Před 70 lety zemřel zakladatel strany národních socialistů Václav Klofáč

obrazek
10.7.2012 09:32
Přesně před 70 lety zemřel v Dobříkově u Vysokého Mýta zakladatel strany národních socialistů, její vůdčí osobnost a žurnalista Václav Jaroslav Klofáč. Klofáč se postupně vyprofiloval v přirozeného lídra strany za Rakousko - Uherska a za první republiky, kdy úzce spolupracoval s ministrem zahraničí E. Benešem. Je zajímavé, že politickou kariéru nezačal ve straně národních socialistů (sociálů), ale v Národní straně svobodomyslné, známé pod vžitým názvem Mladočeši.

Klofáč po maturitě na německobrodském gymnáziu studoval nejprve na lékařské fakultě, poté přešel na pražskou filozofii. Již jako student se začal aktivně zajímat o politické dění a přispíval svými články do tisku. Nepsal jen o politickém či veřejném životě, ale také například o poměrech, které panovaly v té době na neklidném Balkáně. Sám byl přívržencem panslavistické koncepce, to znamená myšlenka ideové a kulturní jednoty slovanského národa. Jeho politické názory tlumočila rovněž Národní politika, významný list za starého rakouského režimu.

Klofáč stál ideově pevně na pozicích národních i sociálních. Své myšlenky však potřeboval jako jiní začínající politikové v té době institucionalizovat. Když v roce 1897 prezentovalo pět zástupců sociálních demokratů na říšské radě zpátečnické tzv. protistátoprávní ohražení, v němž se zříkali českého historického práva, byl to významný impuls k založení strany, jež by byla budována na principu národním a sociálním. Oficiálně vzniká Česká strana národně sociální 4. dubna 1897, kdy se pobouření zástupci budoucího politického subjektu shromáždili na Staroměstské radnici a vyslovili důrazný protest proti tomuto prohlášení. Tímto datem se vlastně etabluje nová strana, která vznikla de facto secesí vlastenecky orientované části dělnického hnutí. Prvním předsedou se Klofáč stal až záhy po dalším ,,otci zakladateli", rukavičkářském dělníkovi F. Kváčovi.

Výrazným ideovým svorníkem v politické praxi nové strany se stal antimilitarismus, jehož čelným představitelem V. Klofáč byl. Strana národních socialistů vskutku neměla od jejího založení pro její s režimem nekomformní stanoviska na ,,růžích ustláno". V krátké době se dostala do hledáčku rakouských orgánů, které zkoumaly její ,,podezřelé" názory, jež považovala za podvratné. Klofáč byl za tyto postoje v září 1914 zatčen a v květnu 1917 obžalován z velezrady. O dva měsíce později byl však spolu s A. Rašínem a K. Kramářem omilostněn.

V červenci 1918 se Klofáč stává místopředsedou Národního výboru československého a významně promluvil do ,,finální" podoby rodícího se československého státu. Klofáč též zasedl v Revolučním národním shromáždění (RNS), jež bylo sestaveno na základě posledních voleb do Říšské rady v roce 1911 podle tzv. Švehlova klíče. To už se začal Klofáč těšit i veřejné přízni, což nemohl nevidět první československý prezident Masaryk. Klofáč se stal v roce 1918 prvním československým ministrem obrany. Jak je vidět, dějiny jsou plné paradoxů a tak se zarytý antimilitarista ujal právě tohoto resortu.

V roce 1920 získává Klofáč i senátorské křeslo, krátce zastával i funkci předsedy senátu, poté byl jejím místopředsedou. Senát se stal jeho politickou ,,domovinou", protože v něm zasedal téměř dvacet let. Ve dvacátých letech spolupracoval s E. Benešem a jeho vliv na život ve straně byl velký, můžeme říci, že požíval vysoké autority. Ve druhé polovině dvacátých let poznamenal stranu vážný osobní spor Klofáče a J. Stříbrného. Ten byl na brněnském sjezdu v září 1926 vyloučen i s jeho klikou. Stříbrný se pak vydal cestou politického avanturismu a přiklonil se k českému fašismu a laciné bulvární publicistice. Klofáčův vliv začal slábnout postupně, a to v průběhu třicátých let, kdy se nezpochybnitelnou autoritou stává E. Beneš. Zklamán ze zářijových událostí roku 1938 přestoupil Klofáč v pomnichovském společenském marasmu do Strany národní jednoty, jedné z tehdejších povolených stran.

Klofáčovi bývá vyčítáno, že napsal na počátku roku 1939 aktivistický článek, nicméně celou věc je třeba brát historickém v kontextu. Po Mnichovu Klofáč usiloval o to, aby byla zachována alespoň ,,zbylá" celistvost či integrita tehdejšího Česko - Slovenska za každou cenu, proto publikoval onen článek. Nebyla v tom podle mého názoru ,,úlitba mocným" a Klofáč si páteř neohnul.

I přes tuto kontroverzní záležitost zůstává V. Klofáč předním symbolem strany založené na národním a sociálním principu. Zanechal v ní nesmazatelnou stopu. Byl jejím zakladatelem a vůdcem, pod jeho vedením se z ,,Popelky" stal respektovaný politický subjekt významně ovlivňující veřejné dění zejména za první republiky.

Klofáč umírá ve věku nedožitých 74 let.


Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.