Před 35 lety vznikla Charta 77

obrazek
2.1.2012 12:58
Dne 1. 1. 1977 vznikla v tehdejším normalizačním režimu občanská iniciativa Charta 77. V tento den také vydala první prohlášení či základní dokument, čímž byla fakticky uvedena v život. Charta byla založena V. Havlem, L. Hejdánkem a prof. Patočkou a její signatáři se společně zasazovali o dodržování lidských práv v Československu a jejich zlepšení, což vyplývalo jednak z platné ústavy z roku 1960, která garantovala a zakotvovala ochranu těchto práv, a jednak z podpisu Závěrečného aktu na Helsinské konferenci o bezpečnosti a spolupráci v Evropě československou delegací v roce 1975.

Charta 77 neusilovala o pád existujícího komunistického režimu, jak se někdy mylně vykládá, ale jejím cílem bylo primárně zlepšení stavu lidských práv v zemi. Jedním z podnětů k založení Charty bylo zatčení členů undergroundové hudební skupiny The Plastic people of the universe (V. Brabenec, M. Hlavsa, J. Kabeš) v roce 1976. Charta 77 inspirovala i vznik dalších občanských hnutí v zemí bývalého sovětského bloku, například v NDR či Polsku.

Na rozdíl od dalších podobných iniciativ, např. polské Solidarity, vzniklé v roce 1980, nebyla Charta 77 masovým hnutím. Zpočátku ji podepsalo pár desítek lidí, na Slovensko prakticky nepronikla, na Moravě bylo signatářů pouhé dvě desítky. Později se řady signatářů rozrostly na více než dvě stovky a v polovině osmdesátých let jich již bylo kolem 1 200. ,,Protistátní“ aktivity chartistů nemohly uniknout komunistickým represivním orgánům, které signatáře pečlivě sledovaly. Již 6. ledna 1977 StB zatkla V. Havla, L. Vaculíka a P. Landovského, aby se text prohlášení Charty nemohl šířit dál. V říjnu roku 1979 byl Havel odsouzen na čtyři a půl roku odnětí svobody nepodmíněně.

Státní moc spustila proti chartistům téměř okamžitě hysterickou kampaň. Dne 12. 1. 1977 zveřejnilo Rudé právo článek ,,Ztroskotanci a samozvanci“, v němž vykreslilo chartisty jako rozvraceče a agenty imperialismu, kteří usilují o likvidaci komunistického režimu. Vzápětí nato začali komunisté organizovat ,,protiúder“ v podobě ustavení nechvalně známé Anticharty, shromáždění, které se konalo 28. 1. 1977 v Národním divadle. Režim si potřeboval stvrdit loajalitu umělců a kulturní fronty, avšak pozvaní umělci nebyli zpraveni o tom, co podepisují a o co státní moci ve skutečnosti jde. Jiřina Švorcová zde přednesla provolání československých výborů uměleckých svazů nazvané ,,Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru“. Navzdory masivní štvavé kampani proti chartistům však Charta začala postupně, i když pomalu získávat nové sympatizanty. V roce 1978 navíc vznikla další nezávislá iniciativa Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS) a komunistický režim tak musel vyvíjet boj na několika frontách a přikročit k hromadnému zatýkání v obou organizacích.

Po roce 1989, kdy padl v Československu komunistický režim, ztratila Charta 77 svůj raison d’etre a 3. 11. 1992 byla na setkání mluvčích byla rozpuštěna. Samotná existence Charty a její dokumenty byly ve své době významným příspěvkem k tehdejšímu stavu lidských práv, který nebyl zdaleka uspokojující. Zároveň Charta 77 dokázala vyvinout na státní moc tlak, aby se lidská práva začala v souladu s ústavou a závěry helsinské konference dodržovat.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

pudlikmaxik

berme to prosím jako fakt, ale nic jiného. Neboť to by se muselo začít zkoumat z různých pohledů.......