Před 70 lety byla nacisty popravena Františka Plamínková

obrazek
30.6.2012 08:50
Před 70 lety byla ve věku 67 let popravena přední česká politička, žurnalistka a průkopnice boje za práva žen Františka Plamínková. Za národně socialistickou stranu vykonávala 14 let senátorský mandát a můžeme ji zařadit mezi významné představitelky této strany v období předmnichovské republiky. Plamínkovou nacisté popravili během tzv. heydrichiády (druhého stanného práva), které bylo vyhlášeno těsně po atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heydricha. Během heydrichiády český národ ztratil takové osobnosti jako podplukovník Josef Mašín, který byl popraven stejně jako Plamínková 30. 6. 1942, generála a předsedu protektorátní vlády Aloise Eliáše či známého spisovatele Vladislava Vančuru.

Plamínková se narodila v roce 1875 v rodině obuvníka v Praze. Absolvovala Státní učitelský ústav a její kariérní dráha byla nasměrována k výkonu pedagogické profese. Tu nejprve zastávala v Táboře a Soběslavi, posléze se přesunula do hlavního města. V této době se začala Plamínková poměrně intenzivně angažovat v ženské otázce, konkrétně otázce spravedlivého ,,nastavení" podmínek zrovnoprávnění žen s muži ve veřejném životě. Rovněž se silně zasazovala o získání volebního práva pro ženy, jež bylo probojováno v Československu až v roce 1918. Plamínková prot tyto účely spoluzaložila Ženský klub český (1903), kde se o výše uvedených otázkách diskutovalo.

Angažování v ženské otázce mělo logické vyústění v její aktivizaci v politickém životě. Podobně jako M. Horáková, s níž ji pojilo blízké přátelství, smýšlela Plamínková vlastenecky a tak hledala politický subjekt, s nímž by se mohla ideově ztotožnit. Volba padla na tehdejší Československou stranu socialistickou, do které vstoupila v roce 1918. Patřila spíše k představitelkám levicového křídla. O rok později je zvolena v obecních volbách do zastupitelstva a rady hlavního města Prahy. Stává se postupem času respektovanou funkcionářkou strany a straničtí kolegové ji dali šanci, aby se mohla ucházet o důvěru voličů v parlamentních, respektive senátních volbách (konaly se vždy současně) v roce 1925. V tomto hlasování Plamínková získala senátorské křeslo a svůj mandát vykonávala de facto nepřetržitě až do roku 1939, když jej dvakrát obhájila (v roce 1929 a 1935).

V roce 1923 založila Plamínková Ženskou národní radu, jejíž předsedkyní byla téměř 20 let. Podílela se významným způsobem na ,,Benešově programu" z roku 1930, byla členkou programové komise své strany. V roce 1939 v pomnichovském státě, kdy došlo k destrukci prvorepublikového politického systému, nevstoupila na rozdíl od jiných politiků ani do jedné ze dvou oficiálně připuštěných stran - Strany národní jednoty či Národní strany práce. Po okupaci českých zemí nacisty odmítla emigrovat ze země. Naopak veřejně dávala najevo svůj nesouhlas s okupačním režimem, psala články, a proto se dostala brzy po 15. březnu 1939 do hledáčku gestapa. Poprvé byla zatčena již 1. 9. 1939, ale po šesti týdnech ji propustili, nicméně od této doby ji gestapo mělo pod stálým drobnohledem.

Osudnou se pro někdější senátorku stalo období tzv. heydrichiády, kdy ji německá tajná policie podruhé zatkla a záhy deportovala do Terezína. V období masového nacistického teroru byl její život definitivně zpečetěn. V jeden den, 30. 6. 1942 tak ztratil český národ kromě hrdinného Josefa Mašína i výraznou představitelku národně socialistické strany, pedagožku a průkopnici ženské otázky v českých zemích F. Plamínkovou.

S tragickým osudem F. Plamínkové se měla možnost veřejnost seznámit důkladně až po pádu komunistického režimu v roce 1989. Do té doby se o Plamínkové prakticky nepsalo, neboť byla blízkou přítelkyní popravené Milady Horákové. Proto také totalitní režim přirozeně obě jména uvrhl do zapomění. "Příběh Františky Plamínkové byl dlouhá léta zapomenut. Sám jsem se o jejím osudu dozvěděl před lety od jednoho z pamětníků," říká Jiří Paroubek, předseda obnovené národně socialistické strany.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.