Petr Dimun: Oranžoví tuneláři

obrazek
11.8.2011 13:42
Termínem „tunelování“ ve smyslu ekonomickém, tj. že majitel či správce té které firmy zprivatizuje její aktiva ve svůj osobní prospěch, zatímco vytváří dojem efektivního fungování a řízení podniku, čímž podvede zbylé vlastníky, věřitele i zaměstnance, obohatil český politický slovník Miloš Zeman. Měl pravdu: tunelování jako legální, nepostižitelný podvod, bylo rakovinou české ekonomiky v době, kdy se Miloš Zeman chopil vedení ČSSD a dovedl ji k vládnímu angažmá. Bohužel, od té doby začal i on sám přispívat ke vzniku jiného druhu tunelování, totiž ve smyslu politickém, kdy voliči volí stranu na základě jejích slibů a programu, aby pak po volbách představitelé strany využili svěřený mandát k přesně opačným cílům.

Nejčastěji k vlastnímu obohacení. V tom jsou tuneláři ekonomičtí, jejichž symbolem je Viktor Kožený, naprosto shodní s tuneláři politickými, které symbolizoval v ČSSD Miroslav Šlouf či aktuálně jeho pohrobek v ČSSD Jaroslav Palas. Koneckonců, vyčítá-li Palas ve svém dopise předsedovi strany Bohuslavu Sobotkovi, že „ČSSD ztratila skutečné osobnosti, jakou je např. Miloš Zeman“, množné číslo „osobnosti“ se nám vrací ozvěnou nikoliv Jiří Paroubek, který Palase zatratil a nevzal jej do vlády, takže ho dnes Palas ne náhodou nejostřeji vyzývá k odchodu ČSSD, ale Šlouf a spol. Jeho éra byla totiž zlatou érou politických tunelářů typu Jaroslava Palase.

Sobotka vs. oranžoví baroni

Od sjezdu ČSSD letos na jaře se očekávalo sjednocení strany a jakýsi druh „očištění“ od všeho negativního, čím média polepila v posledních dvou letech éru Jiřího Paroubka. Jeho odchod byl mnohými v ČSSD vítán jako odchod tyrana, který násilím prosazuje své názory, takže chudáci demokraté v regionech musí trpce snášet v potu své každodenní práce ve prospěch lidí jeho karabáč. V tomto očekávání nové a krásné ČSSD bez pih na tváři se však spojili dva druhy lidí – političtí idealisté, věrní programu ČSSD a jejím hodnotám, kterým vadil „styl“ Jiřího Paroubka a političtí pragmatici, oranžoví baroni a jejich mafiáni, pro něž je program přesně tím předvolebním pivem s klobásou, lákadlem na voliče, nikoliv závaznou smlouvou. Zatímco ti první se nechali ovlivnit mediální hysterií okolo Jiřího Paroubka, do níž se bohužel zapojili i levicoví novináři a intelektuálové, včetně Alexandra Mitrofanova, a tudíž jim vadila forma, nikoliv obsah politiky ČSSD pod vedením Jiřího Paroubka, oranžovým baronům, kteří své posty získali závratným vítězstvím v krajských volbách 2008, takže museli rychle přeformulovávat svojí strategii B-týmu ODS v krajských koalicích, začal postupně vadit obsah programu ČSSD. Proto okamžitě po odchodu Jiřího Paroubka z čela ČSSD zrušili zásadní předvolební slib, díky němuž usedli do hejtmanských křesel, v podobě boje proti zpoplatněnému zdravotnictví a jejich guru Michal Hašek dokonce zaútočil ve svém předsednickém manifestu na samotnou páteř programu ČSSD, kterou je obrana modelu sociálního státu. Pokud by Hašek a jeho baronská suita na sjezdu zvítězila, došlo by samozřejmě k modifikaci celého programu ČSSD, který by v mnoha oblastech splynul s programem ODS, která se pod tlakem TOP09 stále více přibližuje politickému středu. Přestože tento frontální útok na samu podstatu programu ČSSD nevyšel, sjezd ČSSD posílil postavení oranžových baronů, takže místo vytoužené jednoty institucionalizoval prakticky dva autonomní stranické subjekty uvnitř ČSSD, které se zásadním způsobem liší v pohledu na politiku jako takovou. Od té doby panuje studená válka, kdy se oba tábory vzájemně zastrašují a vedou pouze omezené války.

Bude Sobotka následovat Špidlu?

Sobotka postavil svůj předsednický mandát na důrazné obhajobě programu ČSSD a dokonce stranu otevřel různým levicovým a liberálním alternativám, hnutím, která mohou přinést do ČSSD nová programová obohacení. Stejně tak se k ČSSD díky tomu konečně přihlásili vlivní levicoví a liberální intelektuálové, kteří pochopili, že před volbami 2010 byli zbabělci, nechali si stejně jako většina společnosti vymýt mozky a až na dvě čestné výjimky – Václava Bělohraského a Jiřího Pehe – mlčeli, když mediální dav vláčel s pěnou u huby „levičáky“ ulicemi. Problémem je, že Sobotka začal dělat s pragmatickým křídlem strany příliš brzo a příliš velké kompromisy, které byly pravděpodobně vynucené hrozbou druhé strany z otevřené odvety. Tzv. nová stínová vláda ČSSD je jednoznačně prohrou Bohuslava Sobotky a vítězstvím Michala Haška, v němž se zračí Haškova mimořádná schopnost pro politikaření. Přesvědčit Sobotku, který chce stranu otevřít ekologickým iniciativám a sní o povolební koalici se Stranou zelených, aby přesunul ze stínového ministerstva místního rozvoje na životní prostředí jihočeského hejtmana Zimolu, který nemá odbornou aprobaci ani na jednu z oblastí - vyjma toho, že chce podobně jako developeři omezit hranice šumavského národního parku a stojí otevřeně a jednostranně na straně kácení na Šumavě – muselo Haškovi udělat mimořádně škodolibou radost. Stejně tak je nutné vnímat s nepochopením renominaci Zdeňka Škromacha na post stínového ministra práce a sociálních věcí, když i on sám sebekriticky svojí rezignací předtím uznal, že Facebooku přeci jen rozumí víc, než důchodové reformě. A jsou samozřejmě další příklady těžko pochopitelných kompromisů ve stínové vládě, na něž jsem už mnohokrát upozorňoval.

Problémem je, že Sobotkovi začali klacky pod nohy házet už i vlastní spojenci. Těžko říci, zda to je jeho nedůsledností – jako například v případě výroků stínového ministra financí Mládka o tom, že případná vláda ČSSD by poplatky ve zdravotnictví nerušila či že to s progresivním zdaněním není u ČSSD zas tak horké – anebo jen prostým faktem, že někdo nezvládá své osobní ambice, jako tomu bylo u kritiky ze strany Jiřího Dienstbiera na jeho adresu v MF Dnes. Fakt, že Sobotka tak dlouho ustupoval druhému táboru a nechal se vmanévrovat do pozice slabého předsedy, mohl totiž znamenat, že mnozí jeho „podmíneční“ spojenci začali nenávratně koketovat s druhou stranou. Už jsem zde v jednom z minulých článků naznačoval něco o vzájemně užitečné symbióze mezi mediálními miláčky typu Jiřího Dienstbiera, jehož názory však v mnoha ohledech nekorespondují s názorem většinového voliče ČSSD a který má i historicky, a proto logicky, blízko k politickému středu (a tím i k táboru Michala Haška) a politickými pragmatiky, kteří tunelují program ČSSD a potřebují proto podobně, jako tuneláři ekonomičtí využívali umělců, nějaký fíkový list, monstranci, na níž by nalákali voliče. Koneckonců, Dienstbier už jednou k takovému řešení svolil, stal se dobrovolně monstrancí pražské ČSSD v pražských komunálních volbách a to, že pak po volbách obrátil, nesvědčí v žádném případě pozitivně o jeho charakteru. Spíše naopak. Uvidíme, zda například splní svoji proklamaci, že pokud bude v nové stínové vládě Petr Hulinský, on z ní odejde. Na to, že je za zásadového politika, tak ochota splnit tento slib připomíná spíše právě onen závazek hejtmanů ČSSD, že budou proti poplatkům ve zdravotnictví.

Svého času nezasloužené lásce médií podlehl Stanislav Gross, který se postavil Vladimíru Špidlovi, aby se pak ukázalo, že s médii je to jako s ohněm: dobrý sluha, ale špatný pán. Je otázkou, zda místo Haška nezaujme roli Stanislava Grosse vůči Vladimíru Špidlovi ve vztahu k Sobotkovi právě Jiří Dienstbier.

Další po Palasovi? Hašek!

Je smutné, že člověk s minulostí jako Jaroslav Palas (kterému se bohužel politické tunelářství mimořádně osvědčilo a vyplatilo) si vůbec dovolí v tak jasné a nijak nezpochybnitelné otázce, kdy jasně porušuje program ČSSD, takovým drzým způsobem okřikovat svého předsedu. Bohužel, není náhodou, že se tak děje skrze Jiřího Ovčáčka a způsobem, kdy Sobotka o dopise ještě nic neví. Stará dobrá mediální klasika v provedení „zákazníků“ Zeman-Šlouf-Hašek-Benešová. Sobotka si však za způsob, jak pohrdlivě s ním političtí tuneláři jednají, může sám. Nechal to totiž sám dojít svými předchozími nerozhodnými kroky až tak daleko, kdy jej mají tito lidé za onuci, na kterou když důrazně houknou, tak se stáhne. Už proto však Sobotka nesmí dnes zvolit svoji oblíbenou taktiku problém vysedět. Okřikuje-li Nečase za Aleše Řebíčka a žádá na půdě sněmovny vysvětlení jeho příjmů, těžko nebude za šaška, nepostavil-li by se takovému oranžovému Řebíčkovi v podobě Jaroslava Palase. Zcela správným útokem na symbol politických tunelářů Palase však Sobotkovo tažení nesmí skončit. Palasův dopis má všechny znaky toho, že byl s Haškem konzultován a že je součástí strategie na další Sobotkovo oslabení. To se může dít, jak ukázal čas, naprosto bizarními cestami, kdy například Michal Hašek v květnu vyzývající Paroubka, aby složil mandát poslance a táhnul z ČSSD, dnes kritizuje „nové vedení ČSSD za to, že nedokáže najít s Jiřím Paroubkem shodu“. Je zřejmé, že z „nového vedení“ vyděluje alibisticky sebe a míří tak pouze na Sobotku. Stejně tak je těžkým úderem pro důvěryhodnost Sobotky to, co se odehrálo okolo volby ředitele ČRo, ačkoliv Peter Duhan je zcela jistě dobrým kandidátem. Dohody učiněné Sobotkou však zněly jinak a on se tak stal pro partnery nedůvěryhodným. Jako z jiného světa zní i kritika samotného Palase (který nedokáže vysvětlit, odkud vzal na výstavbu luxusního penzionu a chce v rozporu s programem „dlouhodobě pronajmout“ krajské zdravotnické zařízení) když kritizuje Sobotku, „že nejsme schopni v nynější situaci včas veřejnosti prezentovat srozumitelná a reálná východiska“. To jde opravdu obtížně za zády s lidmi, kteří tato východiska v praktické politice zásadním způsobem zpochybňují.

Proto po Palasovi musí Sobotka přivést k poslušnosti i Michala Haška, který chce v rozporu s programem ČSSD zakládat krajskou zdravotní pojišťovnu. Zlí jazykové tvrdí, že se tento nápad vylíhl ve stejném mozku, jako ten Palasův a že to jsou jen vlaštovky, na jejichž konci má být soukromé zdravotnické impérium s vlastními zdravotnickými zařízeními a pojišťovnou. Prostě takový typický politický tunel. Good luck, pane Sobotko!


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

pawouczech
Dimun a Paroubek jsou paka. A Benda něco odpudivého.
rku

Může čestný člověk příjmout zaměstnání v kterém musí hájit lumpárny.Může čestný člověk obhajovat jednou pravicovou a podruhé levicovou politiku podle toho kdo ho platí?

 

rku

Co kdyby pan Dimun přivedl doČSSD Pavla Němce.Jistě by to byl přínos

catumbelan1

Jistě máte pravdu pane Waltře, ale tito lidé se nevylíhli najednou, přez noc! To na nich muselo být vidět již dříve. Dokud se jednalo o kandidáta na hejtmana tak byl dobrý? Proč je tak čitelný až nyní? Není něco v minulosti ČSSD zanedbaného? Třeba práce se členskou základnou, tzv. kádry? Nebylo těch "úletů" členů a potažmo poslanců a nyní i hejtmanů až příliš?

heriot

Dovolím si vyslovit názor, že s lidmi jako je Palas, který se chová jako typický člen ODS a vědomě  porušuje program ČSSD a tím ji velmi škodí se stmelovat nic nedá. Takoví by měli ČSSD co nejdříve opustit.

catumbelan1

Víte pane Waltře, jedno to asi neí. Protože on sám se minulostí jiných zabývá. A mě osobně mrzí to, že jsem jeho, pana Paroubka i tehdejší mluvčí paní Blechovou na některé věci vedoucí ke ztrátě přízně voličů upozorňoval. Bohužel, volení průzkumy ukazovaly něco jiného než se potom stalo. Proto bych dnes přivítal aktivity vedoucí ke stmelení ČSSD a nikoli takové které, byť nešikovnou, špičku strany ještě poškozují. Ovšem, daleká cesta, marné volání!

heriot

Pane Sazečku, to se omlouvám, asi jsem tedy špatně pochopil vaši ironii....Je ale přece jedno, kde pan Dimun byl dříve a zda radil či neradil panu Paroubkovi. Důležité je, že dnes a sem píše konkrétní a zasvěcené komentáře.

catumbelan1

Pane Waltře, právě že nevytýkám nic. Jen lituji, že toho bystrého úsudku nebylo využito dříve a lépe. Dnes to je jen plakání nad rozlitým mlékem.  

heriot

Pane Sazečku, nevím co obsahově vytýkáte článku pana Dimuna. Zřejmě to nevíte ani vy sám, tak se uchylujete k osobnímu útoku... Já jsem rád za analýzy pana Dimuna, charakteriuje je informovanost a bystrý úsudek. Na rozdíl od Vašich příspěvků...:-)

paul

Super. Thats all.

jiri-paroubek

Pane Sazečku, zkuste se naučit diskutovat. Co konkrétně P. Dimun nekorektně či věcně chybně napsal. Vaše soudy jsou apriorní a osobní. P. Dimun byl mým blízkým spolupracovníkem v době, kdy se ČSSD z vysmívané strany v krizi (duben 2005) postupně stala nejsilnější stranou v zemi.

catumbelan1

Kdo to je ten Dimun? To musí být strašně chytrý člověk. Škoda jen, že tu nebyl v době kdy vedl ČSSD pan Paroubek. Mohl mu radit a vše mohlo být úplně jinak. Opravdu, třikrát škoda!