim ČSSD mohla zaujmout konečný postoj na základě reálných, nikoliv virtuálních hrozeb a také, aby americká strana mohla reagovat na základní výhrady politiků ČSSD, totiž že projekt není zasazen do společného rámce obranné politiky s NATO a jedná se zatím o projekt dvou, respektive třístranný. Koneckonců, tento postoj nesděloval americkým diplomatům jen Jiří Paroubek, ale také třeba tehdejší šéf zahraničního výboru sněmovny a dnešní stínový ministr obrany Jan Hamáček. V tomto směru stanoviska sdělovaná americkým velvyslancům odpovídají tomu, co bylo prezentováno na veřejnosti. Stejně jako pozdější postoj ČSSD i Jiřího Paroubka, který se zformoval v důsledku toho, jak se z tématu radaru stal prakticky jediný legitimizační důvod existence Topolánkovy vlády: členové ČSSD v referendu rozhodli o odmítnutí projektu, avšak ČSSD si nechává otevřenou cestu v případě vyvstání reálných hrozeb a změny mezinárodní situace. Navíc už z depeší z roku 2007 je zřejmé, že i američtí diplomaté v Praze věděli o jiném postoji značné části amerických kongresmanů za Demokratickou stranu a s blížícími se prezidentskými volbami jejich úsilí o prosazení projektu radaru v ČR značně stoupal. I z toho je zřejmé, že byla oprávněná obava Jiřího Paroubka i ČSSD – mimochodem v diskusích to američtí diplomaté vždy obešli – že se jedná o výhradně projekt republikánské administrativy prezidenta Bushe, nikoliv o projekt založený na konsensu o prioritách americké bezpečnostní politiky.

Vše je otázkou interpretace a tu, kterou provedly Lidové noviny – že se jedná o projev cynismu a že Jiří Paroubek říkal něco jiného americkým diplomatům a něco jiného na veřejnosti – považuji za nepravdivou a manipulativní. Navíc mám jednu zkušenost, kdy jsem byl přítomen jednomu z jednání, o kterých se v depeších píše, a musím říci, že mé vzpomínky i poznámky, které jsem o tomto setkání s americkými kongresmany k tématu radaru dohledal, jsou v lecčems odlišné, než jak to popisují američtí diplomaté. Oni si totiž tehdy američtí diplomaté spletli jednu zásadní věc: zaměnili celostátní referendum za vnitrostranické referendum. A tak zatímco Jiří Paroubek mluvil o tom, že v ČSSD chce k otázce radaru vypsat ještě jedno vnitrostranické referendu, což se pak objevilo i v tiskové zprávě, hoši z americké ambasády poslali do ústředí zprávu, že Paroubek opět hrozí celostátním referendem.

Jiří Paroubek také ve svých vyjádřeních, interních i veřejných, několikrát zopakoval, že pokud bude českým parlamentem ratifikována smlouva, případná vláda ČSSD by ji nemohla zrušit. Žádné jiné vyjádření Jiřího Paroubka není, a proto je možné depeši velvyslance Grabera z července 2007, v níž mluví o rozporu v podobě odlišného prohlášení v nějaké televizní debatě za omyl.

Sečteno a podtrženo: kdyby americká ambasáda od počátku hrála s projektem radaru otevřenou hru, neinformovala o jeho podobě jen vybrané politiky z ODS v čele se „SASHOU“ Vondrou a nechovala se pohrdavě i k české veřejnosti, kdy čekala až na to, jak dopadnou volby v roce 2006, debata by probíhala zcela jinak. Je zřejmé, že se Američané naopak rozhodli vše vsadit na jednu kartu – vládu s účastí ODS – a vývoj po volbách je zaskočil. Proto Jiřího Paroubka o projektu informovali až týden po volbách, kdy nebylo zřejmé, jaká vláda vlastně vznikne. Zajímavé je, s jakou vehemencí pak v komentářích doporučují američtí diplomaté podporovat myšlenku velké koalice ČSSD a ODS, kterou v minulosti považovali za symbol korupce, protože by to mohlo „zlomit odpor ČSSD proti radaru“. Co je větším projevem obratu názorů a cynismu, než toto?

A mimochodem, ještě něco je zajímavého na amerických depeších: američtí diplomaté si několikrát v roce 2007 posteskli, že jim v prosazování projektu radaru na veřejnosti moc nepomáhá ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, který se tak zjevně – a pro ně nepochopitelně – snaží nepopulárnímu tématu vyhýbat. Američtí diplomaté jsou z toho pořádně nešťastní, protože nedokážou pochopit, že taková vládní autorita se v podstatě chová v této věci jako populista…


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.