Proč se stal Schallenberg nejmocnějším mužem Rakouska

Alexander Schallenberg
23.11.2021 09:44
Na tuto otázku se snaží odpovědět švýcarsko veřejnoprávní stanice SRF. Švýcarsko ho zná velmi dobře. Narodil se totiž v Bernu v roce 1969, jeho matka byla Švýcarka, a tak dvaapadesátiletý muž mluví o své rodné zemi s velkými sympatiemi. Když před dvěma lety navštívil Lugano, ještě jako rakouský ministr zahraničí poděkoval svému švýcarskému protějšku Ignaziu Cassisovi za dvojnásobné potěšení, protože s tímto místem jej spojují velmi pěkné vzpomínky z dětství.

Schallenberg, který nazývá Cassia křestním jménem, rozumí švýcarské citlivosti a jejich zvláštnostem, vyzdvihuje SRF. Syn rakouského diplomata prožil mládí především v zahraničí, v Dillí, Madridu a Paříži, kde sloužil jeho otec. Brzy se vydal v jeho stopách a studoval ve Francii a Belgii. A pak i on vstoupil diskrétně do diplomatických služeb Rakouské republiky, což je pravděpodobně jeden z důvodů, proč se o Schallenbergovi ví jen málo. Jak přesně se staví k důležitým domácím či společensko-politickým otázkám, je velkou neznámou. Je příznačné, že Schallenberg donedávna nepatřil k žádné politické straně a do křesťansko konzervativní Rakouské lidové strany (ÖVP) vstoupil teprve před rokem.

Zatímco jiní rakouští kancléři léta politizovali v parlamentu nebo jako ministři a zanechali po sobě masivní stopy, Schallenberg je z velké části nepopsaný prázdný list. Jen snad jednou ve svém krátkém působení ve funkci ministra zahraničí vyvolal kontroverzi, když se v rozhovoru pro ORF na téma uprchlíků a migrantů vyjádřil podrážděně: „Když se na evropském pobřeží objeví loď nebo dojde k incidentu v táboře nebo k jiné mimořádné události, okamžitě se to rozšíří, ale bez řešení." Měl tím na mysli debatu o rozdělení uprchlíků a migrantů mezi členské státy EU. Jeho formulace . vadila jak církevním kruhům, části levice i liberální opozici. Zřejmě proto, že tento problém se týkal i dětí a lidí, kteří utekli před hladem nebo válkou. Na konec se Schallenberg sice omluvil, ale svým prohlášením dal jasně najevo, že patří k zastáncům tvrdé linie v migrační politice, stejně jako jeho mentor Sebastian Kurz. Tím se jasně odlišuje od staré, křesťansko-sociální, tzv. černé strany, když Schallenberg udělal všechny zásadní kroky ve své kariéře pod tyrkysovýmKurzem a je mu proto zavázán.

Na rozdíl od ostatních Kurzových stoupenců se však Schallenberg do jeho korupční aféry nenamočil: V září doprovázel tehdejšího již otřeseného kancléře Kurze na Valné shromáždění OSN v New Yorku a brzy nato jej po jeho rezignaci vystřídal. Uvolnil by opět místo svému mentorovi, kdyby byla jednou jeho obvinění z korupce zrušena, do kancléřství? Té odpovědi se však vyhýbá a odpovídá: „To jsou hypotetické otázky. Byl jsem vyzdvižen ve velmi složité vnitropolitické situaci. Mým úkolem je přinést klid, abychom mohli opět odvést podstatnou práci. To je to, co od nás lidé chtějí."

Zůstává tedy nejasné, zda je Schallenberg pouze přechodnou postavou, zástupným symbolem Sebastiana Kurze, nebo zda plánuje v kancléřství zůstat déle, klade si otázku SRF protože i v dalším bodě zůstává vágní. Když došlo na dotaz, zda má Kurz vůbec ještě morální bezúhonnost pro to, aby byl jako šéf ÖVP stále v popředí. Protože v chatech na mobilních telefonech, které se dostaly nyní na veřejnost, Kurz zasypával politické oponenty hrubými, až vulgárními nadávkami: „Musíte opustit kostel ve vesnici,“ řekl pyticky Schallenberg.

„Některé chaty neodpovídají etiketě, která by měla být pěstována v lidské interakci a předseda klubu se za to také omluvil." I zde Schallenberg nezaujímá jasné stanovisko a snaží si zachovat manévrovací prostor. Někteří z toho odvozují, že je pragmatik bez jasného profilu a politického kompasu. Co je skutečně pravda, se pravděpodobně dozvíme až ve chvíli, kdy Schallenberg zanechá v kancléřství první čitelné stopy, končí svou úvahu švýcarská SRF. K tomu lze jen dodat, že první takovou jasnou hlubokou stopu nyní zanechal rozhodnutím, že jako první premiér vyhlásil ve své zemí povinné očkování a neváhal zavést opět lockdown.

seeman-richard
Narodil se v roce 1933. Je absolventem dnešní Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, kde získal titul PhDr. Pracoval v Československém rozhlase, zahraničním vysílání. Po propuštění v roce 1970 byl zaměstnán jako topič a v železářství. V roce 1990 se vrátil do služeb Československého rozhlasu, kde zastával různé funkce, mimo jiné ústředního ředitele. Od roku 1993 je v důchodu a nadále spolupracuje s Českým rozhlasem. Od roku 1997 až 2008 byl členem Rady Českého rozhlasu, kde zastával po pět let funkci předsedy. Je autorem řady komentářů, článků a knih

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.