Petr Dimun: Přímá volba předsedy ČSSD – nastává boj s oranžovými barony?

5.11.2010 17:13
Ve stejné době, v níž započal Mirek Topolánek svůj boj s tzv. kmotry, procházela ČSSD obdobným procesem, který Jiří Paroubek jen chytřeji pojmenoval modernizací ČSSD. Cílem bylo stranu otevřít novým lidem a tématům, změnit personální politiku uvnitř strany a především prostřednictvím přímé volby stranických funkcionářů od úrovně okresního předsedy výše rozbít mocenský monopol stranické oligarchie uvnitř ČSSD.

Bohužel, díky vysokému zisku ČSSD v krajských volbách v roce 2008 se dostal tento proces paradoxně do slepé uličky, neboť překvapivé vítězství výrazně posílilo moc lidí uvnitř strany, kteří se obávali tohoto aspektu modernizace a dalo jim i věcný argument pro odmítnutí, neboť začali tvrdit, že to jde i bez ní. Z celého projektu tak zbyla jen přímá volba předsedy.

Pro představitele stranické oligarchie uvnitř ČSSD, tedy lidi, kteří po dlouhou dobu určují politiku strany v daném regionu díky ovládnutí klíčových místních organizací s vysokým počtem členů, což jim zajišťuje stranické pozice a kontrolu nad nominacemi do různých stranických orgánů, nepoužívám záměrně pojem „kmotři“. Předně tento termín je už natolik úzce spjat s ODS, že jeho použití vůči lidem v ČSSD by neodpovídalo realitě. Co je však důležitější je skutečnost, že na rozdíl od kmotrů ODS, kteří většinou stojí v zákulisí a vedou čilý permanentní politický byznys, straničtí oligarchové ČSSD, „oranžoví baroni“, jsou v podstatě šedými stranickými funkcionáři, kteří se obávají jakékoliv změny, která by je připravila o funkci, kterou zastávají a díky níž jsou ve svém regionu důležití. Dalším klasickým poznávacím znakem takového „oranžového barona“ je, že přirozeně tíhne ke koalici s ODS, neboť respektuje dlouholetou politickou zkušenost těchto lidí, kteří zastávali často několik volebních období významné funkce, zatímco „oranžový baron“ byl v opozici. Zvláště po těchto komunálních volbách, kdy ODS hrozil v mnoha klíčových městech po několika letech odchod do opozice, jsou tyto vazby mezi kmotry ODS a „oranžovými barony“ zřejmé a pro člověka neznalého místních poměrů i překvapivé: vznikají velké koalice jako houby po dešti, ačkoliv se často jedná o spojení, minimálně z pohledu blížících se krajských voleb a skutečnosti, že faktickými vítězi komunálních voleb jsou protestní hnutí, výrazně nevýhodné právě pro ČSSD. Zatím je terčem kritiky za takový přístup k výsledkům voleb výhradně ODS, avšak je jen otázkou času, kdy se kritika veřejnosti obrátí i proti ČSSD.  Kritice čelí jen její pražská organizace, která však na rozdíl od té brněnské zatím žádnou koalici s ODS neuzavřela a hraje klasickou „lidoveckou“ politiku pověstného jazýčku na vahách, čímž pomáhá i centrálnímu vedení strany, neboť to výrazně přispívá k napětí ve vládě. Přitom ačkoliv ČSSD v Brně zvítězila, vzdala se většiny v radě jen proto, aby získala post primátora. Je otázkou, zda to brněnští voliči ČSSD pochopí a nevyloží si to tak, že se jedná jen o naplnění osobních ambicí jednoho z „oranžových baronů“.
 
Pokud sobotní výkonný výbor ČSSD, na němž mají „oranžoví baroni“ díky starému delegačnímu systému většinu, odhlasuje zamítnutí přímé volby, bude to prohra obou stávajících kandidátů na předsedu, kteří ji prosazují. V tomto případě totiž nejde ani tak o proceduru samu, ale o to, že by přímá volba ukázala, které stranické organizace mají „živé“ členy a kde je naopak vysoké podezření na černé duše. Ať totiž bude zvolen systém přeregistrace členů před volbou, anebo se zvolí procedura bez ní, míra účasti členů na klíčovém hlasování odhalí poměry uvnitř jednotlivých organizací. Vzhledem k tomu, že v březnu bude sjezd strany, kde se bude volit celé vedení strany, mohla by přímá volba zpochybnit „oranžovým baronům“ jejich dosavadní mocenský monopol, postavený na optické síle členské základny jejich organizací. Pokud by totiž přímá volba proběhla a některé organizace by měly nízkou volební účast, zcela jistě by vznikla poptávka po kontrole podobné té, která nyní probíhá například v litoměřické ČSSD. Jestliže se však přímá volba neuskuteční, pak mohou jak Bohuslav Sobotka, tak Michal Hašek o „nové socdem“ vést sáhodlouhé debaty, které však vždy narazí na obavy „oranžových baronů“ a stanou se stejně tak akademickými, jako za Jiřího Paroubka.

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

agnusgreg
Ač v říši zoologické je mým nepřítelem, s námitkou pana Vlka se ztotožňuji. Nevím, čím to je, ale mocní vždy mají tendenci se lépe sdružovat a organizovat než bezmocní. Možná proto, že jich je méně, mají na to více prostředků, ale mají také více co ztratit. Také proto Marxovo heslo Proletáři všech zemí, spojte se! bylo výzvou reagovat na již spojenou sílu buržoazie. Co se týče dokazování aktivity členů - pokud by se dělalo papírově, v tom by mohl být problém, že by se vykázala právě papírově, ale fakticky žádná by být nemusela. Vím např. z praxe zápisů jedné MO, že se tam zapisují lidé, kteří vůbec na schůzi nebyli přítomni. K poznávacím znakům baronů by se dalo možná přiřadit i to, že dosazují do různých funkcí svoje příbuzné a známé, takže širší i nukleární rodina vše jistí. Asi není zrovna nejšťastnější, pokud je manželka předsedy okresní organizace zároveň předsedkyní okresní kontrolní komise, i když to žádné stanovy neporušuje.
agnusgreg
Když už se zde argumentuje Desaterem, rád bych připomněl jinou myšlenku inspirovanou Písmem: ne podle slov, ale podle činů poznáte je!
agnusgreg
Když už se zde argumentuje Desaterem, rád bych připomněl jinou myšlenku inspirovanou Písmem: ne podle slov, ale podle činů poznáte je!