Před 64 lety byl odsouzen přední představitel Demokratické strany Jan Ursíny

obrazek
2.5.2012 09:44
Dne 29. 4. 1948 Státní soud v Bratislavě ukončil své jednání ve věci tzv. protistátního spiknutí na Slovensku. Před soudem stanul politik J. Ursíny, jeho někdejší tiskový tajemník O. Obuch a K. Čulen. Ursínymu byl vyměřen trest 7 let, Obuchovi 30 let a Čulenovi celkem 18 let. Tento proces byl jedním z prvních poúnorových politických procesů a jeho cílem se stali protikomunisticky orientovaní představitelé Demokratické strany na Slovensku. Relativně nízké tresty dostali obžalovaní proto, že ještě nebyli souzeni podle zákona na ochranu republiky č. 231/1948 Sb. z října 1948, ale podle prvorepublikového zákona na ochranu republiky č. 50/1923 Sb. Pokud by tedy stanuli před soudem o půl roku později, mohli dostat i trest smrti.

Připomeňme, že Demokratická strana (DS) se stala po parlamentních volbách 1946 nejsilnější stranou na Slovensku. Získala 62% hlasů, zatímco Komunistická strana Slovenska (KSS) jen 31%. KSS spolu s KSČ již druhý den po skončení voleb připravovaly plán, jak znemožnit demokratům naplno uplatnit mocenskou převahu ve slovenských orgánech moci. Postupně zkonstruovaly za pomoci ministerstva vnitra a bezpečnostních složek sérii nepravidvých obvinění a provokací, které vyvrcholily na podzim 1947 tzv. slovenským spiknutím.

Nosek označil DS jako státně nespolehlivou a obvinil ji z paktování z luďáckými skupinami, které údajně pronikly do vedení strany. Nosek a komunisté požadovali ,,očistu" strany od reakce a převzetí vedení DS lidmi, kteří měli blízko ke komunistům (pplk. Polák, J. Ševčík, primátor Bratislavy J. Kyselý). Jedním z terčů komunistického tažení byl kromě generálních tajemníků této strany M. Bugára a J. Kempného i J. Ursíny, někdejší předseda DS (do června 1945) a reprezentant evangelického křídla v DS.

J. Ursíny byl známý svým vyhraněným protikomunistickým přesvědčením, a proto se brzy po roce 1945 ocitl v hledáčku komunistických agentů. Na podzim 1947, kdy krize na Slovensku eskalovala, požadovali komunisté bezpodmínečné odstoupení Ursínyho z politických funkcí. Tlak na něho a další představitelé DS uspíšil předseda Sboru pověřenců (ve slovenských podmínkách předseda vlády) G. Husák a celoslovenský sjezd závodních rad v Bratislavě, konaný 30. 10. 1947, jenž důrazně požadoval odstoupení Sboru pověřenců, kde měla DS většinu. Ještě týž den pod tlakem českých a slovenských komunistů Ursíny odstoupil z funkce náměstka předsedy vlády, aniž by jej české nekomunistické strany podpořily.

Tím však slovenská krize neskončila. O den později G. Husák deklaroval, že Sbor pověřenců pozbyl důvěry ,,lidu", neboť v něm jsou reakční elementy, a podal za celý Sbor demisi, která ovšem neměla platit (odstoupilo 6 pověřenců z 15, tedy menšina). Dalšími nátlakovými mimoparlamentními akcemi dosáhla KSS v listopadu 1947 nakonec úspěchu. Ve Sboru pověřenců již DS nadále neměla většinu, DS i KSS měly napříště paritní rozdělení křesel a dvě menší strany - Strana slobody a Strana práce - dostaly po jednom mandátu ve Sboru pověřenců. Byly tak de facto nezákonně anulovány výsledky voleb z roku 1946, v nichž DS zvítězila.

Součástí dohody o odstoupení J. Ursínyho byl také ,,dodatek", že pokud se vzdá na podzim 1947 své vládní funkce, ministerstvo vnitra stáhne připravené trestní oznámení. Tento slib však brzy vzal zasvé. Ještě v průběhu únorových událostí v roce 1948 podalo ministerstvo vnitra (z popudu Noska) na Ursínyho trestní oznámení, a jak už bylo v úvodu řečeno, tento významný slovenský politik a demokrat stanul mezi prvními před politickým tribunálem. Propuštěn byl v roce 1953 a do veřejného života se již nezapojil. Zemřel v roce 1972.

Ještě podotkněme, že tzv. slovenské spiknutí je někdy označováno jako ,,generálka" na Únor, poněvadž jeho průběh, respektive závěr byl ,,českému" Únoru velmi podobný. S tím rozdílem, že na Slovensku podal demise za Sbor pověřenců G. Husák a v českých zemích nekomunistické strany.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Komentáře

rezjir10

Jedete-li na koni z Vašeho pohledu příliš pomalu, tak koně bodnete do slabin, případně švihnete bičíkem, i když ho máte rád.

petr-duchoslav

Tak tomu, přiznám se, nerozumím. O. Hora byl důsledný antikomunistický politik, který KSČ kritizoval zejména za stranické zneužívání ministerstva vnitra, tak proč by útočil na vlastní ministry.  Ještě k tomu za to, že si již nebyli ke komunistům tak vstřícní. To nebyl žádný kolaborant KSČ.Tato konstrukce je absurdní.

rezjir10

Tak na vlastní ministry Ota Hora mohl útočit právě proto, že zkrátka si rozmysleli příliš vstříc vycházet komunistům jako v případě Marshallova plánu.

petr-duchoslav

A tím O. Hora myslíte Otu Horu, národně socialistického poslance, nebo velitele StB Jar. Horu? Trošku se v tom ztrácím. Pokud máte na mysli národně socialistického poslance O. Horu, ten mohl být těžko pachatelem atentátu. Proč by útočil na vlastní ministry, to mi není jasné. Ostatně ve svých pamětech (2.díl) píše toto: ,,Když ministr vnitra Nosek odpovídal na můj dotaz dne 25. listopadu 1947, komunisté si byli jisti, že nebude odhalena účast komunistických pachatelů přípravy atentátu." (s. 60).

Parlament po únoru samozřejmě netleskal, jednak proto, že asi 60 poslanců bylo buď zatčeno,zavřeno,či emigrovalo, tři dokonce zemřeli ve vězení - Broj, Sochorec a nár. soc. poslanec Jaroš. Hlasování již probíhalo v atmosféře strachu v nastupující totalitě. Ti poslanci samozřejmě měli rodiny, tak se báli o svou profesní i lidskou existenci, což je zcela pochopitelné. Jednak proto, že byl vytvořen Akční výbor parlamentu pod vedením A. Hodinové - Spurné, který rozdělil poslance na ,,provládní" a protivládní". ,,Provládním" poslal onoho 10.3. 1948 dopis, v němž jej zařazuje do této skupiny.

Olomoučtí představitelé KSČ skutečně radikální byli,někteří tito komunisté odmítali i metodu vedení boje v rámci NF, byli pro rychlou mocenskou změnu. Jinak tito ,,sloužili" pod radikálem a předsedou krajského olomouckého výboru KSČ Čepičkou, který proslul svou slavnou větou, že ,,pokud to strana bude žádat, poruším i zákon a formální právní předpisy." A to byl prosím právník.

Co se týče role Sosnara, který byl do případu aktivně zainteresován,tak truhlář Kopka, který byl zatčen, údajně (toto mám nepotvrzené) žádal právě Sosnara v motáku, aby mu pomohl z vězené, nebo prozradí funkcionáře KSČ, kteří byli zainteresováni v Krčmaňském případu. Sosnar měl několikrát v 70. letech prohlásit, že se na výrobě ,,krabiček" podílet, a to na příkaz samotného Čepičky.

rezjir10

A kdo z těch podezřelých osob vyrobil ty pekelné stroje? Kdo z nich byl kvalifikovaným vojenským pyrotechnikem? Ten krčmanský starosta či ten učeň? Z toho okruhu podezřelých osob to mohl být jedině Raichl a jeho kolegové ze skupiny Sever, protože to byli frontoví vojáci. Měli příležitost, měli motiv a kvalifikaci. Já fakt nechápu, proč by krabičkový atentát, provedený pod vedením O. Hory neměl být považován za výraz protestu proti druhému Mnichovu, tedy odmítnutí Marshallova plánu. Ten Hora právě v této souvislosti říká, že nás bylo několik, co něco dělalo. Fakt považujete ty demokraty za pouhé ovce?  Já si naopak myslím, že se bránili a uměli bránit také faulováním, respektive předstíráním, že jsou faulováni.  

A nejdůležitější bylo,že Drtina vyvrátil možnost, že by jednání těch zúčastněných osob mohlo být způsobeno kampaní kolem milionářské dávky. A pokud mu tleskal celý parlament, tak jak to že tentýž parlament o dva měsíce později schválil obrozené  složení Gottwaldovy vlády.  

A na to,že za celou akcí stojí Sosnar, tak na to úplně zapomeňte, protože ten by při objednávání výroby těch krabiček zcela jistě tomu truhláři by neřekl účel, na co je potřebuje. Tedy o tom, co trvdil Drtina v parlamentu, nemůže být ani řeči. Není možné, aby někdo při organizování takovéto akce zvyšoval nedodržením základních zásad utajení, respektive konspirace možnost jejího prozrazení tím, že řekne jejich účel objednávky. A navíc je potřeba dokázat, že při vkládání náloží do krabiček měl Sosnar potřebno praxi, vždyť přece riskoval, že mu bouchnou pod rukama. A třeba i na té poště. Atd.

Prostě původcům atentátu a jeho následném kamuflování nešlo ani tak o životy Zenkla. Drtinu a Masaryka, ale o to zvýšením pocitu jejich ohrožení pstavit je proti komunistům a SSSR, což právě při jednání o Marshallově plánu se neprojevilo, tedy jejich schopnost postavit se proti komunistům a SSSR.  Připouštím,že tento motiv mohl být tím základním popudem k celé akci jak u těch radikálních komunistů, tak i radikálních národních socialistů. Takže bych se nedivil, kdyby se té akce účastnili svorně obě skupiny. Ono to fakt vypadá, že si vzájemně přihrávaly, třeba tím požadavkem olomouckých komunistů na interpelaci.  Extrémy se přitahují.

Co bych ale potřeboval doložit, je, že právě olomoučtí komunisté představovali nějakou radikální úchylku v KSČ, jak se to projevovalo v jiných oblastech tehdejšího společenského, politického a ekonomického života.  Nejnovější dějiny Olomouce nic takového nepotvrzují, ba dokonce říkají, že nic nebylo prokázáno, ba dokonce nepřímo obvňují z možného podilu na akci bratry Mašiny (Dějiny Olomouce 2, 2009, s.289) z odvoláním na archivní dokumenty v Praze, kde se našla výpověd B. Pokorného z r. 1954, že měl informaci o 2000 krabičkách s třaskavinami, které nechal vyrobit za války Mašín s Balabánem.   

petr-duchoslav

Tím Gottwald myslel, že po převzetí moci KSČ se bude Drtina zodpovídat v politickém procesu, nic jiného.Komunisté - Slánský - řekl, že si ty atentáty skutečně nasimulovali národní socialisté sami, což byl, jak dnes víme, nesmysl.Ripkovy paměti a další paměti poražených nekomunistických politiků jsou zajímavé tím, že velkou část viny za únorový převrat a neúspěch demokratů svalily na prezidenta Beneše, který v té době však nemohl výsledek února zvrátit, protože k tomu ani neměl ústavou stanovené kompetence. Ve svých pamětech se unisono všichni ospravedlňují tím, že jim právě Beneš nepomohl. Možná O. Hora ve Svědectví o puči" je trochu kritičtější k sám sobě.

Komunisté samozřejmě věděli, že to Marjanko vyšetřuje, ale jak jsem již uvedl, podcenili Drtinu, že by mohl vypátrat skutečné viníky, proto se na veřejnosti také blamovali a hlavně toho 21.1. 1948, kdy Drtinově zprávě vyšetřování Krčmaňského případu tleskal parlament. Jinak co se týče té interpelace, tak Drtinu se dotázal komunistický poslanec  Zuzaňák a poslanec z téže strany Alois Hložek, zvolený za Olomoucký kraj, jak je Drtina daleko s tím vyšetřováním.

rezjir10

Podle vzpomínek Raichla ten  Podivín za nim měl přijit tři týdny po opuštění vězení, tedy někdy na konci července.

Je otázkou, co tím ten Gottwald myslel. Považoval-li Drtinu za žháře, tedy někoho, kdo rozněcujd požár (Tobias přišel s přesvědčivými důkazy a argumenty, jimiž dokládal, že čtyřiadvacetiletý zedník van der Lubbe byl při podpálení Říšského sněmu jediným pachatelem), tak pak mu nutně předvídal tentýž osud. No a fakt je ten, že od počátku byli národní socialisté obviňováni z toho atentátu na tři ministry. A já vůbec nechápu, proč se tomu bránite dnes. Vždyť Ripka po svém odchodu do exilu řekl, že to byla jejich taktika. Že byli slabší, a proto alespoň simulovali fauly, aby v divácích zanechali dojem, že prohráli v nečestném souboji. (Ripka, Únorová tragedie, s. 189)

A to ti komunisté, respektive ministerstvo vnitra nemělo ani tušení, že to Marjanko vyšetřuje? Proč potom ta interpelace směřovala také na ministerstvo spravedlnnoti.

petr-duchoslav

Stále to ale pro komunisty byli soupeři,  a národní socialisty komunisté upřímně nenáviděli. Byla to hlavní překážka na cestě za dobytím absolutní moci. V případě odmítnutí Marshallova plánu sehráli demokraté velmi dobře roli ,,užitečného idiota". Drtina vedl s Krajinou separátní vyšetřování a jako ministr a zároveň poslanec přirozeně vystoupil v parlamentu a seznámil ostatní ministry a poslance se stavem vyšetřování. V tom mu nikdo, radikální komunisté ani procedurální zálěžitosti nemohly přece zabránit. Komunisté Drtinu podcenili, nepředpokládali, že ,,chytí" správnou stopu a pustí se do vyšetřování. Sami komunisté a ministr Nosek, jak už jsem psal, se snažili svést stopu úplně jinam - na jakéhosi Pilaře z Vniohrad, která ani nebyl truhlářem a těžko by mohl vyrobit ty nálože. Potom, co viděli, že jejich plán selhává začali Drtinovi vyhrožovat. Podle samotného Drtiny za ním přišel premiér Gottwald a řekl mu: ,,Doktore Drtino, vy skončíte jako van der Lubbe!" Marinus van derLubbe byl holadnský komunista, který měl zapálit Říšský sněm, ve skutečnosti to byli nacisté, kterým tato záminka posloužila k likvidaci politických protivníků.

 

Raichl byl v létě 1947 propuštěn a na podzim toho roku ho právě Podivín, agent OBZ, kontaktoval.

rezjir10

Nemluvíme  o vztazích mezi poitiky v únoru 1948, ale v červenci 1947. Spojence v odmítnutí Marshallova plánu přece nezabíjím. A nešlo tu ani o situaci v září 1947, protože podnět k výrobě krabiček je nutno hledat v situaci v červenci 1947. Proto nechápu, proč by radikální komunisté měli právě tehdy chtit odkráglovat někoho, kdo aktivně podpořil Stalina v jeho požadavku na odmítnutí Marshallova plánu. To tedy měl ten Čepička se raději vrhnout přímo na Gottwalda, ne?

Současně ale dokaži pochopit, že radikální národní socialisté právě tehdy ty zrádce, tedy Drtinu, Zenkla a Masaryka by chtěli pořádně vyděsit, respektivve je varovat, že takto ustupovat Stalinovi už nejde.

A navíc mě fascinuje, že ti radikální komunisté, kdyby tedy ten atentát měli provést, byli tak hloupí, a dávali podnět poslanecké interpelaci, tedy příležitost Drtinovi, aby se k tomu veřejně vyjádřil. Takovou poliitické hlouposti by se snad nedopustili, vždyť museli přinejmenším tušit, že to ten Marjanko vyšetřuje. A to, že toho Marjanka do té Krčmaně přímo někdo vedl postupně přímo za ručičku, tak toho jste si doufám všiml sám.

Fakt by mě zajímálo, kdo všechno tu interpealci podepsal, pokud byl  tedy písemná. A také by mě tedy zajímalo, co tropil pan Raichl období červenec-zaří 1947, když ho do tří týdnů po opuštění vězení měl konktaktovat ten Podiven. A to od půlky července do 10. zaří s ním akorát jezdil na houuby?

petr-duchoslav

Pane Řezníku, já jsem popisoval atmosféru v září 1947, kdy k atentátu došlo, že to bylo v období odmítnutí této dávky čs. vládou dne 2.9. 1947. Spolu s odmítnutím Marshallovým plánem, a to s Vámi souhlasím, to mohlo vést radikální komunisty k vyprovokování zmíněného atentátu. Neřekl jsem, že milionářská dávka by byla tím hlavním spouštěcím momentem.

Co se týče našeho ,,oblíbeného" Raichla, tak jste napsal - ,,Já jsem začal bouchat na dveře, on se vrátil, otevřel a za dvě neděle jsem šel na volnou nohu domů, to byl rok 1947 v létě. No, a tam jsem se poznal s jakýmsi podivínem Vladimírem, který později celou věc nalíčil a tak se stala mostecká špionážní aféra, která se na nás připravovala od léta 1947 po bedýnkách na Zenkla, Masaryka a na Drtinu, tak jsme věděli, že se něco chystá a tak jsem se připravovali, že chlapci půjdeme do toho podruhé"

My si nerozumíme totiž v jedné věci, sám Raichl v této řeči uznává, že se stal předmětem provokace v rámci mostecké aféry, nikoliv krčmaňské, ač třeba mohl o krabičkách vědět. To se zde snažím celou dobu říci. ,,Předmětem" této aféry se stal Zenkl, Drtina a Masaryk.

A komunisté určitě nemohli zmíněné pány zbožňovat, i když vím, že to myslíte s nadsázkou. Již před únorem proti Zenklovi rozpoutali kampaň a s Drtinou připravovali před převratem poltiický proces.

rezjir10

Pane Duchoslave, děkuji za inspirující komentáře, podíval jsem se ještě jednou na ten svůj blog. Vskutku přiznávám, že nejsem schopen jednoznačně prokázat pouz na základě vzpomínek pana Raichla, kdy začal organizovat skupinu Sever, ale zajímavé je, že člověk, který měl přečteného pana Raichla který s ním byl v dlouhodobém kontaktu, tedy pan Jaroslav Čvančara v článku MONTE CHRISTO Z LEOPOLDOVA – PRAVOMIL L. RAICHL DRŽITEL ŘÁDU BÍLÉHO LVA (viz jeden studentský web) souslednost organizování té odbojové skupiny vidí naprosto stejně jako já, že teprve dodatečně se na tu již zorganizovanou skupinu napíchli ti estébáci:

"V roce 1945 byl přidělen k 5. pěšímu pluku v Bílině. Jako bývalý příslušník východní armády dobře poznal sovětskou realitu a spiklenecké metody českých komunistů. Odporem vůči nim se netajil. V roce 1946 odešel z armády a počátkem září 1946 přešel ilegálně do západního pásma Německa. Ve Wiesbadenu navázal kontakt s americkými zpravodajskými orgány. Když se v lednu 1947 do ČSR vrátil, byl čs. orgány zadržen a uvězněn. Tehdy ještě přišel z ministerstva spravedlnosti úřední pokyn k jeho propuštění. Jakmile se Raichl ocitl na svobodě, začal organizovat odbojovou skupinu. Navazoval styky s bývalými příslušníky východní armády o nichž věděl, že jsou nespokojeni s vývojem politických poměrů v republice. Jednoho dne se objevil jeden z jeho kamarádů ještě se dvěma neznámými muži - Eddym a Tonnym, kteří se vydávali za Američany. Ti říkali, že se chtějí seznámit s dalšími protikomunisticky smýšlejícími Čechy. Z Američanů se však vyklubali agenti-provokatéři: jistý Evžen Abrahamovič a Emil Izrael Chovan. 7. 11. 1947 byl Raichl zatčen. Poté se konal první z dlouhé řady komunistických monstrprocesů - tzv. "Mostecká špionážní aféra". Krajským soudem v Praze byly 11. 5. 1948 vyneseny tři rozsudky smrti. Prezident dr. Edvard Beneš však tresty smrti nepodepsal. Raichlovi byl rozsudek změněn na trest těžkého žaláře na doživotí - zostřeného čtvrtletně tvrdým lůžkem... "

Ve světle této Čvančarovy interpretaci platí, pokud tedy pan Raichl hovoří o tom, že podnětem k aktivizaci té odbojové skupiny Sever byly krabičky, pak z toho vyplývá, že tedy jasně věděl o jejich existenci před 10. zařím 1947. Cituji pana Raichla:

"Já jsem začal bouchat na dveře, on se vrátil, otevřel a za dvě neděle jsem šel na volnou nohu domů, to byl rok 1947 v létě. No, a tam jsem se poznal s jakýmsi podivínem Vladimírem, který později celou věc nalíčil a tak se stala mostecká špionážní aféra, která se na nás připravovala od léta 1947 po bedýnkách na Zenkla, Masaryka a na Drtinu, tak jsme věděli, že se něco chystá a tak jsem se připravovali, že chlapci půjdeme do toho podruhé"

Stejně tak platí, že pokud byla objednána výroba krabiček v červenci 1947, tak spouštějícím podnětem nemohla být ani milionářská dávka,  ale jenom a pouze odmítnutí Marshallova plánu. A sadím, že toto odmítnutí zcela jistě mnoha komunistům nevadilo, natož pak ještě údajně radikálnějším olomouckým komunistům. V červenci ti komunisté museli Zenkla, Masaryka a Drtinu zbožňovat.

petr-duchoslav

Pane Řezníku, já Vám zase gratuluji k manipulaci s historickými skutečnostmi a zálibu v kontrafaktuálu. Přece jsem psal, že podle Drtiny byly pravděpodobně vyrobeny krabičky již v červenci, ale atentát se samozřejmě nějakou dobu připravoval, takže aféra vypukla posléze, v září 1947. Možná že strůjci čekali na pravý okamžik, kdy bomby politikům rozeslat. To vůbec nezpochybňuje teorii o tom, že by za atentátem nestáli komunisté na Olomoucku. Zbytečně mě berete za slovo. To zaprvé. Zadruhé pochybuji, že Reichl mohl vědět v červenci 1947 něco o krabičkách, to odhalil až Drtina a jeho vyšetřování. Navíc v létě 1947 byl propuštěn z vězení na přímluvu Drtiny jakožto ministra spravedlnosti. Za další opakuji, že Raichl se stal obětí provokace Reicinova OBZ v rámci mostecké špionážní aféry, kterou Raichl bohužel neodhalil. A vzápětí byl v listopadu 1947 zatčen. Raichl nemohl být tak tím provokatérem, tím byl vězeň Podivín (ne Podiven, jak píšete), kterého vycvičilo Reicinovo OBZ. Sterlingová píše evidentně domněnky, nepodložené relevantními fakty.

Píši již o několikáté, že krčmaňská aféra probíhala v době vyhroceného napětí v NF. Psal jsem toto ,, Musíme si uvědomit, jaká byla situace - probíhal boj o milionářskou dávku, komunisté vyhrotili situaci na Slovensku apod. To znamená, že jsem nepsal, že milionářská dávka byla bezprostřední příčinou atentátu, ale mohla na druhé straně být jedním z důvodů, proč radikální komunisté na Olomoucku sáhli k tomuto ,,řešení" krize v NF.

Ad poslední bod - napsal jsem v reakci na jeden z Vašich dotazů toto - ,,Ale protože ovládali VII odbor pověrenectva vnútra - Štátna bezpečnost na Slovensku, nebylo problém falešné důkazy vyfabrikovat, podobně jak to dělali čeští soudruzi v případě mostecké a krčmáňské aféry, u které se snažil Nosek svést vyšetřování na falešnou stopu. Použil jsem jen příměr a Vy jste se toho potom chytl.

rezjir10

Pokud Raichl nefiguroval v krčmnanské aféře, tak jak mohl psát, že byl tak rozhořčen krabičkami v červenci 1947 spolu se svými kolegy, že začal organizovat protikomunistický odboj. Jak to, že v červenci 1947 už věděl o jejich existenci? Vy sice můžete tvrdit, že Raichl nefiguroval v krčmánské aféře, to, co však on vypovídá o významu těch krabiček pro jeho vlastní aktivity, věcně a časově nasvědčuje opaku. Vy dokonce teď couváte od toho, co tvrdil Drtina nade vší pochybnost ("je jasně dokázáno"), že ty krabičky byly vyrobeny v červenci 1947 záměrně pro atentát. Ale tím vlastně zpochybňujete, že za těmi krabičkami stojí olomoučtí komunisté. Gratu luji k prozření.

A co se týče mostecké aféry, doufám, že jste si přečetl, co o tom píše pani Claire Sterlingová, která příčetla Raichlovi zaměrné vyprovokování celé skupiny. To Raichl jako agent CIC byl tim provokátem.

A upozorňuji, že Podiven byl zaháčkovany nikoliv na OBZ. ale na StB. Ten Raicin se to dozvěděl dodatečně, a ihned začal zatýkat, čili celou akci StB, o níž nebyl informován, vlastně překazil.  

A vzhledem k tomu, že krabičky měly být pro atentát vyrobeny už v tom červenci, tak nemohly lautr nic mít společného s milionářskou dávkou, ale toliko s odmítnutím Marshallova plánu, a nebo s událostmi za nim se skrývající (pašování plutonia).   Problém s milionářskou dávkou se objevil později.

A vůbec nechápu, proč jste celou záležitost s těmi aférami otevřel zde, když se tato otázka nebyla předmětem Vašeho článku. Proč jste tedy obě aféry nerozdiskutoval pod tím sériálem článků o Raichlovi.  A tedy jste s ním souhlasil. Kdo mlčí,ten souhlasí.

petr-duchoslav

1. Nenapsal jsem, že byl připravován od července 1947, jen že krabičky byly podle Drtinova vyšetřování vyrobeny pravděpodobně koncem července 1947. Znovu podotýkám, že jsem popisoval atmosféru té vyhrocené situace, která v té době panovala v Národní frontě. Součástí těchto tenzí uvnitř NF, kdy proběhl atentát, byl i mimo jiné boj o milionářskou dávku.

2. Znovu opakuji, že Reichl nefiguroval v krčmáňské aféře, tudíž nic neignoruji, nýbrž v mostecké. Tam figuroval skutečně vězeň Podivín, vycvičený agent OBZ B. Reicina, který s Reichlem seděl na Borech. Snažil se Reichla získat pro jakousi protikomunistickou akci, kde měli figurovat Zenkl, Klátil, Krajina a další. Pracovníci StB předložili Reichlovi ,,důkazy", které měly svědčit ve prospěch vyfabulované teorie protistátního spiknutí. Snaha OBZ a StB StB vmanévrovat Zenkla, Klátila a Krajinu do protikomunistického puče byla ,,klasická" fantastická konstrukce a součást důmyslné provokace.

 

rezjir10

Pokud byl atentát připravován od července 1947, pak nemohl mít s milionářskou dávkou nic společného. A pokud Pravomíl Raichl věděl o atentátu od července 1947, tak se musel nutně účastnit jeho přípravy. Nevím, proč ignorujete to, co k tomu řekl samotný Pravomíl Raichl. Tedy že začal spolupracovat v červenci 1947 s Podiveném, protože byl rozhořčen krabičkovým atentátem. Prostě se prořekl.

Kdyby byl mimo, tak mohl být rozhořčen krabičkami až v září 1947.

A mostecká špionážní aféra nemohla být provokací, neboť pokud ti agenti jezdili s ním a pomáhali mu shánět ty pučisty, tak směr cesty a adresy určoval samotný Raichl jako agent CIC. Neberte CIC zásluhy o náš antikomunistický odboj.

petr-duchoslav

Jak jsem napsal, byla to vyhrocená situace v NF, milionářská dávka přispěla k vyhrocení tohoto napětí. Původně totiž milionář. dávka neprošla ve vládě  - 2.9. 1947. potom komunisté zmobilizovali ulici a následně rozhodnutí vlády revokovali. Pravomil Raichl se stal obětí provokace v rámci tzv. mostecké špionážní aféry - tzv. akce Sever, vykonstruované StB, do které chtěla naroubovat i národně socialistickou stranu jejím obviněním z kontaktů s pravicovou emigrací. Jak jsem psal, strůjci atentátu jsou v tomto případě jasní a byli i odhaleni - J. Kopka, J. Sosnar, Čepička a další, A. Zapletal - všichni byli zatčeni. Mimochodem Kopka jako jeden ze strůjců atentátu byl v listopadu 1947 propuštěn - díky zásahu ministra Noska, pak byl znovu zatčen. Komunistům totiž hrozila velká blamáž, kterou však měli stejně.

rezjir10

Miilionářská dávka nemohla být podnětem k přípravě krabičkového atentátu, protože byla reakcí až na sucho v létě 1947, protože jak sám Drtina doložil, přípravy začaly tak dva týdny po odmítnutí Marshalllova plánu. A pan Raichl výslovně sdělil ústeckému rozhlasu v roce 1990, že o těch krabičkách věděl od července 1947. Ale jaksi faktem zůstává, že v červenci 1947 mohl o krabičkách vědět pouze ten, kdo se podílel na jejich výrobě a na krytí celého toho atentátu

Já za to opravdu nemůžu, co na sebe prozradil pan plukovník Viz můj blog

Jak si pan plukovník Pravomil Ladislav Raichl hrál s krabičkami zde.

petr-duchoslav

 Jak jsem psal, byli to radikální komunisté na Olomoucku- sám ,,místní" Čepička patřil vedle Dolanského, Ďuriše, Noska mezi komunistické radikály. Je otázkou, jestli chtěli pouze zastrašit nekomunistické síly, nebo to mělo opravdu bouchnout. Tito komunisté totiž museli vědět (pokud nebyli tak naivní), že ,,balíčky s parfémy" nebudou jako první otevírat ministři, ale jejich pobočníci. Musíme si uvědomit, jaká byla situace - probíhal boj o milionářskou dávku, komunisté vyhrotili situaci na Slovensku apod. Mimochodem Jan Masaryk se postavil pozitivně k MP 21. 6. 1947, zbylí dva ministři též. Krabičková aféra byla tak nejspíše reakcí těchto radikálů na celkovou situaci v Národní frontě, která hrozila v této době rozpadem. Na jednu chvíli se v ní komunisté ocitli v izolaci, aby pak podepsali tzv. zářijovou dohodu se sociálními demokraty. Tito komunisté spolu se soudruhy v Bezpečnosti požadovali konec vlády Národní fronty a radikální řešení mocenské situace ,,z jedné vody načisto". Je nutno si ale uvědomit, že to nebyly hlasy, které by v komunistickém vědění převládly. Sám Gottwald z pozice předsedy KSČ tyto hlasy tlumil, patřil k umírněnému křídlu v KSČ.

Mimo jiné ten zmíněný F. Kolava byl docela důležitou postavou. Přinesl svědectví sedláka z Krčmaně L. Lovečka, který prohlásil, že ,,pekelné stroje" vyrobil truhlář J. Kopka. Nato byl Kopka zatčen, ale i jeho žena Božena jako spolupachatel, A. Zapletal - domovník krajské organizace KSČ v Olomouci. Mimochodem ,,krabičky" byly vyrobeny již v červenci 1947

Marjanko byl obětí komunistické zvůle, jak už jsem psal, protože spolu s Dritnou, Krajinou a dalšími odhalil skutečné strůjce atentátu. Drtina ve svém parl. exposé v lednu 1948 označil komunistického poslance J. Sosnara za spolupachatele atentátu a podrobně doložil důkazy, které byly zajištěny v průběhu vyšetřování. (Sosnar měl dát dokonce výbušniny do krabičky, ale není to ,,berná mince"). Sosnar s Čepičkou se pak pod tíhou důkazů vzdali poslaneckých mandátů.

rezjir10

Má to háček, krabičky, které vyráběl Kopka, byly trochu z jihého dřeva, než ty použité u atentátu. A proč by se měl někdo z Krčmaně, takové díry mezi Přerovem a Olomoucem, tak intenzivně zabývat něčím v Praze a hlavně spolu s nějakými olomouckými komunisty v době odmítnutí Marshallova plánu začít připravovat nějaký atentát. To už měl spíše motiv Marjanko, Hora a Raichl,ne? Možná, že je vám známo, že ve své monografii o Zenklovi vyjádřil své pochybnosti o olomouckém pozadí atentátu také pan prof. Trapl. A já jsem se výslovně ptal, zda se někdy Sosnar pochlubil třeba u piva s  tímto úspěchem,  dalšího olomouckého historika, tak mi bylo řečeno, že nikoliv. A byly časy,kdyby si to mohl kádrově připsat k dobru. Sosnar měl navíc tehdy jiné problémy k řešení, staral se o založení olomoucké university. Byl to obyčejný lobbysta, nikoliv atentátník.

petr-duchoslav

 Dnes již víme, že krčmáňská aféra byla zřejmě separátní prací radikálních komunistů na Olomoucku, tzn. Čepičky a poslance ,,básníka" J. Sosnara. Nosek, jak už jsem psal, se snažil svést stopu na jakéhosi Pilaře z Vinohrad, což samozřejmě nebyla ale pravda. ,,Pekelné stroje" vyrobil truhlář J. Kopka, který se k tomu pod tíhou důkazů sám přiznal. Je otázka, zda o tom vědělo vedení KSČ, podle mého názoru nikoliv. A kdyby (radikální) komunisté neměli žádný motiv, tak proč zlikvidovali promptně po únoru 1948 Drtinovy spolupracovníky Z. Marjanka a dr. Doležela. Marjanko byl usmrcen ve vězení, Doležela poslali do blázince. národní socialista F. Kolava, který spolupracoval na případu jako důležitá spojka s prof. Krajinou, jenž se vedle Drtiny do případu také vložil, byl rovněž perzekvován. S Drtinou pak proběhl exemplární politický proces a byl v roce 1953 odsouzen k 15 letům vězení. Naopak strůjci atentátu - zatčený Sosnar a další byli po státním převratu 1948 pardonováni.

rezjir10

Ale Raichl se přiznal ke krabičkám ve svých vzpomínkách, že to udělal on. A jak Hora,tak Raich, tak i M. měli motiv, protože ti proradní politici odmítli Marshallův plán. Komunisté žádný motiv neměli. Totéž mostecká aféra. To byla práce Raichla. 

Co se týče vztahů Obucha a Durčanského, tak to je ale co? A nikde v těch materiálech není psáno, že ho měl Durčanský znát, ale pouze to, ale o těch  kontaktech Obuch - Durčanský věděl.  A v momentu, kdy všichni čekali, že Amici budou intervenovat (viz vzpomínky všech politických věznů atd. ), tak žádný soud se neodvážil někoho odsoudit bez věcného podkladu. A v každém případě to jde na triko těch soudců, nikoliv ministerstva a státostrany. Když dělám práci soudce a mám ústavně garantovánou nezávislost, tak musím být schopen odolávat jakýmkoliiv politickým tlakům.   Nelze se na nic vymlouvat.  

 

petr-duchoslav

Obuch sice měl styky s Ďurčanským, ale komunisté si vynutili na Obuchovi výpověď, že Ursíny měl kontaktovat Ďurčanského a znal ho, což samozřejmě nebyla pravda. Po Ursínym šli komunisté po Bugárovi a Kempným a využili přitom zmanipulované výpovědi býv. luďáckého kurýra R. Komandery, který se pokusil kontaktovat Kempného, ten to ale odmítl. Komunisté tak neměli žádné relevantní důkazy o jakémsi ,,spiknutí", které ostatně sami vytvořili. Ale protože ovládali VII odbor pověrenectva vnútra - Štátna bezpečnost na Slovensku, nebylo problém falešné důkazy vyfabrikovat, podobně jak to dělali čeští soudruzi v případě mostecké a krčmáňské aféry, u které se snažil Nosek svést vyšetřování na falešnou stopu.

rezjir10

A proč ty luďáky vůbec brali ti demokraté pod svá ochranná křídla. A hlavně proč vůbec existovali nějaké pokusy o kontaktování s Durčanským, velmi diplomaticky řečeno. A v čem ta konstrukce byla umělá, neodpovídala skutečnosti? Stýkal se ten Obuch s vědomím Ursiního s tím Durčanským, a nebo nestýkal?

petr-duchoslav

Ale šlo v podstatě o umělé konstrukce, vykonstruované skutečnosti, které neodpovídaly skutečnosti, protože by se ani nemohly stát. Sami komunisté věděli, že bývalí luďáci v Dem. straně nemohou představovat pro stát žádné nebezpečí, ale už jejich existence v DS jim poskytla vhodnou záminku. Ursíny, Lettrich byli stoupenci dualistického soustátí na principu rovného s rovným, tzn. chtěli do vzájemného česko-slovenského vztahu inkorporovat pokud možno co nejvíce státoprávných prvků, které byly přijaty SNR v jejích začátcích a následně v ,,pokošické" době do přijetí třech pražských dohod. Proč by potom podle komunistického obvinění usilovali o to rozbít republiku ve spolčení s bývalými luďáky?

rezjir10

Tak toho Obucha bych rozhodně nepodceňoval, ten už dělal antikomunistický odboj za Slovenského státu: Ten si zaslouží Topolonkovu medaili velkou jako meloun.

 23.septembra 1947 bol v Prahe zatknutý Otto Obuch. Pracoval ako tlačový referent podpredsedu vlády Jána Ursínyho. Za slovenského štátu sa exponoval na Úrade propagandy a aj jeho činnosť v Prahe vyvolávala určité otázniky. Vo výpovediach sa Obuch priamo priznal k stykom s dr.Ďurčanskýma. Naskytla sa vhodná príležitosť kompromitovať špičkového politika DS, Ursínyho, který patril k povstaleckému krídlu, zastával vysokú funkciu v pražskej vláde a váhou svojej osobnosti sa zasadil za prijatie aprílovej dohody. Obuch postupne na výsluchoch (vedených patričným smerom) udával, že jeho šéf o stykoch s Ďurčanským vedel. Tento tlak Ursíny nevydržal a 30. októbra na funkciu podpredsedu abdikoval.

Dne 1. zari 1946 nastoupil v kabinetu tehdejsiho namestka predsedy vlady republiky Ceskoslovenske, Jana Ursinyho, redaktor Otto Obuch. Nastoupil jako tiskovy referent pana namestka predsedy vlady. Az do te doby byl urednikem v ustredi ceskoslovenskeho filmu a toto sve dosavadni zamestnani musil opustiti, protoze o nem bylo zjisteno, ze byl za valky aktivne cinny jako urednik predsednictva vlady t. zv. slovenskeho statu, a to v jeho odboru fasisticke propagandy Tida J. Gaspara. Bylo o nem prokazano, ze za valky napsal a vydal fasisticke knihy a clanky a proto byl disciplinarnim usnesenim Svazu slovenskych filmovych pracovniku oznacen za kolaboranta a ze sluzeb propusten. Byl si vedom toho, ze ve statni sluzbe nemuze zustat, a proto se obratil na pana namestka predsedy vlady Jana Ursinyho se zadosti, aby mu byl napomocen pri hledani nejakeho vhodneho zamestnani. Sveril se panu Ursinymu se svoji politickou minulosti i s tim, ze jako kolaborant musel dosavadni zamestnani opustiti. Jan Ursiny prijal po nekolika dnech Otto Obucha jako sveho tiskoveho referenta. (Predsednictvi prevzal mistopredseda Komzala.)

Otto Obuch, jak uvadi ve sve vypovedi, nemuze si vysvetliti rozhodnuti Ursinyho a domniva se, ze byl do kabinetu prijat na zaklade jakychsi jemu neznamych zasahu slovenske emigrace. Ta totiz mela velky zajem na tom, aby se Obuch dostal na takove misto, odkud by mohl podavat velmi dulezite zpravy. Tehdy byl Obuch podle vlastniho doznani i podle prukazniho materialu zapojen jiz 7 mesicu do illegalni zpravodajske site slovenske emigrace, vedene dr Ferd. Durcanskym. Obuch byl zapojen na basnika Rudolfa Dilonga, se kterym byl v cilem pisemnem styku. Jednim z prvnich cinu Otty Obucha po prijeti do kabinetu namestka predsedy vlady bylo, ze tuto skutecnost hlasil pisemne Rudolfu Dilongovi a zduraznil, ze nyni se jeho pole pusobnosti netusenou merou rozsirilo tak, ze nyni bude moci podavat zpravy castejsi a hlavne hodnotnejsi. Slovenska emigrace, vedena dr Ferd. Durcanskym, tuto skutecnost uvitala a v dopise odeslanem Obuchovi projevila souhlas s jeho zamestnanim u namestka predsedy vlady a vyslovila ocekavani, ze dalsi spoluprace bude intensivnejsi.

Cela Obuchova uredni cinnost podle rozhodnuti Jana Ursinyho zalezela v tom, ze jeho rukama prochazely vsechny dulezite a duverne zalezitosti statni, ktere zapisoval a tridil jednak pro kabinet namestka predsedy vlady, jednak pro ustredni urady na Slovensku. Zde nutno zdurazniti, ze k teto cinnosti Obuchove doslo dva mesice pote, kdy Jan Ursiny byl presidialnim sefem inz. Reimanem upozornen na nespolehlivost Obuchovu vzhledem k jeho minulosti a varovan pred jeho dalsim ponechanim v kabinetu. Obuch tyto skutecnosti vysvetluje tim, ze mel sam dojem, ze Ursiny chtel, aby on, t. j. Obuch, mel volnou ruku ve vyberu duvernych a dulezitych spisu pro informaci dr Durcanskeho. Takto usuzoval Obuch take z toho duvodu, ze pred jeho nastoupenim v kabinete se podobne prace nevykonavaly a ze tyto prace byly mu zamerne a z uvedenych duvodu Janem Ursinym prideleny. Material prochazejici uradem namestka predsedy vlady mel velikou cenu pro Durcanskeho a Obuch mohl si z neho podle sve volby vybirati vhodne veci pro sve vyzvedne cile. Krome spisu prochazejicich kabinetem byly dalsim velmi cennym zdrojem pro Obucha jeho denni rozhovory s Janem Ursinym; kazdodenne rano prijimal Ursiny od Obucha referaty o politickych udalostech a odpoledne mezi 14. a 15. hodinou opet Ursiny informoval Obucha o dulezitych vecech. Tyto zpravy a poznatky sdeloval Obuch jako agent Durcanskeho slovenske emigraci. Obuchuv pisemny styk se zahranicim byl velmi cily

Deň po Obuchovom zatknutí (24. septembra) priniesli noviny správy o ďalšej protištátnej skupine. V jej čele mali podľa policajných správ stáť dvaja mladí predstavitelia katolíckeho krídla DS Jozef Kempný a Miloš Bugár. Obaja generálni tajomníci (a de facto celá strana) sa dostali pod nepredstaviteľný tlak. 16. októbra ich mandátový výbor UNZ zbavil poslaneckej imunity a ŠtB pripravovala zatknutie. Vyhli sa mu dobrovoľným nástupom súdnej väzby, spadajúcej pod ministerstvo spravodlivosti národného socialistu Prokopa Drtinu Za podklad poslúžili tzv. Kosorínove zápisky a výpovede zatknutého ľudáckeho kuriera Rudolfa Komanderu. V zime sa na stretnutiach mladej katolíckej generácie (vrátane Kempného) zúčastnil aj bývalý minister dr.Ďurčanský. Tu sa mala dohodnúť politická činnosť v nových pomeroch. Ďurčanský odíde do emigrácie a prostredníctvom kurierov (Komandera) bude udržiavať spojenie s domovom. Mladí katolíci zatiaľ infiltrujú štátne orgány, v očakávaní skorej zmeny štátoprávnych pomerov. . Komnander ešte v auguste sa pokúsil Kempného neúspešne kontaktovať.

Skutečně ti demokrati nic nedělali a nic z toho není pravda?

 

petr-duchoslav

To je zajímavé, že tento příznivec kabinetní justice nemohl po roce 1948 veřejně působit a publikovat a komunistům více než překážel, proto byl také mimo jiné vyakčněn v rámci únorových čistek, pokud byste četl jeho paměti, tak byste to věděl. Za druhé se slovenští demokraté nepostavili totalitě, protože těsně po únoru 1948 byli pozavíráni, to je zřejmé. Ti, co zjistili, že hra na demokracii s komunisty po únoru 1948 skončila, emigrovali na Západ - Lettrich, Kvetko atd.Takže máte pravdu, že neorganizovali žádný odpor, protože k tomu ani neměli možnost.

rezjir10

 

Tak jsem skutečně rád, že jsem se od vás dozvěděl, že v článku uvedení demokraté se vůbec nijak nepostavili proti nastupující totaltiě, že neorganizovali žádný odpor. Že všichni byli pro.Ale pak si nic jiného ti demokraté nezasloužili než šatlavu, když tak alespoň pasivně podporovali režim. Pak to všechno zůstalo na bratrech Mašínech, kteří díky tomuto podivnému pojetí histografie dnes mohou být považováni za jediné představitele organizovaného odporu a boje proti režimu.

A kabinetní justici prosazovala i taková pravnická kapacita jakou byl Weyr, takže nejenom komunisti, ti byli vskutku pouze dědicové nejlepších tradice národa.

Něco jiného by bylo, kdyby byli souzení podle zákona č. 231/1948, protože ten v r. 1947 jaksi nebyl ještě na světě. I kdyby tedy byli souzení o půl roku později, tak by se na ně nemohl vztahovat.

petr-duchoslav

Protože se opravdu domnívali, věřili tomu, stejně jako se Stalin a další ,,kominternovci", že na troskách Německa (němečtí soudruzi, kteří byli jedněmi, kdo ,,pustil" Hitlera k moci)dojde k výbuchu soc. revoluce a jejímu následnému exportu do Evropy. Psal jsem, že byli odsouzeni podle zákona č. 231, což je překlep, měl jsem na mysli zákon č. 50 z první republiky, nicméně to na věci nic nemění, protože ta obvinění byla stejně vykonstruovaná a po roce 1948 zaniklo tradiční ,,buržoazní" právo a nastoupila komunistická volitivní koncepce práva a její zákony - zákon o Státním soudu, zákon na ochranu rep., zákon o zlidovění soudnictví atd. Trestní zákony poskytovaly komunistům širokou škálu možností, jak i nepatrný nesouhlas s režimem kvalifikovat jako trestný čin. Soud na to přišel z toho důvodu, že po roce 1948 zde nastupuje tzv. kabinetní justice - propojení státní a soudní moci, rozsudky již byly určeny před samotným líčením dle instrukcí příslušných komunistických orgánů.

rezjir10

Ne, odkud víte,že se "čeští soudruzi domnívali"? A sám píšete, Ursini, Letrich a Obuch nebyli souzení podle zákona na ochranu lidově demokratické republiky.  A mimochodem, snad slovenský soud na základě něčeho, já nevím čeho,nikoiv čeští soudruzi, dospěl k závěru, že asi tedy jisté propojení s těmi luďáky tam bylo.  A z nějaké obecné tendence konstruovaní spiknutí nemůže být jaksi vyvozen závěr, že o žádné spiknutí v tomto konkrétním případě nešlo.

A víte, co mi připadlo v komentáři k zákonu na ochranu lidově demokratického zřízení nejpiktnějíší. Jeho autor (jeden z prokurátorů v procesu s Horákovou, ten Slovák Viest) konstatoval, že i v případě snah o  přípojení nějakého československého území k SSSR by šlo o velezradu.  

petr-duchoslav

Od srpna 1944, od vypuknutí SNP, vyšla KSS z ilegality a začala svou politickou činnost. Protože v této době začalo osvobozování Slovenska a slovenští komunisté hráli díky postupující Rudé armádě poměrně silnou úlohu, začali zakládat národní výbory, nejprve na východě Slovenska, kde měli svůj ,, územní monopol" a nepouštěli do nich představitelé rodící se Demokratické strany - ta ještě byla ostatně součástí tzv. Občanského bloku. Protože slovenští komunisté prakticky svým vlivem, který jim fakticky nepříslušel, ovládli pole, domnívali se i čeští soudruzi, že Slovensko bude jakýmsi ,,epicentrem" revoluce, která potom půjde na Západ, do českých zemí. Komunisté proto až do voleb 1946 požadovali pro Slovensko poměrně širokou autonomii, resp. pro slovenské orgány moci - Slovenskou národní radu atd. Potom, co volby na Slovensku prohráli a jejich mocenský vliv byl notně umenšen, tak svůj názor obrátili a začali požadovat podřízenost slovenských mocenských orgánů pražské vládě - viz tzv. tři pražské dohody.

 

2. Byla to typická komunistická vyfabulovaná konstrukce na principu tzv. notoriety, komunisté sami věděli, že luďácká garnitura, která se nachází v DS, nemůže fakticky ohrozit integritu ČSR, protože na to neměla reálnou sílu, ale posloužilo jim to jako vhodná záminka k vyhrocení napětí na Slovensku, kde potřebovali mocensky paralyzovat DS, což se jim také podařilo. Mimochodem podobná spiknutí byly běžnou součástí pochodu k moci komunistů ve všech zemích rodícího se sovětského bloku.Do tohoto ,,spiknutí" v žádném případě nemohli být generální tajemníci zapleteni, ti byli do této konstrukce ,,dosazeni" komunisty zcela utilitárně a uměle. Komunisté pak u soudu použili ,,gumové" paragrafy zákona č. 231/1948 Sb. na ochranu lidově demokratické republiky a odsoudili tak přední představitelé DS mimo jiné jako akt politické msty.

rezjir10

Fakt by mě zajímalo, jak máte dokladováno, co si "Ještě těsně po roce 1945 si čeští a slovenští soudruzi mysleli, že socialistická revoluce půjde z východu, tedy ze Slovenska do českých zemí, nikoliv naopak". Jak po více než 70. letech víte, co si kdo myslel?  

 "Představitelé evangelického i katol. křídla DS byli obviněni z neexistujícího protistátního spiknutí ve spojení s bývalými politicky exponovanými členy HSĽS, které podle komunistů mělo přivést rozvrat lidově -demokratického zřízení."

Ano, a to nebylo v oddůvodnění rozsudku vůbec doleženo? Ani vypovědmi svědků či obžalovaných?

 "Je pravdou, že bývalí luďáci se v DS nacházeli, ale jejich vliv byl mizivý a bylo jich málo, aby mohli podobné ,,spiknutí" vůbec realizovat. Tato garnitura ,,bezejmenných" luďáků mimochodem proudila po válce i do KSS.!

 Kolik to bylo procent?  Mimochodem ti luďaci pak v emigraci sehrávali dosti pochybnou úlohu, co já vím, tak hlasali osamostatnění Slovenska.

petr-duchoslav

1. Husák sice demisi podal za celý Sbor pověřenců, ale protiprávně - jak jsem psal, odstoupilo pouze 6 zástupců KSS (z 15), tedy menšina, přesto Husák prohlásil, že SP je nadále nefunkční, a proto podává demisi za celý Sbor. Pokud by podalo demisi 8 a více pověřenců, musel by Husák automaticky podat demisi. Je to stejné, jako by podalo demisi 14 ministrů pražské vlády (z 26 členů), Gottwald jako předseda vlády by musel tím pádem podat demisi za celý kabinet. Na Slovensku se realizoval podobný postup, jaký pak zvolili čeští komunisté v  únoru 1948 v Praze, akorát, že demise podaly nekomunistické strany. Na Slovensku (v Bratislavě) i v Praze proběhl sjezd závodních rad, sjezd rolnických komisí, 6. 11. 47 proběhla jednohodinová manifestační stávka atd. Protože do té doby české nekomunistické strany DS nepodpořily a komunistům věřily, že DS je ,,namočena" ve vyfabrikovaných obviněních, mohli z toho komunisté významně politicky těžit. Husákovo počínání bylo součástí rozsáhlé kampaně proti Demokratické straně, která v roce 1946 na Slovensku ve volbách zvítězila a komunisté usilovali o to ji administrativně - policejními zásahy zbavit mocenského vlivu na Slovensku. Ještě těsně po roce 1945 si čeští a slovenští soudruzi mysleli, že socialistická revoluce půjde z východu, tedy ze Slovenska do českých zemí, nikoliv naopak. Představitelé evangelického i katol. křídla DS byli obviněni z neexistujícího protistátního spiknutí ve spojení s bývalými politicky exponovanými členy HSĽS, které podle komunistů mělo přivést rozvrat lidově -demokratického zřízení. Je pravdou, že bývalí luďáci se v DS nacházeli, ale jejich vliv byl mizivý a bylo jich málo, aby mohli podobné ,,spiknutí" vůbec realizovat. Tato garnitura ,,bezejmenných" luďáků mimochodem proudila po válce i do KSS.

2. Po únoru 1948 byli hlavní představitelé DS uvězněni a konal se s nimi v dubnu 1948 politický proces - s gen. tajemníky DS Bugárem, Kempným, J. Ursínym a dalšími. Dostali ,,pouze" několik let žaláře. Odsouzení měli jediné štěstí, protože v době konání soudu ještě neplatil nechvalně proslulý zákon na ochranu lidově demokratické republiky z října 1948 a komunisté je odsoudili podle prvorepublikového ,,buržoazního" zákona na ochranu republiky z roku 1923, proti kterému svého času veřejně brojili.

rezjir10

Pokud podal demisi HUsák jako předseda sboru, tak pak tato demise se týká celého sboru? Jako u vlády. Pokud předseda vlády podá demisi, tak tím padá celá vláda, ne? Za druhé by mě zajímalo, z čeho byli obviněni, o co se opíral rozsudek. Jaké bylo jeho oddůvodnění.