Petr Dimun: Petr Holec - smutný guru novinářské špíny

7.10.2010 14:14
Když o vás někdo veřejně, třeba v hospodě, prohlásí, že jste „špína“, aniž by byl schopen říci proč, vrazíte mu facku. Když to o vás někdo napíše, aby si to mohli ostatní přečíst, aniž by však uvedl jediný důkaz pro toto tvrzení, skousnete rty a snažíte se zjistit, co ho k tak zásadnímu tvrzení opravňuje. Třeba si to vyříkáte a dojde i k omluvě, jak to mezi slušnými lidmi bývá. Každý děláme chybu a novinář je také jen člověk. Tento týden jsem si přečetl na Reflex.cz článek Petra Holce „Jiří Paroubek: Malý návrat velkého bubáka“.

Holcovy texty vynikají především ostrým jazykem autora, který si nedělá hlavu se subjektivností svých tvrzení a má zálibu lidi hodnotit i podle toho, jak vypadají. Někdy jsem si říkal, jak by mu asi bylo, kdyby o něm nějaký jiný podobný Holec napsal, že je prototypem zamindrákovaného čtyřicátníka, který to s holkama nikdy moc neuměl a v tělocviku jej nikdo nechtěl do svého mužstva, protože na hřišti jen překážel a jediný gól, který kdy dal, byl ten vlastní. Proto se dnes chápe pera, aby se těm, kteří mu toto smutné dětství připomínají, pomstil a ukázal, že i on umí dávat góly. Holky už sice při svém tělu, které nese všechny znaky doživotní rezignace na jakoukoliv životosprávu, a s obličejem věčného citového hypochondra, nezaujme, ale tajně doufá, že je někdy oslní svým břitkým stylem psaní, který třeba bude někdo považovat za odvážný nebo dokonce vtipný. Jsem přesvědčen, že by se mu tento jeho popis nelíbil a právem by jej považoval za nejapný.

Holce jsem viděl dvakrát, možná třikrát v životě. Vyhledal mne, protože ode mne jako novinář potřeboval nějaké informace. Proto mne překvapilo, když jsem si v tomto jeho článku přečetl, že jsem „smutným guru politické špíny“. Podávat informace novinářům nepovažuji za špínu, leda by se sami novináři řadili do kategorie „nečistých“ a své povolání považovali za bezectné. Tak jsem panu Holcovi zavolal a vyzval jsem ho, aby mi předložil pro svá obecná tvrzení alespoň tři příklady, které by jej opravňovaly k tomu, aby o mně takto psal. Odpověď mne rozesmála, prý to mám vědět sám, co jsem dělal pro Jiřího Paroubka. S klidem jsem mu opáčil, že autorem článku nejsem já, ale on a tak by jako správný novinář měl být schopen uvést několik příkladů pro svá tvrzení. Očividně jsem ho svým klidem a opakováním jednoduché otázky rozhodil, pokud jsem jej tedy nevyrušil na místě, kam i císařpán chodíval sám, protože začal do telefonu dokola vykřikovat, že to musím vědět sám. OK, slevil jsem a požádal jsem ho o jediný příklad, který by ho opravňoval mne označit za „guru politické špíny“. Odpověď mi vyrazila dech a vypovídá leccos o světě pana Holce: „Protože jste pracoval pro Jiřího Paroubka!“ Smutný obraz o úrovni některých novinářů redakce Reflexu. Ještě než mi stačil praštit s telefonem, označil jsem ho tedy podle této logiky za „guru novinářské špíny“, což neunesl a hovor ukončil.
Další důkaz toho, proč je třeba podpořit projekt www.vasevec.cz. Monopol na pravdu a morální soudy, který si média osobují a který pak bez jakékoliv pokory k pravidlům novinářského řemesla někteří novináři zneužívají k urážení lidí, kteří se jim znelíbili, je ostudný. Pro některé novináře bude člověk jen proto, že pracoval pro Jiřího Paroubka „špínou“. Snažil jsem se na tomto jednom aktuálním příkladu demonstrovat, jak bylo někdy i lidsky složité v takové úrovni mediálního prostředí pracovat pro ČSSD.
 
Petr Dimun

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.