Před 64 lety byl odsouzen přední představitel Demokratické strany Jan Ursíny

Připomeňme, že Demokratická strana (DS) se stala po parlamentních volbách 1946 nejsilnější stranou na Slovensku. Získala 62% hlasů, zatímco Komunistická strana Slovenska (KSS) jen 31%. KSS spolu s KSČ již druhý den po skončení voleb připravovaly plán, jak znemožnit demokratům naplno uplatnit mocenskou převahu ve slovenských orgánech moci. Postupně zkonstruovaly za pomoci ministerstva vnitra a bezpečnostních složek sérii nepravidvých obvinění a provokací, které vyvrcholily na podzim 1947 tzv. slovenským spiknutím.
Nosek označil DS jako státně nespolehlivou a obvinil ji z paktování z luďáckými skupinami, které údajně pronikly do vedení strany. Nosek a komunisté požadovali ,,očistu" strany od reakce a převzetí vedení DS lidmi, kteří měli blízko ke komunistům (pplk. Polák, J. Ševčík, primátor Bratislavy J. Kyselý). Jedním z terčů komunistického tažení byl kromě generálních tajemníků této strany M. Bugára a J. Kempného i J. Ursíny, někdejší předseda DS (do června 1945) a reprezentant evangelického křídla v DS.
J. Ursíny byl známý svým vyhraněným protikomunistickým přesvědčením, a proto se brzy po roce 1945 ocitl v hledáčku komunistických agentů. Na podzim 1947, kdy krize na Slovensku eskalovala, požadovali komunisté bezpodmínečné odstoupení Ursínyho z politických funkcí. Tlak na něho a další představitelé DS uspíšil předseda Sboru pověřenců (ve slovenských podmínkách předseda vlády) G. Husák a celoslovenský sjezd závodních rad v Bratislavě, konaný 30. 10. 1947, jenž důrazně požadoval odstoupení Sboru pověřenců, kde měla DS většinu. Ještě týž den pod tlakem českých a slovenských komunistů Ursíny odstoupil z funkce náměstka předsedy vlády, aniž by jej české nekomunistické strany podpořily.
Tím však slovenská krize neskončila. O den později G. Husák deklaroval, že Sbor pověřenců pozbyl důvěry ,,lidu", neboť v něm jsou reakční elementy, a podal za celý Sbor demisi, která ovšem neměla platit (odstoupilo 6 pověřenců z 15, tedy menšina). Dalšími nátlakovými mimoparlamentními akcemi dosáhla KSS v listopadu 1947 nakonec úspěchu. Ve Sboru pověřenců již DS nadále neměla většinu, DS i KSS měly napříště paritní rozdělení křesel a dvě menší strany - Strana slobody a Strana práce - dostaly po jednom mandátu ve Sboru pověřenců. Byly tak de facto nezákonně anulovány výsledky voleb z roku 1946, v nichž DS zvítězila.
Součástí dohody o odstoupení J. Ursínyho byl také ,,dodatek", že pokud se vzdá na podzim 1947 své vládní funkce, ministerstvo vnitra stáhne připravené trestní oznámení. Tento slib však brzy vzal zasvé. Ještě v průběhu únorových událostí v roce 1948 podalo ministerstvo vnitra (z popudu Noska) na Ursínyho trestní oznámení, a jak už bylo v úvodu řečeno, tento významný slovenský politik a demokrat stanul mezi prvními před politickým tribunálem. Propuštěn byl v roce 1953 a do veřejného života se již nezapojil. Zemřel v roce 1972.
Ještě podotkněme, že tzv. slovenské spiknutí je někdy označováno jako ,,generálka" na Únor, poněvadž jeho průběh, respektive závěr byl ,,českému" Únoru velmi podobný. S tím rozdílem, že na Slovensku podal demise za Sbor pověřenců G. Husák a v českých zemích nekomunistické strany.
- tisk
- přeposlat emailem
- sdílet
- uložit jako oblíbené
- 6431x přečteno
Komentáře
Jedete-li na koni z Vašeho pohledu příliš pomalu, tak koně bodnete do slabin, případně švihnete bičíkem, i když ho máte rád.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Tak na vlastní ministry Ota Hora mohl útočit právě proto, že zkrátka si rozmysleli příliš vstříc vycházet komunistům jako v případě Marshallova plánu.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
A kdo z těch podezřelých osob vyrobil ty pekelné stroje? Kdo z nich byl kvalifikovaným vojenským pyrotechnikem? Ten krčmanský starosta či ten učeň? Z toho okruhu podezřelých osob to mohl být jedině Raichl a jeho kolegové ze skupiny Sever, protože to byli frontoví vojáci. Měli příležitost, měli motiv a kvalifikaci. Já fakt nechápu, proč by krabičkový atentát, provedený pod vedením O. Hory neměl být považován za výraz protestu proti druhému Mnichovu, tedy odmítnutí Marshallova plánu. Ten Hora právě v této souvislosti říká, že nás bylo několik, co něco dělalo. Fakt považujete ty demokraty za pouhé ovce? Já si naopak myslím, že se bránili a uměli bránit také faulováním, respektive předstíráním, že jsou faulováni.
A nejdůležitější bylo,že Drtina vyvrátil možnost, že by jednání těch zúčastněných osob mohlo být způsobeno kampaní kolem milionářské dávky. A pokud mu tleskal celý parlament, tak jak to že tentýž parlament o dva měsíce později schválil obrozené složení Gottwaldovy vlády.
A na to,že za celou akcí stojí Sosnar, tak na to úplně zapomeňte, protože ten by při objednávání výroby těch krabiček zcela jistě tomu truhláři by neřekl účel, na co je potřebuje. Tedy o tom, co trvdil Drtina v parlamentu, nemůže být ani řeči. Není možné, aby někdo při organizování takovéto akce zvyšoval nedodržením základních zásad utajení, respektive konspirace možnost jejího prozrazení tím, že řekne jejich účel objednávky. A navíc je potřeba dokázat, že při vkládání náloží do krabiček měl Sosnar potřebno praxi, vždyť přece riskoval, že mu bouchnou pod rukama. A třeba i na té poště. Atd.
Prostě původcům atentátu a jeho následném kamuflování nešlo ani tak o životy Zenkla. Drtinu a Masaryka, ale o to zvýšením pocitu jejich ohrožení pstavit je proti komunistům a SSSR, což právě při jednání o Marshallově plánu se neprojevilo, tedy jejich schopnost postavit se proti komunistům a SSSR. Připouštím,že tento motiv mohl být tím základním popudem k celé akci jak u těch radikálních komunistů, tak i radikálních národních socialistů. Takže bych se nedivil, kdyby se té akce účastnili svorně obě skupiny. Ono to fakt vypadá, že si vzájemně přihrávaly, třeba tím požadavkem olomouckých komunistů na interpelaci. Extrémy se přitahují.
Co bych ale potřeboval doložit, je, že právě olomoučtí komunisté představovali nějakou radikální úchylku v KSČ, jak se to projevovalo v jiných oblastech tehdejšího společenského, politického a ekonomického života. Nejnovější dějiny Olomouce nic takového nepotvrzují, ba dokonce říkají, že nic nebylo prokázáno, ba dokonce nepřímo obvňují z možného podilu na akci bratry Mašiny (Dějiny Olomouce 2, 2009, s.289) z odvoláním na archivní dokumenty v Praze, kde se našla výpověd B. Pokorného z r. 1954, že měl informaci o 2000 krabičkách s třaskavinami, které nechal vyrobit za války Mašín s Balabánem.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Podle vzpomínek Raichla ten Podivín za nim měl přijit tři týdny po opuštění vězení, tedy někdy na konci července.
Je otázkou, co tím ten Gottwald myslel. Považoval-li Drtinu za žháře, tedy někoho, kdo rozněcujd požár (Tobias přišel s přesvědčivými důkazy a argumenty, jimiž dokládal, že čtyřiadvacetiletý zedník van der Lubbe byl při podpálení Říšského sněmu jediným pachatelem), tak pak mu nutně předvídal tentýž osud. No a fakt je ten, že od počátku byli národní socialisté obviňováni z toho atentátu na tři ministry. A já vůbec nechápu, proč se tomu bránite dnes. Vždyť Ripka po svém odchodu do exilu řekl, že to byla jejich taktika. Že byli slabší, a proto alespoň simulovali fauly, aby v divácích zanechali dojem, že prohráli v nečestném souboji. (Ripka, Únorová tragedie, s. 189)
A to ti komunisté, respektive ministerstvo vnitra nemělo ani tušení, že to Marjanko vyšetřuje? Proč potom ta interpelace směřovala také na ministerstvo spravedlnnoti.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Nemluvíme o vztazích mezi poitiky v únoru 1948, ale v červenci 1947. Spojence v odmítnutí Marshallova plánu přece nezabíjím. A nešlo tu ani o situaci v září 1947, protože podnět k výrobě krabiček je nutno hledat v situaci v červenci 1947. Proto nechápu, proč by radikální komunisté měli právě tehdy chtit odkráglovat někoho, kdo aktivně podpořil Stalina v jeho požadavku na odmítnutí Marshallova plánu. To tedy měl ten Čepička se raději vrhnout přímo na Gottwalda, ne?
Současně ale dokaži pochopit, že radikální národní socialisté právě tehdy ty zrádce, tedy Drtinu, Zenkla a Masaryka by chtěli pořádně vyděsit, respektivve je varovat, že takto ustupovat Stalinovi už nejde.
A navíc mě fascinuje, že ti radikální komunisté, kdyby tedy ten atentát měli provést, byli tak hloupí, a dávali podnět poslanecké interpelaci, tedy příležitost Drtinovi, aby se k tomu veřejně vyjádřil. Takovou poliitické hlouposti by se snad nedopustili, vždyť museli přinejmenším tušit, že to ten Marjanko vyšetřuje. A to, že toho Marjanka do té Krčmaně přímo někdo vedl postupně přímo za ručičku, tak toho jste si doufám všiml sám.
Fakt by mě zajímálo, kdo všechno tu interpealci podepsal, pokud byl tedy písemná. A také by mě tedy zajímalo, co tropil pan Raichl období červenec-zaří 1947, když ho do tří týdnů po opuštění vězení měl konktaktovat ten Podiven. A to od půlky července do 10. zaří s ním akorát jezdil na houuby?
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Pane Duchoslave, děkuji za inspirující komentáře, podíval jsem se ještě jednou na ten svůj blog. Vskutku přiznávám, že nejsem schopen jednoznačně prokázat pouz na základě vzpomínek pana Raichla, kdy začal organizovat skupinu Sever, ale zajímavé je, že člověk, který měl přečteného pana Raichla který s ním byl v dlouhodobém kontaktu, tedy pan Jaroslav Čvančara v článku MONTE CHRISTO Z LEOPOLDOVA – PRAVOMIL L. RAICHL DRŽITEL ŘÁDU BÍLÉHO LVA (viz jeden studentský web) souslednost organizování té odbojové skupiny vidí naprosto stejně jako já, že teprve dodatečně se na tu již zorganizovanou skupinu napíchli ti estébáci:
"V roce 1945 byl přidělen k 5. pěšímu pluku v Bílině. Jako bývalý příslušník východní armády dobře poznal sovětskou realitu a spiklenecké metody českých komunistů. Odporem vůči nim se netajil. V roce 1946 odešel z armády a počátkem září 1946 přešel ilegálně do západního pásma Německa. Ve Wiesbadenu navázal kontakt s americkými zpravodajskými orgány. Když se v lednu 1947 do ČSR vrátil, byl čs. orgány zadržen a uvězněn. Tehdy ještě přišel z ministerstva spravedlnosti úřední pokyn k jeho propuštění. Jakmile se Raichl ocitl na svobodě, začal organizovat odbojovou skupinu. Navazoval styky s bývalými příslušníky východní armády o nichž věděl, že jsou nespokojeni s vývojem politických poměrů v republice. Jednoho dne se objevil jeden z jeho kamarádů ještě se dvěma neznámými muži - Eddym a Tonnym, kteří se vydávali za Američany. Ti říkali, že se chtějí seznámit s dalšími protikomunisticky smýšlejícími Čechy. Z Američanů se však vyklubali agenti-provokatéři: jistý Evžen Abrahamovič a Emil Izrael Chovan. 7. 11. 1947 byl Raichl zatčen. Poté se konal první z dlouhé řady komunistických monstrprocesů - tzv. "Mostecká špionážní aféra". Krajským soudem v Praze byly 11. 5. 1948 vyneseny tři rozsudky smrti. Prezident dr. Edvard Beneš však tresty smrti nepodepsal. Raichlovi byl rozsudek změněn na trest těžkého žaláře na doživotí - zostřeného čtvrtletně tvrdým lůžkem... "
Ve světle této Čvančarovy interpretaci platí, pokud tedy pan Raichl hovoří o tom, že podnětem k aktivizaci té odbojové skupiny Sever byly krabičky, pak z toho vyplývá, že tedy jasně věděl o jejich existenci před 10. zařím 1947. Cituji pana Raichla:
"Já jsem začal bouchat na dveře, on se vrátil, otevřel a za dvě neděle jsem šel na volnou nohu domů, to byl rok 1947 v létě. No, a tam jsem se poznal s jakýmsi podivínem Vladimírem, který později celou věc nalíčil a tak se stala mostecká špionážní aféra, která se na nás připravovala od léta 1947 po bedýnkách na Zenkla, Masaryka a na Drtinu, tak jsme věděli, že se něco chystá a tak jsem se připravovali, že chlapci půjdeme do toho podruhé"
Stejně tak platí, že pokud byla objednána výroba krabiček v červenci 1947, tak spouštějícím podnětem nemohla být ani milionářská dávka, ale jenom a pouze odmítnutí Marshallova plánu. A sadím, že toto odmítnutí zcela jistě mnoha komunistům nevadilo, natož pak ještě údajně radikálnějším olomouckým komunistům. V červenci ti komunisté museli Zenkla, Masaryka a Drtinu zbožňovat.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Pokud Raichl nefiguroval v krčmnanské aféře, tak jak mohl psát, že byl tak rozhořčen krabičkami v červenci 1947 spolu se svými kolegy, že začal organizovat protikomunistický odboj. Jak to, že v červenci 1947 už věděl o jejich existenci? Vy sice můžete tvrdit, že Raichl nefiguroval v krčmánské aféře, to, co však on vypovídá o významu těch krabiček pro jeho vlastní aktivity, věcně a časově nasvědčuje opaku. Vy dokonce teď couváte od toho, co tvrdil Drtina nade vší pochybnost ("je jasně dokázáno"), že ty krabičky byly vyrobeny v červenci 1947 záměrně pro atentát. Ale tím vlastně zpochybňujete, že za těmi krabičkami stojí olomoučtí komunisté. Gratu luji k prozření.
A co se týče mostecké aféry, doufám, že jste si přečetl, co o tom píše pani Claire Sterlingová, která příčetla Raichlovi zaměrné vyprovokování celé skupiny. To Raichl jako agent CIC byl tim provokátem.
A upozorňuji, že Podiven byl zaháčkovany nikoliv na OBZ. ale na StB. Ten Raicin se to dozvěděl dodatečně, a ihned začal zatýkat, čili celou akci StB, o níž nebyl informován, vlastně překazil.
A vzhledem k tomu, že krabičky měly být pro atentát vyrobeny už v tom červenci, tak nemohly lautr nic mít společného s milionářskou dávkou, ale toliko s odmítnutím Marshallova plánu, a nebo s událostmi za nim se skrývající (pašování plutonia). Problém s milionářskou dávkou se objevil později.
A vůbec nechápu, proč jste celou záležitost s těmi aférami otevřel zde, když se tato otázka nebyla předmětem Vašeho článku. Proč jste tedy obě aféry nerozdiskutoval pod tím sériálem článků o Raichlovi. A tedy jste s ním souhlasil. Kdo mlčí,ten souhlasí.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Pokud byl atentát připravován od července 1947, pak nemohl mít s milionářskou dávkou nic společného. A pokud Pravomíl Raichl věděl o atentátu od července 1947, tak se musel nutně účastnit jeho přípravy. Nevím, proč ignorujete to, co k tomu řekl samotný Pravomíl Raichl. Tedy že začal spolupracovat v červenci 1947 s Podiveném, protože byl rozhořčen krabičkovým atentátem. Prostě se prořekl.
Kdyby byl mimo, tak mohl být rozhořčen krabičkami až v září 1947.
A mostecká špionážní aféra nemohla být provokací, neboť pokud ti agenti jezdili s ním a pomáhali mu shánět ty pučisty, tak směr cesty a adresy určoval samotný Raichl jako agent CIC. Neberte CIC zásluhy o náš antikomunistický odboj.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Miilionářská dávka nemohla být podnětem k přípravě krabičkového atentátu, protože byla reakcí až na sucho v létě 1947, protože jak sám Drtina doložil, přípravy začaly tak dva týdny po odmítnutí Marshalllova plánu. A pan Raichl výslovně sdělil ústeckému rozhlasu v roce 1990, že o těch krabičkách věděl od července 1947. Ale jaksi faktem zůstává, že v červenci 1947 mohl o krabičkách vědět pouze ten, kdo se podílel na jejich výrobě a na krytí celého toho atentátu
Já za to opravdu nemůžu, co na sebe prozradil pan plukovník Viz můj blog
Jak si pan plukovník Pravomil Ladislav Raichl hrál s krabičkami zde.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Má to háček, krabičky, které vyráběl Kopka, byly trochu z jihého dřeva, než ty použité u atentátu. A proč by se měl někdo z Krčmaně, takové díry mezi Přerovem a Olomoucem, tak intenzivně zabývat něčím v Praze a hlavně spolu s nějakými olomouckými komunisty v době odmítnutí Marshallova plánu začít připravovat nějaký atentát. To už měl spíše motiv Marjanko, Hora a Raichl,ne? Možná, že je vám známo, že ve své monografii o Zenklovi vyjádřil své pochybnosti o olomouckém pozadí atentátu také pan prof. Trapl. A já jsem se výslovně ptal, zda se někdy Sosnar pochlubil třeba u piva s tímto úspěchem, dalšího olomouckého historika, tak mi bylo řečeno, že nikoliv. A byly časy,kdyby si to mohl kádrově připsat k dobru. Sosnar měl navíc tehdy jiné problémy k řešení, staral se o založení olomoucké university. Byl to obyčejný lobbysta, nikoliv atentátník.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Ale Raichl se přiznal ke krabičkám ve svých vzpomínkách, že to udělal on. A jak Hora,tak Raich, tak i M. měli motiv, protože ti proradní politici odmítli Marshallův plán. Komunisté žádný motiv neměli. Totéž mostecká aféra. To byla práce Raichla.
Co se týče vztahů Obucha a Durčanského, tak to je ale co? A nikde v těch materiálech není psáno, že ho měl Durčanský znát, ale pouze to, ale o těch kontaktech Obuch - Durčanský věděl. A v momentu, kdy všichni čekali, že Amici budou intervenovat (viz vzpomínky všech politických věznů atd. ), tak žádný soud se neodvážil někoho odsoudit bez věcného podkladu. A v každém případě to jde na triko těch soudců, nikoliv ministerstva a státostrany. Když dělám práci soudce a mám ústavně garantovánou nezávislost, tak musím být schopen odolávat jakýmkoliiv politickým tlakům. Nelze se na nic vymlouvat.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
A proč ty luďáky vůbec brali ti demokraté pod svá ochranná křídla. A hlavně proč vůbec existovali nějaké pokusy o kontaktování s Durčanským, velmi diplomaticky řečeno. A v čem ta konstrukce byla umělá, neodpovídala skutečnosti? Stýkal se ten Obuch s vědomím Ursiního s tím Durčanským, a nebo nestýkal?
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Tak toho Obucha bych rozhodně nepodceňoval, ten už dělal antikomunistický odboj za Slovenského státu: Ten si zaslouží Topolonkovu medaili velkou jako meloun.
23.septembra 1947 bol v Prahe zatknutý Otto Obuch. Pracoval ako tlačový referent podpredsedu vlády Jána Ursínyho. Za slovenského štátu sa exponoval na Úrade propagandy a aj jeho činnosť v Prahe vyvolávala určité otázniky. Vo výpovediach sa Obuch priamo priznal k stykom s dr.Ďurčanskýma. Naskytla sa vhodná príležitosť kompromitovať špičkového politika DS, Ursínyho, který patril k povstaleckému krídlu, zastával vysokú funkciu v pražskej vláde a váhou svojej osobnosti sa zasadil za prijatie aprílovej dohody. Obuch postupne na výsluchoch (vedených patričným smerom) udával, že jeho šéf o stykoch s Ďurčanským vedel. Tento tlak Ursíny nevydržal a 30. októbra na funkciu podpredsedu abdikoval.
Dne 1. zari 1946 nastoupil v kabinetu tehdejsiho namestka predsedy vlady republiky Ceskoslovenske, Jana Ursinyho, redaktor Otto Obuch. Nastoupil jako tiskovy referent pana namestka predsedy vlady. Az do te doby byl urednikem v ustredi ceskoslovenskeho filmu a toto sve dosavadni zamestnani musil opustiti, protoze o nem bylo zjisteno, ze byl za valky aktivne cinny jako urednik predsednictva vlady t. zv. slovenskeho statu, a to v jeho odboru fasisticke propagandy Tida J. Gaspara. Bylo o nem prokazano, ze za valky napsal a vydal fasisticke knihy a clanky a proto byl disciplinarnim usnesenim Svazu slovenskych filmovych pracovniku oznacen za kolaboranta a ze sluzeb propusten. Byl si vedom toho, ze ve statni sluzbe nemuze zustat, a proto se obratil na pana namestka predsedy vlady Jana Ursinyho se zadosti, aby mu byl napomocen pri hledani nejakeho vhodneho zamestnani. Sveril se panu Ursinymu se svoji politickou minulosti i s tim, ze jako kolaborant musel dosavadni zamestnani opustiti. Jan Ursiny prijal po nekolika dnech Otto Obucha jako sveho tiskoveho referenta. (Predsednictvi prevzal mistopredseda Komzala.)
Otto Obuch, jak uvadi ve sve vypovedi, nemuze si vysvetliti rozhodnuti Ursinyho a domniva se, ze byl do kabinetu prijat na zaklade jakychsi jemu neznamych zasahu slovenske emigrace. Ta totiz mela velky zajem na tom, aby se Obuch dostal na takove misto, odkud by mohl podavat velmi dulezite zpravy. Tehdy byl Obuch podle vlastniho doznani i podle prukazniho materialu zapojen jiz 7 mesicu do illegalni zpravodajske site slovenske emigrace, vedene dr Ferd. Durcanskym. Obuch byl zapojen na basnika Rudolfa Dilonga, se kterym byl v cilem pisemnem styku. Jednim z prvnich cinu Otty Obucha po prijeti do kabinetu namestka predsedy vlady bylo, ze tuto skutecnost hlasil pisemne Rudolfu Dilongovi a zduraznil, ze nyni se jeho pole pusobnosti netusenou merou rozsirilo tak, ze nyni bude moci podavat zpravy castejsi a hlavne hodnotnejsi. Slovenska emigrace, vedena dr Ferd. Durcanskym, tuto skutecnost uvitala a v dopise odeslanem Obuchovi projevila souhlas s jeho zamestnanim u namestka predsedy vlady a vyslovila ocekavani, ze dalsi spoluprace bude intensivnejsi.
Cela Obuchova uredni cinnost podle rozhodnuti Jana Ursinyho zalezela v tom, ze jeho rukama prochazely vsechny dulezite a duverne zalezitosti statni, ktere zapisoval a tridil jednak pro kabinet namestka predsedy vlady, jednak pro ustredni urady na Slovensku. Zde nutno zdurazniti, ze k teto cinnosti Obuchove doslo dva mesice pote, kdy Jan Ursiny byl presidialnim sefem inz. Reimanem upozornen na nespolehlivost Obuchovu vzhledem k jeho minulosti a varovan pred jeho dalsim ponechanim v kabinetu. Obuch tyto skutecnosti vysvetluje tim, ze mel sam dojem, ze Ursiny chtel, aby on, t. j. Obuch, mel volnou ruku ve vyberu duvernych a dulezitych spisu pro informaci dr Durcanskeho. Takto usuzoval Obuch take z toho duvodu, ze pred jeho nastoupenim v kabinete se podobne prace nevykonavaly a ze tyto prace byly mu zamerne a z uvedenych duvodu Janem Ursinym prideleny. Material prochazejici uradem namestka predsedy vlady mel velikou cenu pro Durcanskeho a Obuch mohl si z neho podle sve volby vybirati vhodne veci pro sve vyzvedne cile. Krome spisu prochazejicich kabinetem byly dalsim velmi cennym zdrojem pro Obucha jeho denni rozhovory s Janem Ursinym; kazdodenne rano prijimal Ursiny od Obucha referaty o politickych udalostech a odpoledne mezi 14. a 15. hodinou opet Ursiny informoval Obucha o dulezitych vecech. Tyto zpravy a poznatky sdeloval Obuch jako agent Durcanskeho slovenske emigraci. Obuchuv pisemny styk se zahranicim byl velmi cily
Deň po Obuchovom zatknutí (24. septembra) priniesli noviny správy o ďalšej protištátnej skupine. V jej čele mali podľa policajných správ stáť dvaja mladí predstavitelia katolíckeho krídla DS Jozef Kempný a Miloš Bugár. Obaja generálni tajomníci (a de facto celá strana) sa dostali pod nepredstaviteľný tlak. 16. októbra ich mandátový výbor UNZ zbavil poslaneckej imunity a ŠtB pripravovala zatknutie. Vyhli sa mu dobrovoľným nástupom súdnej väzby, spadajúcej pod ministerstvo spravodlivosti národného socialistu Prokopa Drtinu Za podklad poslúžili tzv. Kosorínove zápisky a výpovede zatknutého ľudáckeho kuriera Rudolfa Komanderu. V zime sa na stretnutiach mladej katolíckej generácie (vrátane Kempného) zúčastnil aj bývalý minister dr.Ďurčanský. Tu sa mala dohodnúť politická činnosť v nových pomeroch. Ďurčanský odíde do emigrácie a prostredníctvom kurierov (Komandera) bude udržiavať spojenie s domovom. Mladí katolíci zatiaľ infiltrujú štátne orgány, v očakávaní skorej zmeny štátoprávnych pomerov. . Komnander ešte v auguste sa pokúsil Kempného neúspešne kontaktovať.
Skutečně ti demokrati nic nedělali a nic z toho není pravda?
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Tak jsem skutečně rád, že jsem se od vás dozvěděl, že v článku uvedení demokraté se vůbec nijak nepostavili proti nastupující totaltiě, že neorganizovali žádný odpor. Že všichni byli pro.Ale pak si nic jiného ti demokraté nezasloužili než šatlavu, když tak alespoň pasivně podporovali režim. Pak to všechno zůstalo na bratrech Mašínech, kteří díky tomuto podivnému pojetí histografie dnes mohou být považováni za jediné představitele organizovaného odporu a boje proti režimu.
A kabinetní justici prosazovala i taková pravnická kapacita jakou byl Weyr, takže nejenom komunisti, ti byli vskutku pouze dědicové nejlepších tradice národa.
Něco jiného by bylo, kdyby byli souzení podle zákona č. 231/1948, protože ten v r. 1947 jaksi nebyl ještě na světě. I kdyby tedy byli souzení o půl roku později, tak by se na ně nemohl vztahovat.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Ne, odkud víte,že se "čeští soudruzi domnívali"? A sám píšete, Ursini, Letrich a Obuch nebyli souzení podle zákona na ochranu lidově demokratické republiky. A mimochodem, snad slovenský soud na základě něčeho, já nevím čeho,nikoiv čeští soudruzi, dospěl k závěru, že asi tedy jisté propojení s těmi luďáky tam bylo. A z nějaké obecné tendence konstruovaní spiknutí nemůže být jaksi vyvozen závěr, že o žádné spiknutí v tomto konkrétním případě nešlo.
A víte, co mi připadlo v komentáři k zákonu na ochranu lidově demokratického zřízení nejpiktnějíší. Jeho autor (jeden z prokurátorů v procesu s Horákovou, ten Slovák Viest) konstatoval, že i v případě snah o přípojení nějakého československého území k SSSR by šlo o velezradu.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Fakt by mě zajímalo, jak máte dokladováno, co si "Ještě těsně po roce 1945 si čeští a slovenští soudruzi mysleli, že socialistická revoluce půjde z východu, tedy ze Slovenska do českých zemí, nikoliv naopak". Jak po více než 70. letech víte, co si kdo myslel?
"Představitelé evangelického i katol. křídla DS byli obviněni z neexistujícího protistátního spiknutí ve spojení s bývalými politicky exponovanými členy HSĽS, které podle komunistů mělo přivést rozvrat lidově -demokratického zřízení."
Ano, a to nebylo v oddůvodnění rozsudku vůbec doleženo? Ani vypovědmi svědků či obžalovaných?
"Je pravdou, že bývalí luďáci se v DS nacházeli, ale jejich vliv byl mizivý a bylo jich málo, aby mohli podobné ,,spiknutí" vůbec realizovat. Tato garnitura ,,bezejmenných" luďáků mimochodem proudila po válce i do KSS.!
Kolik to bylo procent? Mimochodem ti luďaci pak v emigraci sehrávali dosti pochybnou úlohu, co já vím, tak hlasali osamostatnění Slovenska.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Pokud podal demisi HUsák jako předseda sboru, tak pak tato demise se týká celého sboru? Jako u vlády. Pokud předseda vlády podá demisi, tak tím padá celá vláda, ne? Za druhé by mě zajímalo, z čeho byli obviněni, o co se opíral rozsudek. Jaké bylo jeho oddůvodnění.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
Komentáře
Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.