Petr Dimun: Tah Sobotkou

Mrzelo mne, když na mé výtky a výhrady reagoval pohrdlivě o pitomostech, co nemá cenu číst a pokračoval ve své vstřícnosti vůči Bártovi a spol.

Proto jsem byl rád, když Michal Hašek došel konečně ke správnému názorovému obratu a od minulého týdne začal svého někdejšího „možného, potenciálního koaličního partnera“ nazývat „mafiánským projektem“, před kterým „ČSSD už deset měsíců varuje“. Sice jsem si nevšiml, že by to byl právě Hašek, kdo by do té doby kdy vyslovil něco kritického na adresu Víta Bárty, jeho ministrů či VV, ale buďme velkorysí.

Nebyla to jediná změna, kterou od sjezdu Michal Hašek prošel. Ze zastánce spolupráce s Nečasovo vládou, který hrdinně čelil útokům Davida Ratha, jenž se mu posmíval za „politiku dárkových košů“ vládě, se z Michala Haška stal největší „vládobijec“ v ČSSD. Mnohým, kdo Michala Haška znali z dob, kdy stál po boku Jiřího Paroubka, a kteří pak těžce nesli jeho okamžitý přerod na „paroubkobijce“, se naráz rozzářily oči a doufají, že se Hašek vrátil právě do těchto dob. Věří tomu o to více, o co méně mají pochopení pro návrh Jiřího Paroubka na toleranci menšinové vlády ODS a TOP09 ze strany ČSSD. V tom naopak vidí zradu, cítí se opuštění, rozčarovaní. Není náhodou, že to byl opět Michal Hašek, kdo toho okamžitě využil k dalšímu z útoků na Jiřího Paroubka, kdy tento mistr názorových veletočů, schopných změnit svůj postoj i několikrát za den, vyčetl Jiřímu Paroubkovi právě údajný názorový obrat. Roste nám snad z Michala Haška nový Jiří Paroubek?

„Když se chrapoun navlékne do panských spodků, vždycky je prošoupe,“ stojí ve Vančurově Konci starých časů. Zůstaňme u tohoto konstatování a dejme Michalu Haškovi šanci překvapit. Třeba se svého titulu JUDr. ze slovenské vesnické vysoké školy Sládkovičovo, vedené politikem Smeru, vzdá. Kdo ví.

Faktem je, že jsem začal o pevnosti, respektive opravdovosti Haškova názorového přerodu v odpůrce Věcí veřejných záhy pochybovat. Proč?

V den, kdy prezident Václav Klaus odmítl přijmout demisi Víta Bárty a návrh na odvolání véčkařských ministrů, Michal Hašek tento krok přivítal. Přitom bylo zřejmé, že kdyby prezident Nečasovy návrhy přijal, urychlila by se jak očista státní správy od agentů VV/ABL, což je ve společném zájmu všech demokratických stran, tak by vládní koalice fakticky skončila, nebylo by návratu. Pokud někomu prezidentův krok prospěl, pak to byl Vít Bárta, kdy od tohoto dne získal čas na stmelení „svého“ poslaneckého klubu, rozehrání hry na oběť snahy kmotrů zbavit se jak jeho, tak Věcí veřejných a diskreditaci svých odpadlíků. Díky postoji prezidenta dnes koalice jedná stále ve stejném formátu a vypadá to, že se také i dohodne.

Druhým Haškovým „výstřelem od boku“, který byl jeho osobní iniciativou, byl termín případných předčasných voleb, které by se měly podle Haška konat, padne-li vláda, v září tohoto roku. Hašek dnes v Otázkách Václava Moravce navíc prohlásil, že by mu nevadilo, kdyby do září dovládla Nečasova vláda v demisi, tedy včetně véčkařských ministrů. Kdo by měl prospěch z tak brzkého termínu předčasných voleb?

Pro odpověď na tuto otázku se musíme vrátit zpátky na brněnský sjezd. Na něm se, jak jsem tady již psal, střetly v Bohuslavu Sobotkovi a Michalu Haškovi dvě politické koncepce ČSSD. Ta Sobotkova navazuje v koaličním potenciálu a s tím souvisejících omezeních na koncepci Vladimíra Špidly, který dal před spoluprací s ODS přednost vratkému spojenectví s Unií svobody a KDU-ČSL. Sobotka dnes mluví o spolupráci se Stranou zelených a KDU-ČSL, tvrdě odmítal jakoukoliv kooperaci s Věcmi veřejnými. Hašek naopak o Věcech veřejných mluvil, jak už jsem poznamenal výše, jako o „potenciálním koaličním partnerovi“ ČSSD a dveře otevřené si nechával i směrem k ODS a TOP09.

Je zřejmé, že do září tohoto roku by k politickému zmrtvýchvstání Strany zelených či KDU-ČSL došlo jen obtížně a pokud, tak by se to týkalo spíše KDU-ČSL. Je otázkou, zda by pak zisk ČSSD v situaci celospolečenské frustrace z politiky stačil na dvoučlennou koalici s KDU-ČSL.

Co se však dnes již postupně jeví jako pravděpodobné je, že VV současnou politickou krizi přes všechny ataky přežijí a co více, získají touto politickou krizí zcela novou politickou legitimitu. Vít Bárta a spol. vytvářejí efektivní legendu, mýtus o nových lidech, kteří se chtěli v politice chovat jinak, chtěli bojovat s korupcí a tak se stali terčem útoku „kmotrů“. Parafrází Husákova projevu - odpadlo, co je kolísavé, odpadlo, co bylo oportunistické a nyní zůstali jen „charakteři“, co se s kmotry už nezakecají. Z krátkých dějin české politické kultury víme, že teorie spiknutí funguje, což ukazuje i úspěch mýtu tzv. Sarajevského atentátu na Václava Klause. Není důvod se domnívat, že to nebude fungovat i v případě Věcí veřejných. Zvláště uvědomíme-li si, jaký volič a z jakých důvodů volil Věci veřejné. Ta volba byla protestní a tomu přesně odpovídá jak rétorika Víta Bárty a spol., tak neskutečně amatérské chování politiků ODS a TOP09. Zatímco Bárta své voliče mobilizuje, představitelé ODS a TOP09 se jím nechají zatahovat do jeho her, přebírají chtě nechtě jeho slovník, ztratili naprosto iniciativu. Výrok Karla Schwarzenberga o tom, že bude jednat s každým, kdo mu nenaplive do polévky, je toho smutným příkladem.

Dokážu si dnes představit situaci, kdy Vít Bárta dovede koaliční strany v čele s ODS do situace naprostého ponížení, kdy mu oni ustoupí ve všech jeho požadavcích a on příští týden na nějaké pseudokauze, nejlépe dalším ataku „kmotrů“ na suverenitu VV, spolu s ČSSD vládu shodí. Následovala by pak masivní antikmotrovská kampaň, v níž by se z VV, predátora české politické scény, stala oběť starých pořádků, se kterými je potřeba zamést. Pokud by ČSSD získala přes 30% a Věci veřejné by zůstaly na svém, pak je možné, že by numericky taková koalice byla možná.

Je zřejmé, že ČSSD by takovému pokušení neodolala a je také nad slunce jasné, že v čele takové vlády by nestál Bohuslav Sobotka.